Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 157/2026-31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 30 831 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 131 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 18 700 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 25. 8. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 131 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 18 700 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 25. 8. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 30 831 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že původní věřitel, společnost právnická osoba (nyní právnická osoba.), IČ IČO, uzavřel se žalovanou dne 22. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalované bezhotovostně na její bankovní účet částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným ve výši 40 % z jistiny. V důsledku prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dluhu a upomínkou ze dne 24. 8. 2024 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni této upomínky. Žalovaná svůj dluh ani následně neuhradila, přičemž došlo pouze k částečným úhradám v celkové výši 7 869 Kč. Pohledávka původního věřitele byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 postoupena společnosti Anonymizováno právnická osoba., která ji téhož dne postoupila žalobkyni. Pohledávka žalobkyně se podle tvrzení žaloby skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, celkem tedy z částky 28 000 Kč, splatné nejpozději dne 24. 8. 2024. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 2 831 Kč z titulu smluvní pokuty. Tvrdí, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru byla pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Vzhledem k tomu, že celý úvěr byl zesplatněn dne 24. 8. 2024, dostala se žalovaná do prodlení dne 25. 8. 2024. Žalobkyně proto vyčíslila smluvní pokutu ve sjednané sazbě za období od 25. 8. 2024 do 10. 2. 2026, tedy do odeslání předžalobní výzvy, přičemž po zohlednění částečných úhrad žalované činí kapitalizovaná výše smluvní pokuty částku 2 831 Kč. Před zahájením soudního řízení byla žalované dne 10. 2. 2026 odeslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, avšak žalovaná na ni nijak nereagovala a dlužnou částku neuhradila.
právnická osoba případ, že by nebyl prokázán nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně alternativně tvrdí, že žalovaná přijetím částky 20 000 Kč na svůj bankovní účet získala na její úkor bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat.
3. Usnesením ze dne 19. 8. 2026, doručeným právní zástupkyni žalobkyně dne 20. 8. 2026, soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů sdělila a doložila, jakým způsobem před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované. Soud požadoval zejména informace o tom, zda a jak byly ověřovány příjmové poměry žalované, včetně případného vyžádání pracovní smlouvy, výplatních pásek za období předcházející poskytnutí úvěru či potvrzení o zdanitelných příjmech, a dále zda a jak byly zjišťovány její výdajové poměry, zejména prostřednictvím nájemní smlouvy či jiných dokladů o pravidelných měsíčních výdajích, přehledu ostatních finančních závazků včetně bankovních a nebankovních úvěrů, výpisů z bankovního účtu alespoň za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, případně údajů o existenci vyživovací povinnosti. Na uvedenou výzvu žalobkyně do vyhlášení rozsudku nijak nereagovala.
4. Žalovaná zůstala nečinná a k věci se nevyjádřila.
5. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. o. s. ř. , žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.
6. Z listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
7. Lustrací v obchodním rejstříku provedenou dne 29. 9. 2026 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, kterou žalobkyně sama označila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, působila v období od 17. 12. 2015 do 23. 4. 2025 pod obchodní firmou právnická osoba Od 23. 4. 2025 do současnosti pak vystupuje pod obchodní firmou právnická osoba., tedy pod označením, které žalobkyně uvedla ve svém návrhu.
8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba, IČ: IČO, a žalovanou soud zjistil (Anonymizováno, vč. Všeobecných obchodních podmínek Anonymizováno a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (vše ze dne 22. 4. 2024) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součást tvoří všeobecné obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. účtu. Forma splácení byla sjednána tak, že žalovaná měla hradit smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny, a to v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že úvěr byl poskytnutý na jeden rok a poslední splátka vyrovná nedoplatek jistiny, úroku, případných pokut nebo dalších poplatků. V čl. 6.1 smlouvy si pak strany ujednaly, že věřiteli náleží právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou bude dlužník v prodlení. Smluvní strany si dále v čl. 6.6 sjednaly, že v případě prodlení klienta s úhradou jakéhokoli splatného závazku vůči věřiteli je klient povinen hradit věřiteli úrok z prodlení a smluvní pokutu v rozsahu stanoveném v čl. 6.1 a 6.2 smlouvy. Současně je klient povinen nahradit věřiteli účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním jeho pohledávky. Nebude-li závazek uhrazen ani do třiceti dnů od doručení písemné výzvy věřitele, stává se celý úvěr okamžitě splatným.
9. Z Fotografie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalovaná za účelem ověření své totožnosti při uzavírání smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně předložila fotografii svého občanského průkazu, s platností do 13. 4. 2033.
10. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 4. 2024 poukázala částku 20 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu, který žalovaná uvedla při sjednávání smlouvy.
11. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění celé pohledávky ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno, a to ke dni 24. 8. 2024. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě tří dnů od doručení oznámení.
12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 včetně přílohy č. 1 soud zjistil, že s účinností ke dni 23. 1. 2026 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně (společnosti právnická osoba, IČ: IČO, později právnická osoba.) za žalovanou z titulu Smlouvy o úvěru Anonymizováno postoupena na společnost právnická osoba., IČ: IČO.
13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026, uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou vzniklá ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno byla postoupena na žalobkyniAnonymizováno
14. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026, vč. podacího lístku, soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno na žalobkyni. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto oznámení.
15. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a z podacího lístku ze dne 10. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno.
16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
17. Dne 22. 4. 2024 uzavřely společnost právnická osoba (nyní právnická osoba.), jako původní věřitelka, a žalovaná prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky ve verzi Anonymizováno a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Původní věřitelka poskytla žalované téhož dne částku 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. č. účtu, uvedený žalovanou při sjednání smlouvy. Úvěr byl sjednán na dobu jednoho roku; žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky, zahrnující smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Totožnost žalované byla při uzavírání smlouvy ověřována též na základě fotografie jejího občanského průkazu. Jelikož se žalovaná dostala s úhradami ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno do prodlení, využila právní předchůdkyně žalobkyně práva sjednaného v čl. 6.6 smlouvy a přistoupila k zesplatnění celého úvěrového rámce. Písemně pak vyzvala žalovanou k úhradě celé pohledávky. Následně byla pohledávka ze smlouvy dne 23. 1. 2026 postupně postoupena na společnost právnická osoba., a následně na žalobkyni, která žalované postoupení oznámila a před podáním žaloby ji vyzvala k plnění.
18. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku žalobkyně již, byť z části, zaplatila. Naproti tomu žalobkyně sama uvedla, že žalovaná zaplatila dílčí splátky v celkové výši 7 869 Kč.
19. Pokud jde o způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované, pak žalobkyně, přes výzvu soudu, nedoložila důkazy k tomu, jakým způsobem byla před poskytnutím úvěru zkoumána příjmová a výdajová stránka žalované.
20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
23. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1,2 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
25. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.
26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
29. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
30. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
32. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ZoSÚ.
33. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.
34. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“
35. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 , pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
36. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 86 ZoSÚ před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
37. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a sice tím způsobem, že žalovaná měla prokázat vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnost prostřednictvím online služby poskytnuté společností Anonymizováno se sídlem v Anonymizováno, které na měly banky či jiné finanční instituce poskytnout na základě souhlasu žalované informace o platebním účtu a transakcích. Alternativně byla žalovaná povinna doložit výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Zkoumání úvěruschopnosti žalované ovšem zůstalo o pouhých tvrzeních, které nebyly ničím podloženy. Žalobkyně přitom nereagovala na výzvu soudu doplnění důkazů.
38. Soud nepřehlédl, že tyto údaje mohou být podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně však nepředložila žádný výstup z této služby ani neuvedla, jaké konkrétní údaje právní předchůdkyně žalobkyně získala, za jaké období a jak je vyhodnotila. Nebylo proto prokázáno zjištění pravidelných příjmů žalované, jejích nutných výdajů, dalších závazků ani způsobu plnění dosavadních dluhů. Pouhé ověření vlastnictví bankovního účtu, případně obecné tvrzení o zpřístupnění údajů o transakcích, nemůže nahradit individuální posouzení schopnosti žalované hradit sjednané splátky. Soud s ohledem na uvedené shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti a úvěruschopnost žalované nezkoumala náležitě pečlivě ani způsobem zákonem vyžadovaným.
39. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 22. 4. 2024 je tak absolutně neplatná ve smyslu rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovanou postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalované byly peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč poskytnuty a žalovaná na nich vrátila toliko částku 7 869 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 12 131 Kč (20 000 Kč – 7 869 Kč), co do zbytku úroků přirostlých k jistině, což upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl (smluvní pokuta, smluvní úrok). Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 12 131 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni.
40. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaná v řízení ničeho netvrdila, soud proto rozhodl, že má bezdůvodné obohacení vydat v obecné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
41. Žalobkyně se vedle částky ve výši 28 000 Kč domáhala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 25. 8. 2024 do zaplacení. Tento nárok však není důvodný. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jinak řečeno, dospěl-li soud že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, je třeba splatnost povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud neuhrazenou jistinu posuzovat právě podle tohoto ustanovení, tedy podle doby přiměřené jeho možnostem, nikoli podle původně sjednaného splátkového kalendáře. Z toho plyne, že samotná skutečnost, že žalovaná neplnila podle neplatné smlouvy, ani následná výzva k úhradě či postoupení pohledávky, sama o sobě nezakládá jeho prodlení s vrácením jistiny. Dokud není doba vrácení jistiny určena dohodou stran nebo rozhodnutím soudu podle možností spotřebitele a dokud takto určená doba marně neuplyne, nemůže věřiteli vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Z tohoto důvodu nelze žalobkyni přiznat ani zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč od 25. 8. 2024 do zaplacení, neboť tento předpokládá existenci prodlení žalované, které za uvedeného právního stavu nenastalo. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl. Takovýto postup byl opakované potvrzen i odvolacím soudem zdejšího soudu (srov rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025 –73, či ze dne 21. 5. 2024, č. j. 12 Co 106/2024 –71).
42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch pouze co do částky 12 131 Kč, zatímco ve zbývající části uplatněné jistiny ve výši 18 700 Kč a v celém požadovaném příslušenství úspěšná nebyla. Při posouzení samotné jistiny činí úspěch žalobkyně 39,35 % a úspěch žalované 60,65 %. Žalovaná tak byla v řízení úspěšnější. Protože jí však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.