Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 128/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 19 995 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, částku 4 995 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, částku 4 995 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 19 995 Kč s příslušenstvím (původně uvedeno jako 25 995 Kč s příslušenstvím, nicméně v této částce byl zahrnutý i kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 000 Kč, který je příslušenstvím). Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím webové stránky www.právnická osoba.cz, kde si žalovaný vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, kde zadal své osobní údaje a kontaktní údaje a heslo pro přístup k profilu, přičemž registraci dokončil zadáním SMS verifikačního kódu do žádosti o úvěr, následně byla předchůdkyní žalobkyně ověřena úvěruschopnost lustrací žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, jakož i z jeho běžného účtu a jelikož nebyly shledány pochyby, byla schválena žádost žalovaného o úvěr. Na podkladě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč bezhotovostně převodem na účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni platit úrok 40 % měsíčně z jistiny, když úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a jistinu mohl žalovaný vrátit kdykoliv. Žalovaný však svým povinnostem nedostál, protože nezaplatil nic a žalovaná částka tak tvoří jistinu 15 000 Kč a úrok 6 000 Kč a smluvní pokuta 4 995 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na společnost právnická osoba., která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud za splnění podmínek rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř.
4. Z listin předložených žalobkyní, jejichž pravost a správnost nebyla sporována, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která byla se žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podané žádosti na webu www.právnická osoba.cz. ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 15 000 Kč s tím, že však mezi nimi byl ujednán maximální limit 20 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku v době dle libosti s tím, že za každý měsíc bude platit také úrok 40 % z jistiny. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že ho lustrovala v databázích, dále na základě jeho žádosti vyšla z příjmu ze zaměstnání, který žalovaný deklaroval ve výši 28 168 Kč, a výdajů, které žalovaný deklaroval ve výši 4 860 Kč. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. Společnost právnická osoba, následně dne datum prodala společnosti právnická osoba. předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, která ji následně obdobně prodala žalobkyni, která tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Z dalších předložených důkazů soud s ohledem na zjištěný skutkový stav a jeho právní posouzení nic dalšího nezjišťoval.
5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky k opakovanému čerpání do výše 20 000 Kč, čehož žalovaný využil a právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla částku 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU ). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
6. S ohledem výklad citovaného ustanovení, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Lustrací žalovaného v uváděných databází pak rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně se dále spokojila pouze s tvrzeními ohledně příjmů a výdajů žalovaného (zde se sluší dodat, že výdaje činily právě částku životního minima jednotlivce dle právních předpisů), což opět nelze považovat za odbornou péči, když tyto údaje nebyly nijak ověřeny. Je třeba upozornit, že § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b) ZSU ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty, které sloužily k posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 věty první ZSU , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývala již v minulosti např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
7. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit dle § 87 odst. 1 věty třetí ZSU a zavázat žalovaného k vrácení zbytku poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný jí nevrátil nic, pročež jí stále dluží částku 15 000 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se společnosti právnická osoba., jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou a následně tato společnost taktéž uzavřela jako postupitelka smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jako postupníkem, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 15 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle § 87 ZSU se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dosud nic neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadovaný kapitalizovaný smluvní úrok ani požadovanou smluvní pokutu. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl žalovaný úspěšnějším účastníkem, když po kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku činil neúspěch žalobkyně 16 310,74 Kč). Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.