Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 Af 11/2026 - 26.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 Af 11/2026 - 26
USNESENÍ
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise ve věci
žalobkyně: AviaNera Technologies, a.s., IČO 23010070
sídlem U Rustonky 714/1, Praha
zastoupená advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M.
sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha
proti
žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj
sídlem Washingtonova 1621/11, Praha
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který má spočívat ve způsobu procesního vedení řízení o stanovení výše jistoty podle čl. 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 608/2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“) a § 24 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví (dále jen „zákon č. 355/2014 Sb.“). Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah v opakovaných aktivních procesních úkonech žalovaného, jimiž po shromáždění potřebných stanovisek stále znovu otevírá fázi opatřování podkladů, vyzývá k dalšímu rozvíjení již uplatněné argumentace, prodlužuje za tímto účelem další procesní lhůty a následně vytváří další samostatný prostor spočívající v hledání dohody mezi žalobcem a společností První brněnská strojírna Velká Bíteš, a.s. („PBS“), ačkoli taková dohoda není zákonnou podmínkou stanovení jistoty. Za projevy takto vymezeného zásahu považuje konkrétně výzvu žalovaného ze dne 29. 7. 2026, č. j. 222021-51/2026-600000-11020, kterou byla PBS vyzvána k upřesnění a doplnění argumentace k výši jistoty, usnesení žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. 222021-56/2026-600000-11020, kterým byla PBS prodloužena lhůta k tomuto doplnění do 27. 8. 2026, a poskytnutí dalšího prostoru žalobkyni a PBS k nalezení „kompromisní výše jistoty“ do 27. 8. 2026 dle vyjádření žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. 222021-54/2026-600000-11020. Žalobkyně uvádí, že žalovaný způsobem vedení řízení prodlužuje stav, kdy žalobkyně nemůže využít mechanismus propuštění zboží proti jistotě.
2. Žalobkyně popisuje, že žalovaný dne 22. 5. 2026 zadržel dva v žalobě specifikované proudové motory v souvislosti s tvrzeným porušením práv duševního vlastnictví PBS. Žalobkyně, která s tvrzeným porušením nesouhlasí, požádala 9. 6. 2026 o ukončení zadržení motorů a jejich propuštění proti poskytnutí jistoty. Žalovaný vyzval PBS k vyjádření k výši jistoty. PBS ve stanovisku upraveném dne 10. 7. 2026 navrhla stanovit jistotu ve výši 19 200 000 EUR, která vycházela z násobení částky odvozené od hodnoty motoru a tvrzené licenční sazby počtem 1 000 motorů. Žalobkyně se k tomuto návrhu vyjádřila dne 13. 7. 2026 a následně dne 29. 7. 2026 učinila kompromisní návrh, aby byla jistota vypočtena tak, jak navrhla PBS, s tím rozdílem, že částka bude násobena pouze dvěma dle počtu zadržených motorů, celkem ve výši 38 400 EUR. Ačkoli měl žalovaný k dispozici stanoviska obou stran obsahující i způsob výpočtu, vydal dne 29. 7. 2026 výše uvedenou výzvu PBS k vysvětlení výpočtu, kterou k žádosti PBS dne 12. 8. 2026 prodloužil do 27. 8. 2026, přestože žalobkyně žádala o bezodkladné vydání rozhodnutí o výši jistoty a již uplynula lhůta k vydání rozhodnutí dle § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Současně žalovaný žalobkyni a PBS vyzval, aby se do 27. 8. 2026 pokusily dosáhnout dohody. Žalobkyně namítá, že upřesnění výpočtu držitelkou rozhodnutí a dosažení dohody nejsou podmínkou dalšího postupu a žalovaný měl situaci řešit vlastním úsudkem. Žalovaný neúčelným řetězením nadbytečných procesních úkonů, které právní předpis nepředpokládá, znemožňuje žalobkyni dokončit proces směřující k propuštění zadrženého zboží oproti jistotě. Žalobkyně též uvádí, že žádostem PBS o předběžné opatření, aby bylo zachováno omezení dispozice se zbožím, v souvisejícím civilním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 12 Cm 11/2026 nebylo vyhověno, není zde tedy soudní překážka pro další postup.
3. Žalobkyně tvrdí, že způsob vedení řízení má bezprostřední dopad do její majetkové a podnikatelské sféry, neboť prodlužuje období, po které žalobkyně nemůže disponovat se svým zbožím a realizovat související obchodní vztahy. Každý den trvání zadržení zboží prohlubuje škodu žalobkyně, která dosahuje stovek milionů korun, a riziko likvidace jejího podnikání. Ukrajinští obchodní partneři s ohledem na prodlení s dodávkou hrozí vypovězením všech smluv, což by bylo pro žalobkyni likvidační. Procesní úkony žalovaného, které žalobkyni znemožňují se zbožím nakládat, mají i významný mezinárodně bezpečnostní přesah, neboť motory mají být využity při obraně Ukrajiny.
4. Žalobkyně dodává, že dne 11. 8. 2026 podala ke Generálnímu ředitelství cel jako nadřízenému správnímu orgánu žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, v níž žádá o zjednání nápravy a vydání rozhodnutí o výši jistoty, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Touto žalobou se však nemíní bránit proti nečinnosti žalovaného v podobě nevydání rozhodnutí o výši jistoty, nýbrž proti „činnosti“ celního úřadu spočívající v provádění zákonem nevyžadovaných a neúčelných procesních úkonů. Nečinnost spočívající v nevydání rozhodnutí o jistotě je předmětem projednávání na úrovni Generálního ředitelství cel s tím, že posléze ji bude případně žalobkyně řešit i ve správním soudnictví. Žalobkyně má za to, že jsou splněny podmínky, aby správní soud usměrnil procesní činnost žalovaného tak, jak se domáhá v žalobě. Je přesvědčena, že napadený postup je zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. V žalobním návrhu navrhuje, aby soud určil, že postup žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 222021-2/2026-600000-21050 spočívající v opakovaném prodlužování řízení o stanovení výše jistoty podle § 24 zákona č. 355/2014 Sb., zejména ve výzvě ze dne 29. 7. 2026, č. j. 222021-51/2026-600000-11020, v následném prodloužení lhůty společnosti PBS k dalšímu doplnění jejího stanoviska do 27. 8. 2026 usnesením ze dne 12. 8. 2026, č. j. 222021-56/2026-600000-11020, a v dalším vytváření prostoru k dosažení dohody o výši jistoty dle vyjádření ze dne 12. 8. 2026, č. j. 222021-54/2026-600000-11020, je nezákonným zásahem, zakázal žalovanému pokračovat v tomto zásahu, zejména vydáváním dalších výzev k doplňování, upřesňování nebo vysvětlování již uplatněných stanovisek žalobkyně nebo PBS k výši jistoty a tím, že bude žalobkyni a PBS dále vyzývat k dosažení dohody, kompromisu nebo společného návrhu ohledně výše jistoty jako procesního předpokladu dalšího postupu ve věci. Současně žalobkyně žádala, aby soud předběžným opatřením žalovanému uložil se do pravomocného skončení tohoto řízení zdržet dalšího vyzývání žalobkyně a PBS k dosažení dohody nebo kompromisu o výši jistoty a vydávání dalších výzev k doplňování, upřesňování nebo vysvětlování již uplatněných stanovisek k výši jistoty.
5. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
6. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
7. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. je subsidiární prostředek ochrany práv. Je subsidiární nejen vůči prostředkům ochrany využitelným v řízení před správními orgány, ale i vůči ostatním žalobním typům zakotveným v s. ř. s. Subsidiarita vůči ostatním žalobním typům znamená, že zásahová žaloba je přípustná teprve tehdy, pokud nepřichází v úvahu podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s., žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. či návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s. Princip subsidiarity zásahové žaloby vůči ostatním žalobním typům se uplatňuje jak v případech, kdy se účastník řízení domáhá určení, že tvrzený zásah byl nezákonný, tak i v případech, kdy se domáhá zákazu pokračování trvajícího zásahu [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 30. 11. 2024, č. j. 6 As 181/2024-29, bod 11, a v něm citovanou judikaturu]. Účastník řízení si nemůže zvolit, jaký žalobní typ by byl pro něj výhodnější a jaký nakonec využije (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004-42, č. 720/2005 Sb. NSS).
8. Je-li zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, původci či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla všechna tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu. Soud zde přihlíží též k závěrům ustálené judikatury, jež dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být (viz bod 115 rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS, a v něm citovanou judikaturu).
9. Prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nelze podrobovat testu zákonnosti jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které zpravidla směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení (např. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/200695, usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014-55, č. 3566/2017 Sb. NSS, bod 42, nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. III.ÚS 2383/19, body 32 až 35). Extenzivní výklad pojmu zásah by umožnil rozložit správní řízení v řadu individuálních zásahů, které by mohl účastník řízení napadnout nespočtem zásahových žalob. Zásahová žaloba nemá „štěpit“ jednotlivé úkony správního řízení do desítek či stovek různých zásahů (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 As 292/201929, bod 12). Zásah do veřejných subjektivních práv musí mít již pojmově určitou intenzitu a musí působit přímo. Určité jednání správního orgánu v rámci správního řízení může být považováno za zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. pouze za zcela výjimečných okolností, kdy může představovat samostatnou újmu na právech s reálnými dopady a není zde účinná soudní ochrana prostřednictvím jiného žalobního typu.
10. Žalobkyní popsané úkony jsou toliko dílčí procesní úkony vedení řízení o žádosti dle čl. 24 nařízení č. 608/2013 směřující k vydání rozhodnutí ve věci. Žalobkyně spojuje materiální újmu a újmu na právu podnikat s tím, že v důsledku namítaného postupu trvá stav, kdy nemůže dosáhnout propuštění zboží proti jistotě a nakládat s ním. Z tvrzení žalobkyně však nelze dovodit, že by jí namítané procesní úkony žalovaného (výzva držiteli rozhodnutí k vysvětlení navržené výše jistoty, prodloužení lhůty k tomuto vysvětlení a výzva k pokusu o kompromis v rámci této prodloužené lhůty) způsobovaly byť i ve vzájemném souhrnu samostatnou újmu na právech a přímo zasahovaly do jejích práv. Nejde tak o výjimečný případ, kdy by bylo na místě připustit žalobu směřující k přezkumu dílčích procesních úkonů žalovaného. I pokud by soud vydal rozhodnutí, jehož se žalobkyně domáhá, a uložil žalovanému zdržet se v rámci označeného správního procesu určitého typu výzev, samo o sobě by se to v postavení žalobkyně nepromítlo, neboť omezení spojené se zadržením a nepropuštěním zboží (z nějž dovozuje zásah do svých práv) by trvalo nadále až do rozhodnutí o žádosti žalobkyně o ukončení zadržení zboží a jeho propuštění před skončením řízení o tom, zda došlo k porušení práv k patentu PBS. Žalobkyně má právo na projednání věci bez zbytečných průtahů. To je dostatečně chráněno prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Z podané žaloby vyplývá, že žalobkyně si je vědoma možnosti podat žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou se lze po bezvýsledném vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti, domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí (§ 79 a násl. s. ř. s.). Sama však zdůrazňuje, že touto žalobou se nemíní domáhat ochrany proti nečinnosti s tím, že tato otázka je nyní řešena na základě její žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti nadřízeným orgánem žalovaného a k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti případně přistoupí následně. Za této situace soud neshledal důvod poučovat žalobkyni o možné změně žaloby.
11. Soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že je zjevné a nepochybné, že jednání žalovaného označené v žalobě nemůže být pojmově zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Soud proto žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
12. Vzhledem k odmítnutí žaloby soud již nerozhodoval o návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření.
13. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
14. Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek bude vrácen ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 27. srpna 2026
Lenka Oulíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.