Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
43 C 94/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 25 150 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. V části žaloby, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 150 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 574,73 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 % p.a., kapitalizovaný úrok ve výši 3 574,73 Kč od datum do datum a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, ve výši 3 005 Kč, ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, k rukám advokáta, Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.II. V části žaloby, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 150 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 28 574,73 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % p.a., kapitalizovaný úrok ve výši 3 574,73 Kč od , datum, do , datum, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, ve výši 3 005 Kč, ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, k rukám advokáta, , Jméno advokáta, .
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky 25 150 Kč s příslušenstvím, z titulu dlužné částky z úvěru poskytnutého na základě Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne datum s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Žalovaný celkem načerpal částku 25 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavření smlouvy, zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, z jejích osobních dokladů, výpisů z bankovních účtů, výpisů z rejstříků, evidencí, registrů a databází, na základě pokročilé analýzy a statistického modelu vyhodnocení. Žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách až do úplného splacení úvěru dle čl. Anonymizováno smlouvy, minimální splátka byla ke dni posledního čerpání stanovena na 1 250 Kč měsíčně. Žalovaný řádně nezaplatil splátku splatnou dne Anonymizováno. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku ze dne datum, následně datum. Na upomínky nebylo reagováno, proto došlo k zesplatnění úvěru dle čl. Anonymizováno smlouvy. Žalovaná částka se skládá z jistiny 25 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 574,73 Kč, vypočteného jako 57,99% - sjednaný úrok z částky 25 000 Kč od datum do datum, což je časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalované dle ust. § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč, za 2 upomínky dle č.l. Anonymizováno smlouvy. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni k plnění v předžalobní výzvy, do dne sepsání žaloby, t. j. 150 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 28 574,73 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, dne datum, kde byl žalovaný vyzvána k zaplacení nejpozději do datum.
2. Platební rozkaz se žalovanému do vlastních rukou nepodařilo doručit, proto byl zrušen.
3. Soud žalovaného vyzval, spolu s předvoláním k jednání, aby se k žalobě vyjádřil.
4. Žalobce se z jednání omluvil, souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.
5. Žalovaný se k jednání rovněž omluvil, emailem, den před jednáním. Ve svém podání uvedl, že by žádal o odročení jednání, zároveň uvedl, že i kdyby k odročení nedošlo, není nyní schopen zaplatit ani minimální splátku. Žalovaný uváděl, nijak nedokládal, že dříve vydělával, následně se zranil a nemohl splácet, posléze nekalými praktikami věřitelů přišel o práce, protože ho sháněli. Posléze ho zavrhla i rodina. Zároveň žalovaný uvedl a ničím nedoložil, že se nemůže vzdálit od své těhotné partnerky, která má rizikové těhotenství. Zároveň žalovaný uvedl, že částku, kterou žalobkyně požaduje neviděl „ani z vlaku“. Protože nic nemá, nic nezaplatí.
6. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
7. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.
8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že spotřebitel bude úvěr čerpat v tzv. tranších min. 10 000 Kč první tranše min. 1 000 Kč další tranše (čl. Anonymizováno). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace dálku, a to klientské zóny skrze aplikaci (smlouva, auditní stopa elektronického podpisu). Na základě výslovné žádosti žalovaný čerpal dne datum první tranši ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, dne datum ( předsmluvní informace, úvěrová smlouva, verifikační platba, výpis z účtu ).
9. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný vrátí celkovou výši úvěru, spolu s úrokem ve výši 57,99 % p.a., (ačkoli dle systému časových řad ARAD byla nejvyšší průměrná úroková sazba úvěrů v této době 24,24% p.a., průměrná úroková sazba srovnatelného produktu 14,82% p.a. ), RPSN 76,18%. Úvěr měl být splacen do 72 měsíců od čerpání ve splátkách min. ve výši 1 250 Kč, alespoň 5% z částky čerpané(čl. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno). Celkem měl žalovaný vrátit částku 90 000 Kč, v případě, že vyčerpá celý úvěrový rámec v rámci první tranše, a bude řádně splácet pouze minimální splátky (čl. Anonymizováno). Žalovaný nezaplatil žádnou splátku, zaplatil pouze dne datum verifikační platbu 1 Kč (předsmluvní informace, úvěrová smlouva verifikační platba, výpis z účtu).
10. Žalovaný nezaplatil splátku splatnou dne datum, ani po zaslání upomínek (1. upomínka ze dne datum a email, 2. upomínka ze dne datum a email).
11. Z dopisu o informaci o zesplatnění úvěru ze dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru, vyzvala žalovaného k zaplacení částky 35 074,73 Kč, včetně nákladů právního zastoupení, do datum(předžalobní výzva, podací lístek).
12. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným (čl. Anonymizováno, příloha č. hodnota smlouvy), k dispozici měla OP žalovaného, druhý doklad totožnosti, jeho rodný list, výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce, výpisy z rejstříků, registrů a databází, a na základě pokročilé analýzy a statistického modelu vyhodnocení. Zjištěno bylo, že žalovaný je svobodní , počet vyživovaných dětí 0, vzdělání maturita, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným 34 000 Kč byla ověřena bankovním výpisem, kde byla nalezena částka 36 500 Kč náklady na bydlení prohlášené žalovaným 12 000 Kč měsíčně, náklady na domácnost deklarované žalovaným 5 000 Kč, vážený průměr 8 786 Kč, finanční závazky deklarované žalovaným 8 000 Kč, nalezeno na účtu 3 180 Kč. Extra zůstatek na cokoli 2 000 Kč, hazardní hry a sázení 36 Kč, finanční zůstatek 3 178 Kč.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
14. Předmětná smlouva je smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419 , § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
15. Soud se zabýval nejprve tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, což je soud povinen zkoumat ex officio (§ 86 ZSÚ).
16. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z judikatury citované tímto nálezem – jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
20. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně pouze v žalobě tvrdila a doložila, že žalovaný vyplnil předsmluvní formulář, doložila doklad totožnosti, rodný list, výpis z účtu za 3 měsíce, žalobkyně ověřila, zda není žalovaný veden v registru dlužníků, shora uvedených registrech. Nebylo řádně doloženo, jak žalobkyně zkoumala měsíční náklady žalované za bydlení, stravu, další náklady, nebo její případnou finanční rezervu, kromě modelu, na který žalobkyně odkazuje. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně tuto svou povinnost splnila řádně, nikoli jen formálně.
21. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované, přičemž důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, nyní žalobkyně, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others).
22. Soud se dále zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , dále z rozsudků MS v Praze č. j. 22 Co 197/2019 -99, rozsudku MS v Praze č. j. 17 Co 271/2020 -112, 30 Co 61/2019 -90, atd. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok v nominální sazbě 89,99 % p. a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy mnohokrát.
23. Ve věci č. j. 22 Co 197/2019 -99 MS v Praze posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu s efektivní úrokovou sazbou 138,18 % p. a. při úvěru 70 000 Kč, ve věci MS v Praze č. j. 30 Co 61/2019 -90 při úvěru 65 000 Kč, s efektivní úrokovou sazbou 101,79 % p. a., ve věci MS v Praze č. j. 17 Co 271/2020 -112 při úvěru 56 000 Kč efektivní úroková sazba 140,02 % p. a. stejně tak v rozsudku zdejšího soudu č. j. 43 C 331/2021 -43 a rozsudku MS v Praze č. j. 53 Co 181/2022 -81 úrok 83,71 % p. a., stejně rozsudky MS v Praze č. j. 70 Co 74/2021 , 53 Co 47/2022 . Zdejší soud neměl důvodu se od shora uvedených závěrů MS v Praze odchýlit, ve smyslu ust. § 13 o. z.
24. S ohledem na výše uvedené zdejší soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů posuzována veškerá právní jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z., jak se domnívala žalobkyně. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i kdyby žalovaný zůstal pasivní.
25. K námitce pokytovatelů úvěrů, že úrok z úvěru u nebankovních poskytovatelů je „o něco vyšší“, než úrok z úvěru u bankovních subjektů, z důvodu vyšší rizikovosti úvěrů, lze odkázat na to, co již opakovaně uvedl Městský soud v Praze ve svých rozsudcích (rozsudek č. j. 30 Co 61/2019 -90 ze dne 16. 4. 2019, rozsudek č. j. 22 Co 197/2019 -99 ze dne 24. 10. 2019): ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv). Zdejší soud přihlédl k tomu, že v daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nešlo ale o specifický úvěrový vztah, jakým je např. tzv. mikropůjčka na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun (kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou), ani nešlo o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.
26. Neplatné ujednání o úroku nelze ani změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytované se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18). Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je ale otázkou, k čemu jí toto zjištění posloužilo, když žalovaná zaplatila jen prvou splátku.
27. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
28. Dle ust. § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
29. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
30. Dle ust. § 577 o. z. jeli důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
31. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. , jestliže žalobkyně požaduje úrok ve výši 57,99 % p.a., ačkoli, dle systému časových řad ARAD, byla nejvyšší průměrná úroková sazba úvěrů v rozhodné době ve výši 24,24% p.a., průměrná úroková sazba srovnatelného produktu 14,82% p.a. ). Úroková sazba sjednaná v uzavřené smlouvě tak bankovní úrokovou sazbu mnohonásobně, tedy zcela neadekvátním způsobem, přesahuje. Takto vysokou úrokovou sazbu je třeba považovat za zcela excesivní a zjevně nemravnou.
32. Zdejší soud dospěl k závěru, že tato neplatnost se týká celé smlouvy, neboť nelze, ve smyslu ust. § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
33. Dle ust. § 2395 o. z., je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.
34. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů, profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně, bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, tuto smlouvu s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. V již zmíněném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019 -99 bylo vyjádřeno, že „žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.“
35. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.
36. Zdejší soud učinil závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.
37. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na ust. § 1813 o. z., neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 o. z.) aplikovat na ujednání o ceně.
38. Jelikož v řízení nebylo ani prokázáno, že žalobkyně řádně splnila povinnosti dle § 86 ZSÚ skutečně zkoumat, s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet a současně byl žalovanému poskytnut úvěr s tak vysokým úrokem a dalšími sankčními ujednáními, posoudil soud uvedenou smlouvu, pro porušení principu odpovědného půjčování, jako neplatnou, pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem, podle § 580, § 588 o. z. a současně i dle § 87 odst. 1 ZSÚ.
39. Ze všech uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který je proto, v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vrátit poskytnutou částku, jistinu. Žalobkyni soud proto přiznal právo na zaplacení částky, která nebyla žalovaným dosud vrácena, ve výši 25 000 Kč. Jinou otázkou je, zda pokud žalovaný nezaplatil žádnou splátku, s ohledem na jeho vyjádření před jednáním, zda se z jeho strany nejednalo o jednání vykazující znaky podvodného jednání.
40. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z testu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.. Samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).
41. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, k jednání se nedostavil, bez řádné omluvy, takže soud nemohl, na základě jeho ničím nedoložených poměrech, (a to ani z doby uzavření smlouvy) určit splatnost jistiny, dle možností žalovaného. Soud proto vycházel z toho, co jako příjem uváděl sám žalovaný, byla mu zaslána i předžalobní upomínka, žaloba. Soud tak uzavřel, že je v možnostech žalovaného zbytek jistiny zaplatit do tří měsíců od právní moci rozhodnutí v této věci, což soud považuje za dostatečnou dobu. Navíc se žalovaný vyjádřil tak, že nic nemá, takže bude věcí žalobce, jakou formu případného výkonu rozhodnutí zvolí.
42. Pokud jde o nároky nad rámec jistiny, v části žaloby, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 150 Kč jako smluvní pokuty, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % p.a. z částky 28 574,73 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 574,73 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky (správně náklady upomínání za dvě upomínky, ve výši 1 000 Kč), byla žaloba zamítnuta. Šlo o nároky na úroky z úvěru, smluvní pokutu, upomínky.
43. Ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení, soud uvádí, že je pro něj závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a dle platné judikatury, k datu vyhlášení rozsudku, žalovaný v prodlení s vrácením jistoty nebyl, proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyni na zákonné úroky z prodlení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, neúspěch jen v nepatrné části. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady byly představován zaplaceným soudním poplatkem, ve výši 1 190 Kč, náklady za právní zastoupení advokátem, dle ust. §6 odst. 1 , § 14b a.t. odměna 400 Kč za 3 úkony do podání žaloby, za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, k těmto úkonům 3x paušál po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 a a DPH 21% 315 Kč, celkem 3 005 Kč. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.