Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 154/2026-37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 59 383,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 036,15 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co částky 56 347,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 373,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 503,36 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 036,15 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co částky 56 347,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 373,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 503,36 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit částku 59 383,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č. hodnota uzavřené účastníky dne 30. 11. 2020 (dále jen „Smlouva“) byl žalované poskytnut úvěr celkem ve výši 165 708 Kč. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, první čerpání úvěru co do částky 26 490 Kč bylo sjednáno jako účelové, žalovaná se zavázala účelovou část úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 534 Kč. Žalovaná dále čerpala neúčelovou část úvěru ve výši 29 588 Kč, 40 760 Kč, 40 000 Kč, 22 264 Kč a 6 606 Kč, kterou byla povinna splácen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,7 % z jistiny a hradit pojistné. Žalovaná porušila své povinnosti, když uhradila jen 46 splátek v celkové výši 162 671,85 Kč, z toho v částce 110 205,28 Kč byly splátky započteny na jistinu, kterou žalobkyně požaduje ve výši 55 503,36 Kč. Neúčelová část úvěru je úročena sazbou ve výši 28 % ročně, žalobkyně se domáhá úhrady úroku ve výši 26,45 % ročně za období od 16. 5. 2025 do 15. 11. 2025 ve výši 5 373,05 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady poplatků ve výši 2 500 Kč jako náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované a pojistného ve výši 1 379,94 Kč.

2. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, když žalobkyně vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovanou, ale tyto následně konfrontovala s výstupy z celé řady registrů, a byla schopna posoudit shodu mezi tvrzeními žalovaného a objektivně pravdivými informacemi získanými z nezávislých zdrojů. Vycházela z příjmu žalované 37 258 Kč a výdajů ve výši 21 880,68 Kč měsíčně představujících splátky úvěrů, náklady na bydlení, hypotéka či jiné závazky byly ve výši 0 Kč za měsíc. Údaje byly ověřeny z výplatních pásek a z příslušných registrů.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že se jí žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s disponibilní úvěrovým limitem 30 000 Kč, první čerpání bylo sjednáno ve výši 26 490 Kč na financování produktu Anonymizováno, s úrokem ve výši 25,28 % při výši měsíční splátky 1 534 Kč včetně pojistného. Z přehledu transakcí na účtu žalobkyně vyplývá, že žalované byla vyplacena na základě Smlouvy celkem částka 165 708 Kč. Skutečnost, že žalovaná uhradila celkem 162 671,85 Kč je zřejmá z historie splácení úvěru.

5. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru Jméno žalobkyně. je uvedeno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované dle občanského průkazu na prodejně, provedla šetření v registru SOLUS, v insolvenčním rejstříku a v registru CRIF, vycházela z hlavního příjmu žalované ve výši 37 258 Kč měsíčně, z výše nákladů na bydlení 0 Kč měsíčně, z výše splátek úvěrů ve výši 21 880,68 Kč. Uvedla, že údaje ověřila z výplatních pásek a z příslušných databází. Pokud jde o výdaje, ve zprávě se uvádí nulové výdaje na bydlení a jiné závazky. Žalobkyně dospěla k závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činí 15 377,32 Kč a že při výši měsíční splátky 1 534 Kč je žalovaná úvěruschopná. Ověřování příjmů žalované žalobkyně prokázala výplatní páskou zaměstnavatele společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.

6. Z provedených a v odůvodnění rozsudku výslovně neuvedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí ve věci, případně tato vyplývají z jiných provedených důkazů.

7. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu 395 a následující , (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

10. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ověřila z výplatní pásky příjem žalované, avšak žádným způsobem neověřovala její výdaje. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované 37 258 Kč, dle výplatní pásky činila její čistá mzda za daný měsíc 1 414,50 EUR. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně vzala v úvahu jen splátky úvěrů ve výši 21 880,68 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že výdaje posuzovala pomocí statistického modelu, ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti je však uvedeno, že kromě splátek úvěrů ve výši 21 880,68 Kč nebyly již žádné další výdaje žalované do hodnocení schopnosti platit úvěr zahrnuty. Náklady na bydlení, hypotéka, jiné závazky byly uvedeny v nulové výši. Přes poučení dle ods.t 1, 3 o povinnosti tvrdit, zda žalobkyně posuzovala i jiné výdaje než splátky úvěrů, a označit k tomuto tvrzení důkazy, žalobkyně ničeho nedoplnila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se nezabývala výši nezbytných výdajů žalované na bydlení, na stravování, na dojíždění do zaměstnání či ubytování v místě pracoviště, které byly rovněž nutné, neboť žalovaná dle výplatní pásky pracovala v zahraničí. Žalovaná tyto výdaje nezjišťovala a ani nijak neověřovala. Nelze se rozumně domnívat, že žalovaná neměla v době uzavření Smlouvy žádné náklady na bydlení ani na dojíždění do zaměstnání. Z y nazvané Zpráva o posouzení úvěruschopnosti ani nevyplývá, že by s těmito nezbytnými náklady bylo jakkoli počítáno, byť např. ve výši dle statistických modelů. Naproti tomu úvěrové zatížení žalované bylo již v době uzavírání Smlouvy vysoké, na splátky úvěrů bylo třeba vynaložit téměř 60 % čisté mzdy žalované. Za situace, kdy žalobkyně počítala s výdaji žalované zahrnujícími výhradně jen úvěrové splátky a nezjišťovala další nezbytné výdaje žalované, nemohla řádně zhodnotit její schopnost hradit poskytnutý úvěr. Již samotná dosavadní výše splátkového zatížení žalované měla žalobkyni vést ke zvýšené obezřetnosti při ověřování úvěruschopnosti. Za situace, kdy žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výši skutečných výdajů žalované, dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla řádně vyhodnotit schopnost žalované úvěr splácet. Ani ze skutečnosti, že žalovaná uhradila na základě Smlouvy 46 splátek v celkové výši 162 671,85 Kč, nelze dovodit, že by úvěruschopnost žalované byla ze strany žalobkyně před uzavřením Smlouvy vyhodnocena řádně. Není zřejmé, z jakých prostředků žalovaná úvěr splácela, zda ze svých prostředků, či zda získala finanční prostředky jinak, např. z dalších úvěrů. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená Smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

11. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262).

12. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky apod. Žalované byla v rámci Smlouvy poskytnuta částka 165 708 Kč. Žalovaná uhradila celkem 162 671,85 Kč, na jistině jí proto chybí uhradit částka 3 036,15 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 3 036,15 Kč. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 56 347,15 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a částkou, ohledně níž soud žalobě vyhověl. Dále soud zamítl žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 373,05 Kč, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

13. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaná, přestože byla řádně a včas předvolána, se k jednání nedostavila, a proto ji soud podle , 3 , (dále jen „ “) nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Žalovaná je osobou v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by se nebyla schopna živit prací. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši jistiny, odpovídá zaplacení jistiny ve lhůtě 30 dnů.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a contrario. Žalovaná byla ve věci úspěšnější, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.