Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
53 Ad 39/2025 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
53 Ad 39/2025 - 49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci
žalobce: F. K.
bytem X
zastoupený R. K.
bytem tamtéž
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2025, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 14. 4. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „institut“) poklesla žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jen o 20 %.
2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Institut v posudku z námitkového řízení dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla organická porucha centrální nervové soustavy s narušením kognitivních funkcí. Žalobcův zdravotní stav institut hodnotil podle kapitoly V, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 20 % s ohledem na komplexnost potíží žalobce.
Žaloba
3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že trpí organickou duševní poruchou s dopady na kognitivní funkce, která vznikla v důsledku hypoxie po porodu. Od dětství byl sledován odbornými poradnami, měl problémy s pamětí, pozorností, učením i sociálním zařazením. Po dobu školní docházky měl individuální vzdělávací plán. Po ukončení učiliště v roce 2022 byl veden na úřadu práce, kde mu i přes status osoby zdravotně znevýhodněné nebyla nabídnuta vhodná pracovní pozice. Žije s matkou a sestrou, které jej živí a starají se o jeho základní životní potřeby. Doprovázejí ho k úřadům a lékařům, protože si není schopen zapamatovat termíny a organizačně zvládnout běžné věci. Cítí se méněcenný, ztracený a neschopný se zapojit do běžného života. Tyto pocity jej dohnaly k sebepoškozování a depresím. V důsledku zhoršení psychického stavu byl 24. 9. 2025 odeslán psychiatrem na hospitalizaci. Žalovaná nezhodnotila skutečné dopady žalobcova postižení na každodenní fungování. Žalobce není objektivně schopen udržet si jakékoliv pracovní místo. Vždy byl po krátké době propuštěn pro neschopnost zapamatovat si pracovní úkoly a samostatně je vykonávat. Vyžaduje trvalý dohled a podporu. Základní školu a učiliště žalobce navštěvoval spolu se sestrou. Od ukončení se žalobce nezačlenil do normálního života. Neměl nikoho, kdo by mu připomínal veškeré úkoly až po oblečení, ve kterém ráno vychází z domova. Žalobce se táže, jak může člověk, který si nepamatuje, co dělal včera, měl k večeři či v jakém oblečení odešel z domova či běžně zapomíná základní věci a nedokáže si zapamatovat ani jednoduchý pracovní úkon, žít plnohodnotný a samostatný život. Pokud žalobce zapomene úkol ihned poté, co mu byl vysvětlen, je jeho schopnost pracovního uplatnění zásadně narušena.
Vyjádření žalované
4. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Cituje posudek institutu s tím, že pro zařazení žalobcova postižení pod vyšší položku by musela být splněna příslušná posudková kritéria. Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví na základě výsledků funkčních vyšetření, a nikoliv reálných pracovních příležitostí. Je výsledkem odborného lékařského posouzení.
5. Ve vyjádření k posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 6. 5. 2026 žalovaná namítá, že se míjí s dosavadními skutkovými závěry posudků institutu. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), dle které je nutné, aby posudková komise své závěry dostatečně odůvodnila, pokud se jednotlivé posudky neshodují. Subsumpce žalobcova zdravotního postižení pod kapitolu V, položku 1e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity vyžaduje mj. těžkou poruchu myšlení a naprostou dezintegraci osobnosti. V posudku se přitom uvádí, že žalobce je lucidní, klidný, ochotně navazuje kontakt, na dotazy odpovídá přiléhavě, je bez známek deprese či anxiety, poruchy vnímání nezjištěny a myšlení je koherentní. K datu vzniku invalidity posudek jen odkazuje na první vyšetření psychiatrem pro dospělé. Schází zde nezbytné vysvětlení toho, proč již bylo namístě považovat žalobcův zdravotní stav za dlouhodobě nepříznivý.
Posouzení věci
6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
7. O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastníci mohli seznámit (zejm. posudku posudkové komise ze dne 6. 5. 2026, který soud účastníkům doručil). Jiné důkazy účastníci ani nenavrhli. Pro úplnost soud dodává, že pokud měl být důkazním návrhem žalobcův návrh na nezávislé přezkoumání jeho zdravotního stavu znalcem, byl by tento důkaz nadbytečný, neboť rozhodující skutečnosti stran žalobcova zdravotního stavu a jeho dopadu na pracovní schopnost již byly spolehlivě zjištěny z posudku posudkové komise.
8. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.
10. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
11. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
12. Žalobní námitky spočívají v nesprávném posouzení žalobcova zdravotního stavu.
13. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.
14. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).
15. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
16. Soud si v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyžádal posudek posudkové komise ze dne 6. 5. 2026. Na jeho základě má za to, že žalovaná pochybila při posouzení žalobcova zdravotního stavu.
17. Posudek posudkové komise splňuje požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela ze správního a soudního spisu i veškeré žalobcovy zdravotnické dokumentace včetně zpráv doložených v průběhu soudního řízení (zejm. zprávy z hospitalizace ve dnech 24. 9. 2025 až 1. 10. 2025). Žalobce též vyšetřila členka posudkové komise – lékařka z oboru psychiatrie. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu označila organické postižení mozku vzniklé jako následek perinatálního hypoxického postižení při dušení (oboustranný pneumotorax – žalobce se nadýchal plodové vody, s průvodní hypoxií, žalobce byl na ventilátoru a umělém oběhu) s narušením kognitivního výkonu těžkého stupně a emotivity. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise stanovila podle kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování), položky 1 (organické a symptomatické duševní poruchy) písmene e (zvlášť těžké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena na 70 % – 80 %. Komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 70 %, tedy v souladu s tímto rozpětím. Určila, že invalidita třetího stupně vznikla 29. 12. 2022, tj. prvním vyšetřením psychiatra pro dospělé.
18. Posudková komise své závěry i řádně odůvodnila. Detailně popsala žalobcův zdravotní stav a jeho dosavadní vývoj. Poukázala na to, že žalobce nikdy nevykonával soustavnou výdělečnou činnost a absolvoval sice školu a vyučil se, ovšem s problémy (dvouletý odklad školní docházky, propadl z matematiky, nezvládal praktické části výučního oboru, nad přidělenými úkoly musel mít neustálý dohled, vydatně mu pomáhala mladší sestra, která s ním do školy docházela a fungovala jako jeho asistentka při všech činnostech včetně např. doprovodu do správných dveří třídy). Po ukončení školy se pokoušel pracovat, ovšem pracovní poměr byl vždy krátce po nástupu ukončen pro paměťovou poruchu, poruchu orientace, pozdní příchody apod. Žalobcovo rozhodující zdravotní postižení je psychiatrického charakteru, konkrétně jde o organické postižení mozku vzniklé jako následek perinatálního hypoxického postižení při dušení (oboustranný pneumotorax s průvodní hypoxií, žalobce byl na ventilátoru a umělém oběhu). Žalobce měl mírně opožděný vývoj chůze, psycholog a psychiatr následně referovali výrazné oslabení v oblasti pozornostních funkcí, pracovní paměti a hlavně krátkodobé verbálně auditivní a vizuální paměti, tedy narušení kognitivního výkonu těžkého stupně a emotivity. V péči psychiatrů je žalobce od prosince 2022; oba jeho stav hodnotili jako těžkou organickou poruchu s dopady na kognici a emotivitu. Dle vyšetření z 22. 7. 2024 se žalobci zhoršila paměť (žalobce vždy zapomene, co dělal, vše si píše, dlouho mu všechno trvá, často je dezorientovaný, netrefí na známé místo, má výkyvy do smutku i úzkosti). Kognitivní insuficience byla objektivizována psychologickým vyšetřením.
19. Posudková komise pak zejména zdůraznila zjištění z psychiatrické hospitalizace ve dnech 24. 9. 2025 až 1. 10. 2025. Žalobce byl přijat na uzavřené oddělení pro výbuchy vzteku, které se dostavují v momentě, kdy si nemůže vzpomenout a někdo na něj vyvíjí tlak. Žalobce se sebepoškozoval (fyzicky necítil bolest). Léčbu žalobce špatně snášel nebo byla bez efektu. Při přijetí byl klidný, emotivita se stala labilní vždy při zátěži (když si nemohl vzpomenout). Žalobcovo myšlení je nezralé, s chybným úsudkem a občasnými automutilacemi. Po dosažení stability byl žalobce přeložen na otevřenou část kliniky, ale po areálu nemocnice se nedokázal pro poruchu orientace sám pohybovat, kolektivu se vyhýbal. Dimitován byl v křehce stabilizovaném stavu ale s upozorněním, že vzhledem k psychiatrické diagnóze není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Tyto údaje pokládala posudková komise za zásadní pro charakter a stupeň žalobcova postižení. Dodala, že žalobce není možné označit za invalidního z mládí, protože absolvoval školu a vyučil se, i když v nezvyklých podmínkách a bez efektu. Vzhledem k charakteru a stupni postižení pak pokládala kontrolu za zcela bezpředmětnou.
20. Z výše uvedeného je zřejmé, že posudková komise se i řádně vyrovnala s žalobními námitkami, neboť přihlédla k žalobci líčeným potížím i vývoji zdravotního stavu, který v žalobě popisuje.
21. Žalovaná posudku vytýká, že se výslovně nevyrovnal s odlišnými posudky institutu. Soud souhlasí s tím, že odklon od dosavadního posudkového hodnocení má být řádně zdůvodněn. Takové úvahy ovšem posudek posudkové komise obsahuje, byť výslovně nereaguje na posudky institutu. Jak bylo výše uvedeno, pro posudkovou komisi byla stran charakteru a stupně žalobcova postižení (tj. i z hlediska rozlišení mezi jednotlivými písmeny položky 1, v čemž se posudky posudkové komise a institutu liší) klíčová zjištění z hospitalizace ve dnech 24. 9. 2025 až 1. 10. 2025. Tato zjištění, která podrobně popsala žalobcův stav, neměl institut ještě k dispozici. Ukázala, že u žalobce nejde o pouhé oslabení paměťových funkcí a poruchy emotivity v zátěži bez poruchy myšlení (což je jediné skutečné zdůvodnění, které poskytuje posudek institutu z námitkového řízení, viz str. 4; posudek institutu z prvního stupně správního řízení nad rámec toho žádné odůvodnění neobsahuje), ale že žalobce trpí těžkou kognitivní poruchou, která se projevuje výraznými poruchami paměti, orientace i chybným úsudkem, což vede k výbuchům vzteku a sebepoškozování. Ve výsledku tak žalobce není schopen soustavné výdělečné činnosti.
22. Žalovaná dále poukazuje na výsledky vyšetření žalobce při jednání komise, čímž chce patrně poukázat na nenaplnění posudkových kritérií dle položky 1e. Soud zde ale žádný nesoulad nevidí. Poruchy paměti, orientace a na ně navazující výbuchy vzteku (emotivita) zjevně nejsou něco, co by bylo snadno zjistitelné během orientačního psychiatrického vyšetření před komisí. Také proto ostatně posudková komise kladla důraz na dlouhodobější vyšetření žalobce během hospitalizace. Žalovaná dále tvrdí, že položka 1e předpokládá těžkou poruchu myšlení a „naprostou dezintegraci osobnosti“. Soud předně musí korigovat žalovanou – příslušné posudkové kritérium totiž nehovoří o „naprosté dezintegraci osobnosti“, ale pouze o „dezintegraci“. Současně má za to, že posudková komise dostatečně osvětlila naplnění posudkových kritérií. Obecným posudkovým kritériem položky 1 je komplexní zhodnocení poruchy kognitivních funkcí. V tomto ohledu přitom posudková komise v souladu s psychiatrickými zprávami popsala, že žalobce trpí narušením kognitivního výkonu a emotivity těžkého stupně (viz str. 2 posudku) a v této souvislosti poukázala na psychologické vyšetření, které potvrdilo výrazné oslabení v oblasti pozornostních funkcí, pracovní paměti a krátkodobé verbálně auditivní i vizuální paměti; či na zprávu ze zmíněné hospitalizace, která potvrdila poruchy paměti, orientace (žalobce není schopen se ani sám pohybovat po klinice), nezralé myšlení s chybným úsudkem, poruchy emotivity (výbuchy vzteku) či sociální izolaci a sebepoškozování. Z toho je zjevné, na základě čeho u žalobce shledala těžkou poruchu myšlení, ale i dezintegraci (např. sebepoškozování či vyhýbání se kolektivu), odklon od normy při výkonu všech aktivit a rolí (zejm. porucha paměti, orientace a emotivita žalobci zjevně brání ve výkonu téměř všech aktivit, zejm. soustavné výdělečné činnosti, jak plyne ze zprávy z hospitalizace, posudková komise se i detailně věnovala tomu, že žalobci při všech aktivitách pomáhá sestra) i krizový stupeň poruchy (např. nutnost hospitalizace na uzavřeném oddělení, sebepoškozování, poruchy orientace a paměti vedoucí k tomu, že žalobce není schopen provést žádný úkon bez dohledu ani trefit na známá místa atd.). Odborné závěry posudkové komise o naplnění těchto kritérií soudu nepřísluší zpochybňovat.
23. I datum vzniku invalidity pokládá soud za dostatečně odůvodněné (byť by jistě mohla být posudková komise podrobnější). Posudková komise vyšla z vyšetření psychiatrem pro dospělé dne 29. 12. 2022, který poprvé popsal těžkou organickou poruchu s dopady na kognici a emotivitu. Tuto diagnózu následně hodnotil shodně i další žalobcův psychiatr, žalobcovy kognitivní schopnosti objektivizovalo rovněž psychologické vyšetření a charakter a stupeň postižení nakonec potvrdila hospitalizace. Soudu tak nevznikají pochybnosti o tom, že již ke dni 29. 12. 2022 se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (§ 26 zákona o důchodovém pojištění), neboť žalobcův zdravotní stav se od té doby nijak zásadně neměnil a následně trval déle než jeden rok (dle vyšetření ze dne 22. 7. 2024 se sice žalobci ještě zhoršila paměť, ovšem výrazné oslabení paměti bylo přítomno již předtím, jak potvrdilo psychologické vyšetření a posudková komise zdůraznila na str. 3 posudku). Pouze se dodatečně zjišťovala jeho tíže, což platí i pro zjištění z hospitalizace. Byť tedy k hospitalizaci došlo až po vydání napadeného rozhodnutí, nevyvstávají pochybnosti o tom, že zde popsaný stav trval i v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Posudková komise v této souvislosti dovodila, že žalobcův stav je trvalý, neboť nestanovila kontrolní prohlídku, což koreluje s jeho dlouhodobostí prokázanou lékařskými zprávami (viz výše – vyšetření psychiatry, psychologem i při hospitalizaci s podobnými výsledky) i s tím, že v žalobcově případě neměla žádná léčba efekt (resp. ji žalobce špatně snášel).
24. Na základě výše uvedeného soud pokládá posudek posudkové komise za logický a přesvědčivější než předchozí posudky institutu, o které se opřela žalovaná. Posudek posudkové komise vychází i z nejúplnějších podkladů, zejména veškeré zdravotnické dokumentace (včetně žalobcem doložených lékařských nálezů) a osobního vyšetření žalobce. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla jen 20 %. Právě – a výhradně – na nesplnění podmínky invalidity dle § 38 ve spojení s 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pak postavila zamítnutí žádosti o invalidní důchod. Tento závěr ovšem neobstojí, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ve skutečnosti činila 70 % již od 29. 12. 2022, což odpovídá invaliditě třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce tedy splnil podmínku invalidity stanovenou v § 38 zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na jeho zákonnost.
Závěr a náklady řízení
25. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vadu řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobcův nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise (§ 78 odst. 6 s. ř. s.), podle nějž poklesla žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70 % od 29. 12. 2022.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Žádné náklady řízení mu však dle obsahu spisu nevznikly. Žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 30. července 2026
Richard Galis v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.