Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
56 A 10/2025 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
56 A 10/2025 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: N. T. H., nar. X,
st. přísl. Vietnamská socialistická republika
bytem X
zastoupená Mgr. Markem Sedlákem, advokátem
sídlem Kašparovo náměstí 2271/5, Praha
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-106469-4/SO-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladu řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně brojí proti nadepsanému rozhodnutí žalované, kterým žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“), ze dne 27. 1. 2025, č. j. OAM-30027-6/DP-2024, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobkyně ze dne 13. 8. 2024 o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.
2. Ministerstvo zjistilo, že důvodem žádosti žalobkyně ze dne 13. 8. 2024 byla její účast na jazykové přípravě ve smyslu § 64 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo z úřední činnosti zjistilo, že žalobkyni již jednou povolení k dlouhodobému pobytu za účelem absolvování jazykové přípravy prodlouženo bylo, a to v řízení pod sp. zn. OAM-30027/DP-2024. Žádost podaná dne 13. 8. 2024 je tak zjevně právně nepřípustná, neboť platnost povolení k dlouhodobému pobytu za uvedeným účelem lze ve smyslu § 44a odst. 2 zákona o pobytu cizinců prodloužit pouze jednou.
I. Shrnutí procesního postoje žalobkyně
3. Žalobkyně namítá, že správní orgány nesprávně vyložily pojem zjevně právně nepřípustná ve smyslu
§ 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu neměla být posouzena jako zjevně právně nepřípustná.
4. Podle žalobkyně ze samotného obsahu žádosti ze dne 13. 8. 2024 nebyla její zjevná právní nepřípustnost patrná. K tomuto závěru správní orgány dospěly až po zjištění v průběhu správního řízení, kdy provedly vlastní šetření. Správní orgány až v rámci tohoto šetření zjistily, na základě jakého pobytového oprávnění a za jakým účelem žalobkyně měla v ČR udělený pobyt, jakého studia se v rámci předchozího pobytu účastnila a jakého studia se hodlá nadále účastnit.
5. Žalobkyně uvedenou argumentaci opírá i o skutečnost, že ministerstvo o její žádosti rozhodlo po více než pěti a půl měsících od jejího podání. V této souvislosti žalobkyně rovněž odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007-55, podle nichž lze k zastavení řízení z důvodu zjevné právní nepřípustnosti přistoupit pouze tehdy, jestliže je skutečně již na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět, což musí být patrno již ze samotné žádosti, nikoliv až z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. Žalobkyně namítá nezákonnost rozhodnutí správních orgán obou stupňů, neboť žalovaná pochybila, pokud žádnou vadu v postupu ministerstva neshledala.
6. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalované, tak i rozhodnutí ministerstva. Na svém procesním stanovisku žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před soudem.
II. Shrnutí procesního postoje žalované
7. Žalovaná má žalobu za nedůvodnou a odkazuje na své rozhodnutí, které obsahuje dostatečnou odpověď na námitky žalobkyně, stejně jako na obsah správního spisu.
8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.
III. Posouzení věci
9. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“, § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
10. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s.
11. Mezi účastníky řízení není sporu o otázky skutkové, nýbrž o otázku právní, a to, zda žádost ze dne 13. 8. 2024 o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo žalobkyni vydáno za účelem studia, byla zjevně právně nepřípustná. Žalobkyně k žádosti doložila potvrzení Vysokého učení technického v Brně ze dne 8. 8. 2024, z něhož vyplývá, že důvodem žádosti je účast na jazykové přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu uvedené vysoké školy, který je touto školou organizován. Ministerstvo z úřední činnosti zjistilo, že žalobkyni již jednou prodloužilo platnost povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu absolvování jazykové přípravy (řízení sp. zn. OAM-30027/DP-2024).
12. Dle § 44a odst. 2 písm. a) zákona pobytu cizinců se platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 odst. 3 nebo § 42d neprodlužuje; to neplatí v případě povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42d vydaného za účelem účasti na jazykové a odborné přípravě podle § 64 písm. b), jehož platnost lze z důvodu pokračování v takové přípravě jednou prodloužit.
13. Podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců se studiem pro účely tohoto zákona rozumí účast na jazykové a odborné přípravy ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.
14. Podle § 45 odst. 3 správního řádu nesmí být žádost zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví. Usnesení se oznamuje účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.
15. Podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná.
16. Soud nemůže přisvědčit žalobní námitce, že správní orgány postupovaly v řízení o žádosti žalobkyně ze dne 13. 8. 2024 nezákonně, neboť nesprávně vyložily pojem zjevná právní nepřípustnost a nesprávně jej aplikovaly na výše shrnutý skutkový stav (bod 11 tohoto rozsudku).
17. Podle Nejvyššího správního soudu zjevná právní nepřípustnost žádosti znamená, že takové žádosti nelze vyhovět, neboť to právní úprava neumožňuje. Bude se tedy jednat např. o podání žádající nemožné, neexistující či zákonem zakázané plnění ze strany správního orgánu, nebo žádosti ve věcech právem vůbec neupravených. Rovněž se může jednat o situace, kdy žadatel uplatňuje určitý právní institut, který sice obecně v právu existuje, ale v daném případě jej nelze uplatnit, neboť to příslušná právní úprava vylučuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2008, č. j. 1 As 45/200748). „Z důvodu ochrany práv účastníků řízení je proto možno k tomuto způsobu rozhodnutí přikročit jen tehdy, jestliže je skutečně již na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět. To znamená, že tato nepřípustnost musí být patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/200755, č. 1633/2008 Sb. NSS). Navazující judikatura Nejvyššího správního soudu na právě uvedené navázala vysvětlením, co se míní oním „dalším dokazováním a zjišťováním“; má jít o úkony, které se týkají „(…) meritorního posuzování věci a vyhodnocení přiložených podkladů k žádosti, nikoli ověřování splnění základních procesních podmínek pro vedení řízení. Zjištění, zda řízení nebrání právní překážka, nelze považovat za zapovězené dokazování či zjišťování. Naopak, zdejší soud považuje za zcela logické a samozřejmé, že je povinností správního orgánu tyto záležitosti zkoumat. (…) Zároveň je zřejmé, že v rámci posouzení žádosti z hlediska její zjevné právní nepřípustnosti musí správní orgán činit určité kroky, které potvrdí správnost takovéhoto rozhodnutí. (…) Musí však postupovat velmi obezřetně a nepřesáhnout mez dovoleného ověřování procesních podmínek.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2014, č. j. 3 Ads 9/201351). Nejvyšší správní soud rovněž doplnil, že „[r]ozhodnutím o zastavení řízení je správní řízení ukončeno dříve, než dojde k věcnému posouzení žádosti. Potom však též podřazení určité skutkové podstaty fakticky pod pojem zjevné právní nepřípustnosti musí být ‚nabíledni‘ (arg. ‚zjevné‘), tedy bezrozporné a bez nutnosti složitější úvahy správního orgánu, kterou by bylo třeba argumentačně osvětlovat v odůvodnění usnesení o zastavení řízení. Dále (arg. ‚právní‘) pak právní úprava musí být zřejmá, bezrozporná, bez mezerovitá a její aplikace nesmí vyvolávat jakékoli složitější interpretační otázky. Nepřípustnost žádosti musí být jednoznačně patrná již ze samotné právní úpravy bez dalšího, to jest bez nutnosti užití jakýchkoli interpretačních úvah a pomůcek (bez odkazů na judikaturu či na prameny doktrinálního výkladu). Nepřípustnost sama pak bude mít zásadně charakter procesní, může spočívat typicky v nesplnění procesních předpokladů (příkladem může být zjevný nedostatek procesní způsobilosti žadatele; viz § 29 správního řádu).“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2020, č. j. 3 Ads 95/201858, bod 18).
18. V souvislosti s pobytovým řízením je ustáleně judikováno, že posouzení bezrozporných skutečností plynoucích prima vista z obsahu žádosti a z prověření údajů v evidenci správního orgánu z úřední činnosti nepředstavuje dokazování a zjišťování skutečností ve výše citovaném smyslu (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2014, č. j. 4 As 164/201345, bod 27, či ze dne 20. 11. 2024, č. j. 7 Azs 234/2024-22).
19. Pokud tedy v případě žalobkyně ministerstvo z obsahu žádosti a její přílohy ve spojení s údaji získanými z evidence z úřední činnosti bez nutnosti dalšího dokazování či prověřování ověřilo, že žalobkyni již bylo povolení k dlouhodobému pobytu jednou prodlouženo z důvodu absolvování jazykové přípravy, jeho závěr, že řízení o žádosti je třeba z důvodu zjevné právní nepřípustnosti zastavit, je správný. Vzhledem k tomu, že z úřední evidence bylo zřejmé, že z totožného důvodu byl žalobkyni pobyt již prodloužen, ministerstvo již neprovádělo žádné další dokazování a zjišťování k posouzení zjevné právní nepřípustnosti žádosti, o čemž svědčí obsah správního spisu. Otázka samotné doby trvání správního řízení ve věci žádosti žalobkyně je v tomto směru bez vlivu na správnost právního posouzení její žádosti jako zjevně právně nepřípustné.
20. Soud k věci uzavírá, že ministerstvo nepochybilo, pokud postupovalo podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu a řízení o žádosti žalobkyně zastavilo, stejně jako nepochybila žalovaná, pokud v uvedeném postupu neshledala vadu z vlivem na zákonnost rozhodnutí ministerstva. Povolení k dlouhodobému pobytu vydané z důvodu absolvování jazykové přípravy lze prodloužit pouze jednou a zákon zde nedává správním orgánům možnost správního uvážení, zda řízení o žádosti zastavit či nikoliv.
21. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná,
a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšné žalované. Žalované však žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 25. srpna 2026
Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.