Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 185/2026-29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 18 590 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 590 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 18 590 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 385,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 590 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky 18 590 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 385,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila na soud s žalobou, na jejímž základě by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 590 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené žalovanou jakožto tehdejší zaměstnankyní žalobkyně.
2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum č. j. 19 C 185/2026-22 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k věci samé a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla žalovaná poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je namístě plně vyhovět.
3. Z žalobkyní předložené kopie listiny označené jako „Uznání dluhu uzavřené dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb občanského zákoníku“ se podává, že žalovaná dne datum písemně uznala svůj dluh ve výši 18 590 Kč, který vznikl z titulu náhrady škody na služebním vozidle spz: SPZ dne datum, kdy žalovaná s tímto vozidle způsobila dopravní nehodu.; v rámci tohoto hmotněprávního úkonu se žalovaná zavázala uhradit částku 18 590 Kč do jednoho měsíce, a to „prostřednictvím své pojistky“ na bankovní účet žalobkyně (srov. č. l. 7).
4. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zákonné podmínky předvídané citovaným ustanovením občanského zákoníku tak byly v posuzované věci zjevně splněny, neboť žalovaná v písemné formě uznala svůj peněžitý dluh, přičemž rovněž označila právní titul, na jehož základě měl tento dluh vzniknout.
5. V důsledku písemného uznání dluhu tak vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), žalovaná ovšem korektnost této domněnky nikterak nezpochybnila, pročež její obsah v posledku nevyvrátila.
6. Pro úplnost je namístě zdůraznit, že uznání dluhu je možné rovněž v rámci pracovněprávních vztahů, respektive je třeba konstatovat, že takové uznání může platně provést rovněž zaměstnanec, tedy slabší strana smlouvy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019 sp. zn. 21 Cdo 2226/2018). V takovém případě tak soud postupuje striktně podle ustanovení § 133 o. s. ř., což v daném případ znamená, že bylo na žalované, aby případně vyvrátila tvrzení žalobkyně, že jí shora popsaným způsobem způsobila škodu ve výši 18 590 Kč; jelikož tak žalovaná neučinila, soudu nezbylo než považovat nárok žalobkyně za plně důvodný.
7. Protože se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
8. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 385,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu, včetně tří paušálních náhrad výdajů v celkové výši 1 350 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 930 Kč ve výši 1 455,30 Kč.
10. Pro úplnost soud dodává, že oproti požadavku žalobkyně, obsaženého v podání ze dne datum, nepovažuje soud právě podání ze dne datum za podání, které by představovalo úkon právní služby, respektive úkon právní služby, za který by mělo být namístě žalobkyni přiznat náhradu. Poznámku o tom, že žalobkyně (případně) souhlasí s rozhodnutím bez jednání, totiž mohla žalobkyně učinit již v samotné žalobě, soud tak nevidí důvod, proč by toliko na základě vyžádaného sdělení, že žalobkyně se soudem navrženým postupem souhlasí, měla být navyšována náhrada nákladů řízení. Nelze přitom ani přehlížet, že již samotná přisouzená náhrada přesahuje polovinu žalované jistiny, je tak náhradou více než adekvátní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.