Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 Az 2/2026 - 89

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci

žalobce: R. T., nar. X

hlášený pobytem X

st. příslušnost: Republika Uzbekistán

t.č. bytem X

zastoupený Mgr. Václavem Slukou, advokátem

sídlem U vršovického nádraží 873/2, Praha

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-D11-2025, e. č. X, X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Soudem ustanovené tlumočnici se přiznává odměna ve výši, která bude vyčíslena v samostatném usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce žalobou podanou dne 7. 1. 2026 ke Krajskému soudu v Praze, která byla Krajskému soudu v Brně postoupena dne 21. 1. 2026, brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j. OAM-1041/ZA-ZA11-D11-2025, které nabylo právní moci dne 23. 12. 2025. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle , o azylu (dále jen „“), řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle a určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), je Lotyšská republika.

2. Před konáním prvního jednání ve věci nařízeného na 25. 2. 2026 žalobce podal návrh na přikázání věci podle , (dále jen „“), Městskému soudu v Praze, kterému Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 3. 2026, č. j. Nad 21/2026-61, nevyhověl. Spis byl zdejšímu soudu vrácen dne 9. 4. 2026.

I. Shrnutí procesního postoje žalobce

3. Žalobce namítá, že požádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice z důvodu náboženské diskriminace jeho osoby v Polsku a v Lotyšské republice. To však nebylo při vyřízení jeho žádosti zohledněno.

4. Dále žalobce namítá, že projednání jeho žádosti probíhalo bez přítomnosti tlumočníka z uzbeckého jazyka.

5. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud rozhodnutí žalovaného jako nezákonné zrušil. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem. Jednání, které ve věci proběhlo, se bez omluvy neúčastnil.

II. Shrnutí procesního postoje žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí a odkazuje na své rozhodnutí a obsah správního spisu, s nímž se žalobní námitky míjí. Žalobce nikdy netvrdil, že byl diskriminován z důvodu svého náboženského vyznání. Správní orgán provedl všechny úkony se žalobcem za přítomnosti tlumočníka v jazyce uzbeckém.

7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem včetně jednání, které ve věci proběhlo.

III. Posouzení věci

8. Žaloba byla podána včas ( , ), osobou k tomu oprávněnou ( ), žaloba je přípustná (, a ).

9. Ve věci proběhlo jednání, na kterém žalobce trval po výslovném dotazu soudu 10. 4. 2026. Soudu proto nařídil (v dané věci podruhé) jednání na 29. 4. 2026, přičemž postupoval v intencích pravidla obsaženého v věty za středníkem , podle něhož kratší čas k přípravě (než 10 dnů) lze stanovit v řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny.

10. Soud žalobci usnesením u jednání dne 29. 4. 2026 ustanovil po splnění všech zákonem vyžadovaných podmínek podle , o soudních tlumočnících a soudních překladatelích (dále jen „“), tlumočnici z jazyka uzbeckého paní Kasimovou, neboť žalobce je cizí státní příslušník a zároveň opakovaně žádal, aby byla během jednání soudu zajištěna přítomnost tlumočníka do tohoto jazyka. Žalobce se se svým zástupcem k jednání bez omluvy nedostavili.

11. V projednávané věci bylo řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu zastaveno podle , neboť k jejímu posuzování je ve smyslu téhož zákona příslušný jiný stát vázaný přímo použitelným předpisem Evropské unie (nařízením Dublin III). V takové situaci se důvody žádosti o mezinárodní ochranu neposuzují, ale je namístě zabývat se tím, zda k určení příslušnosti jiného členského státu pro posouzení žadatelovy žádosti o mezinárodní ochranu došlo v souladu s nařízením Dublin III a . Soud zdůrazňuje, že při tomto posouzení nejsou relevantní obecné okolnosti týkající se socioekonomického zázemí žalobce (tj. v řízení před správním orgánem tvrzené přívětivější a lepší ekonomické podmínky života v České republice a přítomnost kamarádů).

12. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III členské státy posuzují jakoukoli žádost o mezinárodní ochranu učiněnou státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti na území kteréhokoli z nich, včetně na hranicích nebo v tranzitním prostoru. Žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. Jednotlivá kritéria se pak uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena ve zmíněné kapitole (čl. 7 odst. 1 nařízení).

13. Podle čl. 3 odst. 2 věty druhé nařízení Dublin III není-li možné přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4y základních práv Evropské unie, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole III, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát.

14. Podle čl. 12 odst. 1 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

15. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát.

16. Podle čl. 12 odst. 4 první věty nařízení Dublin III pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států.

17. Soud předesílá, že z obecných žalobních tvrzení přímo neplyne spor o to, zda je Lotyšská republika příslušná k řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ve smyslu kritérií určených podle čl.

3, 7 ve spojení s čl. 12 odst. 1, 2 a 4 nařízení Dublin III. Žalovaný na základě údajů sdělených žalobcem a z jeho cestovního pasu zjistil, že žalobce je držitelem lotyšského víza č. X, které bylo platné do 10. 2. 2026 a byl držitelem lotyšského víza č. X, které bylo platné do 10. 2. 2025. Lotyšská republika dne 12. 11. 2025 prostřednictvím příslušného orgánu sdělila, že uznává svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce podle čl. 12 odst. 2 Nařízení Dublin III. Žalovaný se dále zabýval posouzením, zda v případě Lotyšské republiky, coby státu příslušného k řízení o žádosti žalobce, existují závažné důvody se domnívat, že v tomto členském státě dochází k systémovým nedostatkům v rámci azylového řízení či podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce Nařízení Dublin III, pro které by nebylo možno žalobce (žadatele) do tohoto státu přemístit. Nic takového nebylo zjištěno.

18. Tyto skutečnosti žalobce podanou žalobou nerozporuje. Ve vztahu k Lotyšské republice žalobce pouze bez dalších podrobností namítá, že byl diskriminován z náboženských důvodů. Dále poukazuje na to, že při projednání jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyl přítomen tlumočník do jazyka uzbeckého.

Řízení před žalovaným

19. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal dne 14. 9. 2025 v PoS Zastávka u Brna žádost o udělení mezinárodní ochrany.

20. Podle věty první má účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany právo jednat v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět.

21. Žalobce v řízení uvedl, že je schopen se dorozumět v uzbeckém jazyce a ruský jazyk ovládá „trochu“. Proto mu žalovaný dne 19. 9. 2025 pro účely řízení o jeho žádosti ustanovil jako tlumočník z uzbeckého jazyka pana Ibragimova. Uvedený tlumočník žalobci tlumočil při úkonech v rámci řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobci bylo rovněž předáno poučení žadatele o udělení mezinárodní ochrany v uzbeckém jazyce.

22. Pokud jde tedy o námitku, že řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany probíhalo bez přítomnosti tlumočníka, soud žalobci nemůže přisvědčit, neboť obsah správního spisu svědčí o opaku.

23. Lze pouze shrnout, že žalobce za přítomnosti tlumočníka dne 19. 9. 2025 uvedl, že dne 17. 10. 2024 přicestoval z Uzbekistánu do Rigy, kde byl do dubna 2025, kdy odcestoval do České republiky. Poté byl týden (v květnu 2025) v Polsku, kde požádal o povolení k pobytu. Následně se vrátil do České republiky, kde od té doby pobývá. V návaznosti na kontrolu cizinecké policie mu byla uložena povinnost vycestovat z území České republiky. Poté se dostavil do PoS Zastávka u Brna, kde požádal o azyl. Do České republiky přicestoval v dubnu 2025 z Lotyšské republiky. Žalobce jako důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že se mu v Lotyšsku a Polsku, na rozdíl od České republiky, příliš nelíbilo. V České republice jsou hezká města, prostředí a dobré platy. Dále uvedl, že je jediný, kdo z rodiny pracuje, je jediným živitelem rodiny. Rodiče ani sourozenci nepracují. V Uzbekistánu má pouze rodinné finanční problémy, žádné další důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany nemá.

24. Ke svému pobytu v Lotyšské republice žalobce uvedl, že požádal o vízum pro společnost „Avelok“ v Rize, ale ve skutečnosti pro tuto společnost nepracoval. Žil a pracoval pro společnost ve městě J., kde se vyráběl nábytek. Po celou dobu pro tuto společnost manuálně pracoval se dřevem, vyráběl nábytek. Z Lotyšské republiky odcestoval z toho důvodu, že jeho výdělek mu nestačil na živobytí. V Lotyšsku jsou nízké platy a vysoké ceny potravin. Do České republiky přicestoval, neboť se mu líbila česká města (na internetu) a má zde kamarády, kteří mu řekli, že jsou zde vysoké platy. V Lotyšsku kromě nízkého platu žádné jiné problémy neměl.

25. Soud s ohledem na výše uvedené uvádí, že žalobní tvrzení tak nelze spojit s podmínkami samotného lotyšského azylového řízení.

26. Po poučení o tzv. Dublinském systému žalobce uvedl, že z Lotyšska přijel s kamarádem, nemá peníze na cestu zpět a samostatně se bojí cestovat. Uvedl, že jde o jediné důvody, pro které nechce cestovat do Lotyšska. V České republice ani na území EU nemá žádné příbuzné ani nejbližší sociální vazby.

Podmínky v Lotyšsku

27. Z čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III vyplývá, že Česká republika nesmí předat cizince do země se systémovými nedostatky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2016, č.j. -22). V případech, kdy je zřejmé či pravděpodobné, že přebírající země trpí systémovými nedostatky ve smyslu tohoto článku, je třeba se touto otázkou podrobně zabývat. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 21. 12. 2011 ve spojených věcech C-411/10 a C-493/10, N. S. a další (ECLI:EU:C:2011:865) plyne, že společný evropský azylový systém byl koncipován v kontextu umožňujícím předpokládat, že všechny státy, které se na něm podílejí, ať jde o členské státy nebo třetí státy, dodržují základní práva, včetně práv, jejichž základem je Ženevská úmluva a protokol z roku 1967, jakož i Evropská úmluva o lidských právech, a že si členské státy mohou v tomto ohledu vzájemně důvěřovat.

28. Lze tedy dovodit, že dodržování základních lidských práv členskými státy je vyvratitelná domněnka, přičemž v případě Lotyšské republiky tato domněnka doposud vyvrácena nebyla (např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2025, č. j. -35, bod 13), a to ani v nyní probíhajícím řízení v případě žalobce, kdy nevyšly najevo žádné důvody, pro které by bylo třeba považovat azylové řízení či podmínky přijetí žadatelů v Lotyšské republice za nedostatečné ve smyslu nařízení Dublin III.

29. Žalovaný vyšel z aktuální zprávy o stavu azylového řízení a přijímacích podmínkách v Lotyšské republice (Informace OAMP o lotyšském azylovém systému ze dne 11. 6. 2025, jež je součástí správního spisu). Ve věci nevyvstaly žádné důvody k domněnce, že v Lotyšské republice dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4y základních práv Evropské unie ( nařízení Dublin III). Podmínky v přijímacích střediscích jsou uspokojivé a žadatelé o mezinárodní ochranu mají přístup na pracovní trh a nárok na pomoc a nezbytnou lékařskou péči ve smyslu platné legislativy. Pro případné zajištění na dobu delší než 6 dnů je nutný souhlas soudu. V kontextu žalobcových tvrzení ze zprávy o situaci v Lotyšské republice plyne, že v rámci tamního řízení o mezinárodní ochraně má žadatel právo na tlumočení do mateřského jazyka.

30. Žalobní tvrzení o náboženské diskriminaci zůstalo v obecné rovině a nebylo je možné nijak spojit s lotyšským azylovým systémem (natož jeho systémovou povahou či obecnými podmínkami přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu), ani s tvrzeními žalobce, která uvedl v řízení před žalovaným.

31. Pokud jde o poukaz žalobce na náboženskou diskriminaci v Polsku, ta se míjí v meritem věci, neboť z ničeho neplyne, že by žalobce disponoval jakýmkoli pobytovým oprávněním v Polsku, které by mělo být zvažováno v rámci kritérií ve smyslu čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 12 odst. 3 nařízení Dublin III k určení členského státu příslušného k řízení o žádosti o mezinárodní ochranu.

Diskreční oprávnění podle čl. 17 nařízení

32. Diskreční oprávnění zakotvené v čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III dává státům možnost atrakce příslušnosti k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu, kterou lze využít v případech, kdy je příslušnost členského státu k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany určena dle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení. Jedná se o jiné posuzování, než jakým je přezkum azylového řízení v určeném státě z důvodu vyloučení existence systémových nedostatků (viz předchozí kapitola Podmínky v Lotyšsku), pro které by nebylo možno žadatele do tohoto státu přemístit (bod 30 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. -24).

33. Žalovaný neshledal žádný důvod pro aplikaci diskrečního oprávnění dle čl. 17 nařízení Dublin III, což řádně zdůvodnil na str. 5 napadeného rozhodnutí (žalobce je zdravou, samostatnou a soběstačnou osobou). V řízení nevyplynul žádný důvod, pro který by Česká republika měla převzít příslušnost k rozhodnutí o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Žalobce není ani zranitelnou osobou ve smyslu . Je dospělý, svobodný, bezdětný a zdravý.

V Uzbekistánu měl žalobce pouze finanční problémy a důvody, pro které přicestoval do České republiky, jsou pouze socioekonomické, což odpovídá obsahu pohovoru, který byl za přítomnosti tlumočníka se žalobcem proveden.

34. Soud tedy neshledal žádné překážky přemístění žalobce do Lotyšské republiky, jejíž příslušnost k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu byla žalovaným správně určena v souladu s kritérii ve smyslu nařízení Dublin III. Soud v mezích žalobních bodů ani neshledal, že by se žalovaný v řízení o žádosti žalobce dopustil pochybení, které by mělo vliv na možnost uplatnění jeho procesních práv (právo na tlumočníka).

35. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle zamítl.

IV. Náklady řízení

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl ve věci úspěšný,

a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

37. Pokud jde o náklady soudem ustanovené tlumočnice z jazyka uzbeckého, která byla přítomna jednání, o jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením, podle ve spojení s , o odměně a náhradách soudního tlumočníka a soudního překladatele (, až 3, a ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 29. dubna 2026

Kateřina Kopečková

samosoudkyně