Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Ad 24/2025 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobkyně: E. S.

zastoupena Mgr. Kateřinou Polákovou, advokátkou sídlem 742 92 Lubojaty 116

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2025, o povinnosti vrátit přeplatek na starobním důchodu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 5. 2025 č. j. X, jímž žalovaná uložila žalobkyni podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost vrátit žalované přeplatek na starobním důchodu před dosažením důchodového věku za dobu od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 v částce 53 862 Kč.

2. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je založeno na nedostatečně nebo nesprávně zjištěném skutkovém stavu ohledně výkonu výdělečné činnosti žalobkyně v rozhodném období a na nesprávném právním posouzení. Uvedla, že zálohy na pojistné na důchodové pojištění hradila dobrovolně a nevznikla jí k těmto platbám povinnost. V předmětném období se nemohla stát automaticky účastníkem důchodového pojištění, neboť nesouhlasí s tím, že by překročila rozhodnou částku a uvedla, že nevykonávala výdělečnou činnost. V žalobě dále poukázala na rozpornost úředních aktů žalované, v čemž spatřuje porušení zásady právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí. Žalovaná vydala v krátkém časovém sledu dva vzájemně si odporující úřední akty týkající se totožného nároku na důchod za stejné období, v čemž spatřuje rozpor se základními zásadami správního řízení. Jedním úředním aktem žalovaná fakticky potvrdila existenci nároku a jeho nedoplatku, aby následně jiným úředním aktem pro stejné období nárok popřela a požadovala vrácení přeplatku, aniž by došlo k jakékoli nové skutečnosti nebo právnímu posouzení, které by takový obrat odůvodnilo. Takový postup je nepředvídatelný a představuje hrubé porušení zásady právní jistoty a zásady ochrany legitimního očekávání účastníků řízení. Tento postup žalované vypovídá o vadném zjišťování skutkového stavu, neboť správní orgán nemůže jednou uznat nárok a následně ho popřít, aniž by došlo k zásadní změně relevantních skutečností nebo právního posouzení, které by bylo řádně a transparentně vysvětleno. Zdůraznila, že soustavně popírá výkon výdělečné činnosti v rozhodném období. S tvrzením o neexistenci výdělečné činnosti se žalovaná v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádala. Pouze se odvolala na „kontrolu OSVČ“, aniž by podrobněji vysvětlila, jak se vypořádala s předchozími vlastními závěry. Kontrola měla prokázat účast na důchodovém pojištění do 31. 12. 2023. Žalovaná se však v odůvodnění nijak nevypořádala s tímto rozporným zjištěním ve svých vlastních dokumentech. Nevysvětlila, proč jednou (v dubnu 2024) konstatovala nárok a vypočítala nedoplatek, a následně (v květnu 2025) pro stejné období nárok popřela na základě údajné výdělečné činnosti.

3. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v napadeném rozhodnutí tvrdí, že překročila rozhodný příjem pro vznik účasti na důchodovém pojištění OSVČ, který pro rok 2023 činil 96 777 Kč. Z důvodu překročení rozhodného příjmu jí podle žalované vznikla účast na důchodovém pojištění ze zákona, proto jí výplata starobního důchodu před dosažením důchodového věku za část roku 2023 nenáležela. Toto tvrzení je ovšem závěrem, který stojí na zpochybněném skutkovém stavu. Žalobkyně zdůraznila, že opakovaně tvrdila, že od 18. 9. 2023 již výdělečnou činnost nevykonávala. Překročení rozhodného příjmu za celý rok 2023 (od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023) neznamená automaticky, že výdělečná činnost zakládající účast na důchodovém pojištění probíhala i po 18. září 2023. Příjem mohl být generován v prvních osmi měsících roku.

4. Žalobkyně vyslovila závěr, že u poživatele předčasného starobního důchodu se jeho podnikání považuje za vedlejší výdělečnou činnost dle Účast na pojištění vzniká, pokud v daném roce příjem (daňový základ) překročí rozhodnou částku, anebo jde o hlavní činnost. O výplatě předčasného důchodu se nerozhoduje, zda už poživatel překročil rozhodnou částku, nýbrž jestli v konkrétním měsíci „vykonává“ výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím účast ( ). Domnívá se tedy, že za měsíce, ve kterých byla aktivní a postupně přesáhla rozhodnou částku, by jí výplata důchodu nenáležela. Za tyto měsíce jí teoreticky přeplatek vzniknout mohl. Důchod však začala (zpětně), pobírat až za dobu, kdy už výdělečnou činnost nevykonávala. Skutečnost, že nadále platila zálohy, neznamená výkon činnosti. Výplata důchodu tedy náleží, pokud už jeho poživatel reálně nepodnikal. Nárok na výplatu předčasného starobního důchodu by neměla za měsíce, v nichž podnikala v rozsahu zakládajícím účast na pojištění, což ovšem není její případ. Po skončení činnosti, byť omylem platila zálohy, se nárok obnovil.

5. Žalobkyně dále uvedla, že aplikace § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění je v posuzovaném případě vadná, neboť není řádně prokázán výkon výdělečné činnosti po 18. září 2023, který by bránil výplatě důchodu. Sama žalovaná v dřívějších dokumentech dospěla k opačnému závěru. Žalovaná dospěla k závěru, že vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a dosáhla rozhodné částky pro vznik účasti na důchodovém pojištění. Celkový daňový základ za rok 2023 činil dle žalované 177 600 Kč. Žalovaná zjistila 365 dnů samostatné výdělečné činnosti s vyměřovacím základem 110 248 Kč. Proto rozhodla, že výplata důchodu jí nenáležela. S takovým závěrem však nesouhlasí. Tato rekapitulace údajů o výdělečné činnosti se vztahuje na celý kalendářní rok 2023. To však nepopírá její tvrzení, že po 18. září 2023 již činnost nevykonávala. Příjem mohly tvořit fakturace či platby za činnosti provedené v období před 18. září 2023. Uzavřela, že žalovaná v napadeném rozhodnutí neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání výkonu výdělečné činnosti žalobkyně po 18. září 2023, která by bránila výplatě důchodu, a především se řádně nevypořádala s fatálními rozpory ve vlastních dříve vydaných dokumentech, které jednoznačně potvrzovaly její nárok na výplatu důchodu za toto období.

6. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, citovala příslušnou právní úpravu a uvedla, že si v dané věci vyžádala velké přehledy o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečné činné (dále jen OSVČ) za kalendářní roky 2023 a 2024, které jsou součástí správního spisu. Přehled za rok 2023 byl vyhotoven dne 10. 4. 2024 a je z něj patrné, že činnost žalobkyně v rozhodné době byla vykonávána jako vedlejší (od září do prosince). Současně je v rubrice 28 určený vyměřovací základ 110 248 Kč, v rubrice 33 je uveden úhrn zaplacených záloh v částce 35 122 Kč. V rubrice E (označené „vedlejší SVČ“) je pak uvedeno – „přihláška k účasti na DP OSVČ v roce 2023“. Z uvedeného přehledu za kalendářní rok 2023 tak vyplývají skutečnosti, které zásadním způsobem ovlivnily posouzení nároku žalobkyně na starobní důchod ve sporné době od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 a sice, že 1) žalobkyně v tomto kalendářním roce dosáhla příjmu, který zakládá účast na důchodovém pojištění, 2) žalobkyně platila zálohy za celý kalendářní rok 2023, z pojištění OSVČ nebyla odhlášena, to vše v době, kdy jí byl přiznán starobní důchod od 18. 9. 2023. Tato nesporná fakta dle žalované zcela jednoznačně prokazují, že žalobkyně dosáhla v kalendářním roce 2023 příjmu zakládajícího účast na důchodovém pojištění a z činnosti OSVČ nebyla odhlášena, což bylo rozhodnutí zcela závislé na její vůli a že tak neučinila, dokládají i její platby záloh na pojištění. Je sice pravdou, že v důsledku přiznání starobního důchodu byla hlavní činnost žalobkyně jako OSVČ změněna na vedlejší, nicméně z ustanovení § 10, § 31, § 37 zákona o důchodovém pojištění zcela jasně vyplývá, že nelze pominout výši dosahovaného příjmu, který založil účast na důchodovém pojištění, jakož ani to, že žalobkyně nadále platila zálohy na pojistném. Rovněž tak skutečnost, že žalobkyně mohla činnost OSVČ ukončit a odhlásit se z ní, když byla rozhodnuta požádat o starobní důchod podle ustanovení § 31 zákona o důchodovém pojištění a toto neučinila, znamená, že jí důchodové částky rozhodně nemohly náležet. Konečně sama žalobkyně svoji argumentaci ohledně placení záloh „omylem“ přehodnotila až v žalobě proti napadenému rozhodnutí, když v námitkách jako důvod zmiňovala, že se chtěla vyhnout „nějakým datumovým nesrovnalostem“. Toto její nové tvrzení tak žalovaná považuje za účelové. Žalobkyně, coby poživatelka starobního důchodu před dosažením důchodového věku, tedy vykonávala výdělečnou činnost, během níž výplata starobního důchodu nenáležela, tudíž žalovaná po právu požaduje jeho vrácení. Pokud by žalovaná měla přisvědčit námitkám žalobkyně, postupovala by v rozporu s platnými právními předpisy. Žalovaná upozornila, že jako výkonný orgán je povinna zákonné předpisy dodržovat, nikoliv je svévolně měnit. Žalovaná v písemném vyjádření rovněž připomenula objektivní odpovědnost příjemce dávky starobního důchodu vrátit plátci důchodu ty vyplacené dávky, které mu nenáležely, to je, byly mu vyplaceny, ač pro výplatu těchto dávek nebyly splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění, jak plyne z , ve spojení s zákona o důchodovém pojištění. Vznik povinnosti k úhradě přeplatku je zde tedy spojen s hmotněprávní úpravou, jejímž záměrem je zabránit souběhu výplat starobního důchodu a příjmu za výdělečné činnosti bez ohledu na subjektivní stránku věci, a tedy bez ohledu na zavinění. Protože tedy žalobkyně dosáhne důchodového věku až 30. 11. 2026, vyčíslila jí žalovaná přeplatek na starobním důchodu, neboť v období od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 zjevně pobírala starobní důchod a zároveň vykonávala i činnost v rozsahu, který jí založil účast na důchodovém pojištění.

7. Krajský soud na základě řádně a včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí dle a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a po zhodnocení uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 9. 2023 podala žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku s datem přiznání od 18. 9. 2023. Do kolonky této žádosti – ostatní, výslovně uvedla, že žádá, aby důchod jí byl přiznán od 18. 9. 2023 a výplata důchodu od 1. 1. 2024. Uvedla také, že samostatná výdělečná činnost trvá. Od 1. 1. 2024, od něhož požaduje přiznání výplaty starobního důchodu, nebude vykonávat výdělečnou činnost a nebude vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Výdělečná činnost u ní skončila dne 30. 11. 2020. Správní orgán I. stupně vydal dne 24. 1. 2024 rozhodnutí, jímž žalobkyni podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, přiznal od 18. 9. 2023 starobní důchod ve výši 15 566 Kč s tím, že výplata starobního důchodu přiznaného od 18. 9. 2023 nenáleží. Dne 24. 1. 2024 vydala Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutí číslo II., jímž žalobkyni podle , o důchodovém pojištění, přiznala od 1. 1. 2024 výplatu starobního důchodu náležejícího dle zákona o důchodovém pojištění 15 926 Kč měsíčně. Dne 27. 2. 2024 byly správnímu orgánu I. stupně doručeny písemné námitky ze dne 14. 2. 2024, které směřovaly proti rozhodnutí číslo I. a číslo II. ze dne 24. 1. 2024. V tomto podání žalobkyně uvedla, že dne 18. 9. 2023 osobně žádala o předčasný starobní důchod s požadovaným datem přiznání od 18. 9. 2023 a že žalovaná toto v rozhodnutí neguje a z nepochopitelných důvodů uvádí, že nežádá o výplatu od tohoto data, ale od data 1. 1. 2024 a ji zajímá, proč tomu tak je a neví, z čeho se částka starobního důchodu skládá. V rámci autoremedury Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 26. 3. 2024 změnila rozhodnutí ČSSZ ze dne 24. 1. 2024 č. j. X podle ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů a přiznala žalobkyni podle zákona o důchodovém pojištění od 18. 9. 2023 starobní důchod 15 566 Kč měsíčně s tím, že podle nařízení vlády číslo se od 1. 1. 2020 zvyšuje základní výměra starobního důchodu na 4 400 Kč měsíčně, procentní výměra starobního důchodu se nezvyšuje a nadále náleží ve výši 11 526 Kč měsíčně, celkem od 1. 1. 2024 náleží 15 926 Kč měsíčně. V odůvodnění ČSSZ uvedla, že po provedeném šetření zjistila, že námitkám lze plně vyhovět. Současně specifikovala výši důchodu, tedy základní výměru a procentní výměru. Následně pak 8. 4. 2024 žalovaná vyplatila žalobkyni doplatek starobního důchodu před dosažením důchodového věku za dobu od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 částkou 53 650 Kč.

9. Součástí správního spisu je oznámení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 4. 2024 o výkonu samostatné výdělečné činnosti žalobkyní v rozsahu, který založil účast OSVČ na důchodovém pojištění v období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023. Ve spise je rovněž přehled o příjmech a výdajích žalobkyně jakožto OSVČ za rok 2023 a 2024. Přehled o příjmech a výdajích za rok 2023 byl vyhotoven 10. 4. 2024 a obsahuje údaje žalobkyně o tom, že samostatnou výdělečnou činnost vykonávala jako hlavní v měsících lednu až srpnu a jako vedlejší v měsících září až prosinci 2023. V kolonce 28. - určený vyměřovací základ, je uvedena částka 110 248 Kč, v kolonce 33. - úhrn zaplacených záloh na důchodové pojištění, je uvedena částka 35 122 Kč, v kolonce E - vedlejší samostatná výdělečná činnost, je prohlášení žalobkyně k účasti na důchodovém pojištění OSVČ roce 2023. Správní spis obsahuje dále podání žalobkyně ze dne 17. 7. 2024, v němž uvedla, že přehled za rok 2023 zpracovala podle skutečnosti, kdy do 9/2023 vykonávala výdělečnou činnost, do konce roku ji uvedla jako vedlejší, protože jinou kolonku přehled nenabízel a pro rok 2024 uvedla, že OSVČ je vedlejší opět z toho důvodu, že vyúčtování nenabízí jinou možnost. Zálohy platila jen z toho důvodu, aby se vyhnula nějakým datumovým nesrovnalostem, protože celá kauza její žádosti o starobní důchod byla provázena spoustou nejasností ze strany správního orgánu. Od září 2023 nemá žádné příjmy vzniklé výkonem výdělečné činnosti. Živnostenské oprávnění ukončila, jakmile se podařilo vyřešit vzniklou situaci. V roce 2025 bude podávat přehled za rok 2024 nulový a věří, že jí nárok na starobní důchod nebude odebrán. Česká správa sociálního zabezpečení následně rozhodnutím ze dne 14. 8. 2024 č. j. X podle § 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění od 6. 7. 2024 uvolnila žalobkyni výplatu starobního důchodu náležejícího dle § 31 zákona o důchodovém pojištění, který jí byl zastaven rozhodnutím č. j. X, neboť výkon samostatné výdělečné činnosti nebyl v rozsahu, který by založil účast OSVČ na důchodovém pojištění.

10. Následně Okresní správa sociálního zabezpečení v Bruntále dne 8. 11. 2024 zpracovala výpis z evidence OSVČ za rok 2023, který obsahuje údaje o tom, že žalobkyně byla důchodově pojištěna od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 a získala dobu samostatné výdělečné činnosti v počtu 365 dnů a vyměřovací základ ve výši 110 248 Kč. Doplatek ve výši 2 929 Kč žalobkyně uhradila 25. 4. 2024.

11. Podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění), věta před středníkem, platí, že výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle (poznámka soudu předčasný starobní důchod), nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Výdělečnou činností se podle téhož zákona rozumí činnost osob uvedených v a v vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění.

12. Podle § 5 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny osoby samostatně výdělečně činné.

13. Podle § 10 odstavec 2 zákona o důchodovém pojištění, osoba samostatně výdělečně činná, je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky; rozhodná částka činí 2,4 násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Byla-li v kalendářním roce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost i vedlejší samostatná výdělečná činnost, stanoví se příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla podle § 9 odst. 7 aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a vedlejší samostatné výdělečné činnosti se pro účely stanovení příjmu podle věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného jako osoba samostatně výdělečně činná; za období nároku na výplatu nemocenského se přitom považuje též období prvních kalendářních měsíců a v období od 1. ledna 2012 do 31. 12. 2013 prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény), za které se nemocenské osobám samostatně výdělečně činným nevyplácí. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona považuje daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

14. Podle § 10 odst. 4 téhož zákona, osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 2 a 3, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; Lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony. Ustanovení věty první platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odst. 5 nebo 6, anebo v němž vedlejší samostatná výdělečná činnost nebyla vykonávána po celý rok.

15. Podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, věty prvé, jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely.

16. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů upravuje odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění. Vznik povinnosti k úhradě přeplatku je zde spojen s hmotněprávní úpravou, jejímž záměrem bezesporu bylo zabránit souběhu výplaty starobního důchodu a příjmu z výdělečné činnosti bez ohledu na subjektivní stránku věci, tedy bez ohledu na zavinění. Odpovědnost je proto v těchto případech konstruována jako odpovědnost objektivní (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -40). Ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu tato odpovědnost nastává okamžikem, kdy se naplní hypotéza právní normy vyjádřené v , tedy dojde k výplatě dávky, ač pro ni nebyly splněny podmínky. Pro nastoupení sekundárního odpovědnostního právního vztahu postačí pouhé vyplacení neoprávněné dávky, a to v důsledku toho, že nebyly splněny podmínky zákona o důchodovém pojištění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -37, bod 29).

17. Krajský soud v posuzované věci dospěl k závěru, že žalovaná řádně zjistila skutkový stav věci a postupovala v souladu se zákonem o důchodovém pojištění. V posuzovaném případě je nesporné, že žalobkyni byl od 18. 9. 2023 přiznán starobní důchod podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, to je tzv. předčasný starobní důchod. Důchodového věku žalobkyně dosáhne, jak vyplývá z obsahu správního spisu při výchově dvou dětí v jejích 63 letech a 8 měsících až dnem 30. 11. 2026. Z obsahu správního spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně v roce 2023, jak se podává z přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné, který byl vyhotoven 10. 4. 2024, žalobkyně ve sporném období, to je od září do prosince, vykonávala výdělečnou činnost jako vedlejší. Z výpisu z evidence OSVČ vyplývá, že žalobkyně byla důchodově pojištěna od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 a získala dobu samostatné výdělečné činnosti v počtu 365 dnů. Vyměřovací základ činil 110 248 Kč. Úhrn zaplacených záloh v částce 35 122 Kč a vyměřovací základ 110 248 Kč je uveden rovněž v přehledu o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečné činné a tento dokument obsahuje rovněž údaj v rubrice E označené vedlejší samostatná výdělečná činnost – přihláška k účasti na důchodovém pojištění OSVČ v roce 2020. Z obsahu správního spisu se dále podává, že pro rok 2023 rozhodným příjmem pro vznik účasti na důchodovém pojištění OSVČ byla částka 96 777 Kč, kteroužto částku žalobkyně, jak vyplývá z citace předchozího údaje překročila, a proto jí za rok 2023 vznikla účast na důchodovém pojištění OSVČ ve smyslu § 10 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Uvedenými podklady bylo dále prokázáno, že žalobkyně platila zálohy na důchodové pojištění za celý kalendářní rok 2023 a byla přihlášena k účasti na pojištění za celý kalendářní rok 2023, tedy i po celé sporné období od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023. Za takto zjištěného skutkového stavu, tedy za situace, kdy žalobkyně z činnosti OSVČ v posuzovaném období nebyla odhlášena, platila zálohy na pojištění, současně dosahovala příjmu, který založil účast na důchodovém pojištění, je nutno dospět k závěru, že žalovaná správně aplikovala § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a vyvodila rovněž zcela správný závěr, že ve sporném období od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 byl žalobkyni vyplácen předčasný starobní důchod přiznaný podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, ač ve stejném období vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, což žalobkyně deklarovala jak v žádosti o starobní důchod, v níž uváděla, že výdělečnou činnost ani samostatnou výdělečnou činnost nebude vykonávat od 1. 1. 2024, a deklarovala to i v přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023. Za tohoto stavu jí výplata starobního důchodu od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023 s ohledem na znění ustanovení § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 118a odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení, nenáležela. Žalovaná proto správně uložila žalované povinnost vyplacené dávky předčasného starobního důchodu za období od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023, jež jí nenáležely, plátci důchodu – žalované vrátit. Tvrzení žalobkyně v žalobě, že ve sporném období od 18. 9. 2023 již výdělečnou činnost nevykonávala, že překročení rozhodného příjmu za celý rok 2023 neznamená automaticky, že výdělečná činnost zakládající účast na důchodovém pojištění probíhala i po 18. 9. 2023 a že od 18. 9. 2023 reálně již nepodnikala a že zálohy platila omylem, soud považuje za účelová, která jsou v příkrém rozporu nejenom s tím, co sama žalobkyně deklarovala v průběhu správního řízení, ať v již citované žádosti o starobní důchod, tak přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2023, který byl jedním z podkladů rozhodnutí, ale je i v rozporu s oznámením OSSZ Bruntál ze dne 19. 4. 2024 a s výpisem OSSZ Bruntál z evidence OSVČ ze dne 8. 11. 2024. Soud nesouhlasí ani s námitkami žalobkyně o údajné „rozpornosti vlastních úředních aktů žalované“. Žalobkyně má zřejmě na mysli žalovanou vydaná rozhodnutí poté, co žalobkyně uplatnila žádost o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Na tomto místě soud opětovně zdůrazňuje, že byla to žalobkyně, která v této žádosti výslovně uvedla, že žádá o přiznání důchodu od 18. 9. 2023 a výplatu důchodu od 1. 1. 2024. Pokud sama v průběhu správního řízení žalobkyně v podání ze dne 14. 2. 2024 žádala o upřesnění a vysvětlení rozhodnutí ČSSZ a uvedla, že požadovala přiznání starobního důchodu i jeho výplatu od 18. 9. 2023, nikoliv od data 1. 1. 2024, což je ovšem v rozporu s obsahem žádosti žalobkyně, žalovaná v rámci autoremedury reagovala na tento požadavek žalobkyně a své předchozí rozhodnutí změnila a od 18. 9. 2023 přiznala žalobkyni starobní důchod ve výši 15 556 Kč a rozhodla o jeho zvýšení od 1. 1. 2024 na částku 15 926 Kč měsíčně spolu s výplatou tohoto důchodu. Poté 8. 4. 2024 vyplatila doplatek starobního důchodu i za sporné období od 18. 9. 2023 do 31. 12. 2023. K vydání rozhodnutí v této věci v I. stupni ze dne 7. 5. 2025 č. j. R-7. 5. X o povinnosti vrátit přeplatek na starobním důchodu žalovaná, jak vyplývá i z citovaného obsahu správního spisu, přistoupila poté, co zjistila nové právně významné skutečnosti, zejména co obdržela výpis z evidence OSVČ žalobkyně od Okresní správy sociálního zabezpečení v Bruntále ze dne 8. 11. 2024.

18. Krajský soud neshledal, že by došlo k pochybení správního orgánu, a proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

19. Podle soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 31. srpna 2026

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.