Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
43 A 12/2026 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
43 A 12/2026 - 32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Schneeweisem v právní věci
žalobce: U. P.
zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým
se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1
proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2026, č. j. MV-11070-6/SO-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) ze dne
27. 11. 2025, č.j. OAM-33898-46/DP-2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. a) s odkazem na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné.
2. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce pobýval na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní/jiné – vzdělávání, které není studiem dle § 64 zákona o pobytu cizinců s platností do 31. 8. 2022 a dne 22. 8. 2022 podal žádost o prodloužení platnosti uvedeného povolení za stejným účelem (dále jen „žádost“). Na území ČR žalobce vstoupil 2. 10. 2019 na základě dlouhodobého víza za účelem studia s platností od 1. 10. 2019 do 31. 8. 2020
(z důvodu absolvování přípravného kurzu českého jazyka organizovaného VÚT v Brně za účelem přípravy ke studiu studijního programu Mediální studia a žurnalistika na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity). Poté bylo žalobci vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia (žalobce studoval studijní program Studium humanitního vzdělávání na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze (dále jen „FHS UK“). Žalobce následně 17. 8. 2021 požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ze účelem ostatní/jiné s tím, že od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022 absolvoval kurz anglického jazyka na 1. Slovanském gymnáziu a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky (dále jen „1. Slovanské gymnázium“).
3. K žádosti žalobce doložil potvrzení o studiu anglického jazyka v denní formě v rozsahu 20 hodin týdně v době od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2022 ze dne 7. 11. 2022 vydané 1. Slovanským gymnáziem. Dne 3. 10. 2023 žalobce doložil potvrzení o studiu rekvalifikačního kurzu pro pracovní činnost: Manažer, vystavené 15. 9. 2023, podle něhož bude od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024 zařazen do studijního střediska Center of Modern Education s.r.o. (dále jen „ICME“). Následně žalobce předložil ještě potvrzení o studiu intenzivního kurzu českého jazyka vydané KOVER assistance, s.r.o. (dále jen „KOVER“), které mělo probíhat od 3. 2. 2025 do 31. 8. 2025.
4. Dle sdělení ICME žalobce své studijní povinnosti plní a složí-li závěrečnou zkoušku, obdrží osvědčení o rekvalifikaci. Ze sdělení 1. Slovanského gymnázia vyplynulo, že žalobce absolvoval roční kurz úrovně B2 v období od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Kurz úspěšně dokončil a získal osvědčení o základní znalosti jazyka. Podle sdělení FHS UK byl žalobce studentem shora uvedeného bakalářského studijního programu od 6. 8. 2020 do 30. 11. 2021, kdy mu bylo studium ukončeno pro nesplnění studijních povinností (nezískal dostatečný počet kreditů). VÚT potvrdilo, že žalobce studentem přípravného jazykového kurzu, ale studium bylo ukončeno bez závěrečné zkoušky. Následně byla žádost zamítnuta rozhodnutím OAMP ze dne 28. 3. 2025. č.j. OAM-33898-38/DP-2022, toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozhodnutím žalované ze dne 11. 6. 2025,
č.j. MV-71883-4/SO-2025. OAMP poté opatřil od KOVER sdělení, podle něhož byl žalobce studentem intenzivního kurzu českého jazyka od 3. 2. 2025 do 9. 4. 2025. Na výuku však docházel pouze částečně a nedosáhl docházky 80 %. Studium bylo na žádost žalobce ukončeno 9. 4. 2025 a žalobce neobdržel žádný certifikát. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí.
5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že OAMP spatřoval „jinou závažnou překážku“ pobytu žalobce v ČR v dosavadním neúspěšném vysokoškolském studiu a střídání jazykových a rekvalifikačních kurzů. Přihlédl také k tomu, že jazykovou a odbornou přípravu ke studiu na VŠ lze prodloužit jen jednou. OAMP shora uvedený pojem řádně vymezil a zabýval se jeho naplněním ve vztahu ke skutkovým okolnostem věci. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 1. 2016, č.j. 7 Azs 313/2015-35, a uvedla, že posouzení účelu pobytu a jeho naplňování jsou v diskreční pravomoci ČR, přičemž u účelu „jiné/ostatní“ je diskrece relativně široká (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne
29. 5. 2024, č.j. I. ÚS 996/24 nebo rozsudky NSS ze dne 21. 10. 2024, č.j. 7 Azs 22/2024-27, ze dne 24. 10. 2024, č.j. 9 Azs 115/2024-32). Studium či vzdělávací aktivity nejsou samoúčelné, ale mají směřovat ke složení závěrečné zkoušky a získání titulu či osvědčení, resp. k získání příslušné odbornosti a kvalifikace. Cizinec musí ve vzdělávání současně činit dostatečný pokrok. Jazykové kurzy zmiňuje jen § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to pouze ve smyslu jazykové a odborné přípravy ke studiu na VŠ. Studium v takovém kurzu tedy není samoúčelné, ale směřuje k vysokoškolskému studiu. Pobyt za tímto účelem je však explicitně omezen a jeho platnost lze prodloužit jen jednou. Obyčejné kurzy cizího jazyka nejsou studiem ve smyslu shora uvedeného ustanovení a dle judikatury NSS není takový jazykový kurz akceptovatelným účelem pobytu na území. Dle žalované ne každý kurz českého jazyka musí vést k vydání pobytového oprávnění. Není v zájmu ČR, aby na jejím území pobývali cizinci opakovaně a samoúčelně na základě jazykového kurzu češtiny bez časového omezení a cíle. Dle žalované lze tedy „jinou závažnou překážku“ pobytu spatřovat ve zjevném opakovaném a bezcílném absolvování jazykových kurzů (ať už českého nebo cizího jazyka). Tento výklad je také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 11. 5. 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair.
6. Ve vztahu k otázce dosahování pokroku ve studiu žalovaná odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č.j. 13 A 35/2023-39 a ze dne 15. 5. 2025, č.j. 19 A 14/2025-57, další rozsudky krajských soudů a na usnesení NSS ze dne 5. 2. 2026, č.j. 5 Azs 234/2025-32, a následně s ohledem na skutečnost, že žalobce předložil také doklad o vzdělávání v rekvalifikačním kurzu, uvedla, že výše zmíněná hlediska pro posouzení existence jiné závažné překážky pobytu mohou mít další přidružená specifika v oblasti rekvalifikačních kurzů.
7. Žalovaná dospěla k závěru, že v souvislosti se žalobcem a jeho vzdělávacími aktivitami nelze hovořit o pokroku ve vzdělávání ani o směřování či cíli, který by sledoval. Nelze konstatovat,
že by žalobce směřoval k získání vysokoškolského vzdělání, což byl cíl, který předestřel při vstupu do ČR. Z jednání žalobce a jeho pobytové a vzdělávací historie je zřejmé, že vzdělávací aktivity jsou pro něj pouze vedlejším produktem, který má umožnit bezproblémový pobyt. Žalobce neukončil bakalářské studium a ani v následujících letech, během nichž absolvoval různé kurzy,
jej znovu nezahájil. Žalobce tedy nečiní dostatečný pokrok ve svém vzdělávání. Ač na žalobce
§ 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců nedopadá přímo (možnost prodloužit povolení k pobytu za účelem jazykové přípravy pouze jednou), materiálně již žalobce takové možnosti využil a beztak to nevedlo ke studiu na vysoké škole. Žádost opět spojil s jazykovým kurzem. Žalobce již absolvoval jazykový kurz čtyřikrát, přičemž z jeho jednání neplyne, že by směřoval ke studiu na vysoké škole. Další povolení k pobytu za účelem jazykové přípravy (již čtvrté) mimo režim
§ 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců považuje žalovaná za nežádoucí jev. Cílem zákonodárce nebylo umožnit neomezenou jazykovou přípravu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025-35 a další). Žalobce pomíjí, že důvodem zamítnutí žádosti bylo nenaplnění účelu pobytu (viz shora), nikoliv samotné neplnění účelu v době platnosti předcházejícího povolení. Žalovaná současně zjistila, že 29. 4. 2025 podal žalobce žádost o zaměstnaneckou kartu, což potvrzuje, že studium českého jazyka na KOVER mělo dočasně zajistit možnost pobývat v ČR legálně.
8. S ohledem na skutečnost, že důvod zamítnutí žádosti byl jednoznačně prokázán, nebyl zde důvod provádět další zjišťování či dokazování. Žalobce měl k zahájení dalšího vysokoškolského studia dostatečný časový prostor. Nedostatečné studijní výsledky žalobce jsou tak zásadní, že je lze vyhodnotit jako „jinou závažnou překážku pobytu“. Pobyt žalobce v ČR ztratil svůj původní cíl a je nahrazován dílčími vzdělávacími aktivitami, jejichž účelem není získání kvalifikace pro budoucí výkon povolání. Ani znalosti získané v rekvalifikačním kurzu nejsou zúročeny v praxi. Provedení výslechu žalobce by bylo nadbytečné a neúčelné (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2018, č.j. 3 Azs 133/2017-27).
9. OAMP dostatečně posoudil také otázku přiměřenosti dopadů do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobce v tomto směru ve správním řízení nic konkrétního neuvedl a dle žalované nebylo prvostupňové rozhodnutí způsobilé zasáhnout do soukromého a rodinného života žalobce. Zamítnutím žádosti současně není žalobci znemožněno do budoucna pobývat v ČR.
II. Obsah žaloby
10. Žalobce v žalobě namítl, že je mu kladeno k tíži nedostatečné plnění předchozího účelu pobytu. Po celou dobu pobytu vykazoval žalobce relevantní studijní snahu, byť tato nebyla proměněna v zisk vysokoškolského diplomu. Správní orgány však shledaly jinou závažnou překážku pobytu žalobce pro nedostatečnou efektivitu jeho studia. Zákonem požadovanou studijní snahu nelze zaměňovat za studijní výsledky, které právní úprava od cizince nepožaduje. Pro plnění účelu pobytu je zásadní aktivita cizince, nikoliv konkrétní výsledek. Právní úprava netrvá na prezentaci úspěšných výsledků studia, požaduje toliko, aby pobyt nebyl samoúčelný (cizinec musí vykazovat relevantní studijní stahu, čemuž žalobce vyhověl).
11. Neměly-li správní orgány za to, že žalobce plní účel pobytu, bylo nutno postupovat dle
§ 3 správního řádu a žalobce buďto vyslechnout nebo jej alespoň vyzvat k podání stanoviska. Správní orgány však o zjištění skutečného stavu věci neprojevily zájem.
12. Napadené rozhodnutí je projevem přepjatého formalismu, neboť přes relevantní studijní snahu byla žádost zamítnuta. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2004,
č.j. 5 Afs 16/2003-56, a konstatoval, že ačkoliv nebyl úspěšným studentem, může být místní společnosti nadále prospěšný, neboť žádostí usiluje o obsazení volné pracovní pozice (o kterou neprojevil zájem žádný státní příslušník členského státu EU). Při nuceném vycestování žalobce zůstane tato pozice dále neobsazena.
III. Vyjádření žalované
13. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby ji soud zamítl. Žalobce uvádí obecné námitky, s nimiž se žalovaná vypořádala již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkázala. Skutkový stav byl v posuzované věci zjištěn dostatečně na základě shromážděných podkladů. Výslech žalobce tedy nebyl potřeba (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2019, č.j. 7 Azs 441/2018-32). Upuštění od dalšího šetření (provedení výslechu žalobce) bylo s ohledem na uvedená zjištění v souladu se zásadou procesní ekonomie. Chtěl-li žalobce něco tvrdit a prokázat, mohl tak v řízení učinit. Zůstal však u spíše stručného vyjádření, jímž se správní orgány řádně zabývaly. Výslech účastníka řízení není určen k uvádění nových tvrzení o rozhodných skutečnostech (viz rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2014, č.j. 6 As 147/2013-29). Dále žalovaná odkázala na rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2018,
č.j. 3 Azs 133/2017-27, s tím, že zjistil-li OAMP skutkový stav dostatečně, což se stalo, nebylo výslech žalobce třeba provádět.
14. Napadené rozhodnutí současně není projevem přepjatého formalismu. Žalobce tvrdil, že ač nebyl úspěšným studentem, může být společnosti dále prospěšný, neboť usiluje o obsažení volné pracovní pozice, o kterou neprojevil zájem občan žádného státu EU. Žalobce však žádal o prodloužení platnosti pobytu za účelem ostatní/jiné, nikoliv o vydání zaměstnanecké karty. Tato námitka je tedy bezpředmětná.
IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze
15. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo.
Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
16. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy:
17. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu platnosti víza k pobytu nad 90 dnů a dobu pobytu na území na toto vízum nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37).
18. Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.
19. Podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
20. Podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců studiem se pro účely tohoto zákona rozumí účast na jazykové a odborné přípravě ke studiu akreditovaného studijního programu vysoké školy organizované veřejnou vysokou školou, nebo účast na jazykovém a odborném kurzu pořádaném v rámci programu Evropské unie nebo na základě mezinárodní smlouvy.
21. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
22. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že pro plnění účelu pobytu je zásadní toliko aktivita cizince, nikoliv výsledek. Žalovaná podřadila jednání žalobce pod pojem „jiná závažná překážka“ pobytu. NSS se k tomuto pojmu vyjádřil např. v rozsudku ze dne 19. 1. 2012, čj. 9 As 80/2011-69, v němž uvedl: „V daném případě se jedná o neurčitý pojem, který jsou správní orgány povinny vymezit ve svém rozhodnutí a patřičně právní kvalifikaci jednání stěžovatele odůvodnit (viz blíže např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2003, čj.: 1 As 10/2003-53, dostupný na www.nssoud.cz).“
23. V rozsudku ze dne 16. 9. 2019, čj. 5 Azs 166/2019-27, NSS doplnil, že „(p)ojem jiná závažná překážka pobytu cizince na území představuje neurčitý právní pojem, jehož obsah a rozsah nelze obecně zcela přesně definovat. Při jeho aplikaci jsou správní orgány povinny patřičně odůvodnit, v jakém jednání žadatele o povolení k dlouhodobému pobytu tuto překážku spatřují. Nejvyšší správní soud přitom opakovaně uvádí, že při aplikaci neurčitých právních pojmů dává zákonodárce správnímu orgánu prostor ke zhodnocení, zda je možné konkrétní případ pod daný pojem podřadit či nikoliv. Nejprve je tedy nezbytné vymezit rozsah pojmu jiná závažná překážka pobytu cizince na území – tj. vymezit, jaký význam tento pojem skutečně má. Následně je správní orgán povinen vyhodnotit, zda lze skutkové okolnosti projednávané věci zařadit do rámce vytvořeného jeho rozsahem – tj. jaké skutečnosti konkrétního případu lze pod daný pojem podřadit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, čj.: 9 As 80/2011-69).“
24. NSS dále v rozsudku ze dne 21. 10. 2024, čj. 7 Azs 22/2024-27, konstatoval, že „(z)ákon o pobytu cizinců je postaven na principu, že každý pobyt cizince na území, který není pobytem trvalým, musí být odůvodněn plněním konkrétního účelu, např. zaměstnáním, podnikáním, studiem, sloučením rodiny, resp. jakýmkoli jiným účelem odůvodňujícím pobyt cizince na území České republiky po dobu delší než 3 měsíce, resp. 1 rok, a tyto činnosti musí být na území skutečně vykonávány (viz rozsudek NSS ze dne 27. 12. 2011, č. j.: 7 As 82/2011 81). Účel pobytu na území pak musí cizinec prokázat. Z kontextu právní úpravy dlouhodobých pobytových oprávnění bez dalšího nevyplývá nárok cizince na to, že mu bude pobytové oprávnění uděleno za jakýmkoli účelem, který sám deklaruje a považuje jej za relevantní účel svého pobytu na území. Jak vyplývá i z judikatury správních soudů a Ústavního soudu, neexistuje právo cizinců na pobyt na území a každý stát si může sám rozhodnout, za jakých podmínek připustí setrvání cizinců na svém území. Správní orgán v takovém případě posuzuje, zda cizincem deklarovaný účel pobytu je skutečně tím účelem, který buď zákon o pobytu cizinců explicitně předpokládá (viz např. účel studium, zaměstnání, podnikání, společné soužití rodiny), nebo se jedná o účel, který zákonem sice výslovně upraven není, ale jeví se jako natolik relevantní, že vyžaduje pobyt na území, resp. dlouhodobou přítomnost na území. Sem patří právě případy, kdy je žádost o pobytové oprávnění podávána ze „zbytkového“ důvodu označeného v žádosti jako „ostatní/jiné“. Především v naposledy uvedeném případě je věcí České republiky a jejích orgánů, jaký účel pobytu z hlediska jeho povahy a provázanosti s územím bude považovat za účel, který vyžaduje pobyt na území, a pro který bude vydáno povolení k dlouhodobému pobytu.“ Také v usnesení ze dne 18. 7. 2025, čj. 10 Azs 116/2025-39, NSS podotkl, že „(n)e každé neplnění účelu pobytu tedy automaticky představuje závažnou překážku pro prodloužení pobytu cizince na území. Musí se také jednat o převážné neplnění účelu, pro který byl pobyt povolen (rozsudky NSS ze dne 6. 11. 2014, čj.: 9 Azs 219/2014 39, ze dne 18. 8. 2015, čj.: 8 Azs 145/2014 97, ze dne 16. 9. 2019, čj.: 5 Azs 166/2019 27, ze dne 26. 2. 2021, čj.: 2 Azs 325/2020 33, či ze dne 15. 9. 2023, čj.: 5 Azs 277/2022 37).“
25. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná se po obecném vymezení jiné závažné překážky pobytu cizince na území věnovala konkrétním okolnostem případu žalobce. Konstatovala, že studium či jiné vzdělávací aktivity, které nejsou studiem podle ustanovení § 64 zákona o pobytu cizinců, nemají být pouhou samoúčelnou činností, ale mají směřovat ke svému naplnění, tedy ke složení závěrečné zkoušky a získání příslušného titulu či osvědčení o absolvování.
26. Dále žalovaná rozlišila jazykovou přípravu na studium akreditovaného studijního programu na vysoké škole podle § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců a „obyčejné“ kurzy cizího jazyka. Kurz českého jazyka podle jejího názoru nemusí nutně vést k vydání pobytového oprávnění a není v zájmu České republiky, aby na jejím území pobývali cizinci opakovaně a samoúčelně jen kvůli kurzu českého jazyka bez jakéhokoli časového omezení a cíle. Jinou závažnou překážkou pobytu cizince na území je opakované a bezcílné navštěvování kurzů českého či cizího jazyka. Z pobytové historie žalobce žalovaná dovodila, že dosud není zřejmé, že žalobce směřuje k dosažení konkrétního vzdělávacího cíle, jakkoli mu bylo umožněno přicestovat právě za účelem získání vysokoškolského vzdělání. Žalovaná uzavřela, že vzdělávání na různých jazykových kurzech je pro žalobce pouze vedlejší aktivitou sloužící k získání (prodlužování) pobytového oprávnění.
Je si vědoma, že ustanovení § 44a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců na žalobce přímo nedopadá, protože se nejednalo o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Další povolení k pobytu za účelem, který sice není formálně jazykovou a odbornou přípravou ve smyslu ustanovení § 64 písm. b) zákona o pobytu cizinců, ale materiálně se mu podobá, žalovaná vnímá jako nežádoucí jev odporující smyslu a účelu zákona o pobytu cizinců. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“ je zbytkovou kategorií, která je do jisté míry záležitostí diskreční pravomoci správních orgánů České republiky. Podle názoru žalované nebylo úmyslem zákonodárce umožnit cizinci časově neomezenou jazykovou přípravu.
27. Soud s posouzením skutkových okolností případu žalovanou souhlasí. Žalobce přicestoval na území České republiky za účelem studia na vysoké škole. Během téměř sedmi let let si neosvojil český jazyk v dostatečné míře. Nepřihlásil se na další přípravný kurz ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců, nýbrž na jednoletý jazykový kurz organizovaný 1. Slovanským gymnáziem a následně absolvoval rekvalifikační kurz, o němž však není známo, zda jej úspěšně dokončil. Poté se přihlásil na další jazykový kurz, který nedokončil. Žalobce namísto toho, aby požádal o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s odůvodněním, že byl přijat ke studiu na vysoké škole (to se zjevně dosud nestalo), požadoval prodloužit právě platnost povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem, tj. za účelem absolvování jazykového kurzu českého jazyka.
28. Žalovaná zjevně zdůraznila cíl, za jakým žalobce přicestoval na území České republiky (studium na vysoké škole), a záměr zákonodárce neumožnit časově neomezenou jazykovou přípravu. Soud k tomu podotýká, že žalovaná umožnila žalobci, aby si během již téměř sedmi let osvojil český jazyk na dostatečně vysoké úrovni a mohl tak zahájit studium na vysoké škole. Soud si je vědom také toho, že naučit se český jazyk je náročné, nelze však přehlédnout, že žalobce se s tímto cílem přestěhoval do České republiky a měl zachovanou reálnou příležitost si novou řeč osvojit. Jazykovou přípravu nelze prodlužovat bez časového omezení a bez konkrétního plánu, jak naplnit účel dlouhodobého pobytu. Žalovanou popsané skutkové okolnosti nyní nemohou být důvodem pro každoroční prodlužování povolení k pobytu za účelem ostatní/jiné pouze kvůli dalšímu zdokonalení v českém jazyce. Žalovaná řádně popsala skutkové okolnosti případu a dospěla ke správnému závěru, že žalobce neplní účel, pro který přicestoval do České republiky. Nedošlo tak ke svévolnému rozšíření zákazu uvedeného v ustanovení § 44a odst. 2 písm. a) ZPC.
29. K problematice účastnického výslechu žalobce NSS v rozsudku ze dne 6. 2. 2014,
č.j. 6 As 147/2013-29, uvedl, že „(v)ýslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ani aby se touto formou vyjadřoval k jiným provedeným důkazům. K tomu slouží primárně podání, návrhy a jiné procesní úkony účastníka řízení“ (srov. také rozsudky NSS ze dne
30. 7. 2020, č.j. 6 Azs 161/2020-45, a ze dne 10. 8. 2023, č.j. 2 Azs 135/2023-33). Žalobce nepochybně měl celou řadu příležitostí, při kterých mohl správní orgány seznámit s významnými okolnostmi svého případu, např. v rámci seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí mohl učinit relevantní tvrzení a navrhnout provedení důkazů. Skutkový stav však byl zjištěn dostatečně a provedení výslechu žalobce by bylo za dané situace nadbytečné. Ani tato námitka proto není důvodná.
30. Nelze konstatovat ani to, že by napadené bylo projevem přepjatého formalismu. Nic takového soud neshledal. Posouzení naplnění účelu a cíle pobytu ze strany správních orgánů je naopak zcela legitimní a žádoucí. Žalobce se v této námitce nadto zcela mimoběžně vyjadřoval ke skutečnosti, že ačkoliv nebyl úspěšným studentem, může být místní společnosti nadále prospěšný, neboť žádostí usiluje o obsazení volné pracovní pozice. Tato otázka však vůbec nebyla předmětem řízení, neboť žalobce žádal o prodloužení doby platnosti k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“, a to za důvodu vzdělávání v kurzu českého jazyka. Otázka případné žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu (pokud by o ni žalobce požádal) by nemohla mít jakýkoliv vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, které se týká jen a pouze žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem ostatní/jiné – vzdělávání v kurzu českého jazyka. Tato žalobcem vznesená námitka naopak podporuje tezi správních orgánů, že účelem žádosti bylo zajištění bezproblémového pobytu žalobce v ČR (je totiž nyní mnohem více zřejmé, že žalobce v ČR nechce studovat na VŠ, ale chce zde případně žít a pracovat). Správní orgány posoudily žádost zcela v souladu se zákonem a s jeho smyslem a účelem.
31. Proti posouzení přiměřenosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života žalobce nebrojil, ani nezpochybnil skutková zjištění správních orgánů k této otázce, není proto třeba se k ní vyjadřovat.
32. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle
§ 78 odst. 7 s. ř. s. prvým výrokem rozsudku zamítl. O věci samé rozhodl soud bez nařízení ústního jednání, s čímž žalovaná souhlasila výslovně a žalobce konkludentně (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak žalované v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 26. května 2026
Mgr. Bc. Jan Schneeweis v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.