Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 Co 140/2026-886

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení částky 7 500 000 Kč s příslušenstvím,

k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 8. 2025, č. j. -765,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje a ve výroku o

nákladech řízení se mění jen tak, že jejich výše činí 2 246 644 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku

117 491 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje a ve výroku onákladech řízení se mění jen tak, že jejich výše činí 2 246 644 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku117 491 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 7 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni v téže lhůtě na náhradu nákladů řízení částku 2 433 168 Kč (výrok II).

2. Rozhodl tak (v pořadí druhým rozsudkem poté, co byl jeho předchozí - zamítavý - rozsudek ze dne datum, č. j. spisová značka, zrušen usnesením Orgán veřejné moci jako soudu odvolacího ze dne datum, č. j. spisová značka, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení uvedené částky s tvrzením, že jde o dluh žalované ze smluv o zápůjčkách uzavřených s ní jako vydlužitelem zapůjčiteli jméno FO (dne datum, výše zápůjčky 12 000 000 Kč) a právnická osoba., IČO: IČO (dne datum, výše zápůjčky 2 500 000 Kč; dále jen „podezřelý výraz“). Pohledávky na vrácení těchto částek byly zapůjčiteli postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou dne datum, ve znění dodatku ze dne datum. Žalovaná žalobkyni zaplatila dne datum pouze částku 7 000 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá na žalované zaplacení zbytku dluhu spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení, v návaznosti na uplynutí lhůty k plnění dané žalované výzvou žalobkyně ze dne datum.

3. Soud prvního stupně vyšel (zejm.) z následujících skutkových zjištění.

4. Dne datum převedl jméno FO na bankovní účet žalované částku 12 000 000 Kč. Žádné doplňující informace k platbě neuvedl. Příkaz k úhradě přijatý právnická osoba. a podepsaný jméno FO je opatřen mj. rukou vepsanou poznámkou „podezřelý výraz“. Dne datum převedla podezřelý výraz na bankovní účet žalované částku 2 500 000 Kč, žádné doplňující informace k platbě rovněž neuvedla. Poukázání uvedených částek žalované předcházelo pojetí společného obchodního záměru jméno FO (současně jediným akcionářem a statutárním orgánem podezřelý výraz) a jméno FO, spočívajícího v koupi závodu obchodní společnosti právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa, provozovatele právnická osoba tamtéž, v té době v insolvenčním řízení vedeném u Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka (dále jen „úpadce“). jméno FO a jméno FO se dohodli, že za účelem uvedené akvizice (kterou mínili ve výsledku zadministrovat jako rovnodílnou) použijí jméno FO ovládanou žalovanou, a to jako tzv. podezřelý výraz, mj. i s ohledem na její – pro zamýšlený účel příhodný – název. Žalovaná k naplnění uvedeného účelu mj. opakovaně podepisovala návrhy smluv, podle nichž měla od insolvenčního správce koupit úpadcův závod za postupně se zvyšující kupní cenu. Na její zaplacení určené prostředky žalovaná poukazovala (jako složitel) do úschovy notáře tituly před jménem jméno FO, z níž měla být kupní cena uhrazena insolvenčnímu správci (jako příjemci), a to vždy bezprostředně poté, co byla těmito prostředky vybavena (v případě jméno FO právě platbami 12 000 000 Kč dne datum a 2 500 000 Kč dne datum, uhrazenými jím osobně, resp. „jeho“ právnická osoba, v případě jméno FO částkami zasílanými žalované mj. na základě smluv o zápůjčkách uzavíraných žalovanou jako vydlužitelem s dalšími společnostmi ovládanými jméno FO – právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba – jako zapůjčiteli). Trvání úschovy bylo uzavíranými dodatky protokolu o notářské úschově (sepsaného dne datum) opakovaně prodlužováno, naposledy do datum.

5. To již ale, vzal dále za prokázané soud prvního stupně, jméno FO a právnická osoba smlouvou uzavřenou s žalobkyní dne datum (podpisem žalobkyně), ve znění dodatku ze dne datum, postoupili žalobkyni své pohledávky specifikované jako „vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum“, resp. „vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum“, obě poskytnuté na účet žalované „pro účely notářské úschovy pro účely koupě závodu právnická osoba“. Strany ujednaly, že smlouvami jsou postupována veškerá práva postupitelů související s jejich nároky na vrácení částek 12 000 000 Kč, resp. 2 500 000 Kč. Dne datum uzavřeli žalobkyně, žalovaná, jméno FO a právnická osoba dohodu, v níž deklarovali existenci splatných závazků žalované ze zápůjček vůči dvěma posledně jmenovaným v uvedených výších.

6. Dále soud prvního stupně zjistil, že k uzavření smlouvy o koupi závodu nakonec nedošlo. Dne datum byla proto z notářské úschovy vrácena na účet žalované celá tam za účelem koupě závodu složená částka ve výši 29 430 115,54 Kč. Následovalo vracení, resp. jiné zapravování (postupování, započtení) dlužných „zápůjček“, jak byly v rámci komunikace na straně jméno FO označovány, jmenovaným společnostem z jeho okruhu. Dne datum byla na účet žalobkyně připsána tam žalovanou poukázaná částka ve výši 7 000 000 Kč s tím, že jde (podle popisu platby) o „částečnou předčasnou splátku zápůjčky“. K vrácení zbytku „zápůjčky“ (7 500 000 Kč) nedošlo. Insolvenčním návrhem podaným dne datum se žalobkyně domáhala zjištění úpadku žalované, tvrdíc (mj.), že má za žalovanou splatnou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ve výši (jistiny) 7 500 000 Kč, která jí byla postoupena původními věřiteli jméno FO a právnická osoba. Insolvenční návrh byl posléze zamítnut (usnesením Orgán veřejné moci jako insolvenčního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Orgán veřejné moci jako soudu odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka). Žalovaná se tak podle soudu prvního stupně „nejpozději v průběhu insolvenčního řízení“ dozvěděla o postoupení pohledávek. Existenci vzájemných pohledávek, které má žalovaná mít vůči původním věřitelům (sjednaná odměna pro jméno FO za práci odvedenou v průběhu byť posléze neúspěšných akvizičních snah, náklady vynaložené žalovanou v průběhu akvizice, žalované jméno FO postoupené pohledávky na vrácení prostředků dříve poskytnutých jméno FO), žalovaná žalobkyni oznámila až v průběhu řízení o žalobě (zahájeného datum), a to podáními ze dne datum a datum.

7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně vyšel (předně) z toho (stejně jako ve svém předchozím rozsudku, potud aprobovaném i odvolacím soudem v jeho předchozím kasačním usnesení), že mezi jméno FO a právnická osoba na straně jedné a žalovanou na straně druhé nedošlo k uzavření žádných smluv majících povahu smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. Důvodem poukázání finančních prostředků patřících jméno FO, resp. právnická osoba na účet žalované byla totiž dohoda prvně jmenovaného s jméno FO o akvizici závodu provozovatele právnická osoba prostřednictvím žalované jako nositele tohoto záměru. Jak uzavřel soud prvního stupně již ve svém předchozím rozsudku, prokázaná skutečnost, že jméno FO „ve sféře svého vlivu“ zajistil realizaci své části dohody prostřednictvím poskytnutí zápůjček žalované od jím ovládaných společností, ještě nutně nemusí znamenat (a neznamenala), že shodně postupoval i jméno FO, resp. jím ovládaná právnická osoba. Tomu podle soudu prvního stupně logicky odpovídá, že jméno FO měl pro případ úspěchu zamýšleného akvizičního záměru obdržet namísto vrácení jím (resp. právnická osoba) poukázaných prostředků obchodní podíl v žalované. Uvedenému závěru podle soudu prvního stupně neodporuje ani to, že plnění ve výši 7 000 000 Kč poukázané (vrácené) žalovanou žalobkyni bylo označeno jako „splátka zápůjčky“.

8. Vázán právním názorem odvolacího soudu dále soud prvního stupně s poukazem na § 2991 o. z. ztotožnil žalovanou částku s bezdůvodným obohacením představovaným plněním z právního důvodu, který odpadl, nedošlo-li k realizování investičního záměru, za jehož účelem bylo toto plnění jméno FO a právnická osoba poukázáno žalované a jejím prostřednictvím soustředěno v notářské úschově, a které je tak žalovaná poté, co jí byl (jako složiteli) předmět úschovy vrácen, povinna vydat žalobkyni jako právnímu nástupci jméno FO a právnická osoba. Skutečnost, že předmětem cese byly explicite pohledávky ze zápůjček, podle soudu prvního stupně nepřekáží závěru, že na žalobkyni postoupením platně přešly pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení; v tomto ohledu soud prvního stupně rovněž následoval závazný právní názor odvolacího soudu, formulovaný s odkazem na rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

9. Obranu žalované existencí pohledávek svědčících ať už jí, nebo jméno FO vůči právním předchůdcům žalobkyně jméno FO a právnická osoba, jejíž vypořádání bylo soudu prvního stupně uloženo odvolacím soudem, vyhodnotil soud prvního stupně s ohledem na ustanovení § 1884 odst. 1 o. z. jako nedůvodnou již proto, že žalovaná tyto pohledávky neoznámila žalobkyni jako postupníku bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděla, ale učinila tak až se značným časovým odstupem již zmíněnými podáními ze dne datum, resp. datum. Pohledávky z titulu odměny pro jméno FO a na vrácení prostředků dříve poskytnutých jméno FO nadto nelze vůči žalobkyni kompenzovat (vůbec), měla-li je žalovaná nabýt od jméno FO až v roce 2024, a tedy jimi v době, kdy jí bylo oznámeno postoupení pohledávek, vůbec nedisponovala.

10. Závěrem odůvodnění rozsudku soud prvního stupně k procesní rovině věci konstatoval, že „úpravu“ žalobních tvrzení (blíže nekonkretizovanou, zřetelně ale na ose „od nevrácení zápůjčky k nerealizování společného investičního záměru“) nepovažoval za změnu žaloby, o jejímž (ne)připuštění by bylo zapotřebí rozhodovat podle 95 Zdůraznil, že žalobkyně požadovala zaplacení (vrácení) částky poskytnuté žalované jejími právními předchůdci, tvrzení o společném investičním záměru pak neuvedla za tím účelem, aby postavila žalobu na jiném skutkovém základu, ale aby podpořila tvrzení o poskytnutí zápůjček.

11. Proto soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou a žalované uložil zaplatit žalobkyni zažalovanou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši ani neodpovídající (tj. nižší) , od uplynutí žalobkyní poskytnuté lhůty k plnění, vyhovující svojí délkou požadavku o. z.

12. O nákladech řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle a , advokátní tarif (dále jen „ “), na jejichž podkladě přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplacených soudních poplatků (za žalobu a odvolání proti v pořadí prvnímu zamítavému rozsudku), nákladů jejího zastoupení advokátem, paušálních nákladů nezastoupeného účastníka a nákladů dokazování.

13. Žalovaná napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním. V něm s odkazem na odvolací důvody uvedené v a g) soudu prvního stupně předně vytkla, že zatížil řízení předcházející vyhlášení napadeného rozsudku vadou, pokud pokračoval v řízení a meritorně rozhodl, aniž rozhodl o připuštění změny žaloby. V žalobě ze dne datum žalobkyně tvrdila, že nabyla postoupením pohledávky na vrácení zápůjček ve výši 12 000 000 Kč a 2 500 000 Kč, poskytnutých žalované ve dnech datum a datum. Až v návaznosti na obranu žalované založenou na existenci společného investičního záměru začala žalobkyně v podání ze dne datum popisovat shromažďování prostředků na společnou akvizici závodu právnická osoba v insolvenčním řízení. Podle žalované bylo přitom již v předchozím řízení postaveno najisto, že žádné zápůjčky nebyly mezi žalovanou a údajnými právními předchůdci žalobkyně sjednány, původní žalobní konstrukce byla založena na zfalšovaných listinách a nepravdivých svědeckých výpovědích a skutečným důvodem obou plateb bylo soustředění prostředků jméno FO a jméno FO u žalované za účelem společného pořízení závodu. Nárok posuzovaný jako vydání bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který později odpadl v důsledku zmaření společného akvizičního záměru, je proto podle žalované založen na jiném skutku, než jaký byl vylíčen v původní žalobě, a nejde pouze o odlišné právní posouzení téhož skutkového děje. Jestliže soud prvního stupně o změně žaloby nerozhodl, avšak dále jednal a rozhodl o nároku vycházejícím z odlišných skutkových tvrzení, zatížil podle žalované řízení vadou, která způsobuje nezákonnost napadeného rozsudku.

14. Žalovaná dále namítá, že soud prvního stupně v opakovaném řízení neprovedl většinu jí řádně a včas navržených důkazů, provedené důkazy řádně nehodnotil jednotlivě ani ve vzájemných souvislostech a zamítnutí či pominutí důkazních návrhů odůvodnil pouze vágně a nepřesvědčivě. Soud zejména neprovedl doplňující výslechy svědků jméno FO a jméno FO zaměřené na obsah jejich dohody o společné akvizici, označené části protokolů o výslechu svědka jméno FO ze dne datum a datum, komunikaci svědků z chatovacích aplikací, jejich elektronické diáře a obsah zajištěného tabletu ani obsah trestního spisu v podezřelý výraz, ačkoli tyto důkazy měly objasnit jejich vztah, obsah schůzek, poskytovaná plnění a okolnosti společného investičního záměru. Žalovaná rovněž nesouhlasí se skutkovým a právním závěrem, že neprokázala oznámení svých započitatelných protipohledávek, neboť soud kromě pokusu o výslech tituly před jménem jméno FO neprovedl další navržené důkazy, zejména y z insolvenčního spisu zachycující průběh insolvenčního řízení, jednání o odkupu závodu, reorganizační plány, zastupování žalované tituly před jménem jméno FO a nabývání pohledávek, ani advokátní dokumentaci tituly před jménem jméno FO. Podle žalované byla žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího zástupce průběžně seznámena s nabýváním jednotlivých pohledávek, jejich významem pro dosažení věřitelské plurality i jejich vlivem na průběh a výsledek insolvenčního řízení a s tímto postupem souhlasila. Žalovaná uvádí, že insolvenční pohledávky nabyla v prosinci 2018 v reakci na neúspěšnou akvizici a další pohledávky ve výši 4 000 000 Kč a 2 500 000 Kč na základě smlouvy o postoupení ze dne datum; podle schváleného reorganizačního plánu měly být nezajištěné pohledávky uspokojeny nejvýše z 10 %, ve skutečnosti však žalovaná obdržela pouze 12 670,91 Kč dne datum a na ostatní pohledávky nebylo plněno vůbec. K prokázání této skutečnosti navrhla zprávy o plnění reorganizačního plánu, vyjádření insolvenčního správce, návrh na zrušení reorganizace a výslech zástupce nabyvatele závodu i insolvenčního správce, soud prvního stupně však žádný z těchto důkazů neprovedl ani nevysvětlil jejich údajnou nerelevanci.

15. Výroku o náhradě nákladů napadeného rozsudku pak žalovaná vytkla (v průběhu jednání odvolacího soudu), že soud prvního stupně honoroval celou řadu činností zástupce žalobkyně nesubsumovatelných advokátnímu tarifu (doplnění návrhu na provedení dokazování), neúčelně vynaložených (písemné doplnění odvolání učiněné v den konání odvolacího jednání, celá řada soudem nevyžádaných písemných podání činěných zástupcem žalobkyně těsně před jednáním soudu) či bez dalšího neúčtovatelných coby toliko procesní beneficium ze strany soudu prvního stupně (písemný závěrečný návrh).

16. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Žalobkyně k odvolání uvedla, že po celou dobu řízení nijak nezměnila žalobní petit a požadovala vrácení stále stejné částky, přičemž tvrzení o společném investičním záměru doplnila pouze na podporu svých tvrzení o poskytnutých zápůjčkách. Z dokazování podle ní vyplývá, že soud prvního stupně na základě konzistentních skutkových tvrzení pouze změnil právní kvalifikaci uplatněného nároku, když jej neposoudil jako pohledávku ze zápůjčky, ale jako právo na vydání bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který později odpadl. Nadále šlo o totožné finanční prostředky poskytnuté mezi stejnými osobami, ve stejných dnech, na stejné číslo účtu a se stejným záměrem, takže se skutkový děj nezměnil; samotná změna jeho právního posouzení přitom nepředstavuje změnu žaloby. Žalobkyně proto odmítá tvrzení žalované, že skutkový děj založený na poskytnutí zápůjček byl smyšlený a že v pokračujícím řízení mohl být posuzován nárok z bezdůvodného obohacení pouze po připuštění změny žaloby. Za neopodstatněnou žalobkyně považuje rovněž námitku vad řízení spočívajících v neprovedení žalovanou navržených důkazů, když soud prvního stupně náležitě vysvětlil, proč další dokazování neprovedl. Navržené důkazy i podle žalobkyně nemohly nijak ovlivnit závěr soudu prvního stupně, pro který zamítl žalobu, založený na aplikaci § 1884 odst. 1 o. z. Sama žalovaná navíc ve vyjádření ze dne datum uvedla, že (údajné) pohledávky z titulu odměny jméno FO ve výši 4 000 000 Kč a na vrácení plnění ve výši 2 000 000 Kč až 2 500 000 Kč nabyla teprve dne datum, takže v rozhodné době (oznámení o postoupení pohledávek) k těmto nárokům neměla žádný vztah, nemohla je žalobkyni oznámit ani započíst a dokazování o nich je tak pro řízení zcela bez významu.

18. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

19. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání ( a ), a shledal odvolání zčásti důvodným jen v rozsahu, v němž směřuje proti nákladovému výroku napadeného rozsudku a pokud jím žalovaná (in eventum neúspěchu odvolání v meritu věci) zpochybňuje výši žalobkyni přisouzených nákladů řízení. Ohledně věci samé odvolání důvodné není.

20. V procesní rovině věci jistě nelze, konstatuje odvolací soud úvodem odvolacího přezkumu, zpochybnit úvahu odvolatelky, že o změnu žaloby ( ) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než původně žádal, ale rovněž v případě, že žalobce i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (k tomu srov. např. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. hodnota, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný tamtéž pod č. hodnota).

21. Skutkový základ věci (skutek) vymezuje žalobce vylíčením rozhodujících skutečností. Jimi se ve smyslu věta druhá rozumějí základní údaje, které jsou zcela nutné (minimální) k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkovým dějem).

22. Ve sporech, v nichž žalobce uplatňuje proti žalovanému nárok na vrácení určité peněžité částky s tvrzením, že ji žalovanému předal a že na její ponechání žalovaný nemá nárok, tíží žalobce povinnosti tvrzení a důkazní a jim odpovídající břemena (jen) o uskutečnění předmětného majetkového transferu; na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci důvodů, na jejichž podkladě si smí převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou proto v těchto situacích vyvozovány nikoliv vůči odesílateli plnění, ale vůči jeho příjemci (srov. např. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a dále jeho usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Uvedené pravidlo se prosadí i v situacích, v nichž odesílatel plnění tvrdí existenci určitého důvodu tohoto přesunu, ale nepodaří se mu svoji skutkovou verzi prokázat (srov. např. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v nichž žalobci původně přišli s tvrzeními o uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce, která však nebyla prokázána).

23. Vycházeje ze shora uvedeného se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, pokud v podáních žalobkyně nenalezl skutkový obrat, který by bylo namístě posoudit jako změnu žaloby ve shora pod bodem 20 posledně uvedeném smyslu. Žalobní tvrzení jsou, jde-li o rozhodující skutečnosti vymezující skutek ve smyslu , od samého počátku konstantní v tom, že právní předchůdci žalobkyně poukázali (převedli) žalované peněžní prostředky, které si žalovaná není oprávněna ponechat, ale je povinna je vrátit, s ohledem na v mezidobí uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávky pak již nikoliv právním předchůdcům žalobkyně, ale žalobkyni samé. Kvalifikování tohoto transferu jako smlouvy o zápůjčce je pouhým (z pohledu vylíčení skutku nadbytečným) právním posouzením, jímž soud není vázán, jehož případná modifikace žalobkyní nemůže být změnou žaloby a které žalobkyně navíc v řízení nikdy (zcela) neopustila. Pokud žalobkyně v průběhu řízení připustila, že okolnosti předmětného transferu byly košatější než strohá „zápůjčka“ peněžních prostředků, pak tím – i podle odvolacího soudu – nezměnila žalobu, ale nanejvýš tím doplnila vylíčení rozhodných skutečností (v základu stále týchž). V tom, že soud prvního stupně rozhodl o věci samé, aniž by rozhodoval o změně žaloby, tedy odvolací soud nespatřuje pochybení; pokud mu žalovaná takové pochybení vytýká, činí tak neopodstatněně.

24. K meritu věci pak odvolací soud po přezkoumání napadeného rozsudku konstatuje, že soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným a pro jeho rozhodnutí v postačujícím rozsahu učiněným skutkovým zjištěním. K tomu nutno zdůraznit, že z ustanovení nevyplývá, že by byl soud povinen provést všechny účastníky navržené důkazy. Soud je oprávněn (a povinen) vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést a které nikoliv, je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné. Vystavěl-li soud prvního stupně své rozhodnutí ve výsledku na aplikaci o. z., pak pro toto jeho posouzení zjistil skutkový stav věci zcela postačujícím způsobem. Žalovaná ani netvrdila, že by ty které konkrétní pohledávky způsobilé podle jejího názoru krátit právo žalobkyně coby postupníka na zaplacení (vrácení) žalované částky, tak jak je specifikovala v podáních ze dne datum, resp. datum, notifikovala (oznámila) žalobkyni kdykoliv předtím (před sepisem těchto podání), resp. že (a proč) by snad žalobkyni (jako osobě odlišné od jméno FO, resp. právnická osoba) musely být tyto pohledávky známy již před cesí.

25. Soud prvního stupně dále podle odvolacího soudu nijak nepochybil ani při právním posouzení věci.

26. Závěr, že (a proč) nelze prokázaný majetkový transfer ve výši (mj.) žalované částky mezi jméno FO a právnická osoba na straně jedné a žalovanou na straně druhé právně hodnotit jako smlouvu o zápůjčce, byl soudem prvního stupně přijat již v jeho předchozím rozsudku a odvolací soud jej plně aproboval (k tomu lze odkázat na body 18 a 19 odůvodnění kasačního usnesení ze dne datum, č. j. spisová značka), proto soudu prvního stupně nelze vytýkat, že z něj při právním posouzení věci vychází i nadále.

27. To platí i o hodnocení zažalovaného nároku v mantinelech právní úpravy bezdůvodného obohacení; potud byl soud prvního stupně vázán právními názory vyslovenými odvolacím soudem v kasačním usnesení zejm. pod body 25 až 29, od nichž odvolací soud nespatřuje důvodu se odchýlit a lze na ně pro stručnost plně odkázat, stejně jako na soudem prvního stupně rovněž nevyhnutelně reflektovaný závěr téhož kasačního usnesení, opřený o judikaturu Orgán veřejné moci, podle nějž na nedostatek aktivní legitimace postupníka ve vztahu k nárokům z titulu bezdůvodného obohacení nelze uzavřít jen proto, že mu byla postoupena pohledávka ze závazku, posouzeného posléze jako neplatný. Ten soud prvního stupně promítl do poměrů souzené věci správně zaujatým východiskem, že pokud byly jméno FO a právnická osoba postoupeny žalobkyni pohledávky na vrácení „zápůjček“, pak nepřitakání takovému právnímu posouzení majetkových transferů mezi postupiteli a žalovanou neznamená, že k účinné cesi nedošlo.

28. S ohledem na posledně uvedené, tj. změnu v osobě věřitele následkem cese, jakož i obranu žalované existencí (proti)pohledávek, vzhledem k níž se necítí být povinna z úschovy navrácených prostředků vracet cokoliv nad již poukázaných 7 mil. Kč, soud prvního stupně věc dále posoudil podle správně určené právní normy - § 1884 odst. 1 o. z., podle nějž platí, že dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.

29. Citovanou právní normu soud prvního stupně správně vyložil tak, že pokud dlužník neoznámí (nenotifikuje) své pohledávky za postupitelem postupníku bez zbytečného odkladu poté, co nabyl informaci o postoupení, přijde o možnost namítat je vůči postupníku k započtení (k tomu srov. rozsudky Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či jeho usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

30. Skutkový závěr soudu prvního stupně, na nějž takto vyloženou normu aplikoval, tj. že se žalovaná dozvěděla o cesi „nejpozději v průběhu insolvenčního řízení“ zahájeného vůči ní žalobkyní dne datum, je sice nekonkrétní, již na podkladě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně (o datu zahájení insolvenčního řízení a o obsahu insolvenčního návrhu) jej však lze bezpečně upřesnit tak, že žalovaná se o cesi dozvěděla doručením insolvenčního návrhu jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku [srov. , 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ; dále jen „InsZ“)], k čemuž nemohlo dojít později než datum (viz InsZ). Od tohoto data začala běžet žalované lhůta bez zbytečného odkladu pro oznámení jejích (tvrzených) pohledávek za postupiteli postupníku. Závěr soudu prvního stupně, že pokud žalovaná takové pohledávky oznamuje až v podáních ze dne datum, resp. datum, činí tak opožděně (nikoliv bez zbytečného odkladu), je i podle odvolacího soudu zcela nevyhnutelný. Totéž platí i o úsudku soudu prvního stupně, že jakékoliv (tvrzené) pohledávky jméno FO za jméno FO či snad právnická osoba, postoupené žalované až v roce 2024, tj. hluboko po cesi pohledávek dvou posledně jmenovaných žalobkyni, nelze uplatňovat vůči žalobkyni, ale toliko vůči jméno FO, resp. právnická osoba coby (tvrzeným) dlužníkům postupitele (jméno FO).

31. Z uvedeného plyne správnost závěru soudu prvního stupně, že zde není právního titulu (ať už žalovanou tvrzeného či jakéhokoliv jiného, který by v průběhu řízení vyplynul z provedeného dokazování), z nějž by bylo možné vyvodit, že žalovaná je oprávněna si ponechat jí právními předchůdci žalobkyně transferované peněžní prostředky ve výši žalované částky. Soudem prvního stupně za této situace provedenému ztotožnění těchto prostředků s bezdůvodným obohacením žalované na úkor právních předchůdců žalobkyně, které je tak žalovaná povinna žalobkyni vydat (vrátit), tak odvolací soud nemá co vytknout. Stejné hodnocení platí i v rozsahu zavázání žalované povinností k zaplacení úroku z prodlení, požadovaného důvodně od uplynutí žalované poskytnuté lhůty k plnění a ve výši neprotivící se

32. Z vyložených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle ve výroku o věci samé jako věcně správný.

33. Jako zcela správný však, jak žalovaná důvodně namítá, nemůže obstát nákladový výrok napadeného rozsudku. Co do základu soud prvního stupně nepochybil aplikací , a tedy správně dovodil, že v řízení zcela úspěšné žalobkyni přísluší plná náhrada nákladů řízení. Stejně tak lze pro stručnost odkázat na zásadně přiléhavé a podrobné vyčíslení výše nákladů soudem prvního stupně (2 433 168 Kč) a tuto částku vzít za základ dalších (její výši korigujících) úvah.

34. Soud prvního stupně honoruje celkem hodnota advokátem vykonaných úkonů právní služby, v pěti případech tak však činí nesprávně. Sepsání vyjádření ze dne datum zástupcem žalobkyně nebylo účelné, s ohledem na obsah této soudem nevyžádané tripliky k vyjádření žalované učiněné těsně před jednáním (konaným datum) žalobkyni nic nebránilo přednést podání v základních bodech při jednání. Písemné podání ze dne datum je pro řízení věcně zcela nepotřebnou polemikou s postupem policejního orgánu. V podání ze dne datum žalobkyně právě jen argumentuje na podporu již dříve navržených důkazů, činí tak nadbytečně, aniž by byla potřeba taková argumentace jakkoliv indikována průběhem řízení a aniž by žalobkyni (vycházeje z obsahu podání) cokoliv bránilo ji soudu prvního stupně předestřít již na jednání konaném jen necelé dva týdny předtím. Honorovat nelze (coby neúčelný úkon) ani sepis závěrečného návrhu dne datum, došel-li soudu prvního stupně dne datum. a vyhlásil-li soud prvního stupně svůj v pořadí první rozsudek na závěr jednání nařízeného (odročeného) již na datum.; za této situace (mj. praktické neobeslatelnosti žalované tímto písemným podáním) žalobkyni nic nebránilo shrnout svá (nota bene soudu i protistraně opakovaně prezentovaná) stanoviska ústně při jednání. Jako neúčelné (a nadto nesplňující parametry podání ve věci samé) je konečně namístě hodnotit i sepis „doplnění odvolání ze dne datum“, kteréžto podání je toliko průvodním dopisem k listinám, nadto předkládaným žalobkyní odvolacímu soudu jediný den před odvolacím jednáním, jimiž odvolací soud ve výsledku ani nedokazoval.

35. Na druhou stranu soud prvního stupně upřel žalobkyni odměnu a náhrady za sepis žaloby, provedený dne datum rovněž advokátem. Od soudem prvního stupně vyčíslených nákladů žalobkyně je tudíž nutno odečíst náklady zastoupení za (ve výsledku) čtyři úkony právní služby (odměna 4 x 38 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 4 x 300 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty v zákonné sazbě 21% z obojího, tj. celkem 186 824 Kč), rozdíl tak činí 2 246 344 Kč. Jelikož však soud prvního stupně nesprávně určil výši paušální náhrady nákladů t. č. advokátem nezastoupené žalobkyně za dvě účasti na jednání soudu ve dnech datum a datum částkou 300 Kč/úkon podle , ač správná výše (počínaje rokem 2025) činí 450 Kč/úkon (viz usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněné pod č. hodnota Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je zapotřebí částku 2 246 344 Kč navýšit dále ještě o 300 Kč.

36. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení za použití jen ohledně tam stanovené výše nákladů žalobkyně (správně činících 2 246 644 Kč), jinak jej i v tomto výroku potvrdil jako věcně správný ( o. s. ř).

37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a V odvolacím řízení žalobkyně neuspěla jen ve zcela nepatrné části (186 524 Kč jí soudem prvního stupně nedůvodně přisouzených nákladů řízení), proto jí přísluší plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávajících z odměny jejího advokáta za zastupování podle , , , a za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne datum po 38 300 Kč/úkon, dále odměny podle za účast na jednání odvolacího soudu dne datum, při němž došlo jen k vyhlášení rozsudku, ve výši 19 150 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta podle za tyto tři úkony právní služby ve výši 3 x 450 Kč, celkem 1 350 Kč, a konečně náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je společnost právnická osoba., prostřednictvím které zástupce žalobkyně vykonává advokacii (jako její společník), v zákonné sazbě 21%, počítané podle z odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky celkem 97 100 Kč. Náhrada za DPH tak činí 20 391 Kč a náklady odvolacího řízení žalobkyně celkem 117 491 Kč.

38. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a část věty před středníkem

39. O povinnosti žalované zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle a část věty za středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o věci samé přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně rozhodujícího v této věci ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek dle , které je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ), tj. jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.