Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Co 104/2025-158

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci

žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného., narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B. sídlem Adresa advokáta B

o ochranu osobnosti

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. října 2024, č. j. -95,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 015 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 26 015 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B

1. Rozsudkem ze dne 11. 10. 2024, č. j. spisová značka, soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, jednak uložení povinnosti žalovanému odstranit ze sociální sítě nazev jeho post ze dne datum publikovaný pod Označení v čas na adrese www (výrok I.); dále uložení povinnosti zveřejnit po dobu 4 měsíců následující post (omluvu): „omluva.“ (výrok II.); a konečně zaplacení částky 550 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy (výrok III.). Současně soud I. stupně žalovanému proti žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 26 136 Kč (výrok IV.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na ochranu osobnosti, kterou žalobce odůvodnil tím, že dne datum žalovaný zveřejnil na sociální síti nazev (na svém oficiálním funkce profilu) následující příspěvek: „článek činnost článek… — Jméno žalovaného)“. Tento příspěvek měl vedle samotného dosahu na sociálních sítích i značnou mediální odezvu, převzala ho většina domácích medií a rovněž media zahraniční; obdobné výroky přitom žalovaný uvedl již dříve, dne datum ve svém vystoupení v televizi nazev. Oficiálním organizátorem činnost obor konaného dne datum byl právnická osoba. Na organizaci se nicméně podílelo větší množství osob z prostředí českého obor včetně žalobce, který vystupoval jako jeden z funkce činnost obor. Uvedené vyjádření žalovaného přitom obsahovalo dva výroky, které měly potenciál poškodit žalobcovu čest a dobré jméno, tedy zasáhnout do žalobcových osobnostních práv, a sice, že (zprostředkovaně) žalobce podporuje stát (tedy stát funkce) a že nesleduje skutečné zájmy obor. Žalobce přitom fakticky poškodily, v očích veřejnosti i obchodních partnerů z něj učinily nedůvěryhodného podnikatele (někteří smluvní partneři ukončili spolupráci se společností vlastněnou žalobcem), současně u něj šíření uvedeného výroku vedlo ke zdravotním komplikacím (způsobeným stresem spojeným s výhružkami, které žalobci adresovaly třetí osoby). Uvedené výroky přitom (přinejmenším ve vztahu k žalobci) nejsou pravdivé.

3. Žalovaný uplatněné nároky neuznal a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu. Konkrétně proti tvrzením žalobce namítal, že uvedené výroky pronesl v souvislosti s výkonem veřejné funkce jakožto funkce, proti níž byly činnost, jichž se předmětné výroky dotýkaly, namířeny. Výrok byl přitom zveřejněn na oficiálním profilu funkce, na kterém žalovaný informuje Anonymizováno zejména o oficiálních záležitostech; do pořadu nazev byl potom žalovaný pozván právě jako funkce (to plyne i z názvu samotného pořadu – nazev). Žalovaný rovněž upozornil, že činnost některých obor konaná dne datum měla kontroverzní podobu (např. činnost adresa), která nemohla posloužit dobrému obrazu obor u širší veřejnosti. Výrok, že uvedená činnost jde proti zájmům obor, proto měla pravdivý základ. Žalovaný předmětné výroky prezentoval slušně, bez jmenování konkrétních osob. Vedle toho se od činnost distancovaly tři největší organizace hájící zájmy obor (právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba), preferující konstruktivní jednání s orgán. Pokud jde o spojení organizátorů činnost s „nazev“ sympatiemi, jednalo se o hodnotící soud s pravdivým základem. Jako organizátoři činnost se prezentovali mimo jiné jméno FO (funkce právnická osoba, která byla formálním pořadatelem činnost), jméno FO známý pod přezdívkou Oslovení (mluvčí organizace nazev) či jméno FO (funkce) a jméno FO (mluvčí organizace nazev a bývalý funkce); všechny uvedené osoby se netají podporou stát. Sám žalobce je potom členem činnost; to dne datum zveřejnilo stanovisko, ve kterém podporuje stát vyjádření o tom, že ČR podporuje mezinárodní činnost. Pod tímto stanoviskem je podepsán i sám žalobce. Žalobce rovněž dne datum vystoupil na činnost pořádané jméno FO, na které jinak zaznívala Označení stanoviska. Dále žalovaný uvedl další skutečnosti vypovídající o příklonu žalobce a dalších výše uvedených osob k Označení Událost.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 72 až 137 a dále v bodě 162 rozsudku, přičemž odvolací soud zde pro stručnost na jeho skutková zjištění plně odkazuje, po citaci aplikovaných ustanovení a relevantních východisek vyplývajících z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná (viz rekapitulace v bodě 1 shora). Konkrétně soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný nemohl být ve věci pasivně legitimován, neboť předmětné výroky pronesl v souvislosti s výkonem veřejné moci (z pozice funkce; o této skutečnosti soud I. stupně žalobce poučil (žalobce na ni ale žádným procesním návrhem nereagoval). Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. spisová značka, z něhož vyplývá, že žalobce by za nemajetkovou újmu způsobenou předmětnými výroky mohl odpovídat přímo pouze v případě, že by se jednalo o tzv. exces (vybočení) z výkonu veřejné moci. Tak tomu ale v nynější věci nebylo; uvedená činnost měla za cíl působit na orgán jakožto exekutivní orgán, žalovaný na tuto skutečnost v rámci výkonu své funkce (plnění úkolů z ní vyplývajících) veřejně reagoval. Použil přitom k tomu oficiální komunikační kanál funkce (účet na sociální síti nazev), rovněž vystoupil v televizním pořadu nazev! na stanici nazev. Vedle toho soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětné výroky v části týkající se sympatií pořadatelů činnost k stát měly pravdivý základ (dokazováním byly potvrzeny skutečnosti tvrzené žalovaným), žalobce sám přitom nebyl předmětným výrokem adresně označen. Část výroků týkající hájení zájmů obor potom byla přípustným subjektivním hodnocením ze strany žalovaného.

5. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na , („ “), když žalovaný měl ve věci plný úspěch.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. V něm konkrétně namítal, že skutečnost, že některé osoby spojené s organizací činnost obor konané dne datum mají Označení názory, neznamená, že je sdílí rovněž žalobce. Předmětný výrok žalovaného se přitom týkal i žalobce, neboť žalovaný mezi organizátory činnost nerozlišoval (s Označení postoji je spojil bez rozdílu). V případě funkce pořádající nazev organizace soud učinil závěr o jeho Označení postojích bez jakékoliv opory v dokazování. organizace přitom vystupují jako nepolitická organizace sdružující osoby různých politických přesvědčení, jejich legitimním cílem je hájit zájmy jimi reprezentované skupiny pracujících. Ze strany žalovaného se tedy jedná o exces, pokud činnost organizovanou odbory označil za Označení, čímž se pokusil snížit její politicko-společenskou relevanci. Ze strany žalovaného se jednalo o exces z výkonu veřejné moci, za své výroky (resp. za nemajetkovou újmu jimi způsobenou) by měl být proto odpovědný osobně.

7. Žalovaný ve svém vyjádření k podanému odvolání stručně odmítl argumentaci žalobce a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalovanému přiznal proti žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle a a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud předně konstatuje, že soud I. stupně postavil svůj zamítavý rozsudek na dvou samostatných důvodech. Zaprvé se jednalo o důvod spočívající v posouzení, jaký subjekt může být potenciálně odpovědný za újmu způsobenou předmětnými výroky žalovaného. V úvahu připadaly dvě varianty, buď za tuto újmu právně odpovídá přímo žalovaný, a to podle obecného režimu dle a , („o. z.“), nebo je naopak odpovědným subjektem stát, neboť je třeba předmětné výroky hodnotit jako součást výkonu veřejné moci žalovaným, který je funkce (jako tzv. orgán postup). Česká republika by v takovém případě za způsobenou újmu potenciálně odpovídala (a to výlučně) podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („OdpŠk“). Soud I. stupně po zhodnocení předmětných výroků, zejména jejich obsahu a fóra, na kterém byly proneseny, konstatoval, že za újmu způsobenou předmětnými výroky žalovaného by mohla být odpovědná pouze Česká republika, neboť se jich žalovaný dopustil při výkonu své funkce, přičemž se v tomto ohledu nejednalo o tzv. exces. Podle soudu I. stupně tedy žalovaný nemohl být už z tohoto důvodu v řízení pasivně legitimován. Druhý důvod zamítnutí žaloby potom vycházel z věcného posouzení předmětných výroků. Soud I. stupně dospěl po obšírném dokazování k závěru, že předmětnými výroky žalovaný do osobnostního práva žalobce na ochranu cti či dobré pověsti nezákonně nezasáhl.

10. Odvolací soud se v prvé řadě ztotožnil se závěry soudu I. stupně ohledně určení potenciálně odpovědného subjektu (k tomu viz dále). Závěr soudu I. stupně o druhé z uvedených otázek (zákonnost zásahu do osobnostních práv žalobce) potom posoudil jako nadbytečný, neboť ani její opačné posouzení by nemohlo – s ohledem na závěr o tom, že žalovaný nebyl subjektem odpovědnosti – vést k jinému výsledku sporu (nemohl by vést k tomu, že by žalobě bylo vyhověno). V rámci posouzení odvolání se tedy odvolací soud podrobně nezabýval otázkou ne/zákonnosti výroků žalovaného ve vztahu k osobnostním právům žalobce (práva na ochranu dobré pověsti), byť tímto směrem odvolání z velké části směřovalo.

11. Pokud jde tedy o posouzení toho, zda je za újmu způsobenou předmětnými výroky potenciálně odpovědný žalovaný nebo stát, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně vycházel zejména z nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. spisová značka, ve kterém Ústavní soud řešil obdobnou otázku v případě výroků někdejšího funkce jméno FO na adresu jeho dřívějšího funkce (z doby, kdy byl funkce) pronesených v pořadu nazev vysílaném na právnická osoba. Uvedený případ je přitom podobný nyní řešené věci s ohledem na povahu veřejné funkce, kterou zastává původce předmětných výroků. V obou případech se totiž nejedná o úřednické pozice, nýbrž o funkce především politické, s nimiž je z logiky věci spojena nutnost (a rovněž očekávání veřejnosti) vyjadřovat se i ke kontroverzním a konfrontačním tématům, která se dotýkají politiky státu, resp. orgán a mnohdy mají čistě politický charakter (což přitom u funkce funkce platí ještě ve větší míře než u funkce). Ústavní soud v uvedeném nálezu vymezil tři kritéria, podle kterých se má posuzovat to, zda výroky veřejného činitele souvisejí s výkonem jeho funkce, a odpovídá za ně tedy stát (případně jiný veřejnoprávní subjekt); jedná se o kritérium časové, kritérium fóra a kritérium obsahu výroku (zda mělo obsahovou souvislost s výkonem funkce). Primárně na základě těchto kritérií je potom třeba u konkrétních výroků hodnotit, zda se z pohledu veřejného činitele nejednalo o tzv. exces, čili vybočení z rámce výkonu veřejné moci, jak o něm ve své judikatuře hovoří zejména Nejvyšší soud (viz např. soudem I. stupně odkazovaný rozsudek ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. spisová značka). Samotné překročení mezí zákonnosti ovšem takový exces bez dalšího nemůže představovat (argumentace žalobce v odvolání nicméně právě tímto směrem z větší části směřuje), taková interpretace by totiž fakticky vylučovala odpovědnost státu ve prospěch odpovědnosti konkrétního úředníka, resp. veřejného funkcionáře. Jinými slovy, např. i za nepravdivé a dehonestační výroky veřejného funkcionáře, které si ale svým konkrétním obsahem zachovávají vazbu na výkon úkolů spojených s veřejnou funkcí, bude odpovídat stát.

12. Soud I. stupně se přitom podle odvolacího soudu s uvedenými kritérii vymezenými Ústavním soudem přesvědčivě vypořádal (viz bod 164 napadeného rozsudku). Žalovaný byl v době, kdy pronesl předmětné výroky, funkce, rovněž fórum, které pro své výroky zvolil, mělo oficiální charakter – jednalo se o oficiální profil Jméno žalovaného jakožto funkce na sociální síti nazev a dále o televizní diskuzní pořad nazev na nazev. Asi nejspornější přitom – i s ohledem na obsah odvolacích námitek – bylo posouzení třetího kritéria, tedy obsahové souvislosti s výkonem funkce. Soud I. stupně upozornil na to, že předmětnými výroky se žalovaný vyjadřoval k činnost obor, která měla za cíl právě působit na politiku orgán, žalovaný se k ní tedy vyjadřoval z pozice funkce (v souvislosti s výkonem funkce). Takové hodnocení je podle odvolacího soudu přiléhavé. Žalovaný se vyjádřil z pozice funkce, tedy orgán orgánu, proti němuž byla – jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně – činnost namířena a v rámci níž byly vznášeny i požadavky na činnost orgán. Předmětné výroky měly pochopitelně politický charakter, to nicméně odpovídá politické povaze orgán (a funkce jejího funkce) a politické a konfrontační povaze události, na kterou žalovaný reagoval. Jak již odvolací soud uvedl výše, u politických veřejných funkcí (odlišně od funkcí čistě úřednických) nelze jejich politický rozměr pomíjet, tento politický rozměr je v jejich případě integrální součástí výkonu veřejné moci.

13. Z hlediska obsahu předmětných výroků se žalovaný přitom omezil v podstatě na to, že činnost obor dne datum politicky odmítl, a to zejména tím, že upozornil na problematickou sestavu organizátorů akce (a z jeho pohledu problematické politické vazby či spíše preference těchto organizátorů) a vyjádřil názor, že nejednají v zájmu obor. Žalovaný přitom nepřekročil rámec politické reakce tím, že by do oficiálního vyjádření zahrnul např. nesouvisející invektivy či osočení vůči konkrétním osobám, které by již (v závislosti na konkrétním obsahu) mohly vybočit z rámce žalovaným vykonávané funkce. V této souvislosti se nabízí právě srovnání s výše citovaným nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. spisová značka, ve kterém Ústavní soud shledal výroky funkce na adresu jeho bývalého funkce (byť pronesené na oficiálním fóru) za vybočující z rámce výkonu funkce, neboť se vztahovaly k událostem, k nimž došlo před tím, než se funkce jméno FO ujal funkce (a měly tedy fakticky charakter dodatečného osobního účtování). Stejně tak se nyní posuzovaný případ liší od věci posuzované Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. spisová značka, který se týkal případu, kdy funkce (jméno FO) v rámci projevu při činnost orgán zaútočil nesouvisejícím způsobem na svého politického oponenta (jméno FO) tím, že ho nařknul z toho, že zavinil Anonymizováno (skrze Anonymizováno). Opačně (tedy ve prospěch odpovědnosti státu) naopak Nejvyšší soud posoudil výroky funkce jméno FO na adresu funkce jméno FO pronesené při oficiálním projevu v rámci akce na připomenutí Událost (viz rozsudek ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. spisová značka).

14. Odvolací soud tedy shrnuje, že dospěl ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že žalovaný se předmětnými výroky nedopustil excesu z výkonu jím zastávané veřejné funkce, a už jen z toho důvodu (bez posouzení toho, zda předmětné výroky byly či nebyly nezákonné z hlediska zásahu do osobnostních práv žalobce) nemůže nést přímou odpovědnost vůči žalobci za tvrzenou újmu jimi způsobenou.

15. Jen nad rámec právě uvedeného odvolací soud doplňuje, že se ztotožnil i s tím, jak soud I. stupně posoudil předmětné výroky věcně. Soud I. stupně k okolnostem konání činnost obor dne datum a zejména k veřejně projevovaným postojům některých osob, které měly významný podíl na její organizaci nebo které byly jejími řečníky, provedl důkladné dokazování. Z něho vyplynulo, že mnohé z těchto osob v minulosti veřejně hájily takové pozice, které lze označit jako Označení. Svou povahou je přitom takové označení hybridním výrokem, je v něm tedy obsaženo subjektivní hodnocení, které nicméně předestírá některé objektivní skutečnosti, ty potom musí být pravdivé (jinými slovy subjektivní hodnocení musí mít v těchto případech základ v pravdivých skutečnostech, a nikoliv ve smyšlených tvrzeních; k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. ). Žalovaný v řízení tento pravdivý základ svých výroků prokázal; dílčí výrok, že pořadatelé ve skutečnosti nehájí zájmy obor, je politicky zabarveným hodnotícím soudem, který nadto nijak nevybočuje z mezí slušnosti (je tedy bez dalšího přípustný). Předmětnými výroky tedy nebylo nezákonně zasaženo do osobnostních práv žalobce, a to rovněž z toho důvodu, že žalobce sám v nich vůbec není konkrétně jmenován (je v nich zahrnut pouze skrze obecné označení organizátorů činnost). Žalobce přitom musel počítat s tím, že pokud se organizačně podílí na výrazném orgán činnost, jehož cílem bylo ovlivnit politiku orgán a v jehož rámci zaznívaly i požadavky na činnost orgán, pak taková akce vzbudí politickou reakci. Současně měl za takové situaci věnovat pozornost tomu, aby tak nečinil s osobami, se kterými nechtěl být podle svého tvrzení veřejně spojován. Jestliže tak neučinil, nemůže se dovolávat ochrany proti tomu, že se tak ze strany politických oponentů (osob, které s činnost politicky nesouhlasí) děje.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle 219 jako věcně správný potvrdil. Vadu přitom odvolací soud neshledal ani ve výroku o nákladech řízení, konečně proti tomuto výroku žalobce neuplatnil žádnou odvolací námitku.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z a s tím, že procesně úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, jejíž výše vychází z , advokátní tarif. Konkrétně mu náleží náhrada za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 19. 2. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 5. 2025) x 10 300 Kč tarifní hodnota ve výši 500 000 Kč dle , písm. a) advokátního tarifu; dále pak 2x režijní paušál ve výši 450 Kč ( advokátního tarifu) a dále náhrada za DPH ve výši 21%, tedy 4 515 Kč. Celkově tedy náhrada nákladů odvolacího řízení činí 26 015 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek stanovených v