Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 209/2026-37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Skalkou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ze dne datum se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, smluvní úrok 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba ze dne , datum, se v části, v níž žalobkyně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba., IČ: IČO (dále je „původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku částka. Žalovaný se dále zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a služby související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradu za možnost hradit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka, představující součet poskytnutého úvěru, pevně sjednaného úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Poslední splátka ve výši částka však byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, původní věřitel úvěr zesplatnil a následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Původní věřitel měl podle žalobkyně před uzavřením této smlouvy dostatečným způsobem posoudit úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalobkyně podáním ze dne datum doplnila svá skutková tvrzení o skutečnosti týkající se postupu jejího právního předchůdce (původního věřitele) při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Dle jejích tvrzení tak původní věřitel činil na podkladě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum, které původní věřitel ověřil předloženou pracovní smlouvou, dodatkem k pracovní smlouvě, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu žalovaného, jakož i nahlédnutím do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové a pracovní poměr a uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí částka a měsíční výdaje částka, takže jeho použitelný měsíční příjem byl vyčíslen částkou částka. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. S ohledem na takto zjištěné okolnosti a výši úvěru částka se splátkou částka měsíčně považoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného za dostatečnou.

3. Při jednání konaném dne datum žalobkyně ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného odkázala na žalobu ze dne datum a své podání ze dne datum. Uvedla, že na podané žalobě trvá s tím, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřil údaje o žalovaném v příslušných registrech a vyžádal si jeho pracovní smlouvu a výplatní pásky.

4. Žaloba byla žalovanému doručena dne datum, žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Z dokumentu s názvem Smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalovaný od původního věřitele obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy částku částka, za což se zavázal, že původnímu věřiteli uhradí celkem částka ve číslo měsíčních splátkách po částka. Součástí smlouvy je také příloha č. hodnota obsahující předpis splátek.

7. Z dokumentu označeného jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně Přílohy č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek – Seznamu pohledávek (žalovaný je uveden pod pořadovým číslem hodnota) a dále z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum soud zjistil, že pohledávku za žalovaným původní věřitel postoupil žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne datum s tím, že dluh má žalobkyni uhradit na uvedený bankovní účet.

8. Z dokumentu označeného jako Transakční historie soud zjistil, že na smlouvu č. hodnota byly v hotovosti postupně uhrazeny částky ve výši částka, a to ve dnech datum, datum, datum a datum. Na uvedenou smlouvu tak byla celkem uhrazena částka částka.

9. Z dokumentu označeného jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum. Z podacího lístku ze dne datum soud dále zjistil, že uvedená výzva byla téhož dne předána k poštovní přepravě.

10. Z dokumentu označeného jako Žádost o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že je od datum zaměstnán (k doložení této skutečnosti předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky), svůj měsíční příjem vyčíslil částkou částka a měsíční výdaje částkou částka (z toho částka na bydlení a energie, částka na dopravu, stravu a osobní potřeby a částka na splátky stávajících půjček). Použitelný měsíční příjem tak byl v tomto dokumentu stanoven na částka. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a disponuje osobním bankovním účtem. Současně potvrdil předložení občanského průkazu a řidičského průkazu k ověření své totožnosti a prohlásil, že není politicky exponovanou osobou. V seznamu závazků uvedl dluh vůči společnosti právnická osoba ve výši částka, z něhož podle jeho prohlášení ještě zbývalo doplatit částka.

11. Ze Souhlasu s pořízením kopie občanského průkazu/jiného dokladu totožnosti pro účely identifikace osoby podle ze dne datum soud zjistil, že k identitě žalovaného coby protistrany předmětného úvěru žalobkyně disponovala fotokopií jeho občanského průkazu.

12. Z dokumentu označeného jako Pracovní smlouva ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba., pracovní smlouvu, podle níž měl od datum vykonávat práci baliče. Z dokumentu označeného jako Dodatek č. hodnota k pracovní smlouvě ze dne datum soud dále zjistil, že pracovní poměr žalovaného u uvedeného zaměstnavatele byl sjednán na dobu neurčitou.

13. Z výplatních pásek za měsíce Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno roku Anonymizováno soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v roce Anonymizováno v srpnu částka, v září částka a v říjnu částka.

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.

15. Podle , (dále jen „ “), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

16. Podle smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.

17. Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (účinného od datum) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovaným dne datum uzavřel úvěrovou smlouvu na částku částka, přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci spisová značka právnická osoba proti jméno FO a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

27. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

28. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že: „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“

29. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES1 byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. Anonymizováno řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l a (absolutní neplatnost právního jednání). Tento závěr ostatně potvrzuje i aktuálně účinné znění ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Žalobkyně soudu předložila vyplněnou žádost o úvěr ze dne datum, ve které jsou uvedeny základní informace o majetkové situaci žalovaného. Dle tohoto dokumentu měl mít žalovaný příjem ve výši částka, avšak kromě životních nákladů (v žádosti o úvěr jako tyto náklady uvedl výdaje za bydlení a energie ve výši částka a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši částka) žalovaný v této žádosti uvedl, že má také další půjčku s měsíční splátkou ve výši částka. Z celkového dluhu ve výši částka u společnosti Provident mu podle jeho prohlášení zbývalo doplatit ještě částka. Původní věřitel však dále nezjišťoval, z jakého důvodu byl předchozí úvěr sjednán, za jakých podmínek byl splácen ani zda žalovaný prostřednictvím nového úvěru fakticky neřešil své stávající dluhové zatížení. Současně původní věřitel neověřoval ani skutečnou výši zbývajícího závazku vůči společnosti Provident a spokojil se pouze s tvrzením žalovaného uvedeným v žádosti o úvěr. Podle soudu tak zde byly důvodné pochybnosti stran toho, zda žalovaný uzavřením dalšího úvěrového produktu tzv. nevytloukal klín klínem v podobě krátkodobého získání volných finančních prostředků k úhradě svých jiných dluhů, když právě této situaci se snaží úprava institutu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zabránit.

31. Žalobkyně dále tvrdila, že výdaje žalovaného byly zkoumány také z výpisů z bankovního účtu žalovaného a že byly provedeny lustrace žalovaného v příslušných veřejných registrech, tyto podklady však nebyly soudu předloženy. Žalobkyně neuvedla, jakým způsobem původní věřitel informace z těchto zdrojů vyhodnotil a jaký význam jim při posouzení úvěruschopnosti žalovaného přikládal. Nelze tak ověřit, jaké konkrétní poznatky původní věřitel z těchto zdrojů získal a zda je při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr vůbec zohlednil. Z předložených listin nevyplývá ani to, že by původní věřitel například jakkoli zohlednil kolísání příjmů žalovaného v měsících předcházejících uzavření smlouvy a posuzoval jeho vliv na schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet. Původní věřitel se tak dle soudu spokojil pouze s informacemi o příjmech a výdajích, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a doložení jeho příjmů ověřil pracovní smlouvou a výplatními páskami za poslední tři měsíce. Pouhé vyplnění údajů v žádosti o úvěr však podle soudu nedokládá, že by tyto údaje byly původním věřitelem skutečně vyhodnoceny, vzájemně poměřovány a následně též prověřeny.

32. Za dané situace se tak podle soudu měl původní věřitel majetkovou situací žalovaného více zabývat, zejména ověřit charakter a rozsah jeho stávajícího zadlužení a posoudit, zda po úhradě pravidelných životních nákladů a splátek již existujícího závazku či závazků bude žalovanému nadále zbývat dostatek prostředků k řádnému splácení nově poskytovaného úvěru či zda žalovaný nemá obdobných výdajů více. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Předmětná úvěrová smlouva proto nemůže obstát jako platná, a tudíž soud nemohl žalobkyni přiznat právo na zaplacení částky částka coby příslušných smluvních nároků.

33. Soud se dále zabýval tím, zda nebylo ze strany původního věřitele poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. S ohledem na obsah předložených dokumentů přitom má soud za to, že žalovanému byla od původního věřitele dne datum poskytnuta finanční hotovost ve výši částka, kterou žalovaný do dnešního dne vrátil v rozsahu částka (viz dokument s názvem Transakční historie v odst. 8 tohoto rozsudku). Soud tak má za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele dle ustanovení , 2 bezdůvodně obohatil v rozsahu částka, proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil. Soud při výpočtu výše bezdůvodného obohacení žalovaného zohlednil, že na smlouvu č. hodnota byly v hotovosti postupně uhrazeny částky ve výši částka, a to ve dnech datum, datum, datum a datum. Na uvedenou smlouvu tak byla celkem uhrazena částka částka. Soud proto tyto platby posoudil jako částečné plnění žalovaného na vrácení jemu převedených peněžních prostředků. V rozsahu, v němž žalovaný tuto povinnost splnil, jeho závazek podle zanikl. Od částky částka proto soud odečetl již uhrazenou částku částka. Dosud neuhrazená jistina tak činí částka.

34. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle , ve znění účinném v době počátku prodlení, v mezích žalobního petitu.

35. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán ( ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než prostřednictvím výzvy ze dne datum, dané k poštovní přepravě téhož dne. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde ( ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Podle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, s tím že žalovaný měl dle tohoto oznámení plnit nejpozději do datum a od datum je žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle a

36. Závěr soudu o tom, že bezdůvodné obohacení bylo žalovanému uloženo vydat žalobkyni, vychází ze skutečnosti, že příslušná pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena na žalobkyni v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. (výrok I. rozsudku).

37. Protože úvěrovou smlouvu má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (úrok, poplatky, smluvní pokutu a úrok z prodlení před datem datum) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán (výrok II.)

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady na vedení tohoto řízení neměl.

39. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.