Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 A 25/2024 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Jana Peroutky a JUDr. Davida Krysky ve věci

žalobce: město Beroun

sídlem Husovo nám. 68, Beroun-Centrum, Beroun

zastoupen advokátem Mgr. Davidem Zahumenským

sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Černá Pole, Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. 042334/2024/KUSK,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2024, č. j. 042334/2024/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám jeho advokáta Mgr. Davida Zahumenského.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zrušil rozhodnutí Městského úřadu Králův Dvůr (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 2. 2022, č. j. VYST-HM/1097/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a řízení zastavil. Prvostupňovým rozhodnutím bylo společnosti Colloseum Management s.r.o., IČO: 03777847, (od 3. 11. 2025 do 16. 7. 2026 zapsána jako Colloseum Management s.r.o. v likvidaci, přičemž dne 16. 7. 2026 byla z obchodního rejstříku vymazána; dále jen „Colloseum“) nařízeno odstranit část stavby oplocení a stavební úpravy – střešní okna Beroun, Beroun – Závodí, Na Ovčíně č.p. X1“ v katastrálním území a obci Beroun (dále jen „sporná stavba“; všechna níže v textu uváděná parcelní čísla se vztahují k pozemkům nacházejícím se v tomto katastrálním území) popsanou jako oplocení na pozemku parc. č. 614/1 v k. ú. Beroun umístěné jižně od stavby č. p. X1 a X2 v k. ú. Beroun tvořené kombinací vyzděných částí podezdívky a sloupků s výplní z ocelových prutů a drátěného pletiva, umístěných ve vzdálenosti 0 – cca 6 m od společné hranice s pozemkem parc. č. X3 (dále jen „sporné oplocení“). Stavební úřad zjistil, že sporné oplocení bylo provedeno bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného zákonem anebo v rozporu s ním.

Předchozí řízení u zdejšího soudu

2. Na úvod považuje soud za nezbytné upozornit, že se věcí již zabýval. Rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. -32, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022, č. j. 054634/2022/KUSK, kterým žalovaný zamítl odvolání společnosti Colloseum proti prvostupňovému rozhodnutí, a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

3. Soud konstatoval, že řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení jsou samostatná řízení s odlišným účelem a předmětem. Uzavřel, že v řízení o odstranění stavby podle , o územním plánování a stavebním řádu , ve znění (dále jen „“) je třeba zkoumat toliko to, zda byla stavba provedena bez rozhodnutí, opatření či jiného úkonu vyžadovaného zákonem, popřípadě v rozporu s nimi, a zda nebyla dodatečně povolena. Soud přitom nepřisvědčil společnosti Colloseum stran námitek směřujících k vlastnickému právu k části pozemku, na níž se sporné oplocení nachází, neboť otázka vlastnického či jiného soukromoprávního titulu stavebníka k pozemku se v řízení o odstranění stavby již neposuzuje. Žalovaný proto nebyl povinen zabývat se tvrzeným vydržením části pozemku ani z tohoto důvodu řízení přerušovat. Za důvodnou však soud shledal námitku, že správní orgány řádně neposoudily, zda sporné oplocení vůbec podléhalo rozhodnutí, opatření či jinému veřejnoprávnímu úkonu. Soud zdůraznil, že samotná skutečnost, že se stavba nachází na pozemku jiného vlastníka, neodpovídá na otázku, zda jde o stavbu nepovolenou ve smyslu veřejného stavebního práva. Neoprávněná stavba ve smyslu soukromého práva, tedy stavba na cizím pozemku bez příslušného soukromoprávního titulu, je kategorií odlišnou od stavby nepovolené ve smyslu práva veřejného. Správní orgány proto měly přezkoumatelně posoudit zejména charakter původního a nového oplocení, tedy zda šlo o novou stavbu, anebo toliko o stavební úpravu stávající stavby, a teprve v návaznosti na tento závěr posoudit, zda realizace sporného oplocení vyžadovala určitý veřejnoprávní úkon, anebo zda mohlo jít o práce spadající pod . Jelikož se žalovaný touto otázkou v napadeném rozhodnutí nezabýval a nedostatek odůvodnění nemohl být zhojen až ve vyjádření k žalobě, soud jeho rozhodnutí ze dne 3. 5. 2022 zrušil pro nepřezkoumatelnost a současně pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovaný měl v dalším řízení přezkoumatelně posoudit splnění obou zákonných podmínek pro nařízení odstranění stavby, zejména zda sporné oplocení podléhalo povolovacímu či ohlašovacímu režimu.

Obsah podání účastníků

4. Žalobce v žalobě uvádí, že je vlastníkem pozemku parc. č. 614/1, v jehož okolí bylo vybudováno vícero černých staveb, a to na pozemku parc. č. X3, který je ve vlastnictví pana R. S., který je bývalým jednatelem společnosti Colloseum. Pozemek parc. č. 614/1 je užíván k soukromému parkování osob odlišných od žalobce. Bylo na něm vybudováno sporné oplocení včetně vjezdové brány, což je doloženo výřezem z ortofotomapy. Žalobce proto již před několika lety začal usilovat o odstranění stavby stojící na jeho pozemku. Řízení o dodatečném povolení stavby sporného oplocení bylo zastaveno usnesením ze dne 8. 1. 2021. Stavební úřad následně vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž uložil společnosti Colloseum stavbu sporného oplocení na pozemku žalobce odstranit.

5. Žalobce dále uvádí, že v novém řízení žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl o zrušení prvostupňového rozhodnutí a řízení zastavil, a to navzdory závěrům obsaženým v rozsudku č. j. -32. Žalovaný rezignoval na doplnění dokazování, tedy nerespektoval závazný právní názor soudu. Napadené rozhodnutí je také nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze dovodit, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel. Správní rozhodnutí je třeba řádně odůvodnit, aby z odůvodnění vyplýval vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud nemá odůvodnění rozhodnutí tyto atributy, může být porušeno právo na řádný proces vylučující libovůli při rozhodování. Žalobce dále upozorňuje na výrazy používané v napadeném rozhodnutí, a to zejména na určení časového horizontu vzniku sporného oplocení slovem „nedávno“, domněnku nemožnosti zjistit stav sporného oplocení před provedenými stavebními pracemi či konstatování, že „[n]ové oplocení se pravděpodobně výrazně neliší od původního oplocení a pokud se jedná skutečně pouze o stavební úpravu, tak je nutné uznat, že stavba podléhá .“ Tyto domněnky zatěžují postup žalovaného vadou nezákonnosti. Žalobce dále namítá, že pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k odlišnému právnímu závěru než ve svém předchozím rozhodnutí, bylo povinností žalovaného na tuto skutečnost žalobce, jako účastníka řízení, upozornit a dát mu možnost se k tomu vyjádřit. Jelikož se tak nestalo, bylo tím zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces. Žalobce se dále vyjadřuje k vlastnictví dotčeného pozemku a s tím souvisejícímu vlastnictví a také existenci sporného oplocení. Neztotožňuje se s tvrzením, že by v případě nového oplocení šlo pouze o stavební úpravu. V místě sporného oplocení se dříve nacházely zbytky původního oplocení v podobě torz a sloupků, které ale po dlouhou dobu již neplnilo svoji úlohu a o skutečný plot se nejednalo. Sporné oplocení je tak zcela novou stavbou. Společnost Colloseum neoprávněně užívá pozemek žalobce pro svoji potřebu.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje ji zamítnout. Ani při nejlepší vůli není schopen prokázat rozsah a charakter původního oplocení. Připomíná složitost tohoto řízení i souvisejících řízení v lokalitě, a to také s ohledem na nesprávný postup a nečinnost Městského úřadu v Berouně a na povodně z roku 2002, při kterých byl vyplaven archiv Městského úřadu v Berouně. Žalovaný si je vědom, že dle zrušujícího rozsudku č. j. -32 byl povinen v řízení zjistit skutečný stav původního oplocení. Podle žalovaného původní oplocení na místě skutečně existovalo a je zbytečné rozporovat jeho existenci tím, že bylo ve špatném technickém stavu. Z toho důvodu má žalovaný za to, že ani on, ani stavební úřad nejsou schopni vyvrátit tvrzení, že se jedná pouze o stavební úpravy stávajícího oplocení. Proto považuje napadené rozhodnutí za řádně odůvodněné. K otázce vlastnictví dotčeného pozemku a sporného oplocení žalovaný uvádí, že se jedná o občanskoprávní spor, jehož rozhodnutí mu nepřísluší.

7. V replice žalobce setrvává na svém návrhu. Mimo jiné v ní připomíná, že stavební úřad ani žalovaný dokazování neprováděli vůbec, ačkoliv by bylo možné využít například svědeckou výpověď. Dále upozorňuje na to, že při nařizování odstranění stavby by se postupovalo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalobce připomíná, že pokud byla stavba provedena na pozemku žalobce, nebylo možné ji provést bez jeho souhlasu, v opačném případě se jedná o stavbu provedenou v rozporu s právními předpisy, a je proto nutné ji odstranit.

8. Společnost Colloseum, již soud řádně poučil o možnosti uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení, na výzvu soudu nijak nereagovala. S ohledem na datum zahájení soudního řízení (30. 4. 2024) se ani nestala osobou zúčastněnou na řízení ze zákona (srov. nového ). Nevyužití možnosti uplatňovat v řízení práva osoby zúčastněné na řízení společností Colloseum se pak vztahuje i na její právní nástupce, kteří se stali vlastníky sporné stavby oplocení po jejím zániku.

Podstatný obsah správního spisu

9. Opatřením ze dne 24. 5. 2017, č. j. MBE/36670/2017/VÝST-Ril, Městský úřad Beroun oznámil zahájení řízení o nařízení odstranění sporné stavby. V tomto opatření uvedl, že na základě provedené kontrolní prohlídky ze dne 16. 5. 2017 spočívající v prověření navážení zeminy a úpravy terénu na pozemku parc. č. 614/1 zjistil, že se na tomto pozemku nachází nepovolené oplocení a nepovolené jsou rovněž stavební úpravy spočívající v provedení střešních oken v domě č. p. X1. Městský úřad Beroun ve svém archivu nenalezl žádná opatření, kterými by byly výše uvedené „stavby/stavební úpravy“ povoleny. Společnost Colloseum podala dne 3. 7. 2017 žádost o dodatečné povolení stavby a Městský úřad Beroun řízení o odstranění stavby usnesením ze dne 12. 7. 2017 přerušil. Usnesením ze dne 8. 11. 2019 žalovaný rozhodl, že starostka žalobce je v řízení vyloučena z projednání a rozhodování. Žalovaný následně opatřením ze dne 3. 1. 2020 změnil příslušnost tak, že jako příslušný správní orgán namísto Městského úřadu Beroun byl pověřen stavební úřad.

10. Vzhledem k tomu, že společnost Colloseum nedoložila podklady pro dodatečné povolení stavby, stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby usnesením ze dne 8. 1. 2021, č. j. VYST-MH/145/2021, zastavil. Stavební úřad pokračoval v řízení o odstranění stavby a následně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2021, č. j. VYST-MH/4594/2021, nařídil společnosti Colloseum jako stavebníkovi a deseti vlastníkům odstranit spornou stavbu, neboť byla provedena bez potřebného rozhodnutí nebo opatření. Spornou stavbu stavební úřad v rozhodnutí ze dne 16. 7. 2021 vymezil jako 25 ks střešních oken na stavbě č. p. X1 a sporné oplocení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 10. 2021, č. j. 121334/2021/KUSK, rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 7. 2021 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Shromážděné důkazy o tom, že střešní okna byla provedena bez potřebného povolení stavebního úřadu, byly nedostatečné. Stavební úřad následně rozhodl dvěma samostatnými rozhodnutími: (i) prvostupňovým rozhodnutím nařídil odstranění sporné stavby oplocení tak, jak je uvedeno v bodu 1 tohoto rozsudku; a (ii) usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. VYST-MH/1120/2022, zastavil řízení o nařízení odstranění části stavby „stavební úpravy – střešní okna Beroun, Beroun – Závodí, Na Ovčíně č. p. X1“. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2022 zamítl odvolání společnosti Colloseum proti prvostupňovému rozhodnutí. Zdejší soud rozsudkem č. j. -32, rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2022 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm pak žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil.

Posouzení žaloby soudem

11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná.

12. Soud se nejprve zabýval námitkou, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v rozsudku zdejšího soudu č. j. -32. Tato námitka je důvodná.

13. Podle je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku. Smyslem tohoto ustanovení není pouze to, aby správní orgán v novém rozhodnutí předchozí rozsudek citoval, nýbrž aby podle závazného právního názoru soudu skutečně postupoval. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 23. 9. 2004, č. j. -25, č. 442/2005 Sb. NSS, zdůraznil, že právní názor soudu nelze chápat jako pouhou námitku, o níž by mohl správní orgán znovu volně uvážit, ale jako pravidlo určující další postup správního orgánu. Odchýlit se od závazného právního názoru soudu lze tedy jen výjimečně.

14. V rozsudku č. j. -32 zdejší soud žalovanému uložil, aby přezkoumatelně posoudil otázku, která byla pro zákonnost rozhodnutí o odstranění stavby rozhodná. Tou bylo, zda sporné oplocení vůbec podléhalo rozhodnutí, opatření či jinému veřejnoprávnímu úkonu vyžadovanému zákonem. K tomu bylo třeba zjistit a vyhodnotit charakter původního a sporného oplocení, tedy zda šlo o novou stavbu, nebo pouze o stavební úpravu či udržovací práce na stávajícím oplocení. Teprve v návaznosti na toto zjištění mohl žalovaný posoudit, zda byly splněny zákonné předpoklady pro nařízení odstranění stavby.

15. Žalovaný tento právní názor formálně vzal na vědomí, avšak fakticky podle něj nepostupoval. V napadeném rozhodnutí sice uvedl, že důkazní břemeno v řízení o odstranění stavby tíží správní orgány, z toho však bez dalšího dovodil, že není schopen vyvrátit tvrzení společnosti Colloseum, že šlo pouze o stavební úpravu původního oplocení, a proto řízení zastavil. Takový postup však neodpovídá tomu, co zdejší soud v rozsudku č. j. -32 žalovanému uložil. Žalovaný měl nejprve učinit potřebné kroky ke zjištění rozhodných skutečností, řádně je ve správním spise zdokumentovat, shromážděné podklady vyhodnotit a poté srozumitelně vysvětlit, jaký skutkový závěr z nich dovodil. Pokud měl za to, že již další důkazy nelze opatřit, bylo jeho povinností konkrétně uvést, jaké důkazní prostředky zvažoval, proč je nepovažoval za dostupné nebo použitelné a z jakých důvodů dosavadní spisový materiál neumožňuje učinit spolehlivý skutkový závěr.

16. Napadené rozhodnutí tomu však neodpovídá. Žalovaný v něm totiž pouze obecně uvedl, že zjistit stav původního oplocení již není možné, neboť mělo být realizováno před 30 až 40 lety. Rozhodná otázka však nespočívala v tom, jak přesně vypadalo oplocení v době svého vzniku před několika desetiletími. Podstatné bylo to, jaký byl stav oplocení před provedením stavebních prací vedoucích ke spornému oplocení, v jakém rozsahu se v té době původní oplocení dochovalo, zda bylo způsobilé plnit funkci oplocení, v jaké trase se nacházelo a zda sporné oplocení představuje toliko zachování či opravu existující stavby, nebo již vytvoření stavby nové, popřípadě stavby podstatně jiných parametrů.

17. Právě tyto okolnosti mohly být alespoň v určitém rozsahu zjišťovány i jinými prostředky než původní projektovou dokumentací. V úvahu přicházelo zejména posouzení dostupné fotodokumentace či ortofotomap, místní šetření, vyžádání podkladů od dotčených orgánů či vlastníka pozemku, popřípadě svědecké výpovědi osob znalých místních poměrů. Soud tím nepředjímá, k jakému skutkovému závěru by tyto důkazní prostředky vedly. Podstatné však je, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevysvětlil, zda, proč a jaké konkrétní důkazní prostředky považoval za nedostupné, nepoužitelné či nadbytečné.

18. Soud nepřehlédl, že důkazní břemeno k prokázání existence zákonných předpokladů pro nařízení odstranění stavby tíží správní orgány, a nikoliv stavebníka. NSS opakovaně ve své judikatuře zdůraznil, že řízení o odstranění stavby se zahajuje z úřední povinnosti a že právě správní orgán odpovídá za úplnost skutkových zjištění nezbytných k prokázání existence zákonných předpokladů pro vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby a zároveň na něm leží důkazní břemeno (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 9. 2014, č. j. -45, a ze dne 11. 4. 2013, č. j. -26). Jestliže by tedy žalovaný po řádném doplnění nebo řádném vyhodnocení dostupných podkladů dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat, že sporné oplocení vyžadovalo veřejnoprávní úkon, mohl by takový závěr vést k tomu, že odstranění stavby nelze nařídit. Musel by však být výsledkem přezkoumatelné úvahy založené na konkrétním posouzení dostupných podkladů, nikoliv pouhém obecném závěru, že skutkový stav již nelze zjistit. Správní orgán totiž nemůže vycházet jen z tvrzení účastníků, aniž by skutkový stav prokazatelně sám zjišťoval (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, č. j. -50).

19. V projednávané věci však žalovaný žádnou takovou konkrétní úvahu neučinil. Formulace obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle nichž se nové oplocení „pravděpodobně“ výrazně neliší od původního oplocení a je nutné uznat, že stavba nevyžadovala povolení, „pokud“ se jedná skutečně pouze o stavební úpravu stávajícího oplocení, svědčí o tom, že žalovaný sám neučinil jednoznačný skutkový závěr a ani se o něj v rámci svých možností nesnažil. Napadené rozhodnutí tak nestojí na zjištění, zda se jednalo o novou stavbu, stavební úpravu, či udržovací práce, nýbrž na (v kontextu obsahu správního spisu) nijak neprověřované domněnce, že tvrzení společnosti Colloseum nelze vyvrátit. Tím žalovaný však nenaplnil požadavek vyslovený v závazném právním názoru zdejšího soudu.

20. Pro úplnost soud dodává, že samotná existence určitého původního oplocení ještě neznamená, že jakékoliv následné stavební práce na tomtéž místě musí být považovány pouze za udržovací práce či stavební úpravu. NSS v rozsudku ze dne 8. 2. 2019, č. j. -74, zdůraznil, že nahrazení původního drátěného plotu stavbou zcela jiných parametrů nelze bez dalšího považovat za udržovací práce. Zachování některých původních prvků na tom nemusí nic změnit, pokud představují pouze zanedbatelný rozsah realizované stavby. Tento závěr nelze mechanicky přenést na projednávanou věc bez náležitých skutkových zjištění, potvrzuje však požadavek, aby správní orgány skutečně porovnaly původní a nové oplocení a teprve poté posoudily stavebně-právní režim provedených prací.

21. Žalovaný tedy po předchozím zrušujícím rozsudku nedostál povinnosti vyplývající z Neopatřil ani nevyhodnotil podklady nezbytné k zodpovězení otázky, kterou zdejší soud označil za rozhodnou, a v napadeném rozhodnutí neuvedl přesvědčivé důvody, proč by takové dokazování nebylo možné nebo účelné. Namísto toho řízení zastavil na základě neurčitých a podmíněných závěrů. Žalobní námitka nerespektování závazného právního názoru soudu je proto důvodná.

22. Uvedená vada sama o sobě postačuje ke zrušení napadeného rozhodnutí. Soud se však zabýval i dalšími žalobními námitkami, neboť s námitkou nerespektování závazného právního názoru úzce souvisejí.

23. Jako důvodnou soud posoudil rovněž námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) musí být z odůvodnění správního rozhodnutí patrné, jaké důvody vedly správní orgán k výroku rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel, jak tyto podklady hodnotil, jak vyložil použité právní předpisy a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení. Odůvodnění rozhodnutí proto nemůže být založeno na pouhém konstatování výsledku, nýbrž musí být zřejmé, jak správní orgán k tomuto výsledku dospěl.

24. Napadené rozhodnutí těmto požadavkům nevyhovuje. Žalovaný v něm nevyložil, jaký skutkový stav považuje za prokázaný. Na jedné straně uvedl, že dotčený pozemek byl v minulosti oplocen drátěným pletivem, na druhé straně však připustil, že není patrné, v jaké trase a v jakém rozsahu se původní oplocení nacházelo. Následně dospěl k závěru, že nové oplocení se „pravděpodobně“ výrazně neliší od původního oplocení. Takový závěr však není skutkovým zjištěním, nýbrž domněnkou. Není zřejmé, z jakého podkladu ji žalovaný dovodil ani jak ji poměřil s tvrzením žalobce, že na místě byly nanejvýš zbytky původního oplocení, které již neplnily funkci plotu.

25. Obdobně nepřezkoumatelný je závěr žalovaného, že „pokud“ se jednalo pouze o stavební úpravu stávajícího oplocení, je nutné uznat, že stavba podléhá . Žalovaný tím fakticky ponechal nerozhodnutou otázku, kterou měl přitom podle rozsudku č. j. -32 posoudit. Neuvedl, zda se podle jeho názoru skutečně jednalo o stavební úpravu či udržovací práce, nebo o stavbu novou. Nevyložil ani, jaké znaky stavební úpravy, udržovacích prací či nové stavby v projednávané věci shledal. Podmíněná formulace použitá v odůvodnění napadeného rozhodnutí proto nemůže obstát jako právní posouzení věci, dokud není přezkoumatelně nastíněno, jakou snahu žalovaný pro zjištění skutkového stavu vyvinul a proč dosažení potřebných zjištění nebylo v možnostech žalovaného. Do té doby jde o závěry předčasné.

26. S tím úzce souvisí (taktéž důvodná) námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný se soustředil na tvrzení, že nelze zjistit stav oplocení před 30 až 40 lety. Jak však soud uvedl výše, rozhodné nebylo pouze to, v jaké podobě bylo oplocení původně zřízeno, ale také to, jaký byl jeho stav bezprostředně před provedením nynějších prací a jak se tento stav lišil od stavu následného. Právě od tohoto porovnání se odvíjí závěr, zda se jednalo o zachování či opravu stávající stavby, nebo o zřízení stavby nové, popřípadě stavby jiných parametrů. Takové porovnání však žalovaný neprovedl.

27. Žalovaný se nemohl bez dalšího spokojit s tím, že není schopen vyvrátit tvrzení společnosti Colloseum. Důkazní břemeno správního orgánu neznamená, že může bez dalšího rezignovat na zjištění skutkového stavu. Znamená pouze to, že stavbu nelze odstranit na základě neprokázaných předpokladů. Správní orgán proto musí dostupné důkazy opatřit, vyhodnotit a vysvětlit, proč případně neumožňují odstranění stavby nařídit.

28. Soud se dále zabýval námitkou, že žalovaný zatížil řízení procesní vadou, neboť žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí neupozornil, že po zrušujícím rozsudku č. j. -32 hodlá věc posoudit odlišně než v rozhodnutí ze dne 3. 5. 2022, a nedal mu možnost se k tomuto odlišnému náhledu vyjádřit.

29. Soud předně uvádí, že nezakládá správním orgánům obecnou povinnost seznamovat účastníky řízení s každou zamýšlenou právní úvahou před vydáním rozhodnutí. Ustanovení se týká především možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. V odvolacím řízení pak platí, že podle tohoto ustanovení se postupuje zejména tehdy, jde-li o podklady nově pořízené odvolacím správním orgánem. To však neznamená, že odvolací orgán může za všech okolností založit své rozhodnutí na zcela novém a pro účastníky překvapivém právním posouzení, aniž by jim umožnil na takový obrat reagovat. NSS například v rozsudku ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, vyslovil, že odvolací orgán je oprávněn zaujmout jiný právní názor a posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce odlišně než správní orgán prvního stupně. Musí však účastníky řízení na možný odlišný právní náhled předem upozornit a dát jim možnost se k němu vyjádřit, pokud by pro ně nové právní posouzení mohlo být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapivé.

30. Podle soudu se přitom právě o takovou situaci v projednávané věci jednalo. Žalovaný v předchozím rozhodnutí ze dne 3. 5. 2022 odvolání společnosti Colloseum zamítl a prvostupňové rozhodnutí o odstranění stavby potvrdil. Po zrušujícím rozsudku č. j. -32 však dospěl k výsledku zcela opačnému, a proto prvostupňové rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Tento obrat však nebyl založen na nově provedeném dokazování ani na změně právní úpravy rozhodné pro posouzení zákonnosti prvostupňového rozhodnutí, nýbrž na závěru žalovaného, že není schopen vyvrátit tvrzení společnosti Colloseum o pouhé stavební úpravě původního oplocení. Soud v této souvislosti upozorňuje, že sám žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 10. 2021 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 7. 2021 z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu (byť ve vztahu k jiné části sporné stavby). V napadeném rozhodnutí na tento požadavek přitom sám rezignoval.

31. Soud pochopitelně uznává, že žalovaný mohl v dalším řízení dospět k jinému výsledku než ve svém rozhodnutí ze dne 3. 5. 2022. Závazný právní názor soudu jej nevázal k tomu, aby prvostupňové rozhodnutí znovu potvrdil. Vázal jej však k tomu, aby zjistil a přezkoumatelně posoudil charakter původního a sporného oplocení a z toho plynoucí stavebně-právní režim provedených prací. Jestliže žalovaný hodlal věc vyřešit tak, že pro nemožnost prokázat rozhodné skutečnosti řízení zastaví, měl účastníkům řízení, zejména žalobci jako vlastníkovi dotčeného pozemku, dát reálnou možnost na tento zamýšlený postup reagovat.

32. Význam této procesní možnosti nebyl jen formální. Právo být slyšen se historicky považuje za obecnou zásadu správního řízení. Z ní vyplývalo, že straně správního řízení musela být dána možnost, aby zaujala ve správním řízení stanovisko a navrhovala důkazy. Zásada slyšení strany musela být zachována i v řízení před správním úřadem vyšší instance, pokud ten zjišťoval sám nově skutkový stav (srov. Havelka, J. Nástin zásad správního řízení. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu. Praha: Všetečka & spol., 1927, s. 39 a 74 a judikaturu tam uvedenou).

33. Podle jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Žalobce proto mohl k rozhodné otázce navrhnout důkazy, například důkazy k trase, rozsahu a technickému stavu původního oplocení nebo k povaze stavebních prací provedených společností Colloseum. Ostatně právě to žalobce namítá v žalobě a následně i v replice, v níž rozvádí, že bylo možné využít mimo jiné svědecké výpovědi. Tím spíše bylo namístě dát žalobci možnost se vyjádřit, jestliže právě nedostatek skutkových zjištění byl důvodem rozsudku č. j. -32.

34. Žalovaný tak žalobci neposkytl možnost vyjádřit se k pro věc určujícímu obratu v posouzení věci. Tato vada sama navazuje na již uvedené nerespektování závazného právního názoru soudu. Nejde proto o izolované procesní pochybení, nýbrž o projev téhož nesprávného postupu žalovaného. Namísto toho, aby po zrušujícím rozsudku otevřel prostor pro podrobnější zjišťování rozhodných skutečností, k čemuž bezpochyby mohl přispět důkazní iniciativou právě i žalobce, a následně je přezkoumatelně vyhodnotil, žalovaný řízení bez dalšího zastavil, aniž by vůbec žalobci dal prostor reagovat na domnělou důkazní nouzi správního orgánu. Soud proto shledal důvodnou i žalobní námitku porušení procesních práv žalobce, v jehož důsledku byl závěr žalovaného o nemožnosti prokázat rozhodný stav předčasným.

35. Soud se naopak nemohl v této fázi věcně vyslovit k tomu, zda sporné oplocení bylo novou stavbou, stavební úpravou, či udržovacími pracemi. Právě tuto otázku měl nejprve řádně posoudit žalovaný, a to po nezbytné snaze o zjištění skutkového stavu věci. Pro další řízení soud pouze opakuje, že samotná existence zbytků původního oplocení ještě bez dalšího neznamená, že následně provedené práce nutně představovaly pouze stavební úpravu či udržovací práce. Stejně tak samotné vlastnictví pozemku žalobcem samo o sobě neodpovídá na otázku, zda šlo o stavbu nepovolenou ve smyslu veřejného stavebního práva. Tyto otázky musí žalovaný posoudit v návaznosti na konkrétně zjištěný skutkový stav.

36. K žalobcovu odkazu na nového soud uvádí, že tato argumentace směřuje především k dalšímu řízení. Jak vyplývá z již výše uvedeného, soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 4. 2024 a žalovaný v něm posuzoval splnění podmínek pro odstranění stavby v návaznosti na právní názor vyslovený v předchozím rozsudku, který se týkal režimu podle . Po zrušení napadeného rozhodnutí bude na žalovaném, aby posoudil, podle jaké právní úpravy má v dalším řízení postupovat. Bude se tak nutně muset zabývat i přechodným ustanovením nového .

37. Soud však považuje za potřebné připomenout závěr vyslovený již v rozsudku č. j. -32. V řízení o odstranění stavby je třeba odlišovat otázku veřejnoprávní nepovolenosti stavby od otázky soukromoprávního oprávnění stavebníka k pozemku. Skutečnost, že se stavba nachází na pozemku žalobce, sama o sobě nepostačuje k závěru, že jde o stavbu provedenou bez rozhodnutí, opatření či jiného veřejnoprávního úkonu vyžadovaného zákonem. Současně však není vyloučeno, že podle právní úpravy použitelné v dalším řízení bude třeba hodnotit i další zákonné předpoklady odstranění stavby. I v tomto ohledu je však nezbytné, aby žalovaný vyšel z řádně zjištěného skutkového stavu a své závěry přezkoumatelně odůvodnil.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

38. S ohledem na uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil dílem pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů [ ], dílem proto, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodování, vyžaduje podstatné doplnění [ ], a dílem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [ ], a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu ( ).

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, a proto mu nepřísluší náhrada nákladů řízení. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, soud přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobci přiznaná náhrada nákladů řízení zahrnuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady zastoupení ve výši 12 342 Kč. Ty tvoří odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a repliky k vyjádření žalovaného podle bodu 5, a a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „advokátní tarif“) a tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle advokátního tarifu. Protože společnost David Zahumenský, advokátní kancelář, s.r.o., IČO: 08801568, jejímž prostřednictvím zástupce žalobce vykonává advokacii, je plátkyní daně z přidané hodnoty, byl součet výše uvedených částek (tj. 10 200 Kč) zvýšen o 21 % odpovídající výši této daně, tj. o 2 142 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 15 342 Kč. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( ) k rukám jeho zástupce ( , , ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 26. srpna 2026

Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.