Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 169/2026-39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 13 402 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 402 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 402 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 402 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 402 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč na bankovní účet soudu č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se ke zdejšímu soudu obrátila dne 14. 7. 2026 s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 18. 8. 2026, v níž se domáhala zaplacení částky 13 402 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 402 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 22. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 144 Kč, vše se splatností dne 25. 8. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky žalobkyně Anonymizováno, kde žalovaný vyplnil své osobní údaje a parametry zápůjčky. Smlouva byla následně podepsána PINem odeslaným na žalovaným uvedené telefonní číslo. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z jím uvedených informací o osobních a majetkových poměrech. Žalovaný uhradil pouze 18 742 Kč, splátky však nehradil splátky řádně a včas. Žalovaný tak ani přes předžalobní výzvu žalobkyně na dlužnou částku doposud ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru:
Žalobkyně žalovanému poskytla dne 22. 7. 2024 částku 17 000 Kč /viz doklad o vyplacení na č. l. 17 - 18 spisu, zpráva právnická osoba. na č. l. 36 - 37 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě výzvou ze dne 2. 7. 2026 odeslanou dne 3. 7. 2026 /viz předžalobní výzva na č. l. 19 spisu s podacím lístkem na č. l. 20 spisu/. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 18 742 Kč /viz žalobní tvrzení/.
5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 22. 7. 2024 uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy /viz všeobecné obchodní podmínky na č. l. 10 - 13 spisu, smlouva o zápůjčce na č. l. 8 - 9 spisu/, kde je na místě podpisu žalovaného uvedeno jeho jméno a PIN kód Anonymizováno, z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o PIN, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou vázán. Soud má za to, že uvedený PIN kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Soudu předložený PDF dokument neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalovaného, včetně kopie občanského průkazu /viz kopie OP žalovaného na č. l. 34 spisu/ bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu podle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami.
6. Soud neučinil žádná skutková zjištění z upomínek žalobkyně, jejichž odeslání nebylo prokázáno /viz upomínky na č. l. 14 - 16 spisu/.
7. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy ve znění listin na č. l. 8 - 9 spisu, musel by soud na ni soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně sice obecně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, své tvrzení však soudu nijak nedoložila. Nelze než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nesplnila.
8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu podle § 118a odst. 3 o. s. ř.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.
11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
12. Podle § 562 odst. 1 zákona o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Nebylo totiž prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy, neboť smlouva, kterou žalobkyně k prokázání svých tvrzení předkládá, není opatřena podpisem žalovaného. Za podpis nelze považovat to, že poskytovatel úvěru vloží do listiny nacionále osoby s uvedením PIN kódu. Podle tvrzení žalobkyně totiž nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného (v úrovni vysoké či alespoň značné) v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (Nařízení eIDAS) a z předložených listin ani nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Žalobkyně sice tvrdila, že totožnost žalovaného byla ověřena naskenování dokladu a ověřením vlastnictví bankovního účtu, následně byl k dokumentu přidělen PIN kód, který byl zaslán na telefonní číslo tel. číslo. Tento způsob však není žádným z druhů elektronického podpisu ve smyslu Nařízení eIDAS a § 561 o. z. Žalobkyně tak neprokázala, že by došlo k uzavření smlouvy o peněžité zápůjčce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru předloženého obsahu, neboť smlouva není opatřena žádným podpisem, který by zaručil, že data v elektronické podobě, která byla připojena k jiným datům, umožňují ověřit, že po jejich připojení dokument nedostál změn (článek 26 eIDAS) a že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný.
18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 17 000 Kč bez právního důvodu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy) a došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o. z., které byl povinen žalobkyni vrátit. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni 18 742 Kč, svůj dluh vůči ní tedy zcela splnil. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému vzhledem k jeho pasivitě žádné náklady řízení nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).
20. K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku soud uvádí, že soudní poplatek za podání žaloby podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění činí 1 000 Kč, neboť elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 800 Kč, zbývá jí tedy doplatit 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.