Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 149/2026-14
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 12 552,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 6 552,60 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 552,6 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 6 552,60 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 552,6 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 12 522,60 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. se žalovanou (dále jen „žalovaný“) dne datum uzavřela smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www.právnická osoba.cz, kde se žalovaný nejprve registroval, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu, po dokončení registrace zaslala žalovanému prostřednictvím těchto webových stránek žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, na podkladě které jí byl zaslán návrh na uzavření předmětné smlouvy, jejíž text žalovaný odsouhlasil. Na podkladě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 6 000 Kč bezhotovostně převodem na účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to do datum, čemuž žalovaný nedostál, protože na svůj závazek nezaplatil nic. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. Úvěruschopnost byla předchůdkyní žalobkyně ověřena lustrací žalovaného v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud za splnění podmínek rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř.
4. Z listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako Smlouva o úvěru číslo, která byla se žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podané žádosti z jeho uživatelského účtu na webu www.právnická osoba.cz. ze dne datum poskytla společnost právnická osoba., jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 6 000 Kč dne datum. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku a poplatek za poskytnutí úvěru, vše do datum. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že ho lustrovala v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. Společnost právnická osoba. následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů.
5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
6. S ohledem výklad citovaného ustanovení, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Lustrací žalovaného v uváděných databází pak rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalovaného, tak jeho skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věty první ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývala již v minulosti např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.
7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSU a zavázat žalovaného k vrácení zbytku poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic, pročež jí stále dluží částku 6 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 6 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dosud nic neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadovaný poplatek. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl žalovaný úspěšnějším účastníkem. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. Žalobkyně se svým návrhem domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.