Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 11/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 200 665,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 183 076,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 17 588,55 Kč, úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 183 076,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 185 392,86 Kč od 24. 9. 2025 do 22. 10. 2025 a od 23. 10. 2025 do zaplacení z částky 2 316 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 58 848,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 183 076,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá o částku 17 588,55 Kč, úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 183 076,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 185 392,86 Kč od 24. 9. 2025 do 22. 10. 2025 a od 23. 10. 2025 do zaplacení z částky 2 316 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 58 848,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 200 665,41 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 183 076,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 185 392,86 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právnická osoba. úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 196 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrok ve výši 7,9 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází a byla posuzována jeho úvěruschopnost pomocí automatizovaného modelu, který vycházel ze zjištěného příjmu žalovaného, jeho splátek dosavadních úvěrů a odhadovaných životních nákladů. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji a výši příjmů a bylo vycházeno z jeho informací o rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 12 923,14 Kč a v důsledku prodlení se splácením právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 3. 2025. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 183 076,86 Kč, dlužné poplatky za zesplatnění úvěru a upomínky ve výši 2 316 Kč a kapitalizované úroky a úroky z prodlení. Úvěrující postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou ze dne 18. 9. 2025. Žalovaný na zesplatněný dluh neuhradil ani z části a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to úvěrové smlouvy ze dne 28. 4. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 3. 2025, posouzení úvěruschopnosti žalovaného, potvrzení o příjmu žalovaného, platební historie úvěru, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2025 a předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2025 včetně podacího lístku byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně právnická osoba. (dále banka) a žalovaný uzavřeli dne 28. 4. 2024 smlouvu o úvěru, dle které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 196 000 Kč, a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr, navýšený o úrok 7,9 % ročně, splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 064,84 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného o jeho příjmech, rodinném stavu a vyživovacích povinnostech, informací o jeho splátkách jiných úvěrů zjištěných z veřejných registrů a matematického modelu s odhadovanými životními náklady. Příjem žalovaného byl prokazován potvrzením zaměstnavatele žalovaného z 12. 3. 2015. Žalovaný bance zaplatil celkem pouze 12 923,14 Kč. Ke dni 24. 3. 2025 bylo rozhodnuto o zesplatnění úvěru, a protože dluh zaplacen nebyl, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni dle smlouvy ze dne 18. 9. 2025. Výzvou ze dne 9. 10. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od odeslání výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 196 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet vyhodnocením informací získaných od žalovaného. Pro ověření příjmů žalovaného si úvěrovaný vystačil s potvrzením zaměstnavatele z roku 2015, tedy starým téměř deset let. K ověření výdajů žalovaného došlo pouze lustrací z veřejně dostupných databází a u jeho výdajů (nákladů) úvěrující vycházel pouze z odhadovaných výdajů. Z toho je patrno, že úvěrující před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným dne 28. 4. 2024 neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 196 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 12 923,14 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 183 076,86 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě do 7 dnů. Výzva byla doručována prostřednictvím české pošty dne 13. 10. 2025, tedy při řádném postupu doručování by se dostala do dispozice žalovaného třetí den a lhůta k zaplacení dluhu uplynula 22. 10. 2025. Následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky od 23. 10. 2025 do zaplacení. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 183 076,86 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul.
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 % celkových nákladů, když tento rozsah představuje rozdíl mezi procesním úspěchem žalobkyně a jejím neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 9 140 Kč, čtyři režijní paušály po 450 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku ve výši 7 368 Kč činí celkem 65 387,50 Kč. 90 % z těchto nákladů představuje 58 848,75 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.