Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
1 Ad 43/2025 - 114.pdf
PDF · 0 B
No categories available
1 Ad 43/2025 - 114
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci
žalobce: J. S., narozený dne X,
bytem X,
zastoupený zmocněncem, panem M. Š, narozeným dne X,
bytem X,
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2025, č. j. RN-X X X-35-KLU,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 9. 2025, č. j. RN-X X X-35-KLU, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce pobíral od července roku 2024 invalidní důchod ve III. stupni. Na základě kontrolní lékařské prohlídky v květnu roku 2025 však žalovaná žalobci invaliditu odňala s tím, že již není invalidní, na základě posudků lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 10 %, k dosažení nároku na invalidní důchod alespoň v I. stupni je však potřeba zjištění poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně o 35 %.
2. Žalobce s rozhodnutím žalované nesouhlasil a podal proti němu žalobu.
II. Obsah žaloby
3. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí vychází z hrubě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, ignoruje objektivní lékařské nálezy dokládající progresi onemocnění a v kontextu následného postupu dalších státních orgánů způsobilo žalobci závažnou existenciální, zdravotní a psychickou újmu.
4. Ohledně skutkového stavu žalobce uvedl, že posudkový závěr o poklesu pracovní schopnosti pouze o 10 % ve správním řízení je v extrémním rozporu s doloženou realitou. Bez jakékoli opory v reálném zlepšení zdravotního stavu konstatoval zánik invalidity. Žalobce však trpí závažným, život ohrožujícím kardiologickým onemocněním – obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií (HKMP). V říjnu 2023 podstoupil alkoholovou septální ablaci a následně implantaci ICD (kardioverter-defibrilátoru) z důvodu vysokého rizika náhlé srdeční smrti a AV bloku III. stupně, což představuje trvalé poškození srdce. Zpráva z IKEM (MUDr. K., 24. 9. 2025) potvrzuje námahovou dušnost a progresi onemocnění. Zpráva praktického lékaře (Felix Clinicum, 14. 10. 2025) explicitně uvádí absolutní nemožnost výkonu původní profese (strojní mechanik) a výrazná omezení i pro administrativní činnost (dušnost NYHA III, rychlá únava). Posudkový lékař ignoroval rizika a bagatelizoval přítomnost anginy pectoris, nestabilní hypertenze (hodnoty přes 200/98 mmHg) a riziko maligních arytmií, pro které má žalobce implantován defibrilátor. Lékařský posudek z námitkového řízení tyto překvapivé závěry posudkového lékaře v I. stupni potvrdil. Žalobce považoval za klíčové zdůraznit dynamiku vývoje nemoci, kterou žalovaná v roce 2025 zcela pominula. Po zákrocích na podzim 2023 došlo k pouze krátkodobému a přechodnému subjektivnímu zlepšení, které však nebylo trvalé. Následně se zdravotní stav začal opětovně a prokazatelně zhoršovat, což není pouze subjektivní tvrzení žalobce, ale objektivizovaný fakt doložený zprávami z IKEM.
5. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí a libovůli při stanovení poklesu jeho pracovní schopnosti. Žalovaná nepodala žádné racionální vysvětlení, jak je možné, že tentýž zdravotní stav byl v roce 2024 hodnocen 70% poklesem a o 10 měsíců později pouze 10% poklesem. V mezidobí nedošlo k žádnému uzdravení; naopak, lékařské zprávy (včetně akutního příjmu v IKEM dne 21. 5. 2025) dokládají stagnaci či zhoršení. Takový postup nese znaky libovůle a je v právním státě nepřípustný.
6. V důsledku rozhodnutí žalované žalobce zůstal dlouhé měsíce zcela bez příjmu a bez sociálního zajištění, a to v době zhoršujícího se zdraví, neboť úřad práce jej odmítl zařadit do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce tak musel situaci řešit prostřednictvím mimořádné stížnosti k ministrovi práce a sociálních věcí. Státní správa selhala ve své koordinační roli, kdy jeden orgán (ČSSZ) tvrdí, že občan je zdráv, zatímco druhý (ÚP) vidí reálnou neschopnost práce. Tento stav je v rozporu s čl. 30 Listiny základních práv a svobod.
7. Tato situace se též negativně projevila na psychickém zdraví žalobce, který byl dne 24. 6. 2025 nucen vyhledat ošetření v psychiatrické ambulanci MUDr. D. D. Vyšetření prokázalo středně těžkou až těžkou depresivní symptomatiku, která se dle lékařské zprávy odvíjí v přímé souvislosti se závažným somatickým stavem a zoufalou sociální situací. Žalobci musela být nasazena antidepresivní medikace. Rozhodnutí žalovaného tak přímo zapříčinilo poškození duševního zdraví žalobce.
8. K žalobě přiložil žalobce řadu písemností, obě rozhodnutí žalované ze správního řízení, posudky o invaliditě z roku 2024 a z roku 2025, rozhodnutí úřadu práce o nezařazení do evidence ze dne 2. 6. 2025, lékařskou zprávu IKEM (MUDr. K.) ze dne 24. 9. 2025, vyjádření praktického lékaře (Felix Clinicum) ze dne 14. 10. 2025, zprávu z akutního příjmu IKEM ze dne 21. 5. 2025, stížnost ministrovi práce a sociálních věcí ze dne 25. 6. 2025 a následnou korespondenci. Jako důkazy navrhl provést též revizní posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“ nebo jen „komise“) a svůj výslech.
9. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované v I. i II. stupni zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalobce soudu společně s žalobou zaslal též průvodní dopis, v němž popsal své současné životní potíže a omezení v každodenním životě v důsledku jeho aktuálního zdravotního stavu. Popsal též, jak se obrátil s mimořádnou stížností na ministra Ing. Jurečku; až po jeho mimořádné intervenci byl zaregistrován na úřad práce. Žalobce se taktéž zprostředkovaně obrátil na poslance prof. MUDr. P., který se nad jeho situací podivil a po vyšetření žalobce potvrdil jeho diagnózy, které se budou jen zhoršovat. Samotný stres a beznaděj a existenční nejistota po odejmutí důchodu se žalobce nově potýká též poruchou svého psychického stavu, kdy mu byly diagnostikovány deprese. Svou nemoc si žalobce nevymyslel, ani nezavinil, po 31 letech řádné práce a placení daní se k němu státní správa zachovala s takovou lhostejností a formálností. Proto požádal soud, aby v jeho těžké a prokazatelné situaci věnoval jeho žalobě pozornost a rozhodnutí a postup žalované zrušil pro nezákonnost a vady řízení.
III. Vyjádření žalované
11. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula dosavadní průběh správního řízení a žalobní námitky žalobce. Uvedla, že se při svém rozhodování pečlivě zabývala všemi námitkami, vycházela přitom z odborných lékařských posudků IPZS, kterými je vázána, proto za daného zjištěného skutkového stavu setrvala na závěrech v napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Současně navrhla důkaz posudkem Posudkové komice Ministerstva práce a sociálních věcí pro účely přezkumného (soudního) řízení.
IV. Další vývoj průběhu řízení před soudem
12. Dne 14. 4. 2026 žalobce zaslal soudu kopii stížnosti na nezákonný a neetický postup komise, popis jednání komise z pohledu žalobce a jeho zmocněnce, kopii námitky podjatosti na členky komise, analýzu vývoje medikace žalobce v kontextu jeho zhoršujícího se zdravotního stavu v letech 2023-2026, rozsáhlý materiál ohledně jeho zdravotního stavu s různými tabulkami a grafy, nazvaný Klinický důkazní dossier: rozporování statusu OZZ a doložení invalidity III. stupně (pozn. soudu: zřejmě vygenerováno AI na podkladě údajů žalobce), lékařskou zprávu z IKEM ze dne 11. 9. 2025 (MUDr. A. K., Ph.D.), tabulku chronologického vývoje zdravotního stavu žalobce od září 2023 do dubna 2026, lékařskou zprávu z kardiologické ambulance MUDr. J. K., Ph.D., kopii protokolu o jednání komise ze dne 9. 4. 2026 a doložení plné moci pro zastoupení zmocněncem.
13. Z těchto listin vyplynulo, že žalobce se společně se svým zmocněncem dostavil k jednání komise za účelem posouzení jeho zdravotního stavu z důvodu invalidity, tam se však setkal s jednáním některých členek komise, které považoval za nevhodné a neetické. Tuto situaci soudu detailně popsal v průvodním dopisu k zaslaným dokumentům. Stěžoval si na zlehčující přístup a nevhodnou komunikaci, nedostatečné vyšetření při jednání komise bez vyšetření speciálními přístroji a nesprávné vyhodnocení zdravotního stavu žalobce (ústně sdělený závěr komise).
V. Obsah správního spisu
14. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobce pobíral od 28. 7. 2024 invalidní důchod ve III. stupni, a to na základě posudku lékařky IPZS ze dne 9. 7. 2024, čj. LPS/2024/9539-P2_CSSZ s dobou jeho platnosti do 31. 3. 2025.
15. V rámci následující kontrolní lékařské prohlídky (KLP) posudkový lékař IPZS v posudku ze dne 4. 5. 2025, čj. LPS/2025/7431-P2_CSSZ (dále jen „posudek I. stupně“) konstatoval, že žalobce již není invalidní ani v I. stupni a jeho invalidita zanikla ke dni vydání posudku v I. stupni. Posudkový lékař sice konstatoval dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je obstrukční hypertrofická kardiomyopatie odpovídající onemocnění v kapitole XI (pozn. soudu: zřejmě šlo o chybu v psaní, správně má být IX), oddílu A, položce 7a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě. Tomuto zařazení odpovídá jediná přiřazená procentní hodnota poklesu pracovní schopnosti, a sice 10 %, žalobce tak dle posudkového lékaře IPZS nebyl invalidní: Podařilo se mu zapojit do pracovního procesu, na pracovní podmínky i na zdravotní postižení je dlouhodobě adaptovaný.
16. Na základě posudku I. stupně vydala Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutí ze dne 12. 5. 2025, čj. R-12.5.2025 – 42/x x x, kterým žalobci odňala invalidní důchod od 6. 6. 2025.
17. Dne 10. 6. 2025 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí námitky.
18. Žalovaná námitky zamítla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 9. 2025, čj. RN-X X X-35-KLU, podle § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a § 90 odst. 5 správního řádu. Vycházela přitom z nového posouzení zdravotního stavu žalobce v posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 2. 9. 2025, čj. LPS/2025/901-NR-KRH_CSSZ (dále jen „posudek II. stupně“). Posudkový lékař IPZS se v námitkovém řízení plně ztotožnil s posudkovým lékařem v I. stupni v otázce rozhodujícího zdravotního postižení, jeho zařazení pod kapitolu IX, oddíl A, položku 7a, včetně procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobce 10 %, i data zániku invalidity (dnem KLP 4. 5. 2025).
VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze
19. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), a po provedeném ústním jednání dne 31. 8. 2026 dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
20. K jednání se kromě žalované dostavil pouze zmocněnec žalobce. Zmocněnec žalobce stručně shrnul podstatné části žaloby a zopakoval nejdůležitější žalobní body; neztotožnil se s názorem žalované, že poté, co byl žalobce nejdřív uznán invalidním ve III. stupni, o několik měsíců později již invalidní nebyl a invalidita mu byla oduznána, přestože se jeho zdravotní stav nezlepšil, naopak, se postupně zhoršuje. Trval na svém názoru, že jeho kardiologické onemocnění je natolik závažné, že v jeho důsledku splňuje podmínky pro vyšší stupeň invalidity, nikoliv pouze v I. stupni, jak následně konstatovala komise v posudku zadaném soudem (k tomu viz dále). V průběhu jednání však žalobce po telefonické konzultaci se svým zmocněncem, za jejíž účelem soud jednání přerušil, změnil své dosavadní postoje a procesní návrhy; již netrval na provedení dosud navržených důkazů (zaslané obsáhlé písemnosti, výslech žalobce, znalecký posudek) a rovněž akceptoval závěry komise.
21. Žalovaná setrvala při jednání na svém dosavadním stanovisku a procesních návrzích a odkázala na obsah svého vyjádření k žalobě, jakož i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
22. Při posouzení dané věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů.
23. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „ZDP“), ve znění účinném do 31. 12. 2025, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.
24. Podle § 39 odst. 2 téhož zákona [j]jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla
a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,
b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,
c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
25. Podle § 54 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění [n]nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.
26. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění rozhodném pro věc žalobce, tj. ve znění účinném do 30. 9. 2025 (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), [m]ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
27. Příloha k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) – dále jen „vyhláška“, třídí jednotlivá zdravotní postižení do příslušných kategorií podle jejich povahy a závažnosti a ke každé položce stanoví procentní míru poklesu pracovní schopnosti posuzované osoby.
28. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobce má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.
29. V projednávaném případě žalobce zpochybňoval závěry posudkových lékařů IPZS ve správním řízení, ze kterých vycházela žalovaná.
30. Protože stejně jako žalovaná, ani soud sám není oprávněn zkoumat zdravotní stav žalobce, neboť k tomu nemá odbornou způsobilost, v souladu s výše citovaným § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního pojištění měl soud povinnost vyžádat si posouzení zdravotního stavu žalobce od PK MPSV. Posudek PK MPSV ze dne 9. 4. 2026, evidenční číslo: SZ/2026/197-PH-52 (dále jen „posudek PK“) byl soudu doručen dne 30. 4. 2026.
31. Následně soud zadal komisi zpracování doplňujícího posudku s ohledem na lékařskou zprávu IKEM ze dne 11. 9. 2025 MUDr. K., kterou dokládal a na kterou se odvolával žalobce, a dále s ohledem na nesouhlas žalobce s posouzením PK MPSV v posudku PK. Doplňující posudek PK MPSV ze dne 14. 7. 2026, evidenční číslo: SZ/2026/1189-PH-4 (dále jen „doplňující posudek PK“), soud obdržel dne 17. 7. 2026.
32. Oba posudky provedl soud na ústním jednání dne 31. 8. 2026.
33. Z posudku PK ve složení předsedkyně komise MUDr. H. Ž a další lékařky MUDr. M. V., s odborností v oblasti interního lékařství, a tajemnice Mgr. E. S., DiS., soud zjistil, že žalobce byl na jednání komise přítomen a komisí vyšetřen. PK MPSV při posuzování zdravotního stavu žalobce vycházela ze spisové dokumentace IPZS, spisu zdejšího soudu, ze zdravotní dokumentace praktické lékařky žalobce MUDr. M. P., z dokumentace z psychiatrie MUDr. D. D., z nálezu z kardiologické ambulance MUDr. J. K, Ph.D. ze dne 1. 5. 2025, 3. 6. 2025, a dne 24. 2. 2026, a z Kliniky kardiologie IKEM ze dne 1. 2. 2024 a 5. 9. 2024 (MUDr. K. Š.), ze dne 7. 4. 2025 (MUDr. J. B.), ze dne 24. 9. 2025 (doc. MUDr. M. K., Ph.D.), dále ze zpráv z hospitalizace žalobce na Klinice kardiologie IKEM ze dne 22. 11. 2025 (MUDr. L. F.) a ze dne 18. 10. 2023 (MUDr. D. K.), ze zprávy z akutního příjmu IKEM ze dne 21. 5. 2025 (MUDr. M. H.), z echo kardiologického vyšetření ze dne 5. 9. 2024 (MUDr. S. P.), z kontroly kardiostimulátoru/ICD přístroje ze dne 5. 9. 2024 (Ing. A. L.), a IKEM ze dne 11. 9. 2025, doc. MUDr. A. K., Ph.D., doložené při jednání komise, a dále z vlastního vyšetření při jednání komise internistkou.
34. V posudku PK je podrobně popsána osobní anamnéza a pracovní anamnéza žalobce (absolvent SOU-mechanik, pracoval jako odtahový specialista a servisní technik STK a emisí u více zaměstnavatelů. Od 1.11.2024 asi 3 měsíce byl zaměstnán jako administrativní pracovník u společnosti MIP transport s.r.o. na 2 hodiny v týdnu. Uvádí, že byl na ÚP nejprve odmítnut pro nevhodný zdravotní stav, poté podal stížnost na MPSV, kdy mu byla evidence na ÚP umožněna. Práce odpovídající jeho zdravotního stavu mu nebyla nabídnuta. Posuzován jako servisní technik), jeho subjektivní potíže a diagnostický souhrn (arteriální hypertenze na terapii, krevní tlak dlouhodobě neuspokojivě kompenzovaný, opakovaně měněna medikace, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie, dg. 9/2023, stav po septální ablaci 11.10.2023, A-V blok III. stupně po ablaci, 17. 10. 2023 implantace kardioverter-defibrilátoru, funkce přístroje správná, dle re-SKG 25.11.2025 nezužující koronární ateroskleróza, dle echokardiografie 9/2025 bez obstrukce, mírná hypertrofie levé srdeční komory, normální systolická funkce srdečních komor, obezita I. stupně, BMI 34, reaktivní úzkostně depresivní porucha, chronické bolesti páteře v anamnéze), závěry z odborného vyšetření žalobce v komisi dne 9. 4. 2026, a podstatné závěry, které vyplynuly z posudkově významných lékařských zpráv.
35. PK MPSV konstatovala, že v době rozhodné pro posouzení byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo srdeční postižení a obtížně korigovatelný vysoký krevní tlak. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce komise uvedla zdravotní postižení funkčním dopadem srovnatelné s kapitolou IX, oddílem A, položkou 8c dle přílohy k vyhl. 359/2009 Sb. se stanovením s míry poklesu pracovní schopnosti 35 % (procentní rozmezí 35-45 %). Nebylo hodnoceno horní hranicí procentního rozmezí, takže procentní míra poklesu pracovní schopnosti nemohla být dle § 3 citované vyhlášky měněna. Šlo o invaliditu v I. stupni. Datum vzniku invalidity byl komisí stanoven lékařským nálezem ze dne 1. 5. 2025 z Kliniky kardiologie IKEM, MUDr. J. K., Ph.D.
36. Žalobce byl dle závěrů komise schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na fyzické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nebyl schopen vykonávat původní profesi, ale byl schopen vykonávat různé fyzicky méně náročné práce, vykonávat administrativní práce prakticky bez omezení, byl schopen rekvalifikace i zaučení.
37. Komise tak hodnotila v rozporu s posudkem IPZS v I. a II. stupni položkou 8c – arteriální hypertenze středně těžké postižení, nikoliv položkou 7a – arytmie, synkopy. Současně však dodala, že nešlo o postižení uvedené v položce 8c, ale dokladované kolísání krevního tlaku s nutností opakované změny léčby u žalobce s přítomnou obstrukční kardiomyopatii s reziduálním zbytněním levé srdeční komory, po septální ablaci bez obstrukce, s implantovaným kardioverterem-defibrilátorem a přetrvávajícím celkovým omezením výkonnosti při středně těžkém zatížení, které bylo z velké části podmíněno výraznou psychickou nadstavbu při úzkostně depresivním syndromu charakteru až panických atak bylo funkčním dopadem s touto položkou hraničně srovnatelné. Vzhledem k hraničnímu použití této položky, kdy systolická funkce levé srdeční komory byla zachována, komise zvolila dolní hranici procentního rozmezí i přesto, že žalobce nebyl schopen vykonávat profesi servisního technika. Na situaci nebyl adaptován, o čemž svědčí výrazné psychické obtíže (reaktivní úzkostně depresivní symptomatologie), které byly zohledněny.
38. Subjektivně udávaná námahová dušnost NYHA II-III a později NYHA III nekorelovala s objektivně zjištěným příznivým echokardiografickým nálezem (nebyla zjištěna obstrukce, hypertrofie levé srdeční komory byla mírná, systolická funkce obou srdeční komor byla normální), hodnota kardiomarkeru BNP byla opakovaně normální, nesvědčila pro srdeční selhání, významné poruchy rytmu nezaznamenány.
39. Vnímání obtíží žalobce bylo dle komise výrazně ovlivněno psychickým stavem, respektive diagnostikovanou úzkostně depresivní poruchou. Při jednání uváděl, že má potíže s dechem, přestože v dobu údajných obtíží byl objektivní nález normální — byl bez dušnosti, poslechový nález na plicích, srdci i tepová frekvence byly normální. Při řeči, pohybu po místnosti ani při svlékání a oblékání dušný nebyl. Hodnota krevního tlaku byla zvýšená (diastolický i systolický).
40. Komise dále odůvodnila, proč nebylo možno hodnotit jinými položkami přílohy k vyhlášce. Postižení nebylo možno hodnotit dle kapitoly IX, oddílu A, položky 7b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tj. arytmie, synkopy, stavy s omezením srdeční funkce a celkové výkonnosti podle rozsahu omezení, recidivující neurokardiogenní synkopy se zraněním a s minimálními či žádnými prodromy, protože takové postižení nebylo u žalobce přítomno. Rozhodně nešlo ani o postižení dle kapitoly IX, oddílu A, položky 7c přílohy k vyhlášce, tj. stavy s omezením srdeční funkce a celkové výkonnosti při lehkém či minimálním zatížení, recidivující kardiogenní synkopy, přetrvávající i po zavedení cílené terapie. Postižení nebylo možno hodnotit ani dle kapitoly IX, oddílu A, položky 1c nebo 1d přílohy k vyhlášce, tj. chronické srdeční selhání, protože výsledky echokardiografického vyšetření ani hodnoty BNP srdeční selhání neprokázaly.
41. V červnu 2025 byl žalobce vyšetřen psychiatrem se zjištěním těžkých až středně těžkých depresivních příznaků souvisejících se somatickým stavem. Nasazena antidepresivní medikace. V červenci 2025 při psychiatrické kontrole udával částečné zlepšení nálady, ale pociťoval vnitřní paniku, měl problémy vycházet z domova. Další kontrola dle psychiatrické dokumentace neproběhla. Psychické postižení, byť významné, však komise k datu vydání napadeného rozhodnutí nehodnotila dle příslušné kapitoly a položky, protože v tuto dobu nešlo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvající více než jeden rok, žalobce se systematicky u psychiatra neléčil a možnosti psychiatrické léčby nebyly vyčerpány. Léčená porucha metabolismu krevních tuků byla posudkově nevýznamná.
42. Platnost posudku byla stanovena do 30. 4. 2027, vzhledem k předpokladu stabilizace krevního tlaku a předpokladu zmírnění psychických obtíží, včetně zlepšení adaptace na zdravotní postižení při adekvátní psychiatrické léčbě.
43. Žalobce soudu dne 10. 5. 2026 zaslal svůj nesouhlas s posouzením jeho zdravotního stavu v posudku PK. Dle jeho názoru je nepřesvědčivý, vnitřně rozporný a dostatečně se nevypořádává s objektivně doloženým zdravotním stavem, zejména s odbornými nálezy IKEM a dlouhodobým funkčním omezením žalobce (zejména proč nebylo hodnoceno položkou 7c, na základě které byl žalobce dříve uznán invalidní ve III. stupni, resp. proč bylo hodnoceno položkou 8c, dušnost stupně NYHA III, rozpor s novou zprávou IKEM ze dne 6. 5. 2026, MUDr. K., Ph.D., kterou žalobce k tomuto podání doložil, souběh dalších obtíží – těžké reaktivní deprese). Dále žalobce k tomuto podání doložil zprávu z IKEM ze dne 28. 4. 2026, MUDr. K. K., brožurku pro pacienty – Hypertrofická kardiomyopatie, a chronologii diagnóz žalobce. Žalobce navrhl, aby soud zadal zpracování doplňující posudku.
44. Dne 14. 5. 2026 žalobce soudu zaslal zprávu ze dne 13. 5. 2025, ošetřující lékařky žalobce MUDr. M. P., vydanou na žádost žalobce.
45. Soud následně přípisem ze dne 22. 6. 2026 žalobce vyrozuměl o zadání doplňujícího posudku o jeho zdravotním stavu pro účely invalidity a současně jej poučil, že lékařské zprávy a nálezy, které byly vydány po datu vydání napadeného rozhodnutí, nebude moct v tomto řízení zohlednit s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s.
46. Doplňující posudek PK, který vypracovala komise ve stejném složení jako původní posudek PK, komise k doplňující otázce soudu, jaký vliv má na závěry posudku PK lékařská zpráva IKEM ze dne 11. 9. 2025 MUDr. K. doplnila, že uvedená lékařská zpráva dokladuje, že u žalobce bylo provedeno genetické vyšetření s cílem zjistit, zda jde o dědičnou formu obstrukční hypertrofické kardiomyopatie. Provedené genetické vyšetření jednoznačně dědičnost tohoto onemocnění neprokázalo ani nevyloučilo. Bylo doporučeno opakovat klinicko-genetickou konzultaci za cca. 5 let. Komise však uzavřela, že skutečnost, zda je obstrukční hypertrofická kardiomyopatie v případě žalobce jednoznačně dědičná, či nikoliv, není podstatná pro posudkový závěr. Komise proto setrvala na svém původním posudkovém závěru ze dne 9. 4. 2026.
47. Žalobce soudu zaslal dne 5. 8. 2026 svůj nesouhlas s doplňujícím posudkem PK a návrhem na doplnění dokazování znaleckým posudkem znalce z oboru kardiologie se zkušeností s hypertrofickou (obstrukční) kardiomyopatii, k čemuž navrhl též znalecké otázky.
48. Vzhledem k tomu, že žalobce v průběhu ústního jednání výslovně uvedl, že již netrvá na provedení dalších navržených důkazů, soud další dokazování neprováděl. Nad rámec nezbytně nutného však soud dodává, že návrh znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu žalobce v rámci přípravy na nařízené ústní jednání ani neakceptoval z důvodu nadbytečnosti, neboť shromážděné podklady postačovaly ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, a současně z důvodu, že posuzování zdravotního stavu občanů pro účely posuzování invalidity vykonávají lékaři s příslušnou atestací ve zvláštním oboru posudkového lékařství. V těchto případech totiž nejde o stanovování klinických diagnóz a návrhy jejich terapií, ale o hodnocení zdravotního stavu na základě předem stanoveného souboru posudkových kritérií a pravidel, jejichž cílem má být zjistit, resp. stanovit, zda a odkdy u posuzované osoby nastal dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jeho rozhodující příčinu a odpovídající procentní míru poklesu pracovní činnosti posuzované osoby. Z tohoto důvodu soud před provedením ústního jednání vypracování navrhovaného znaleckého posudku nezadával.
49. Soud opakuje, že mu nepřísluší hodnotit posudek PK a jeho doplněni z odborného hlediska, neboť k tomu nemá příslušné medicínské znalosti, stejně tak nemůže odborně hodnotit ani podklady, ze kterých posudky vychází. Soud může posudek hodnotit pouze z hlediska jeho celistvosti a přesvědčivosti, přitom je nezbytné též posoudit, zda existují jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
50. Požadavky na kvalitativní stránku posudků jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS), např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, čj. 8 Ads 138/2017-40, k tomu tento soud uvedl: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009-38).“
51. Soud shledal, že soudem vyžádaný posudek, ve znění jeho doplnění, splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. PK MPSV objektivně a přesvědčivě zdůvodnila své závěry při posouzení procentního poklesu pracovní schopnosti žalobce. Komise jak v původním, tak doplňujícím posudku rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky – byla členkou též lékařka, která je odbornice v oblasti interního lékařství, tedy v oboru, od kterého spadá rozhodující zdravotní postižení žalobce (kolísavý krevní tlak a onemocnění srdce). PK MPSV hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici a vycházela též z vlastního vyšetření žalobce při prvním jednání komise dne 9. 4. 2026, které bylo provedeno odbornou lékařkou z oboru interního lékařství. Z těchto podkladů pak bylo zjištěno, že rozhodující příčinou obtíží žalobce je středně těžké postižení cév a srdce (arteriální hypertenze). Společné posudkové kritérium pro všechny písmena položky 8 přitom uvádí, že při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je třeba zhodnotit funkční poškození cílových orgánů, odpověď na léčbu, přítomnost dalších rizikových faktorů včetně rizika fatální kardiovaskulární příhody (hodnocené dle SCORE) a dopad stavu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Při posouzení se vychází z monitorování hodnot krevního tlaku, výsledků biochemického vyšetření krve a moče, EKG, ECHO, vyšetření očního pozadí, sonografického vyšetření karotid a ledvin. V případě sekundární hypertenze je nutno přihlížet k charakteru základního onemocnění.
52. Soud nemá proto důvod pochybovat o správnosti závěrů posudku PK, ve znění jeho doplnění. K tomu soud též připomíná, že posudkoví lékaři posuzují zdravotní stav žadatele o invalidní důchod z pohledu splnění podmínek invalidity nezávisle na předchozích posudcích, své závěry však musí řádně odůvodnit. Odůvodnění posudku, resp. jeho doplnění, přitom poskytuje odpovědi na všechny vznesené námitky v žalobě. Komise přesvědčivě zdůvodnila, z jakých důvodů hodnotila stav žalobce k datu napadeného rozhodnutí podle kapitoly IX, oddílu A, položky 8c přílohy k vyhlášce, a procentní pokles jeho pracovní schopnosti o 35 %. Komise se v posudku, resp. v jeho doplnění, zpracovaném pro účely přezkumu v soudním řízení se tak neshodla s posudky I. a II. stupně v zařazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a odlišila se i ve stanovení jeho zjištěné tíže, což se odrazilo ve vyšším procentním hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce, protože však nebylo hodnoceno horní hranicí stanoveného procentního rozmezí (35-45 %), nebyly dány ani podmínky pro navýšení procentní hranice podle § 3 vyhlášky.
53. Posudky I. a II. instance pak na rozdíl od posudku PK a jeho doplnění vůbec neobsahují žádné vysvětlení zcela zásadního poklesu pracovní schopnosti žalobce ze III. stupně na žádný stupeň invalidity, a to v horizontu ani ne jednoho roku. Přitom z judikatury NSS vyplývá, že v takových případech si nelze vystačit s prostým konstatováním aktuální procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Posudkový orgán musí srovnávacím způsobem vysvětlit, proč zdravotní stav již neodpovídá dříve uznanému III. stupni invalidity, v čem konkrétně spočívá jeho zlepšení či stabilizace, popřípadě proč bylo dřívější posouzení nesprávné (posudkový omyl). Neobsahuje-li posudek takové vysvětlení, je nepřesvědčivý a neúplný ve smyslu rozsudků NSS ze dne 11. 11. 2010, čj. 4 Ads 61/2010-63, č. 2240/2011 Sb. NSS, ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008-46, či ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS.
54. Z posudku PK přitom v souvislosti s touto otázkou vyplynulo, že snížení invalidity o dva stupně odůvodnila komise jednak odlišným zařazením pod jinou položku, kdy subjektivně udávaná námahová dušnost NYHA II-III, později NYHA III nekorelovala s objektivně zjištěným příznivým echo kardiologickým nálezem (podrobněji lze odkázat na bod 38. výše), a jednak odkazem na další – teprve se rozvíjející – komorbiditu zdravotního stavu žalobce, a to objektivní zhoršení psychického stavu, které žalobcovo vnímání jeho zdravotních problémů zhoršovalo; současně dodala, že žalobce na danou změnu zatím nebyl adaptován. Toto nově zjištěné onemocnění však ke dni posuzování komisí ještě nebylo možné považovat za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, po nasazení medikace se částečně zlepšilo a jeho možnosti léčby zatím nebyly vyčerpány. Nešlo tak o zjevný posudkový omyl, jakožto další z možností odůvodnění snížení invalidity více než o jeden stupeň.
55. Ze všech výše uvedených důvodů soud musel napadené rozhodnutí zrušit, neboť klíčový podklad pro jeho vydání – posudek lékaře IPZS ve II. stupni správního řízení, byl přesvědčivě zpochybněn novým posudkem PK a jeho doplněním.
56. Aktuální nálezy a lékařské zprávy dokládané žalobcem v průběhu řízení, které byly vydány po datu vydání napadeného rozhodnutí soud nemohl hodnotit ani se jimi jakkoliv zabývat, neboť jak již byl žalobce v průběhu řízení i při samotném ústním jednání poučen, soud přezkoumává správní rozhodnutí pouze z hlediska skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tj. ke dni 16. 9. 2025. To však neznamená, že lékařské nálezy pozdějšího data nemohou být relevantní z hlediska nového posouzení a přezkoumání zdravotního stavu žalobce pro účely invalidity, např. v rámci žádosti o změnu výše stupně invalidity.
57. K námitkám týkajícím se postupu ministerstva či úřadu práce soud dodává, že se jimi v tomto řízení nemohl jakkoliv věcně zabývat, neboť předmětem žaloby a tohoto řízení byl přezkum napadeného rozhodnutí o postupu žalované, které jeho vydání předcházel. Ve vztahu k vznesené a soudu na vědomí zaslané námitky podjatosti vůči členkám komise soud uvádí, že přípisem ze dne 22. 6. 2026, čj. 1 Ad 43/2025-90, požádal Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod které posudkové komise spadají, o sdělení, zda, případně kdy a jakým způsobem se vypořádalo s vznesenou námitkou podjatosti členek komise ze dne 13. 4. 2026. Dne 24. 6. 2026 obdržel soud od Ministerstva práce a sociálních věcí, Posudkové komise MPSV ČR, oddělení výkonu posudkové služby Praha usnesení ze dne 15. 5. 2026, čj. MPSV-2026/93384-743/1, podle jehož výroku nejsou členky komise vyloučeny z posuzování zdravotního stavu v rámci řízení o žalobě před Městským soudem v Praze ve věci invalidního důchodu pod čj. SZ/2026/197-PH-20 proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 9. 2025. V tomto usnesení je mimo jiné uvedeno, že po vyjádření předsedkyně komise a přísedící lékařky a po zhodnocení obsahu námitky podjatosti dospělo oddělení výkonu posudkové služby MPSV Praha k závěru, že namítané důvody nezakládají dle § 14 odst. 1 a 2 správního řádu podjatost rozhodující úřední osoby a dodalo, že žalobce neprokázal žádné jiné okolnosti svědčící o tom, že by uvedené úřední osoby měly přátelský nebo nepřátelský vztah k žalobci nebo že kdokoliv z úředních osob má zájem na výsledku řízení, pro který by výsledek mohla ovlivnit. Tvrzená nesprávnost posouzení zdravotního stavu vylučuje použití institutu námitky podjatosti. K tomu slouží jiné prostředky ochrany (institut vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Ani ze spisové dokumentace nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by zakládaly pochyby o nestrannosti komise. Soud v návaznosti na to zaslal žalobci přípisem ze dne 23. 7. 2026 odpověď oddělení výkonu posudkové služby přeposlal na vědomí k případnému vyjádření.
58. K tomu soud dodává, že nemá pravomoc rozhodovat o námitce podjatosti členů posudkových komisí, současně nemá k dispozici právní nástroje, kterými by mohl přezkoumat rozhodnutí o námitce podjatosti oddělení výkonu posudkové služby. Jedná se o samostatné řízení, které probíhá podle ustanovení správního řádu, v němž je přípustný opravný prostředek, a to rozklad podle § 152 správního řádu. Žalobce se přitom k zaslanému usnesení o vypořádání námitky podjatosti nijak nevyjádřil a soud též výslovným dotazem na žalobce (resp. jeho zmocněnce) v průběhu ústního jednání dne 31. 8. 2026 ověřil, že žalobce tento opravný prostředek nevyužil a v tomto řízení tak již nepokračoval. Naopak, v průběhu řízení po telefonické poradě se svým zmocněncem změnil svůj postoj k vydaným posudkům a na svých doplňujících procesních návrzích již netrval. Soud může jen dodat, že pokud by se namítaná podjatost členek komise prokázala, byl by podklad pro rozhodnutí žalované zmatečný a napadené rozhodnutí by tak mohlo být nezákonné. To se však nepotvrdilo, přičemž individuální nebo ojedinělé excesy v obvyklé mezilidské komunikaci či prostá lidská selhání v oblasti obecně uznávaných zásad slušného chování nemohu mít bez dalšího vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, resp. jeho podkladu.
VII. Závěr a náklady řízení
59. Z posudku PK a doplňujícího posudku PK tak má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto jej soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.
60. Výroky o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož náhrada nákladů řízení přísluší tomu, kdo měl ve věci úspěch. Ve věci měl úspěch žalobce, k výslovnému dotazu soudu při jednání však prostřednictvím svého zmocněnce uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. Proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná ve věci úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 31. srpna 2026
Mgr. Darina Michorová
samosoudkyně