Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 50/2026-25
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Marvanovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem JUDr. Petrem Maškem sídlem Bouškova 792, 190 00 Praha 9
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 176 365,74 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 176 365,74 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 13 473,24 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 313,01 Kč, s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 175 367,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 175 367,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 381,90 Kč, k rukám JUDr. Petra Maška, zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek na soudním poplatku v částce 1 763,30 Kč v souladu s položkou č. 2 bodem 2 ve spojení s položkou č. 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku zákona o soudních poplatcích.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 176 365,74 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 13 473,24 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 313,01 Kč, s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 175 367,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 175 367,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 381,90 Kč, k rukám JUDr. Petra Maška, zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek na soudním poplatku v částce 1 763,30 Kč v souladu s položkou č. 2 bodem 2 ve spojení s položkou č. 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku zákona o soudních poplatcích.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s tím, že žalovaný uzavřel dne 10. 11. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně společnosti právnická osoba. smlouvu o půjčce č. hodnota (dále jen „smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách stanovených ve smlouvě spolu se smluvním úrokem ve výši 13,40 % ročně a s dalšími poplatky dle uzavřené smlouvy a obchodních podmínek společnosti právnická osoba. Žalovaný úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s Produktovými podmínkami dne 29. 9. 2025 k zesplatnění úvěru. Dne 2. 3. 2026 uzavřela žalobkyně se společností právnická osoba. smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla žalobkyni postoupená i pohledávky za žalovaným. Žalovaný žalobkyni ani přes výzvy k zaplacení ničeho na dlužné částce neuhradil.
2. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.
3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.
4. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
5. Soud na základě předložených listinných důkazů učinil závěr o skutkovém stavu následovně:
6. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 10. 11. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce (Minutová půjčka), na základě které byl žalovanému ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnut nezajištěný neúčelový úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet prostřednictvím 120. měsíčních splátek ve výši 3 034 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 13,40 % p.a., RSPN 14,25 %, celkem tedy měl žalovaný uhradit částku ve výši 363 976,39 Kč.
7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. č. účtu dne 10. 11. 2022 částku 200 000 Kč.
8. Dle podrobného výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně v souladu se smluvními podmínkami.
9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 29. 9. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru, kdy součástí oznámení byla předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky, která ke dni zesplatnění činila částku ve výši 190 151,99 Kč.
10. Z posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný byl bankou řádně prověřen prostřednictvím registrů BRKI/NRKI, SOLUS, byly prověřen příjem žalovaného, který činil 40 000 Kč. Výdaje žalovaného činily 15 000 Kč na bydlení a částku 3 000 Kč na živobytí. Výsledná platební kapacita žalovaného byla 14 163 Kč, a z rizikových ukazatelů vycházel žalovaný jako osoba, která je schopná dostat svým závazkům při poskytnutí úvěru, a to z 99,22 %.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 3. 2026 mezi žalobkyní a společností právnická osoba., bylo zjištěno, že na základě dané smlouvy byla na žalobkyni postoupena i pohledávka vůči žalovanému v částce 176 365,74 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13,4 % ročně za období od 10. 11. 2022 do 29. 9. 2025 v částce 13 473,24 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 313,01 Kč za období od 10. 11. 2022 do 29. 9. 2025, s úrokem ve výši 13,4 % ročně z částky 175 367,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 175 367,74 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.
12. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 3. 2026 oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.
13. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2026 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, která ke dni výzvy činila 216 801,87 Kč.
14. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.
15. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava zákona č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru /dále jen „z. s. ú“). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.
17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú. (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022).
18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první z. s. ú. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy přihlíží soud i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a taková smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků, neboť nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Zákon o spotřebitelském úvěru zasahuje do výše úroků § 122 odst. 4 tak, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší (účinnost novely č.186/2020 Sb. pro smlouvy uzavřené od 24. 4. 2020).
21. Podle ustanovení § 122 odst. 4 z. s. ú., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.
22. Podle stejného ustanovení odst. 3, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
23. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., smlouvy o spotřebitelském úvěru nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. s. ú.
24. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
25. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
26. Ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru nazvanému jako smlouva o půjčce (Minutová půjčka) č. hodnota má soud za prokázané, že byla uzavřena smlouva o půjčce dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru ve výši úvěru 200 000 Kč s úrokem z úvěru ve výši úroku 13,4 % ročně s tím, že úvěr byl žalovanému vyplacen na účet, který byl uveden ve smlouvě a který následně byl dne 2. 2. 2026 změněn na základě oznámení právní předchůdkyně žalobkyně, a to v důsledku zrušení č. účtu žalovaného. Žalovaný nesplácel řádně a včas úvěr, pročež došlo k zesplatnění úvěru ke dni 29. 9. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyzvala žalovaného k úhradě celého zbývajícího dluhu. Dne 2. 3. 2026 byla uzavřená smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyni, kdy součástí postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně pak předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2026 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Soud dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce (resp. úvěru), neboť bylo naplněno ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, když právní předchůdkyně žalobkyně si řádně ověřila příjmy i výdaje žalovaného. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost řádně splácet, tudíž došlo k zesplatnění úvěru právní předchůdkyní žalobkyně ke dni 29. 9. 2025. Následně došlo i k platnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která nyní se domáhá po žalovaném své dlužné pohledávky.
27. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku, neboť se k tomu platně smluvně zavázal právní předchůdkyní žalobkyně, a to uzavřením smlouvy o půjčce, v řízení netvrdil, že by žalovanou částku uhradil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
28. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o. z., když dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 818,30 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 365,74 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 770 Kč ve výši 5 411,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
30. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
31. Ve výroku III. rozsudku pak soud dovyměřil žalobci soudní poplatek v souladu s položkou č. 2 bodem 2 ve spojení s položkou č. 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku zákona o soudních poplatcích, a to v částce 1 763,30 Kč. Celkový soudní poplatek tak činí částku 8 818,30 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila částku 7 055 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.