Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 Ad 42/2025 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobce: A. Z.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2025, č. j. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 120 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná žalobci snížila invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně od 14. 5. 2025, neboť žalobce byl od 19. 3. 2025 invalidní ve druhém stupni podle , o důchodovém pojištění. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „institut“) poklesla od 19. 3. 2025 žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %.

2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Institut v posudku z námitkového řízení dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo onemocnění ledvin (recidivující nefrolithiasa oboustranně). Žalobcův zdravotní stav institut hodnotil funkčně srovnatelně podle kapitoly XIV, oddílu A, položky 6b přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 50 % s ohledem na opakované koliky a komorbiditu. Dle institutu se nejedná o těžké funkční postižení, resp. těžké postižení funkce ledvin. Poslední extrakce konkrementu byla v březnu 2025 a močová infekce nebyla laboratorními nálezy objektivně doložena v letech 2024 až 2025. Psychický stav žalobce se nezměnil, jde o poruchu osobnosti.

Žaloba

3. Žalobce se žalobou podle a násl. , (dále jen „“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že žalovaná nesprávně podřadila jeho zdravotní postižení pod kapitolu XIV, oddíl A, položku 6b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity postupem dle vyhlášky o posuzování invalidity, tj. jako funkčně srovnatelné postižení. Nevypořádala se ani se zprávou MUDr. Z. ze dne 25. 4. 2025, dle které se u žalobce jedná o primární hyperoxalurii, která je chronická a úporná a žalobce zcela invalidizuje. Žalobcův stav se nezměnil, aby mohlo dojít ke snížení stupně invalidity. Má za to, že míra poklesu pracovní schopnosti činí 70 %. Jde u něj o selhání orgánu. Primární hyperoxalurie je systémovým onemocněním, které destruuje ledvinovou tkáň a vede k chronickému selhání ledvin. Žalobce od roku 2022 podstupuje operativní výkony, prodělává renální koliky několikrát týdně a trpí opakovanými infekcemi dolních močových cest. Bere přes 40 léků denně, sedí celé dny na záchodě, trpí bolestmi žaludku, břicha, močových cest a motáním hlavy. Neustálé močí, neboť musí pít 12 až 16 litrů vody za den. Trpí inkontinencí. Má i další zdravotní obtíže.

Vyjádření žalované

4. Žalovaná navrhuje provedení posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Posouzení věci

5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů ( ). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované ( ).

6. O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 ). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastníci mohli seznámit (posudku posudkové komise ze dne 20. 5. 2026, který soud účastníkům i doručil). Jiné důkazy účastníci ani nenavrhli.

7. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.

8. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

9. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

10. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

11. Žalobní námitky spočívají v nesprávném posouzení žalobcova zdravotního stavu.

12. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.

13. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 25. 9. 2003, č. j. – 54, č. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. – 20).

14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

15. Soud si v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžádal posudek posudkové komise ze dne 20. 5. 2026. Na jeho základě má za to, že žalovaná pochybila při posouzení žalobcova zdravotního stavu.

16. Posudek posudkové komise splňuje požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela ze správního a soudního spisu i veškeré žalobcovy zdravotnické dokumentace (dokumentace praktické lékařky, psychiatrické dokumentace a urologické dokumentace) a zpráv, které žalobce předložil komisi. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu označila metabolickou poruchu projevující se výrazně zvýšenou produkcí oxalátů s enormně vysokými odpady oxalátů do moči s trvalou tvorbou ledvinových konkrementů a velmi častými ledvinovými kolikami. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise stanovila funkčně srovnatelně (§ 1 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity) podle kapitoly XIV (postižení močové a pohlavní soustavy), oddílu A (postižení močové soustavy), položky 6 (chronické selhání ledvin/chronická renální insuficience) písmene c (těžké funkční postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena na 60 % – 80 %. Komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 70 %, tedy v souladu s tímto rozpětím. Určila, že invalidita třetího stupně trvala bez přerušení.

17. Posudková komise své závěry i řádně odůvodnila. Popsala vývoj žalobcova zdravotního stavu a jeho hodnocení ze strany posudkových lékařů. Žalobce pobíral invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně s datem vzniku 7. 7. 2023 a hodnocen byl dle kapitoly XIV, oddílu A, položky 6c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Při kontrole invalidity v rámci řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí byla invalidita snížena na druhý stupeň.

18. Posudková komise dále detailně popsala žalobcův zdravotní stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí (v souladu s ). Žalobci byla na biochemické úrovni prokázána primární hyperoxalurie, tj. dědičné metabolické onemocnění projevující se zvýšenou produkcí oxalátů v lidském organismu. Projevovala se enormně vysokými odpady oxalátů do moče a trvale se tvořícími ledvinovými konkrementy, které byly složené převážně ze šťavelanu vápenatého. Vylučování konkrementů bylo spojeno s ledvinovými kolikami, které se u žalobce objevovaly minimálně třikrát až čtyřikrát do týdně a podstatně omezovaly jeho aktivity. Projevovaly se bolestí různé intenzity v zadní části bederní páteře postupující směrem dolů do močového měchýře, trvaly asi jednu až tři hodiny. Při močení žalobce trpěl prakticky neustále pálením a řezáním (i v důsledku opakovaného zraňování sliznice močového ústrojí drobnými konkrementy). Denně musel užívat protibolestivé léky. Opakovaly se u něj i záněty močových cest, které bylo nutno léčit antibiotiky. Léčba zahrnovala mj. podávání velkého množství léků a nutností byl i vysoký příjem tekutin. Vedla k průjmům a zvýšenému množství moče, takže žalobce musel velmi často používat WC. Dlouhodobě byl přítomen i samovolný únik menšího množství moče, žalobce musel používat inkontinenční pomůcky. Parametry ledvinových funkcí byly dobré. Žalobce opakovaně podstoupil extrakci konkrementů za hospitalizace, zaváděny byly i stenty. Nefrolog mu doporučil extrakci úplně všech konkrementů jako prevenci městnání v kalichopánvičkovém systému ledvin, zavedení stentů ale považoval za rizikové z důvodu možnosti tvorby konkrementů na cizím materiálu a rizika trvalé močové infekce. Pro netolerovatelnou kvalitu života bylo zvažováno i odnětí ledvin. K tomu nebylo přistoupeno, neboť následná transplantace ledvin by situaci neřešila, protože k nadměrnému vylučování oxalátů a tvorbě konkrementů by docházelo i u transplantované ledviny. Doživotní hemodialýza vzhledem k věku nepřipadala v úvahu.

19. Žalobce byl dále léčen psychiatrem pro úzkostně depresivní příznaky v terénu smíšené poruchy osobnosti. Jednalo se o osobnost s emočně labilními, histrionskými a závislými rysy. Úzkost se u žalobce stupňovala až do panických atak projevujících se třesem celého těla, tísní na hrudi a hyperventilací průměrně jednou až třikrát do měsíce. Při psychiatrických kontrolách byla dlouhodobě přítomna neodklonitelně depresivní nálada, úzkost, snížená schopnost prožívat radost, nedostatek pevné vůle a sebevražedné myšlenky bez tendence k realizaci. Žalobcovo myšlení bylo zkreslené emocemi. Medikamentózní léčba neměla výrazný efekt, protože osobnostní terén znemožňoval adaptaci a vyrovnání se se závažným somatickým onemocněním. Kvůli onemocnění žalobce nebyl schopen udržovat kvalitní osobní vztahy, dostával se do sociální izolace, což dále zhoršovalo jeho psychický stav. Na psychoterapii by nezvládal dojíždět, psychiatrický pobyt v rámci hospitalizace by nezvládl vzhledem k somatickým omezením.

20. Posudková komise dále v souladu s posudkovými hledisky položky 6c vysvětlila, že žalobcův stav je srovnatelný s těžkým funkčním postižením ledvin, neboť projevy metabolické poruchy a její léčba (velmi časté ledvinové koliky, průjmy, nutnost velmi vysokého příjmu tekutin s tím spojené velmi časté močení, traumatizace sliznice močovodů, močového měchýře a močové trubice při odchodu konkrementů a s tím spojené obtíže, včetně opakujících se zánětů močových cest, inkontinence moče) vedou k těžkému omezení denních aktivit a výraznému snížení kvality života. Žalobce nebyl schopen zvládnout práci ani na dvě hodiny denně z domova. K zvažovanému odnětí ledvin a následné transplantaci nebylo přistoupeno pouze proto, že transplantovanou ledvinu by postihly obdobné obtíže a doživotní hemodialýza zatím nepřipadala vzhledem k věku v úvahu. Žalobcovu situaci zhoršovalo dlouhodobé psychické postižení s projevy závažné chronické deprese a úzkostných příznaků stupňovaných až do panických atak v terénu poruchy osobnosti. Schopnost přizpůsobení se extrémně nepříznivé životní situaci byla vzhledem k psychické poruše mizivá. Somatické postižení žalobce omezovalo ve styku s lidmi mimo domov a přítomnost psychické poruchy tuto sociální izolaci dále prohlubovala. Posudková komise tak postupovala v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity a s ohledem na psychické postižení zvolila střed procentního rozpětí pro položku 6c.

21. Posudek tak obsahuje podrobný popis žalobcova zdravotního stavu a jeho vývoje, včetně míry stabilizace a rozsahu různých zdravotních postižení, zejména toho zdravotního postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zařazení druhu zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity je řádně odůvodněno (viz výše). Posudek též obsahuje všechny požadované formální náležitosti, jeho závěry se opírají o lékařské zprávy a osobní vyšetření žalobce. Celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné.

22. Posudková komise se dostatečně vypořádala i s žalobcovými námitkami, zejména na rozdíl od institutu řádně přihlédla k žalobcově diagnóze (hyperoxalurie) a jejím projevům a negativním dopadům na denní aktivity (resp. jejich těžkému omezení), které žalobce popisoval v žalobě (i s odkazem na lékařskou zprávu, kterou posudková komise taktéž vzala v potaz). Řádně zohlednila i další žalobcovo zdravotní postižení (psychiatrické).

23. Na základě výše uvedeného soud pokládá posudek posudkové komise za logický a přesvědčivější než předchozí posudky, z nichž vycházela žalovaná. Posudek posudkové komise vychází i z nejúplnějších podkladů, zejména veškeré zdravotnické dokumentace a žalobcem doložených lékařských nálezů. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce od 19. 3. 2025 poklesla na 50 %. V důsledku toho nesprávně dovodila, že žalobce je invalidní ve druhém stupni. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce však ve skutečnosti stále činila 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na jeho zákonnost.

Závěr a náklady řízení

24. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí zrušil podle pro vadu řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu ( ). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobcův nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise ( ), podle nějž v době vydání napadeného rozhodnutí poklesla žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70 % a invalidita třetího stupně trvala bez přerušení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náhradu nákladů řízení tvoří poštovné v celkové výši 120 Kč. Náhrada je splatná do třiceti dnů od právní moci rozsudku ( ). Soud oproti vyhlášenému znění rozsudku doplnil do výroku o nákladech řízení lhůtu k plnění postupem podle , , užitým přiměřeně dle Učinil tak přímo v rámci písemného vyhotovení rozsudku, nikoliv zvláštním usnesením, neboť takový postup (vydávání zvláštního usnesení a jeho doručování spolu s rozsudkem) by byl jen neúčelným a nehospodárným „papírováním“. Práva účastníků nejsou nijak krácena, jestliže soud doplní rozsudek přímo v písemném vyhotovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 30. července 2026

Richard Galis v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.