Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 Ad 24/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobce: M. D.

zastoupený matkou N. D.

oba bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného označenému dnem 16. 4. 2025, č. j. MPSV-2026/95476-925,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného označené dnem 16. 4. 2025, č. j. MPSV-2026/95476-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v P. (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 20. 10. 2025, č. j. 60956/2025/KLA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci od června 2025 přiznal příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč měsíčně. Úřad práce dospěl na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „institut“) ze dne 22. 9. 2025 k závěru, že žalobce je závislý na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) podle , o sociálních službách, neboť není schopen zvládat tři základní životní potřeby – orientace, péče o zdraví a osobní aktivity.

2. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolal. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“; pozn. soudu: datum rozhodnutí obsahuje zjevnou chybu v roce, který správně má být 2026) žalovaný žalobkynino odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 25. 2. 2026 dospěl k závěru, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby – komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity. Posudková komise tedy oproti posudku institutu hodnotila orientaci jako zvládanou a komunikaci jako nezvládanou.

Žaloba

3. Žalobou podle a násl. , (dále jen „“) se žalobce domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí.

4. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je datováno ke dni 16. 4. 2025, což neodpovídá dataci posudku posudkové komise, vyjádření žalobce k němu či výstupu z automatizované konverze napadeného rozhodnutí. Dle žalobce tak vznikají důvodné pochybnosti o tom, kdy bylo skutečně vydáno, zda bylo vydáno až po ukončení dokazování či zda žalovaný posoudil všechna žalobcova podání.

5. Žalobce má též za to, že žalovaný postupoval nezákonně, neboť posudková komise změnila hodnocení základních životních potřeb „mimo rozsah podaného odvolání“. Úřad práce původně uznal orientaci jako nezvládanou, žalovaný ji ale neuznal a místo ní nově uznal za nezvládanou komunikaci. Žalobce se však v odvolání nedomáhal odebrání orientace. Takový postup je v rozporu s , .

6. Žalobce se rovněž domnívá, že posudková komise i žalovaný vyhodnotili nezvládané základní životní potřeby formalisticky, neúplně a nesprávně. Nebyla dostatečně zohledněna specifika poruchy autistického spektra, Aspergerova syndromu, vývojové dysfázie, úzkostných stavů, rigidního chování a významného narušení sociálních dovedností. Posudek se zaměřil převážně na izolované fyzické úkony, a nikoliv na schopnost zvládat základní životní potřeby samostatně, bezpečně, opakovaně, předvídatelně a v přijatelném standardu odpovídajícím věku dítěte. Žalovaný např. uvádí, že žalobce chodí, používá toaletu, poznává osoby zrakem a sluchem či zvládá některé mechanické úkony, což ale neodpovídá povaze autismu a vývojové dysfázie. Posudková komise sama uvedla např. rigidní reakce, výraznou úzkost, oslabení sociální dovednosti, afektivní stavy, záchvaty vzteku apod., což ale nepromítla do odpovídajícího hodnocení základních životních potřeb.

7. K jednotlivým základním životním potřebám žalobce namítá, že žalovaný uznal komunikaci pouze z důvodu vývojové dysfázie, ale nezohlednil skutečný rozsah obtíží vyplývající současně i z poruchy autistického spektra. Žalobce dále nesouhlasí s odebráním orientace. Posudková komise ji redukovala jen na schopnost poznávat osoby zrakem a sluchem a na základní prostorovou orientaci. Dítě s poruchou autistického spektra může mechanicky poznávat osoby či místa, ale může mít i závažně narušenou orientaci v sociálních situacích, běžných životních změnách a schopnost adekvátně reagovat na podněty, vyhodnocovat rizika, adaptovat se a samostatně fungovat mimo známé prostředí. Posudek přitom potvrzuje rigidní reakce, úzkosti, afektivní stavy a problémy v sociálním fungování. Odnětí této potřeby proto postrádá logické i medicínské odůvodnění. Žalovaný dále sice uznal nezvládání osobních aktivit, ale bagatelizoval význam omezení. Posudek i nedostatečně hodnotí rozsah pomoci potřebné při péči o zdraví. Žalovaný konečně nedostatečně hodnotil skutečný rozsah potřebné pomoci při stravování, hygieně a oblékání a obouvání. U dítěte s poruchou autistického spektra nelze posuzovat zvládání těchto potřeb jen dle schopnosti fyzicky provést daný úkon.

8. Žalovaný dle žalobce též nedostatečně posoudil rozdíl mezi péčí potřebnou u žalobce a péčí potřebnou u zdravého dítěte stejného věku. Napadené rozhodnutí používá obecné formulace o věkově přiměřeném zvládání, aniž by to konkrétněji vysvětlilo. Je proto nepřezkoumatelné.

9. Konečně má žalobce za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav v rozporu s . Žalovaný převzal závěry posudku posudkové komise, aniž by dostatečně hodnotil skutečný rozsah každodenní péče, dlouhodobost obtíží, intenzitu potřebného dohledu, dopady poruchy autistického spektra na běžné fungování, potřebu opakovaného vedení a reálnou míru mimořádné péče.

Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Vycházel z posudku posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti.

Replika

11. Žalobce poukazuje na to, že i ve vyjádření k žalobě žalobce uvádí datum vydání napadeného rozhodnutí 16. 4. 2025, ačkoliv správně jde o rozhodnutí ze dne 16. 4. 2026. Také zde opakovaně uvádí, že žalobce je osobou starší 18 let, což není pravda. Žalobce nesouhlasí s tím, že by posudek posudkové komise byl úplný a přesvědčivý, Žalovaný se nevypořádal s konkrétními „žalobními námitkami“, např. proč nebyly respektovány odborné zprávy, zohledněny závěry sociálního šetření, správně vyhodnoceny všechny základní životní potřeby a posouzeny funkční dopady poruchy autistického spektra. Dále žalobce cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“).

Posouzení věci

12. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů ( ). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky podle Jednání ani nebylo zapotřebí k provádění dokazování. Veškeré žalobcem navržené důkazy jsou obsahem správního spisu. Seznámení se s obsahem správního spisu nevyžaduje provádění dokazování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2015, č. j. – 56, nebo ze dne 29. 1. 2009, č. j. – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

13. Před samotným posouzením věci musí soud předeslat, že při přezkumu napadeného rozhodnutí je (až na výjimky) vázán uplatněnými žalobními body. To znamená, že napadené rozhodnutí přezkoumává zásadně pouze v jejich mezích ( ). Platí proto, že míra precizace uplatněných žalobních bodů určuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují (viz např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

14. Uplatněné žalobní body jsou přitom veskrze obecné, a to zejména v klíčové části týkající se nesprávného posouzení některých základních životních potřeb. Žalobce v podstatě jen obecně popisuje projevy poruchy autistického spektra a co vše je třeba podle něj zkoumat, téměř nic ovšem netvrdí o tom, jak se autismus projevuje v jeho případě, co konkrétně on v důsledku toho nezvládá, z jakých konkrétních podkladů to plyne a jak se to mělo promítnout do posouzení neuznaných základních životních potřeb (co konkrétně posudková komise opomněla či mylně vyhodnotila). Jinými slovy v žalobě téměř chybí jakákoliv individualizovaná skutková tvrzení, která by měla svědčit o nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů, potažmo konkrétních závěrů posudku posudkové komise, jakož i přiléhavá polemika se závěry žalovaného a posudkové komise. Soudu tak nezbývá než se žalobními body zabývat jen se stejnou mírou obecnosti. Soud nemůže a nebude za žalobce ve správním spise dohledávat konkrétní skutečnosti týkající se jeho diagnózy a jejích projevů a domýšlet si, zda byly či nebyly dostatečně zhodnoceny posudkovou komisí a žalovaným. Žaloba budí dojem výtvoru umělé inteligence, čímž se ovšem žalobce (pokud tomu tak je) sám připravil o hlubší soudní přezkum.

15. Žalobce předně poukazuje na dataci napadeného rozhodnutí (16. 4. 2025). Soud má za to, že jde o zjevnou chybu v psaní, která vznikla „překlepem“ v jediné číslici a nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tak bylo ve skutečnosti vydáno 16. 4. 2026, čemuž odpovídá i obsah správního spisu, tj. chronologická posloupnost jednotlivých dokumentů (např. žádost o příspěvek na péči byla podána až v červnu 2025, napadené rozhodnutí jí tak nemůže předcházet). To je ostatně zřejmé i žalobci, který v replice uvádí, že napadené rozhodnutí je správně ze dne 16. 4. 2026. I on tak evidentně ví, kdy bylo ve skutečnosti napadené rozhodnutí vydáno a že jde jen o chybu v psaní. Nemůže tak být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost z důvodu, že by nebylo zřejmé, kdy došlo k jeho vydání. Z obsahu napadeného rozhodnutí taktéž plyne, že žalovaný vycházel i z posudku posudkové komise ze dne 25. 2. 2026 (neboť jej cituje) a žalobcova vyjádření doručeného 24. 3. 2026 (viz str. 5 napadeného rozhodnutí, kde je zmiňuje). Nesprávná datace tak nevyvolává ani žalobcem popisované pochybnosti ani jej nijak nekrátí na právech.

16. Žalobce se dále domnívá, že žalovaný v rozporu s vybočil z rozsahu odvolacích námitek, neboť mu „odebral“ dříve uznanou základní životní potřebu orientace, aniž by to žalobce namítal. Ani s tím ovšem nelze souhlasit. Dle věty první a druhé platí, že „[o]dvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.“ (zvýraznil soud). Z citovaného plyne, že odvolací správní orgán je vázán odvolacími námitkami jen při přezkumu správnosti odvoláním napadeného rozhodnutí. Při hodnocení jeho zákonnosti (přesně řečeno souladu s právními předpisy) však nikterak omezen není – naopak je povinen plně přezkoumat soulad odvoláním napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Naplnění zákonných podmínek nároku na příspěvek na péči (včetně zvládání základních životních potřeb) není otázkou správnosti, žalovaný tedy byl oprávněn přezkoumat soulad prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy i nad rámec žalobcových námitek, aniž by to musel zdůvodňovat veřejným zájmem (viz bod 9 rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. – 34). Tento postup ani nemohl být pro žalobce překvapivý a nepřipravil jej o možnost obrany, jak naznačuje. Žalobce byl dle obsahu spisu seznámen s posudkem posudkové komise, která dospěla k závěru o zvládání orientace (byl mu zaslán, viz přípis ze dne 16. 3. 2026 a doručenka), měl možnost se k němu vyjádřit (viz vyrozumění ze dne 27. 2. 2026 a doručenka) a také tak učinil (viz vyjádření ze dne 19. 3. 2026). Jen zcela nad rámec pak lze také říci, že pouhou „výměnou“ neuznaných základních životních potřeb ani nemohlo dojít k nepřípustné změně k horšímu v odvolacím řízení. Výrok prvostupňového rozhodnutí totiž zůstal nezměněn (viz např. bod 24 rozsudku NSS ze dne 26. 10. 2022, č. j. – 33, či bod 55 rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2025, č. j. – 63).

17. Obecné výtky týkající se toho, že posudková komise a žalovaný posoudili základní životní potřeby formalisticky a nesprávně, jsou na hraně toho, co lze považovat za řádný žalobní bod. Žalobce zde víceméně jen obecně popisuje svou diagnózu (porucha autistického spektra, Aspergerův syndrom, vývojová dysfázie atp.) a její obecné projevy, které nijak nevztahuje na vlastní osobu, a následně vytýká posudkové komisi zaměření „převážně na izolované fyzické úkony“, aniž by konkretizoval, co přesně nesprávně posoudila (jaké potřeby, dílčí aktivity apod.). Zcela v obecnosti tak lze jen říci, že posudková komise zjevně vzala v potaz specifické projevy autismu, neboť např. z důvodu afektivních stavů a záchvatů vzteku uznala nezvládání osobních aktivit a z důvodu vývojové dysfázie (narušený vývoj řeči) dospěla k závěru o nezvládání komunikace (zejm. v oblasti porozumění pokynům) i péče o zdraví (potřeba logopedických cvičení). Nesoustředila se tedy jen na „izolované fyzické úkony“.

18. Žalobce dále brojí mj. proti posouzení komunikace, osobních aktivit a péče o zdraví. Tyto základní životní potřeby (jak ostatně sám u některých uvádí), ale žalovaný vyhodnotil jako nezvládané. Žalobcova polemika tak směřuje jen proti odůvodnění. Nijak se nemůže promítnout do výroku napadeného rozhodnutí. Jinými slovy, i kdyby soud přitakal žalobci v tom, že v těchto oblastech trpí těžším omezením, na samotné výši příspěvku na péči by to nemohlo nic změnit. Tyto námitky tak nemají relevanci pro zákonnost napadeného rozhodnutí.

19. Žalobce též nesouhlasí s posouzením orientace. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že odnětí této základní životní potřeby posudková komise, resp. žalovaný nedostatečně odůvodnili. Z obsahu správního spisu plyne, že institut v posudku ze dne 22. 9. 2025 dospěl k závěru, že žalobce orientaci nezvládá. Bližší odůvodnění zde sice absentuje, ovšem institut zjevně vycházel z předložené zdravotní dokumentace a výsledku sociálního šetření. V této souvislosti např. ze zprávy MUDr. K. z dětské psychiatrie ze dne 4. 8. 2025 plyne, že žalobce nerozezná dny v týdnu, den a noc, včera a zítra ani se neorientuje v místě. Obdobně z psychologické zprávy ze dne 1. 8. 2025 plyne, že žalobce se neorientuje v čase a v místě (str. 2), resp. že se neorientuje v čase, nerozezná den a noc, dopoledne a odpoledne, nerozliší včera a zítra a neorientuje se v místě (str. 3). Dle sociálního šetření pak žalobce např. nechápe pojmy světlo, tma a brzy, barvy rozezná s obtížemi a strany nerozezná. Jestliže se tedy posudková komise mínila od hodnocení institutu odklonit, bylo zapotřebí, aby vysvětlila, v čem je nesprávné, a aby se vyrovnala s obsahem lékařských zpráv a sociálního šetření (potažmo aby tak učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí).

20. Posudková komise ovšem pouze uvedla, že hodnotila oproti posudku institutu „jiným druhem nezvládaných základních životních potřeb, ale shodně I. stupněm závislosti, neboť na základě zjištění ze zdravotnické dokumentace takové hodnocení považovala za lépe vystihující dopad DNZS“. Takové zdůvodnění je ale prakticky nicneříkající. Soud připomíná, že posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby není intuitivní, ale vyplývá z objektivizovaných kritérií – příslušných dílčích aktivit základní životní potřeby vymezených v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2015, č. j. – 27). Nestačí tedy ničím nespecifikovaný „dojem“ o tom, která základní životní potřeba lépe „vystihuje“ zdravotní stav posuzované osoby. K vlastnímu zvládání orientace pak posudková komise uvedla, že žalobce zvládá orientaci „přiměřeně věku“, že schopnost orientace „nebyla ztracena“ a že žalobce poznával a rozeznával zrakem a sluchem a nebyla ztracena ani „duševní kompetence“ a schopnost se věku přiměřeně orientovat v přirozeném sociálním prostředí. Nikterak se tedy nevyrovnala s lékařskými zprávami i výsledkem sociálního šetření. Soud s žalobcem souhlasí v tom, že pro orientaci není podstatné jen to, zda žalobce takříkajíc „vidí a slyší“ a nemá úplně vymizelé duševní kompetence, jak posudková komise především argumentovala. Orientace v sobě zahrnuje např. i schopnost orientovat se časem a místem či orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat [písm. b) body 3 a 5 přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky]. Právě tyto schopnosti se na základě shora citovaných lékařských zpráv a sociálního šetření jeví jako problematické. Žalobce v této souvislosti také správně poukazuje na to, že sama posudková komise na základě psychiatrické zprávy uznala, že žalobce trpí např. rigidními reakcemi a oslabenou sociální dovedností, což by mohlo být relevantní pro posouzení zmíněné dílčí aktivity dle písm. b) bodu 5 přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Přesto to nijak nepromítla do jejího hodnocení. Odchylovala-li se tedy posudková komise od hodnocení institutu vycházejícího z těchto zpráv a šetření, měla se s jejich obsahem vyrovnat a vysvětlit, proč žalobce především tyto dílčí aktivity zvládá (popř. proč je zvládá dostatečně s ohledem na svůj věk, § 2b prováděcí vyhlášky). Soud též nepřehlédl, že žalobce ve vyjádření k posudku posudkové komise ze dne 19. 3. 2026 namítal mj. právě „výměnu“ orientace za komunikaci, což pokládal za účelový postup v rozporu s lékařskými zprávami a sociálním šetřením, a zdůvodňoval, proč je přesvědčen o nezvládání orientace (nemá adekvátní reakce a vjemy, neorientuje se mimo místo, kde se cítí v bezpečí, neorientuje se časem – oběd jí večer, večer má ráno, nepozná roční období). S těmito námitkami se žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevyrovnal.

21. Soud tedy shrnuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [ ], neboť nevysvětluje, proč se odchýlilo od závěru rozhodnutí prvostupňového o nezvládání orientace, a současně se zakládá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, jelikož je založeno na posudku posudkové komise, který ze stejného důvodu nesplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti [ ]. V dalším řízení tedy bude na žalovaném a posudkové komisi, aby se orientací znova zabývali, řádně vyhodnotili veškeré podklady (zejm. shora uvedené lékařské zprávy a výsledek sociálního šetření) a žalobcovy námitky a v případě, že se budou odchylovat od hodnocení institutu (resp. úřadu práce), své závěry řádně odůvodní a vyrovnají se s těmito podklady a námitkami žalobce.

22. Podle žalobce žalovaný dále nedostatečně hodnotil skutečný rozsah potřebné pomoci při stravování, hygieně a oblékání a obouvání, neboť u dítěte s poruchou autistického spektra nelze posuzovat zvládání těchto potřeb jen dle schopnosti fyzicky provést daný úkon. Takto ovšem posudková komise nepostupovala. U těchto potřeb totiž konstatovala, že je žalobce zvládá ve věkově přijatelném standardu, a že dohled a dopomoc dospělé osoby při těchto činnostech v dané věkové kategorii nepředstavuje mimořádnou péči. Žalobcova argumentace tedy míří mimo odůvodnění posudku, resp. napadeného rozhodnutí (které je převzalo), a proto nemůže být důvodná.

23. Žalobce má dále obecně za to, že žalovaný nedostatečně posoudil rozdíl mezi péčí potřebnou u žalobce a péčí potřebnou u zdravého dítěte stejného věku. I tento žalobní bod je ovšem formulován naprosto obecně. Žalobce především ani nespecifikuje, kterých základních životních potřeb se tato výtka týká. Posudková komise nicméně skutečně u některých (mobilita, orientace, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena) vyslovila, že je žalobce zvládá přiměřeně svému věku. U mobility dále popsala, co vše žalobce zvládá, odůvodnění se mu tedy dostalo (odůvodnění orientace je ze shora uvedených důvodů nedostatečné, proto se touto potřebou již soud nezabývá). Žalobce přitom v žalobě s těmito důvody nijak nepolemizuje – např. že toho ve skutečnosti zvládá méně, či naopak že stejně staré zdravé dítě toho zvládá více a jeho matka musí vynakládat mimořádnou péči ve smyslu § 10 věty poslední zákona o sociálních službách. V případě stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny posudková komise dále konstatovala, že dohled a dopomoc dospělé osoby při těchto činnostech v dané věkové kategorii nepředstavuje mimořádnou péči. Posudková komise jistě mohla být specifičtější v tom, o jakou konkrétní péči se jedná, nicméně z kontextu lze pochopit, že se zjevně jedná o reakci na žalobcovo odvolání, v němž posouzení těchto tří potřeb zpochybňoval. Za dopomoc a dohled tedy pokládala zejména přípravu jídla, dohled při stravování včetně dokrmení, pomoc s přemisťováním jídla a pití, pomoc s výběrem oblečení, dopomoc s běžným oblékáním, dohled při hygieně (nad teplotou vody, použitím mýdla), pomoc s čištěním zubů a umýváním vlasů. I s tím tedy mohl žalobce v žalobě vést polemiku (popsat co konkrétně nezvládá, jakou pomoc potřebuje a proč ji pokládá za mimořádnou), což nečiní. Napadené rozhodnutí tak nelze mít za nepřezkoumatelné. Soudu ani není zřejmé, proč by odůvodnění mělo stran této otázky hodnotit specifika autismu, potřebu dohledu či emoční dysregulaci. Tyto námitky se jeví jako zcela nepřiléhavé.

24. Konečně žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav v rozporu s . I tato námitka je ale naprosto obecného rázu. Žalobce nespecifikuje, jaká „skutečná“ péče nebyla zohledněna (či „reálná míra mimořádné péče“, popř. „intenzita potřebného dohledu“), proč by měla být relevantní otázka dlouhodobosti obtíží, jaké dopady poruchy autistického spektra žalovaný opomněl či co míní „potřebou opakovaného vedení“. Lze tedy jen zcela obecně říci, že posudková komise se zabývala i potřebou dopomoci a dohledu nad žalobcem při některých činnostech, což i s ohledem na jeho věk nehodnotila jako mimořádnou péči. Stejně tak zohlednila dopad poruchy autistického spektra, pro kterou některé základní životní potřeby uznala jako nezvládané.

25. Námitky nově vznesené v replice (že žalovaný nepravdivě uvádí, že žalobce je starší 18 let a že se žalovaný nevypořádal se „žalobními námitkami“) jednak směřují proti vyjádření žalovaného, které není předmětem soudního přezkumu, a jednak byly uplatněny až po uplynutí žalobní lhůty ( ), a proto se jimi soud ani nemůže zabývat ( věta poslední ).

Závěr a náklady řízení

26. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [ ] a nedostatečné zjištění skutkového stavu, který vyžaduje zásadní doplnění [ ] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). V něm je žalovaný vázán závazným právním názorem soudu vyjádřeným výše v bodě 21 ( ). Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí ( ) soud nepřistoupil, neboť uvedené vady může napravit i žalovaný v odvolacím řízení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaný ve věci neuspěl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl sice úspěšný, avšak žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 20. srpna 2026

Richard Galis v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.