Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 57/2026-50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 15 000 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum uzavřela společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto vrátit spolu s příslušenstvím ve 13měsíčních splátkách.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil na den datum ústní jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast soudu omluvila.

4. Soud provedl dokazování listinami, a to:

 smlouvou o úvěru ze dne datum, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný se dohodli, že tato společnost poskytne žalovaného v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit ve 13měsíčních splátkách po 1 950 Kč spolu s úrokem ve výši 25,85 %, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč, celkem tedy dlužná částka činila 25 950 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že převzal v hotovosti částku 15 000 Kč,

 předžalobní výzvou ze dne datum, včetně podacího lístku ze dne datum, ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 31 609,25 Kč,

 předžalobní výzvou ze dne datum, ze které soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 49 172,38 Kč do sedmi dnů od odeslání výzvy,

 smlouvami o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek a smlouvou o prodeji části závodu, ze kterých soud zjistil, že společnost právnická osoba prodala část podniku společnosti právnická osoba., tato společnost pak postoupila pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba a tato společnost pak na žalobkyni,

 žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze kterého soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je podnikatelem, průměrný měsíční příjem z podnikání činí 16 804 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje činí 13 797 Kč, z toho na bydlení 7 930 Kč, na energie 1 367 Kč, stravování 2 500 Kč a telefon 2 500 Kč.

5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.

6. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.

7. Předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný se dne datum dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 13měsíčních splátkách po 1 950 Kč spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 25 950 Kč. Žalovaný peněžní prostředky obdržel v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která představuje současně spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 ZSU.

15. Podle § 86 ZSU je povinností věřitele před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

16. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, ze kterých zjistil, že výše měsíčního příjmu při zohlednění životního minima a jeho měsíčních závazků, je dostačující pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Taktéž byl žalovaný lustrován v interním systému a ve veřejných rejstřících. Ze žádosti o úvěr však vyplývá, že žalovaný deklaroval průměrný měsíční příjem z podnikání ve výši 16 804 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 13 797 Kč. Po odečtení výdajů mu tak zbývala částka pouze 3 007 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že sjednaná měsíční splátka činila 1 950 Kč, představoval tento rozdíl finanční rezervu pouhých 1 057 Kč měsíčně. Takto nízká rezerva se jeví jako nedostatečná, a to zejména s ohledem na skutečnost, že příjmy žalovaného pocházely z podnikatelské činnosti, a byly tedy svou povahou proměnlivé a nejisté. Žalobkyně dále nijak netvrdila, zda ověřovala, zda má žalovaný závazky u jiných bankovních či nebankovních subjektů, ať už jako fyzická osoba či jako podnikatel, přičemž k nařízenému ústnímu jednání se nedostavila, z toho důvodu nemohla být soudem poučena podle , 3 o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. Na základě toho nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo dostačující a správné, a proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neprokázala, že by při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy postupovala s odbornou péčí.

17. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, a soud mu proto uložil tuto částku žalobkyni zaplatit a ve zbytku žalobu zamítl. Stejně tak soud zamítl žalobu do požadovaného smluvního úroku, když tento vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyl platně ujednán.

18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud zapůjčené peněžní prostředky neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.

19. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle kterého žalovaný byl úspěšný ve větší míře (vzhledem k zamítnutému příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.