Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 92/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 24 830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 24 830 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 731,78 a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 15 730,70 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 372,97 a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 15 730,70 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 24 830 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 731,78 a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 15 730,70 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 372,97 a nadále běžícím ve výši 14,75 % ročně z částky 15 730,70 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 3. 2026, doplněnou podáním ze dne 19. 6. 2026 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 24 830 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 22. 9. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 26 847 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 19 617 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 730 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78týdenních (sedmidenních) splátkách po 665 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 3. 2024. Žalovaná však nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 1. 12. 2023. Ke dni 21. 3. 2024 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení, dlužná jistina činila 15 730,70 Kč a dlužný poplatek 9 099,30 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 27 017 Kč.
Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako ostraha ve společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 18 136 Kč, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.
Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 21. 10. 2025 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 46 326,35 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 46 326,35 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje.
Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 24 830 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 730,70 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 099,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 327,97 Kč (úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 730,70 Kč od 22. 3. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 731,78 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 730,70 Kč od 22. 3. 2024, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 21. 10. 2025), úroků ve výši 14,75% ročně z dlužné jistiny ve výši 15 730,70 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 730,70 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem zaslaným doporučeně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, a tak soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.
5. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne 22. 9. 2022, na základě které byla žalované poskytnuta částka 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 26 847 Kč. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 51 847 Kč v 78týdenních splátkách po 665 Kč, kdy poslední splátka činí 642 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 9. 2022 včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru).
Z tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 27 017 Kč.
6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr podepsané dne 22. 9. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedla, že pracuje na plný úvazek jako ostraha, s čistým příjmem 18 136 Kč měsíčně, u společnosti právnická osoba se sídlem ve adresa. Její příjem měl být dle zákaznické karty ověřen podle předložené pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2022 a výplatních pásek za měsíce červenec a srpen 2022. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit 4 000 Kč, nesplácela spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Dále uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená. Výdaje žalované nebyly doloženy žádným způsobem. Bydliště žalované je v adresa, adresa výběru (trvalý pobyt) žalované se nachází na adrese adresa a náhradní kontaktní adresa žalované je na adrese adresa.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 ve spojení s přílohou č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávky, zejména řádek 854 a Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 21. 10. 2025, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 21. 11. 2025.
8. Z výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 a podacího lístku ze dne 16. 1. 2026 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné úvěrové smlouvě uzavřené mezi účastníky.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 18 C 92/2026 -10 ze dne 9. 6. 2026, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání splnění povinnosti zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně v reakci na výzvu uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet a za tím účelem provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované týkajících se jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů, kdy tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako ostraha ve společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 18 136 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě.
K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla a doložila zákaznickou kartu podepsanou žalovanou, dále Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Smluvní podmínky k této smlouvě. Dále výslovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy a nejsou uchovávány.
Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná sdělila údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.
24. Žalobkyně sice tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výši příjmů žalované z jí předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek, avšak tyto doklady soudu nepředložila, a to ani přes výzvu soudu obsaženou v usnesení č. j. 18 C 92/2026 -10 ze dne 9. 6. 2026. Tvrzení žalobkyně, že těmito doklady již nedisponuje, nemůže obstát, neboť podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru byla její právní předchůdkyně povinna dokumenty a záznamy týkající se posouzení úvěruschopnosti uchovávat po zákonem stanovenou dobu. Nebylo proto prokázáno, že údaje o příjmech žalované byly skutečně a řádně ověřeny.
Pokud jde o výdaje žalované, ty nebyly doloženy ani ověřeny žádným způsobem. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých konkrétních údajů tato částka vychází a zda odpovídá skutečným životním nákladům žalované. Současně nebylo postaveno najisto ani místo jejího faktického bydliště. V zákaznické kartě je uvedena adresa v adresa, jako adresa trvalého pobytu adresa a jako náhradní kontaktní adresa adresa. Není tak zřejmé, kde žalovaná v době uzavření smlouvy skutečně žila a jaké náklady na bydlení pravidelně hradila. Přitom samotná skutečnost, že žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nemůže bez dalšího postačovat k závěru o konkrétní výši jejích nákladů na bydlení. Již samotná výše žalovanou deklarovaných měsíčních výdajů vzbuzuje důvodné pochybnosti o správnosti a úplnosti posouzení její úvěruschopnosti. Při čistém měsíčním příjmu 18 136 Kč a deklarovaných výdajích 4 000 Kč by žalované po úhradě běžných nákladů mělo zbývat více než 14 000 Kč měsíčně. Není však zřejmé, zda do uvedené částky byly zahrnuty veškeré pravidelné životní náklady, zejména náklady na stravu, hygienické potřeby, ošacení, dopravu do zaměstnání či telekomunikační služby. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná disponovala telefonním kontaktem a elektronickou adresou. Právní předchůdkyně žalobkyně však nijak nezjišťovala, zda a v jaké výši žalovaná vynakládá prostředky na telekomunikační služby ani zda deklarované měsíční výdaje zahrnovaly veškeré pravidelné životní náklady. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně správnost a reálnost žalovanou uvedených výdajů nijak dále neověřovala.
Soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně neprokázala provedení jakéhokoli ověření úvěrové historie žalované a její platební morálky v příslušných registrech. Tvrdila sice, že byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku, avšak k tomuto tvrzení nepředložila žádný důkaz. Nebylo ani tvrzeno a prokázáno prověření údajů v Centrální evidenci exekucí či v registrech klientských informací (např. SOLUS, NRKI nebo BRKI).
Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů sdělených samotnou žalovanou, aniž by jejich správnost v potřebném rozsahu ověřila z nezávislých zdrojů, a to přesto, že nejméně v rozsahu nutných životních výdajů budí více než pochybnost o své správnosti (náklady na bydlení v nájmu ve výši 4 000 Kč měsíčně v roce 2022). Za této situace soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti nebylo založeno na dostatečných, spolehlivých a ověřených informacích o příjmech, výdajích a celkové zadluženosti žalované, a nebylo proto způsobilé vyloučit důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.
26. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 9. 2022 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná z důvodu jejího rozporu s donucujícími ustanoveními zákona, tj. pro rozpor s veřejným pořádkem.
27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.
29. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyni žalobkyně poskytla žalované dne 22. 9. 2022 částku 25 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, k jejímuž vrácení se žalovaná zavázala v 78 týdenních splátkách. V průběhu trvání úvěrové smlouvy pak žalovaná uhradila částku 27 017 Kč, čímž uhradila žalobkyni vyšší částku, než činilo její bezdůvodné obohacení. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru a žalovaná uhradila celou částku bezdůvodného obohacení, soud v celém rozsahu žalobu zamítl (výrok I.).
30. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla sice úspěšnější žalovaná, avšak té žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).