Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
20 A 19/2025 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 A 19/2025 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci
žalobce: X, narozený dne X
státní příslušnost X
zajištěn v Zařízení pro zajištění cizinců X
proti
žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy
sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025, č.j. KRPA-54566-27/ČJ-2025-000022-ZZC,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou postoupenou Městskému soudu v Praze dne 17. 4. 2025, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2025, č.j. KRPA-54566-27/ČJ-2025-000022-ZZC (dále též jen „napadené rozhodnutí“), jímž byla podle ust. § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovená rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 2. 2025, č. j. KRPA-54566-13/ČJ-2025-000022-ZZC a rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 3. 2025, č. j. KRPA-54566-25/ČJ-2025-000022-ZZC o prodloužení doby trvání zajištění, o 40 dnů
II. Podstatný obsah žaloby
2. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné a nepřiměřeně zasahuje do jeho práv a nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Žalobce má oprávněný pobyt v Itálii. Do doby ověření jeho pobytu v Itálii by vyčkal v pobytovém středisku. Bydlení v pobytovém středisku X skýtá i záruku, že mu bude doručována pošta, bude tedy kontaktní, nebude se vyhýbat správním úkonům a bude plně spolupracovat se správními orgány. Žalobce má zájem na tom, aby byla celá věc rychle vyřízena a mohl se vrátit zpět do Itálie, kde má veškeré sociální a pracovní zázemí. Žalobce by spolupracoval s policejními orgány a hlásil v době stanové a rovněž by se zdržoval v místě určeném policejními orgány a ve stanovené době byl v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.
3. Žalobce má dále za to, že jeho zajištění je nezákonné, neboť jeho protiprávní jednání nedosahovalo takové intenzity, která by znamenala naprostou nezbytnost jeho zajištění. Je přesvědčen, že v jeho případě byly dány takové okolností, které odůvodňovaly využití mírnějších institutů, a to zejména uložení zvláštního opatření. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí cituje zákon o pobytu cizinců a jeho zvláštní opatření za účelem vycestování, ale podstatně nevysvětluje a dostatečně neodůvodňuje, proč usoudil, že jednotlivá zvláštní opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců považuje za neúčelná či nerealizovatelná.
4. Dále žalobce namítal, že doba trvání zajištění je v jeho případě stanovena v rozporu se zákonem, neboť délka jeho zajištění přesáhla dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli a nebyla transparentně a přezkoumatelně odůvodněna.
III. Vyjádření žalovaného
5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul předně podstatné skutkové okolnosti případu s tím, že žalobce je evidován v informačním systému smluvních států, což byl hlavní důvod jeho zajištění, a jelikož žalovaný dosud nebyl schopen realizovat správní vyhoštění žalobce, musel přistoupit k prodloužení doby jeho zajištění, neboť realizace správního vyhoštění je v tomto případě potenciálně možná cestou návratové operace agentury X, kterou zajišťuje Spolková republika Německo.
6. Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě uvedl, že v napadeném rozhodnutí na str. 5 - 6 vymezil, proč právě v případě žalobce nepřistoupil k možnosti užití mírnějších opatření. Volba mírnějších opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci správního vyhoštění a že neexistuje důvodná obava, že se případnému výkonu správního vyhoštění nebude vyhýbat. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce a s ohledem na jeho pobytovou historii, dospěl žalovaný k závěru, že v jeho případě existuje důvodná obava, že výkon správního vyhoštění bude z jeho strany zmařen, a proto nemohl namísto zajištění žalobce uložit mírnější prostředky ve formě zvláštních opatření.
7. Co se týče doby trvání zajištění, uvedl žalovaný, že v napadeném rozhodnutí rozepsal jednotlivé úkony nutné k realizaci správního vyhoštění, kdy zmínil zejména nutnost zajištění letenky a vyjednání průvozu žalobce přes jiné státy Evropské unie s použitím policejní eskorty, pročež dobu prodloužení zajištění o 40 dnů považoval za přiměřenou.
8. Žalovaná tedy s ohledem na shora uvedené navrhla, aby byla žaloba zamítnuta.
IV. Obsah správního spisu
9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným ohledně napadeného rozhodnutí vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti.
10. Dne 13. 2. 2025 byl žalobce kontrolován kriminalisty 11. OOK SKPV Praha I v rámci operativní činnosti. Lustrací v dostupných evidencích Policie České republiky bylo zjištěno, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob. To vedlo k podezření, že pobývá na území České republiky nelegálně, pročež byl podle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn.
11. Následnou lustrací k osobě žalobce bylo zjištěno, že tento má vedený záznam v SIS, kdy žádajícím státem je Švýcarsko. Žalobce má jakožto příslušník třetí země odepřen přístup a pobyt na území členských států, kdy tento záznam byl vyhlášen dne 2. 12. 2022 s platností do dne 2. 12. 2025.
12. V cestovním dokladu žalobce byl vylepen výjezdní příkaz X platný od 5. 4. 2024 do 7. 4. 2024. Z průkazu povolení k pobytu č. X vydaného Italskou republikou se podává, že byl žalobci tímto členským státem povolen pobyt od 5. 12. 2022 do 5. 12. 2027.
13. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 5. dubna 2024, č.j. KRPA-114232-10/ČJ-2024-000022-50, byla žalobci uložena povinnost opustit území České republiky ve smyslu ust. §50a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
14. Do protokolu o podání vysvětlení žalobce za přítomnosti tlumočníka jazyka anglického, kterému žalobce rozuměl, uvedl dne 14. 2. 2025 mimo jiné, že je mu známo švýcarské rozhodnutí, kterým mu byl zakázán pobyt na tři rok, avšak měl za to, že to platí pouze pro Švýcarsko a že může cestovat do dalších států v Evropě. V České republice bydlí na X na pár dní s tím, že měl v plánu se vrátit do Itálie, kde má pobyt a kde pracuje v X. Do České republiky přicestoval autobusem za přáteli a chtěl hned v neděli zpět to Itálie. Nebydlí ani nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie ani České republiky. Je svobodný, má v zemi původu dítě ve věku X let žijící se svojí matkou. V Itálii má X. K České republice nemá žádné vazby, jen zde občas brigádně pracoval a žil. K možnostem užití zvláštních opatření za účelem vycestování sdělil, že stálo adresu na území České republiky nemá a peníze na složení finanční záruky taky nemá. Je zdravý, s ničím se neléčí a drogy neužívá. Není mu známa žádná překážka, která by mu bránil v odcestování z České republiky, ale do X se vracet nechce, protože tam má problémy.
15. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 2. 2025 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců s dobou zajištění 30 dní, když žalobce je evidován v informačním systému smluvních států SIS (vyhlášený dne 2. 12. 2022 do dne 2. 12. 2025). Žalobce se tedy nacházel na území ČR neoprávněně v rozporu s vydaným opatřením Švýcarska, kterým mu byl zakázán vstup a pobyt na území celého Schengenského prostoru. Žalobci sice bylo uděleno oprávnění k pobytu v Itálii s platností ode dne 5. 12. 2022 do dne 5. 12. 2027, nicméně žalobce byl již dne 2. 12. 2024 vložen do evidence informačního systému SIS Švýcarskem. Žalobce se tedy nachází na území Schengenského prostoru neoprávněně Žalobce tedy pobýval na území ČR bez pobytového oprávnění a dále také v rozporu s vydaným opatřením ze strany Švýcarska. Na základě uvedeného byl dán důvod k zajištění žalobce dle ustanovení 124 odst. 1 písm. e) zákona osoby o pobytu cizinců.
16. Dne 24. 2. 2025 bylo Ředitelství služby cizinecké policie požádáno o zajištění náležitostí k realizaci správního vyhoštění. Přípisem ze dne 13. 3. 2025 informovalo Ředitelství služby cizinecké policie žalovaného, že s ohledem na skutečnost, že žalobce nevyužil možnosti dobrovolného návratu, a vzhledem k tomu, že není možné zajistit přímý let z České republiky do X, je realizace správního vyhoštění žalobce plánována na den 20. 3. 2025, tj. po lhůtě současného zajištění. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 3. 2025 byla proto prodloužen doba zajištění žalobce o 7 dnů. Přípisem ze dne 20. 3. 2025 2025 informovalo Ředitelství služby cizinecké policie žalovaného, že X nevydá eskortujícím policistům víza pro vstup na území X, pročež byla realizace správního vyhoštění žalobce zrušena a současně byl žalobce zařazen do programu návratové operace agentury X Spolková republika Německo plánovaného na 29. 4. 2025, v rámci které nemusí eskortující policisté disponovat vízy pro vstup na území X. Nato vydal žalovaný napadeného rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění žalobce o 40 dnů.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
17. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). V souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21, soud z úřední povinnosti přezkoumal i podmínky zákonnosti zajištění žalobcem nenamítané. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
18. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě 5 dní ode dne podání žaloby nenavrhl nařízení jednání a žalovaná ve svém vyjádření k žalobě výslovně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.
19. Podle ust. § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států.
20. Podle ust. § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.
21. Zajištění cizince představuje zásadní omezení jeho osobní svobody, tedy jednoho z nejvýznamnějších základních práv jednotlivce. Proto je přípustné jen za podmínek definovaných nejen zákonem o pobytu cizinců a návratovou směrnicí, ale především ústavním pořádkem ČR (čl. 8 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech). Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva plyne, že délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli (rozhodnutí velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva, dále jen „ESLP“, ze dne 29. 1. 2008 ve věci Saadi proti Velké Británii, stížnost č. 13229/03). Jedná se o jedno z kritérií, jímž se posuzuje soulad zbavení osobní svobody s čl. 5 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011-79). Podle ESLP lze zbavení osobní svobody podle čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv ospravedlnit pouze probíhajícím vyhošťovacím nebo vydávacím řízením. Pokud takové řízení není vedeno s náležitou pečlivostí, zajištění přestává být v souladu s tímto ustanovením. Správní orgány jsou povinny při rozhodování o zajištění za účelem správního vyhoštění aktivně a svědomitě postupovat v řízení o správním vyhoštění, aby důvody trvajícího zajištění byly ospravedlnitelné.
22. Předně, pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí, musí být podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud, podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. V projednávaném případě odůvodnění rozhodnutí tyto vady vytknout nelze, když žalovaný se situací žalobce zabýval podrobně a v rozhodnutí vysvětlil, jakými úvahami při rozhodování byl veden, napadené rozhodnutí popisuje podrobně situaci žalobce a okolnosti jeho pobytové historie, závěry žalovaného vycházejí z obsahu spisu a jsou logicky a přesvědčivě vysvětleny, rozhodnutí tedy přezkoumatelné je.
23. V případě žalobce byly naplněny podmínky pro zajištění za účelem správního vyhoštění, když po novele č. 24/2025 Sb., účinné ode dne 11. 2. 2025, je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž byl uložen mj. Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je cizinec evidován v informačním systému smluvních států [§ 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců].
24. V řízení bylo zjištěno, že Švýcarsko uložilo žalobci zákaz vstupu na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, žalobce má platný záznam v SIS II, vyhlášený dne 2. 12. 2022 Švýcarskem, s platností do dne 2. 12. 2027. Skutečnost, že se žalobce mylně domníval, že toto opatření se vztahuje pouze na území Švýcarska, jej nijak nezbavuje odpovědnosti za neoprávněný pobyt.
25. Pokud jde o naplnění další podmínky, tj. zda nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, v posuzovaném případě soud ve shodě s žalovaným neshledal u žalobce takové okolnosti, které by uložení zvláštního opatření umožňovaly. Žalobce v minulosti porušil právní předpisy i na území České republiky. Dle názoru soudu je vysoké riziko, že se bude žalobce vyhýbat správnímu orgánu, neboť je mu známo, že zde pobývá neoprávněně, že porušil zákony ČR a členských států Evropské unie. Žalobce nevlastní finanční prostředky na složení kauce, při podání vysvětlení uvedl, že žádnou stálou adresu nemá. Ze správního spisu i z vlastního vyjádření žalobce jasně vyplývá, že švýcarské rozhodnutí nabylo právní moci, lze tedy dovodit, že obsah rozhodnutí by měl být žalobci znám. Žalobce výslovně uvedl, že se ve Švýcarsku připletl do rvačku, což ovšem vzhledem k uloženému opatření spíše nasvědčuje tendenci žalobce porušení právních předpisů na území tohoto smluvního státu bagatelizovat. Pobytová historie žalobce nasvědčuje tomu, že není příliš ochoten respektovat platné právní předpisy, v ČR byl krátce i v minulosti a je veden v ENO.
26. Je tedy zjevné, že žalovaný při posuzování možnosti uložit zvláštní opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b zákona o pobytu cizinců vycházel z konkrétních okolností případu a dospěl ke správným závěrům, když s ohledem na pobytovou historii žalobce a jím výslovně uvedeným možnostem je uložení alternativ vyloučeno.
27. Pokud žalobce dále namítá obecnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný nezohlednil konkrétní situaci žalobce a nezjistil skutkový stav, soud konstatuje, že z žaloby není patrné, co konkrétně opomněl žalovaný zohlednit, aby výsledek jeho posouzení mohl být pro žalobce příznivější.
28. Předpokladem prodloužení zajištění je pak také skutečnost, že vyhoštění bude alespoň potenciálně možné (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne ze dne 23. 11. 2011, č. j. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS). V současné době nebyly shledány takové okolnosti, které by v budoucnu vylučovaly realizaci správního vyhoštění. Skutečnosti tvrzené žalobcem nenasvědčují závěru, že by jeho správní vyhoštění nemělo být možné, byť ze správního spisu se podávají komplikace v souvislosti s nevydáním víz pro eskortující policisty.
29. Za stávající situace je zajištění žalobce plně na místě. Samotná skutečnost, že žalobce má pobytové oprávnění v Itálii nevylučuje jeho zajištění za účelem vyhoštění.
30. Soud uzavírá, že žalovaný řádně odůvodnil, proč došlo k naplnění podmínek pro zajištění žalobce podle ust. § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců a z jakých důvodů nepřistoupil k uložení zvláštních opatření za účelem vycestování dle ust. § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, zabýval se individuální situací žalobce, posoudil konkrétní okolnosti případu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečné, srozumitelné, přezkoumatelné a splňuje požadavky na něj kladené platnou právní úpravou.
VI. Závěr a náklady řízení
31. Ze všech shora uvedených důvodů zdejší soud neshledal žalobu důvodnou, když současně neshledal v postupu žalovaného žádná vážná pochybení či jiné deficity, a proto ji dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků zdejší soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s., a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze, dne 25. dubna 2025
JUDr. Tomáš Švec, Ph.D., v. r.
samosoudce