Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 Az 33/2026 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., ve věci

žalobce: K. K., nar. X,

st. příslušnost Republika Uzbekistán

hlášený pobytem X

zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem

sídlem Vyšehradská 415/9, Praha

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2026, č. j. OAM-761/ZA-ZA12-D02-2026, e. č. X, X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalovaný shora nadepsaným rozhodnutím určil, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je Slovenská republika, a rozhodl o jeho přemístění do tohoto státu. Současně ve výroku uvedl důsledky pro poskytování služeb podle zákona

č. , o azylu (dále jen „“). Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě nařízení (EU) 2024/1351 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013 (tzv. nařízení Dublin III); žalovaný tedy rozhodoval v režimu nařízení o řízení o azylu a migrace (dále též „AMMR“).

2. Z předloženého správního spisu vyplývá, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice dne 12. 6. 2026; žádost byla zaregistrována dne 15. 6. 2026. Při pohovoru dne 18. 6. 2026 uvedl, že do České republiky přicestoval v lednu 2025 přes Istanbul a Bratislavu, kde zůstal dva dny. Poté přijel autobusem do České republiky. Ze správního spisu i napadeného rozhodnutí plyne, že Slovenská republika vydala žalobci dlouhodobé vízum č. 000948659 s platností od 6. 11. 2024 do 30. 9. 2025, s povolenou délkou pobytu 329 dnů a s více vstupy.

3. Žalovaný dne 19. 6. 2026 požádal Slovenskou republiku o převzetí žalobce a dne 3. 7. 2026 obdržel její souhlas. Dne 7. 7. 2026 byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, k nimž uvedl, že již téměř dva roky žije v České republice na různých místech a na Slovensku se mu vůbec nelíbí.

I. Shrnutí procesního stanoviska žalobce

4. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnut, neboť žalovaný se jeho žádostí nezabýval věcně, nýbrž rozhodl pouze o přemístění. Má za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, zejména platnost a dobu trvání jeho pobytového oprávnění na Slovensku. Podle žalobce není z rozhodnutí žalovaného zřejmé, zda datum 30. 9. 2025 označuje konec platnosti víza, nebo skutečného oprávnění k pobytu na Slovensku.

5. Žalobce dále namítá, že nebyl před vydáním rozhodnutí seznámen s podklady ani se záměrem žalovaného jeho žádost meritorně neposoudit a rozhodnout o přemístění na Slovensko. Výrok rozhodnutí je podle žalobce rovněž vadný, neboť neobsahuje dostatečnou identifikaci právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto.

6. Žalobce dále uvádí, že fakticky nepřetržitě pobývá delší dobu v České republice, je zde integrován a má zde sociální zázemí. Žalovaný proto měl podle jeho názoru posoudit okolnosti hodné zvláštního zřetele a možnost použití diskrečních ustanovení nařízení o řízení o azylu a migrace; automatické přemístění na Slovensko považuje za nedostatečně odůvodněné.

7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného jako nezákonné zrušil. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.

II. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěru, že Slovenská republika je podle čl. 29 odst. 4 AMMR příslušná k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, neboť žalobce byl držitelem dlouhodobého víza vydaného Slovenskou republikou, platného od 6. 11. 2024 do 30. 9. 2025. Slovenská republika dne 3. 7. 2026 přijala žádost žalovaného o převzetí příslušnosti.

9. Žalovaný uvedl, že skutkový stav zjistil řádně, opatřil potřebné podklady a zohlednil informace sdělené žalobcem. Žalobce dne 7. 7. 2026 seznámil s podklady pro rozhodnutí, žalobce využil možnosti se k nim vyjádřit, avšak nenavrhl další důkazy ani nevznesl námitky vůči použitým zdrojům.

10. Žalovaný s poukazem na informace o zemi dospěl k závěru, že slovenský azylový systém poskytuje dostatečné záruky ochrany lidských práv. Žalobce v průběhu řízení neuvedl žádné potíže se slovenskými orgány ani konkrétní námitky vůči přemístění do Slovenské republiky.

11. Žalovaný neshledal důvody pro použití diskrečního ustanovení. Zdůraznil, že žalobce nemá

v České republice rodinné vazby, není osobou závislou na péči jiné osoby ani o takovou osobu nepečuje; jeho nejbližší rodina žije v zemi původu a v České republice má pouze přátele. Pro přiznání odkladného účinku žalobě nebyly podle žalovaného splněny podmínky.

12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.

III. Posouzení věci soudem

13. Žaloba byla podána včas ( , , dále jen „“, ] bod 4 ), osobou k tomu oprávněnou ( ), žaloba je přípustná (, a ). Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 16. 7. 2026, žaloba podaná dne 27. 7. 2026 je tedy včasná, neboť poslední den desetidenní lhůty k jejímu podání připadl na neděli 26. 7. 2026.

14. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle . Žádný z účastníků jednání v zákonem stanovené lhůtě nenavrhl a soud neshledal, že by bez jednání nebylo možné o žalobě rozhodnout.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Podle čl. 85 AMMR se toto nařízení použije ode dne 12. 6. 2026. Téhož dne bylo podle čl. 83 AMMR zrušeno nařízení Dublin III. Článek 84 AMMR obsahuje přechodná opatření a použije se již ode dne 11. 6. 2024. V konsolidovaném znění po opravě 2025/90929, vyhlášené v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 11. 2025, jeho odstavec 1 stanoví, že byla-li žádost zaregistrována po 12. 6. 2026, zohlední se všechny události, které mohou mít za následek stanovení příslušnosti členského státu podle AMMR, i když tomuto dni předcházejí. Pouze příslušnost k posouzení žádosti zaregistrované před 12. 6. 2026 se podle čl. 84 odst. 2 AMMR určí podle kritérií nařízení Dublin III.

17. Žádost žalobce byla zaregistrována dne 15. 6. 2026, tedy po rozhodném datu. Příslušný členský stát se proto určuje podle AMMR. Skutečnost, že slovenské vízum bylo vydáno a jeho platnost skončila před 12. 6. 2026, je podle čl. 84 odst. 1 AMMR pro určení příslušnosti použitelná. Pro použití kritérií nařízení Dublin III tak není prostor.

18. Rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o přemístění vymezuje přímo AMMR. Opravný prostředek je podle něj omezen na posouzení, zda by přemístění znamenalo riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4y základních práv Evropské unie, zda po vydání rozhodnutí o přemístění nastaly okolnosti rozhodující pro správné uplatnění AMMR a zda v případě osoby, kterou má příslušný členský stát převzít podle písm. a) AMMR, došlo k porušení článků 25 až 28 nebo článku 34 AMMR.

19. Ustanovení , podle něhož soud není při rozhodování vázán žalobními body, určuje způsob přezkumu v mezích, které stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. Nemůže rozšířit věcný rozsah opravného prostředku nad rámec výslovného omezení v AMMR.

20. Námitky týkající se správnosti použití vízového kritéria vycházejí ze skutečností existujících již před vydáním napadeného rozhodnutí. Netýkají se rizika podle článku 4y, okolností nastalých po rozhodnutí ani rodinných vazeb nebo závislosti upravených v článcích 25 až 28 a 34 AMMR. V této části tedy přesahují rozsah soudního přezkumu dovolený AMMR.

21. Ani při věcném posouzení by však tyto námitky nemohly obstát. Podle čl. 29 odst. 4 AMMR se odstavce 1 až 3 téhož článku použijí mimo jiné tehdy, je-li žadatel držitelem jednoho nebo více víz, jejichž platnost skončila méně než 18 měsíců před registrací žádosti. Podle čl. 29 odst. 2 AMMR je v takovém případě příslušný členský stát, který vízum udělil.

22. Ze správního spisu vyplývá, že Slovenská republika žalobci udělila dlouhodobé vízum

č. 000948659 s platností od 6. 11. 2024 do 30. 9. 2025, s povolenou délkou pobytu 329 dnů a s více vstupy. Mezi skončením platnosti víza a registrací žádosti dne 15. 6. 2026 uplynulo méně než 18 měsíců. Dlouhodobé vízum je přitom vízem ve smyslu čl. 2 bodu 14 písm. a) AMMR. Podmínky čl. 29 odst. 4 ve spojení s odstavcem 2 téhož článku jsou proto splněny a příslušným členským státem je Slovenská republika.

23. Žalobcova pochybnost, zda datum 30. 9. 2025 označuje konec platnosti víza, nebo skutečného oprávnění k pobytu, nemá oporu ve spise. Doklad i napadené rozhodnutí toto datum výslovně uvádějí jako konec platnosti dlouhodobého víza a samostatně uvádějí povolenou délku pobytu 329 dnů. Článek 29 odst. 4 AMMR váže příslušnost na skončení platnosti víza, nikoli na to, po jakou část jeho platnosti držitel skutečně pobýval na území státu, který vízum udělil. Slovenská republika navíc dne 3. 7. 2026 žádost žalovaného o převzetí žalobce přijala.

24. Soud v mezích AMMR neshledal ani jiný důvod, který by bránil přemístění. Žalobce neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, z níž by plynulo, že mu ve Slovenské republice hrozí nelidské či ponižující zacházení ve smyslu článku 4y. Ve správním řízení neuváděl potíže se slovenskými orgány a nezpochybnil informace, z nichž žalovaný dovodil, že slovenský azylový systém poskytuje dostatečné záruky ochrany základních práv. Žalobce netvrdil ani žádnou rozhodnou okolnost, která nastala až po vydání napadeného rozhodnutí.

25. Stejně tak nebylo zjištěno porušení článků 25 až 28 nebo článku 34 AMMR. Žalobce neuvedl, že by měl v České republice rodinného příslušníka nebo že by zde existoval vztah závislosti upravený článkem 34 AMMR. Obecně tvrzené sociální zázemí nejsou rodinnými vazbami ani vztahem závislosti ve smyslu těchto ustanovení.

26. Námitky, že žalobce nebyl řádně seznámen s podklady a se zamýšleným právním posouzením a že výrok napadeného rozhodnutí nedostatečně identifikuje použitý právní předpis, rovněž nespadají pod žádný z důvodů přezkumu taxativně vymezených v čl. 43 odst. 1 AMMR. Ani tyto námitky by však nebyly důvodné.

27. Ze správního spisu plyne, že žalobce byl dne 7. 7. 2026 seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, k nimž se vyjádřil. Nenavrhl doplnění podkladů ani nevznesl výhrady k jejich obsahu; uvedl pouze, že se mu na Slovensku nelíbí a již téměř dva roky žije v České republice. Žalovaný tak splnil povinnost podle , , který se na řízení o přemístění použije na základě . Právo vyjádřit se k podkladům nezahrnuje povinnost správního orgánu předem sdělit účastníkovi své budoucí právní hodnocení nebo obsah výroku, který hodlá vydat.

28. Z napadeného rozhodnutí jako celku je rovněž jednoznačně zřejmé, podle kterého unijního předpisu žalovaný postupoval. Nařízení je v jeho identifikační části označeno číslem, datem a názvem a právní důvod určení příslušnosti je v odůvodnění konkretizován odkazem na čl. 29 odst. 4 AMMR. Namítaný způsob označení právního předpisu ve výroku proto nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani pochybnost o jeho právním základu.

29. Pokud jde o požadavek, aby Česká republika žádost posoudila z diskrečních důvodů, čl. 35 odst. 1 AMMR umožňuje členskému státu posoudit žádost, kterou zaregistroval, i když podle závazných kritérií není příslušný. Jde o možnost členského státu, nikoli o subjektivní právo žadatele. Přezkum nevyužití této možnosti navíc není zahrnut mezi důvody uvedené v čl. 43 odst. 1 AMMR. Tomu odpovídá i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 4. 2024, AHY, C-359/22, který ve vztahu k obsahově obdobnému čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III uzavřel, že unijní právo neukládá členským státům povinnost stanovit účinný opravný prostředek proti rozhodnutí diskreční oprávnění nevyužít.

30. Žalovaný se tvrzenými vazbami žalobce přesto zabýval. Zohlednil, že žalobce nemá v České republice rodinné příslušníky, není závislý na péči jiné osoby ani o takovou osobu nepečuje. Jeho nukleární rodina žije v jeho vlasti. Tvrzený socio-ekonomický komfort nezakládá povinnost České republiky převzít příslušnost podle čl. 35 odst. 1 AMMR. Ani v tomto ohledu soud neshledal pochybení, které by mohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

31. Žalovaný tak správně použil nařízení (EU) 2024/1351 a podle jeho čl. 29 odst. 4 ve spojení s odst. 2 určil Slovenskou republiku jako členský stát příslušný k posouzení žádosti žalobce.

32. Soud proto žalobu podle jako nedůvodnou zamítl. Zároveň již samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť bezodkladně rozhodl ve věci samé. Návrh na dočasnou úpravu poměrů se tím stal bezpředmětným.

IV. Náklady řízení

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl ve věci úspěšný,

a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 25. srpna 2026

Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.