Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 80/2026-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 283 251,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 261 151,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 100,30 Kč, úrok 8,05 % ročně z částky 281 234,72 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 283 251,32 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 33 279,41 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 087,29 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 19 868 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 2 832 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 261 151,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 22 100,30 Kč, úrok 8,05 % ročně z částky 281 234,72 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 283 251,32 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 33 279,41 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 087,29 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 19 868 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 2 832 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení částky 283 251,32 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. číslo dle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 285 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 120 měsíčních splátkách po 4 737,00 Kč. Žalobkyně byla dle čl. 4.3. Obchodních podmínek oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle Sazebníku a takto žalovanému vyúčtovala poplatky v celkové výši 2 016,60 Kč (poplatek za upomínku k úhradě dlužných částek ve výši 300 Kč ze dne datum, datum, a poplatkem za výzvu k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč dne datum, datum, datum, datum). Žalovaný porušil svůj závazek a žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Vyčerpaný a nesplacený úvěr byl následně úročen pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve výši 15,66 %. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu 281 234,72 Kč, kapitalizovaný běžný úrok 33 279,41 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 18 087,29 Kč a poplatky 2 016,60 Kč. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu, a to výpisem z účtu žalovaného, kde žalobkyně zjistila příjem 52 130,40 Kč (průměr za měsíce únor až červen 2024), ačkoliv žalovaný deklaroval 25 000 Kč. Pokud se týká výdajů žalobkyně počítala s částkou 20 063 Kč měsíčně vypočtené na základě transakcí na běžném účtu a na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.). Žalovaný zároveň neměl žádnou úvěrovou historii.
2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se nikdo nedostavil, žalobkyně a její zástupce se omluvili, žalovaný, ač řádně předvolán svou neúčast nijak neomluvil. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl v nepřítomnosti stran a zástupce žalobkyně.
3. Soud při jednání provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, jejichž pravost a správnost nebyla namítána, a poté, co tyto listiny hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný se dne datum písemně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému bezhotovostním převodem částku 285 000 Kč, a to oproti závazku žalovaného vrátit tuto částku žalobkyni spolu s ujednaným úrokem 15,66 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 4 737 Kč splatných vždy 14. dne v měsíci (zjištěno ze smlouvy o úvěru a ze záznamu o podpisu klienta). Žalobkyně svůj závazek splnila a dne datum žalovanému zaslala na účet částku 285 000 Kč (výpis z účtu úvěru ze dne datum). Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 23 848,98 Kč, přičemž řádně zaplatil pouze první splátku, poslední splátku ve výši 1 000 Kč zaplatil datum (zjištěno z historie splátek). Před ujednáním shora popsané dohody se žalobkyně zabývala schopností žalovaného splácet tak, že vyšla ze žádosti o poskytnutí úvěru a dále ověřených příjmů a výdajů. Příjmy si žalobkyně měla ověřit na výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od února do června 2024. Soud na výpisu z účtu (listina výpis z BÚ příchozí platby) ověřil, že se zde opravdu pravidelně objevuje platba „u toflu“ ve výši 20 000 Kč měsíčně. Pokud žalované bylo vypláceno výživné zřejmě ze strany rodičů, tak tyto platby se na účtu propisovaly buďto jako kapesné (např. platba z datum), případně u nich bylo napsáno „na Nikol“. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že výdaje vypočetla také na základě transakcí na běžném účtu, soudu z předloženého výpisu „všechny transakce“ nebylo zřejmé, které částky byly do výpočtu počítány, nebylo možné deklarované údaje komparovat se zcela nepřehledným výpisem z účtu. Pokud jako žádost o úvěr měla být listina nazvaná „detaily procesu“, tak zde žalovaná pouze bez bližší specifikace deklarovala příjem 25 000 Kč a výdaje 4 000 Kč které ani není známo, na co patřily, když pokud by se jednalo o nájem, je tato částka bez dalších skutečností zcela mimo běžné nájemné, za které se byty poskytují, a splátky 500 Kč. K tomu všemu přistupuje fakt, že pokud žalovaný dostával kapesné a výživné zjevně od svých rodičů, nelze automaticky předpokládat, a to za situace, kdy byl studentem, že by byl schopen sám se živit. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl si soud od ní vyžádat další tvrzení či další důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, případně si nechat blíže vysvětlit předložené výpisy z účtu. Pokud se soud v této souvislosti dále zaměřil na předložený výpis z účtu za měsíc červenec 2024 (tedy pouze pro dokreslení celé situace, když lze předpokládat, že tento výpis byl soudu předložen za účelem prokázání poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně), je zde patrné, že žalovaný splácel úvěry částkou 15 000 Kč, 6 000 Kč, 43 907,09 Kč (viz odchozí platby z 1. 7.), splácel kreditní kartu (platba z 3. 7.) a dále prováděl další platby v řádech desetitisíců až do té míry, že konečný zůstatek činil 0 Kč. Ostatně toto vše pak odpovídá tomu, že žalovaný opakovaně nedodržoval splátky, což vyústilo v to, že žalobkyně v souladu s ujednáním v čl. 8.2. obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy o úvěru popsané shora, úvěr zesplatnila ke datum (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru a obchodních podmínek a smlouvy o úvěru). Ani poté žalovaný nic dalšího neuhradil. Žalovaný již nic dalšího nezaplatil, a to ani na podkladě výzvy před podáním žaloby, kterou mu zástupce žalobkyně odeslal dne datum (zjištěno z předžalobní výzvy a kopie poštovního podacího archu).
4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši celkem 285 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
5. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Jak bylo pospáno konkrétně v závěru o skutkovém stavu věci, lze uvést, že pokud se týká příjmové stránky, žalobkyně splnila svou povinnost a postupovala s odbornou péčí, když soud považuje zjištění příchozích plateb od zaměstnavatele za shora uvedené období za zcela dostatečné. Opak je však nutné konstatovat u zjišťování výdajů žalovaného, tedy další složky jeho schopnosti plnit ujednané splátky. Zde soud nedospěl k závěru, že se jednalo o odbornou péči. Jak bylo shora popsáno, soud nebyl schopen z předložených listin zcela pochopit postup zjišťování výdajů, zejména, jaké částky žalobkyně do svých výpočtů zavedla a z jakých důvodů. K tomu se soud podrobně vyjádřil v závěru o skutkovém stavu věci a lze na tyto závěry zcela odkázat. Žalovaný byl studentem, pobíral výživné od rodičů a zjevně si přivydělával brigádně, a ačkoliv deklaroval výdaje ve výši celkem 4 500 Kč, soudu nebylo vůbec zřejmé, na co tyto výdaje spadají (s výjimkou splátek 500 Kč, které však neodpovídaly následnému výpisu z účtu za měsíc červenec 2024, jak bylo shora podrobně rozvedeno). Soud měl tedy za to, že při zkoumání výdajů žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Soud byl připraven u nařízeného jednání případně žalobkyni poučit podle § 118a o. s. ř. nicméně žalobkyně se k jednání nedostavila a sama se tak o tuto možnost ochudila.
7. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 285 000 Kč a žalovaný jí vrátil 23 848,98 Kč a nadále jí tedy dluží 261 151,02 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dle předložených listin uhradil poslední splátku dne datum, a to pouze ve výši 1 000 Kč a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky a smluvní úrok. Požadované poplatky a smluvní úrok nebylo možné žalobkyni přiznat s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud v dalším ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná, co do 261 151,02 Kč (71 %) a neúspěšná, co do 105 909,16 Kč (29 %), tzn. procesní úspěch činí 42 %.
10. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 47 305 Kč. Tyto náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 11 331 Kč a dále z odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní pomoci po 9 460 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby, tj. celkem 28 830 Kč, za tyto úkony náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč, celkem 1 350 Kč, zároveň zástupce žalobkyně prokázal, že je registrovaným plátcem DPH a žalobkyni náleží tudíž i náhrada za DPH 21 % ve výši 6 244 Kč. Právo na náhradu nákladů řízení má žalobkyně však pouze v rozsahu 42 %, tj. ve výši 19 868 Kč.
11. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 11 331 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 2 832 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.