Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39 A 17/2026 - 59.pdf
PDF · 0 B
No categories available
39 A 17/2026 - 59
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudce Jana Peroutky a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci
žalobce: Spolek Kamýk, IČO 044 98 763
sídlem Halasova 714, Velké Přílepy
zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Drobným
sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8
proti
žalované: Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje, příspěvková organizace
IČO 000 66 001
sídlem Zborovská 81/11, Praha 5
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované,
takto:
I. Žalované se ukládá, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyřídila žalobcovu žádost ze dne 15. 3. 2026 o poskytnutí informací, kterou se domáhal poskytnutí: „Díla (všech jeho částí) společně s veškerými dokumenty s Dílem souvisejícími v souladu se Smlouvou plynoucí z veřejné zakázky: II/240 a II/101, přeložka silnic v úseku D7/D8 I. etapa – podrobný GTP, registrační číslo veřejné zakázky: vz-205/23 a následně ze smlouvy č. S-2836/00066001/2023 uzavřené dne 18. 9. 2023 ve znění dodatků se zhotovitelem GeoTec-GS, a.s. se sídlem: Chmelová 2920/6, 106 00 Praha 10 IČO: 25103431 a zveřejněné dne 20. 9. 2023 pod číslem smlouvy S-2836/00066001/2023.“
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Jana Drobného, advokáta.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobou podanou dne 20. 5. 2026 se žalobce domáhal podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ochrany proti nečinnosti žalované. Nečinnost spatřoval v tom, že žalovaná nijak nevyřídila jeho žádost o poskytnutí informací, resp. požadované informace mu neposkytla ani nerozhodla o tom, že by jejich poskytnutí odmítla. Žalobce proto podal u žalované stížnost ze dne 1. 4. 2026, kterou žalovaná postoupila k vyřízení Krajskému úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“). Krajský úřad rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026 žalované přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí vyřídila žalobcovu žádost a požadované informace žalobci poskytla. Žalovaná přesto žalobci informace neposkytla.
2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě sdělila, že má za to, že žalobce nevyčerpal řádně opravné prostředky (blíže neuvedla, které opravné prostředky měl vyčerpat). Žalobce se podle žalované vydal nesprávnou právní cestou, pokud podal žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou se lze ovšem domáhat pouze vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Poskytnutí informací není podle žalované ani rozhodnutím ani osvědčením. Podle žalované se tak nelze žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhat poskytnutí informací. Žalovaná navrhovala, aby soud žalobu zamítl.
3. Žalobce v replice trval na tom, že řádně vyčerpal prostředky ochrany, jelikož podal proti postupu žalované, která byla zcela nečinná, stížnost, kterou následně krajský úřad vyřídil tak, že žalované přikázal rozhodnout o žalobcově žádosti a informace mu poskytnout. Žalobce dále upravil petit a domáhal se tak toho, aby soud uložil žalované „povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vyřídit žádost žalobce o informace ze dne 15. 3. 2026 v souladu s rozhodnutím krajského úřadu č. j. 051181/KUSK, ze dne 27. 4. 2026“.
4. Žalobce dne 13. 8. 2026 doplnil repliku a uvedl, že dle sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) ze dne 12. 8. 2026, č. j. UOOU-0544/26-5, byl příslušným k vyřízení stížnosti žalobce ze dne 1. 4. 2026 právě ÚOOÚ a nikoli krajský úřad. Žalobce je přesvědčen o tom, že mu nelze přičítat k tíži, že o prostředku ochrany, který řádně podal, rozhodl orgán, který se sám považoval za příslušný. Takový výklad by znamenal, že by adresát veřejné správy nesl negativní procesní následky nesprávného určení věcné příslušnosti samotnými orgány veřejné moci, přestože sám stanovený prostředek řádně uplatnil.
Ústní jednání
5. Jelikož žalovaná nesouhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, projednal soud věc při jednání konaném dne 25. 8. 2026. Žalobce shrnul, že podal žádost o informace, na kterou žalovaná nikterak nereagovala, přičemž řádně podal i prostředek na ochranu proti nečinnosti a nad rámec své povinnosti zaslal žalované i předžalobní výzvu. Žalovaná žalobci nesdělila žádné důvody, proč je nečinná. Žalovaná při jednání odkázala na své dřívější vyjádření a doplnila, že nedošlo k bezvýslednému vyčerpání prostředků ochrany, neboť se žalobce nijak nebránil proti rozhodnutí krajského úřadu. Dále žalovaná namítala, že za žalobce nejedná oprávněná osoba, neboť podle stanov je funkční období předsedy žalobce pětileté a tato doba od ustanovení předsedy již uplynula a spolkový rejstřík neobsahuje žádnou aktuální informaci. Nakonec žalovaná navrhla výslech svědka, a to zástupce společnosti GeoTec-GS, a.s., který by se vyjádřil k tomu, jaké části požadovaných dokumentů představují obchodní tajemství.
6. Soud při jednání provedl důkaz výpisem ze spolkového rejstříku žalobce a jeho stanovami. Dále provedl důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalované. Soud neprováděl dokazování listinami založenými ve správním spise, zejména žádostí o informace a doručenkou k této žádosti, stížností na postup při vyřizování žádosti o informace a doručenkou k této stížnosti ani rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 27. 4. 2026, č. j. 051181/2026/KUSK. Správním spisem se totiž dokazování neprovádí. Soud dále neprováděl dokazování předžalobní výzvou a doručenkou k ní, neboť pro posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti není rozhodné, zda se žalobce před podáním žaloby opakovaně domáhal poskytnutí požadovaných informací. Předžalobní výzva nepředstavuje prostředek ochrany dostupný ve správním řízení, který musí žalobce před podáním žaloby bezvýsledně vyčerpat. Soud neprováděl dokazování ani listinami vztahujícími se k veřejné zakázce „II/240 a II/101, přeložka silnic v úseku D7-D8 I. etapa – podrobný GTP“ ani výslechem osoby oprávněné jednat za společnost GeoTec-GS, a.s. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti totiž soud neposuzuje, zda mají být požadované informace poskytnuty, a zabývat se obsahem požadovaných informací je proto nadbytečné.
Obsah správního spisu
7. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce požádal dne 15. 3. 2026 žalovanou o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), konkrétně o poskytnutí: „Díla (všech jeho částí) společně s veškerými dokumenty s Dílem souvisejícími v souladu se Smlouvou plynoucí z veřejné zakázky: II/240 a II/101, přeložka silnic v úseku D7/D8 I. etapa – podrobný GTP, registrační číslo veřejné zakázky: vz-205/23 a následně ze smlouvy č. S-2836/00066001/2023 uzavřené dne 18. 9. 2023 ve znění dodatků se zhotovitelem GeoTec-GS, a.s. se sídlem: Chmelová 2920/6, 106 00 Praha 10 IČO: 25103431 a zveřejněné dne 20. 9. 2023 pod číslem smlouvy S-2836/00066001/2023“ (dále jen „žádost o informace“).
8. Ze správního spisu není patrné, že by žalovaná na podanou žádost jakkoli reagovala.
9. Žalobce podal dne 2. 4. 2026 u žalované stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a informačního zákona, kterou žalovaná postoupila k vyřízení krajskému úřadu.
10. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026, č. j. 051181/2026/KUSK, rozhodl o stížnosti žalobce tak, že žalované přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí krajského úřadu vyřídila žádost žalobce a požadované informace mu neprodleně poskytla.
11. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaná jakkoli o žádosti žalobce rozhodla nebo že by požadované informace žalobci poskytla.
Posouzení věci soudem
12. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
13. Žalobce splnil podmínku bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., neboť dne 2. 4. 2026 podal stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona, která je podle judikatury prostředkem ochrany proti nečinnosti (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017-40, č. 3847/2019 Sb. NSS, bod 46). Na tomto závěru nic nemění, že o stížnosti následně rozhodoval věcně nepříslušný správní orgán. Žalobce totiž podal stížnost řádně u žalované, která ji nesprávně postoupila krajskému úřadu namísto příslušného ÚOOÚ. K tíži žalobce proto nelze přičítat pochybení žalované spočívající v nesprávném postoupení stížnosti. Ostatně žalobce zjistil až s časovým odstupem a z vlastní iniciativy, že o jeho stížnosti měl rozhodovat ÚOOÚ. Soud přihlédl také k tomu, že krajský úřad, jehož žalovaná považovala za příslušný orgán, o stížnosti věcně rozhodl a rozhodnutím ze dne 27. 4. 2026 žalobci vyhověl, neboť žalované uložil poskytnout požadované informace ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo žalované doručeno dne 28. 4. 2026, žalovaná na ně však nijak nereagovala a požadované informace žalobci neposkytla. Soud nesouhlasí ani s námitkou žalované, že žalobce měl proti rozhodnutí krajského úřadu využít další opravný prostředek, aby byla jeho žaloba přípustná. Stížnost podle § 16a informačního zákona lze podat jen proti postupu povinného subjektu při vyřizování žádosti, nikoli proti tomu, jak stížnost nadřízený orgán přezkoumá (§ 16a odst. 4 informačního zákona). Krajský úřad navíc žalobci plně vyhověl. Smyslem opravných prostředků je umožnit nápravu vadného nebo pro účastníka nepříznivého rozhodnutí, nikoli jejich samoúčelné vyčerpání bez ohledu na výsledek řízení. Za této situace nebylo možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby brojil proti rozhodnutí, kterým bylo jeho stížnosti vyhověno (a i kdyby jeho žádosti krajský úřad nevyhověl, odvolání by bylo i tak s ohledem na § 80 odst. 6 větu poslední správního řádu nepřípustné). Soud tedy uzavírá, že žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany požadovaný § 79 odst. 1s. ř. s.
14. Soud neměl pochybnosti ani o tom, že za žalobce jednala oprávněná osoba. Žaloba i všechna následná podání byla soudu doručována přímo z datové schránky žalobce. Pouze plnou moc udělenou zástupci žalobce před jednáním soudu podepsal Ing. Vlastimil Zaviačič, který byl ke dni jednání soudu zapsán ve spolkovém rejstříku jako předseda spolku. Soud si je vědom toho, že podle stanov žalobce je funkční období předsedy spolku pětileté a že žalobce neplnil řádně svou publikační povinnost, neboť ve spolkovém rejstříku nebyly založeny aktuální listiny umožňující ověřit, zda byl Ing. Vlastimil Zaviačič do funkce předsedy opětovně zvolen. Přesto s ohledem na okolnosti projednávané věci neměl soud důvod pochybovat o tom, že plnou moc udělila osoba oprávněná za žalobce jednat, a nepovažoval proto za účelné provádět další šetření k ověření jejího oprávnění. Soud přitom přihlédl zejména k tomu, že žalobce po celou dobu řízení činil podání výhradně prostřednictvím své datové schránky a že v těchto podáních byl opakovaně jako předseda spolku uváděn právě Ing. Vlastimil Zaviačič, jehož jméno odpovídá údajům zapsaným ve spolkovém rejstříku. Nejedná se tedy o situaci obdobnou té, kterou posuzoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 6. 2022, č. j. 10 As 125/2022-42, kde existoval rozpor mezi osobou zapsanou ve spolkovém rejstříku a osobou činící za spolek podání. V nyní projednávané věci je naopak od počátku jako osoba jednající za žalobce uváděn Ing. Vlastimil Zaviačič, který za žalobce vystupoval rovněž v komunikaci se žalovaným, krajským úřadem i Úřadem pro ochranu osobních údajů a který je stále uveden i ve spolkovém rejstříku. Za těchto okolností byl soud oprávněn vycházet z údajů zapsaných ve spolkovém rejstříku a neměl důvod nedůvěřovat jejich správnosti. Stejně jako správní orgány nejsou oprávněny přezkoumávat vnitřní poměry právnické osoby ani platnost rozhodnutí jejích orgánů, není ani soud povinen bez existence konkrétních pochybností ověřovat, zda osoba zapsaná ve veřejném rejstříku byla do funkce zvolena způsobem odpovídajícím stanovám či zda její mandát skutečně trvá. Opačný přístup by popíral smysl veřejného rejstříku, z jehož údajů mohou orgány veřejné moci při své činnosti vycházet (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. 5 A 5/2025-106).
15. Dále soud konstatuje, že žaloba není nepřípustná, jak tvrdila žalovaná ve vyjádření k žalobě. Mylně se domnívala, že v případě nevyřízení žádosti o informace se nelze domáhat ochrany u soudu prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti, neboť případné poskytnutí informací není ani rozhodnutím ani osvědčením. Soud pouze ve stručnosti odkazuje na závěry usnesení rozšířeného senátu č. j. 5 As 18/2017-40, ve kterém uvedl, že „[j]ednotlivec se tak stížností dle § 16a odst. 1 písm. b) či c) zákona o svobodném přístupu k informacím může domáhat vyřízení celého obsahu žádosti o informace. Bezvýsledným vyčerpáním prostředků ochrany proti nečinnosti (nedojde k rozhodnutí ve věci samé – odmítnutí, či odložení žádosti, případně její části, či poskytnutí informace – tedy vyřízení celého obsahu žádosti) budou splněny podmínky pro podání žaloby dle § 79 s. ř. s. Žalobce se v řízení před soudem může domáhat vydání rozhodnutí ve věci (obdobně jako v řízení před správním orgánem). Shledá-li soud žalobu důvodnou, nařídí povinnému subjektu, aby o žádosti rozhodl. Řízení před soudem bude probíhat v přednostním režimu dle § 56 odst. 3 s. ř. s. Vůči případnému negativnímu rozhodnutí o žádosti (rozhodnutí o odmítnutí žádosti) lze následně brojit odvoláním dle § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím a následně i žalobou dle § 65 s. ř. s. Soud pak může v navazujícím řízení přikázat informaci poskytnout (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2018, č. j. 7 As 192/2017-35, ve věci procesního ping-pongu.“ Z žaloby i správního spisu je patrné, že se žalobce brání tomu, že žalovaná nijak nerozhodla o jeho žádosti, ačkoli již i nadřízený správní orgán uložil žalované o žalobcově žádosti rozhodnout. Žalobce se u soudu brání správným žalobním typem, tj. žalobou na ochranu proti nečinnosti žalované a žaloba je přípustná.
16. Žaloba je důvodná.
17. V projednávané věci soud posuzuje, zda žalovaná vyřídila v souladu se zákonem žalobcovu žádost o informace.
18. Podle § 2 odst. 1 informačního zákona platí, že povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.
19. Podle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění; je-li zapotřebí licence podle § 14b, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.
20. Předně je třeba upozornit na to, že žalovaná od obdržení žalobcovy žádosti o informace nijak nekonala ani nijak nevyjádřila svůj právní postoj k věci. Žalovaná pak ani ve vyjádření k žalobě nepředestřela žádné pochybnosti o tom, že by měla být povinným subjektem ve smyslu informačního zákona, nebo že by zde byly dány jiné překážky, pro které by nemohla žalobcovu žádost vyřídit. Pouze při ústním jednání navrhla výslech svědka – zástupce společnosti GeoTec-GS, který se měl vyjádřit k tomu, jaké části požadovaných dokumentů obsahují obchodní tajemství.
21. Soud přitom dospěl k závěru, že žalovaná je povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona, neboť je příspěvkovou organizací samosprávy (kraje). K tomu srov. např. komentářovou literaturu (Furek, A., Rothanzl, L., Míšek, J., Ludvík, O. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 1799 s.): „Veřejnými institucemi jsou tedy jednak právnické osoby ‚veřejného‘ práva, které byly zřízeny či založeny státem nebo územním samosprávným celkem (např. dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace státu i samosprávy, veřejné výzkumné instituce, školské právnické osoby), popř. přímo zákonem (např. státní fondy, Česká televize, Český rozhlas) a které vykonávají veřejnou správu (v nejširším slova smyslu), tj. sledují veřejný účel;.“.
22. Ze správního spisu je zřejmé, že žalované byla doručena žalobcova žádost o informace dne 16. 3. 2026. Lhůta pro vyřízení této žádosti uplynula dne 31. 3. 2026. Ke dni rozhodnutí soudu žalovaná žalobcovu žádost nijak nevyřídila. Soud tedy shledal, že je žalovaná nečinná, neboť v zákonem stanovené lhůtě, ani v dodatečně stanovené lhůtě krajským úřadem, nijak žalobcovu žádost o informace nevyřídila.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
23. Jelikož je žaloba důvodná, uložil soud žalované (§ 81 odst. 2 s. ř. s.) vyřídit žalobcovu žádost o informace, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Tuto lhůtu soud stanovil s přihlédnutím k vyjádření žalované při jednání, kdy naznačila, že součástí požadovaných informací mohou být části chráněné obchodním tajemstvím. Zároveň soud upozorňuje na to, že se nyní zabýval pouze tím, zda byla žalovaná nečinná. Nijak nepředjímá, jakým způsobem má žalovaná žalobcovu žádost vyřídit.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalované jako neúspěšnému účastníkovi náhrada nákladů nenáleží. Žalobci, který měl ve věci úspěch, soud právo na náhradu nákladů řízení přiznal. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč. Dále zahrnují náklady za zastoupení advokátem, které tvoří odměna za dva úkony právní služby po 4 620 Kč, a to převzetí a přípravu zastoupení a účast při jednání [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Vedle odměny přísluší zástupci žalobce podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu rovněž paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč, celkem tedy 900 Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení tak patří podle § 57 odst. 2 s. ř. s. i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 129,40 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 269,40 Kč je žalovaná povinna uhradit podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 54 odst. 7 ve spojení s § 55 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 25. srpna 2026
Lenka Bursíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.