Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 140/2025-51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice

o zaplacení částky 28 206,89 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši 28 206,89 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 24 265,79 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 265,79 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení žalované České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku, jejíž výše a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši 28 206,89 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 24 265,79 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 265,79 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech řízení žalované České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku, jejíž výše a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši celkem 28 206,86 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že právnická osoba, akciová společnost, dne datum uzavřel jako postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouvy je postoupení portfolia pohledávek právního předchůdce žalobkyně, který na území České republiky ukončuje svoji činnost. K postoupení portfolia pohledávek na žalobkyni došlo s účinností ke dni datum. Součástí postoupeného portfolia pohledávek je pohledávka za žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne datum rámcovou o platebních službách včetně revolvingovém úvěru č. hodnota za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 45 000 Kč. Na základě smlouvy o úvěru předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat úvěr opakovaně, vždy do výše povoleného úvěrového limitu. Mezi stranami bylo dohodnuto splácení poskytnutého úvěru, spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p.a. po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy, v měsíčních splátkách ve výši 5% z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem březnem roku 2019. Dále bylo dohodnuto, že žalovaná zaplatí žalobkyni vyúčtované poplatky, tedy ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů ve výši stanovené sazebníkem platným ke dni vyúčtování, přičemž cenu za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč za každý započatý měsíc a za pojištění pro případ nemožnosti splácení částku ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Právní předchůdce žalobkyně v souladu se zákonem ověřil úvěruschopnost žalované a tato byl po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná. Žalovaná platila dohodnuté splátky od měsíce března roku 2019 do měsíce března roku 2024. Žalobkyně upomínala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a vzhledem, že tak neučinila, odstoupila žalobkyně ke dni datum od úvěrové smlouvy v souladu ust. bodu 3.2 Produktových podmínek pro revolvingové úvěry. Vzhledem k tomu, že žalovaná na upomínky nereagovala a dlužné splátky nezaplatila, byla dne datum vyzvána k zaplacení dluhu v termínu do datum s tím, že zůstatek úvěru se stal splatný dne datum. Žalovaná svou povinnost nesplnila a pohledávku žalobkyni nezaplatila. Žalovaná částka se sestává z nezaplacené jistiny ve výši 24 266,79Kč, nezaplacených smluvních úroků ve výši 3 222 Kč a nezaplacených poplatků ve výši 719,10Kč (poplatky za pojištění vždy částka 119,85Kč v měsíci 03/2024-08/2024). Dále žalobkyně nárokuje přirůstající úrok z prodlení v zákonné sazbě a úrok řádný v sazbě zákonného úroku z prodlení.

2. Opatrovnice žalované s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobkyně nedoložila, jakou výši jistiny žalovaná čerpala a tedy, jakou výši jistiny je oprávněna nárokovat. Dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele – žalované splácet spotřebitelské úvěry. Pokud bylo vycházeno jen z údajů pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr, pak právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z údajů uvedených žalovanou, která nebyla blíže specifikována ani doložena. V daném případě pak právní předchůdce žalobkyně vycházel jen z informací od žalované, nemohl tak dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. K této neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení platí, že poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele. Jelikož tyto náležitosti poskytovatel úvěru nesplnil, je proto předmětná smlouva o revolvingovém úvěru neplatná. Pokud by žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky, z nichž je evidován vůči žalované dluh ve výši 28 206,89 Kč, vznikl by jí nárok na vrácení této jistiny.

3. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tak, že žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši 29 000 Kč, přičemž žalobkyně provedla prověření na základě výpisu z účtu žalované a jejího průměrného příchozího měsíčního příjmu. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, její zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalobkyně tedy aktivně prověřovala insolvenční rejstřík, bankovní registr, exekuční portál. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 8 000 Kč a nájemné ve výši 0 Kč. Žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického na částku 16 000 Kč. Žalobkyně dále stanovila náklady žalované takto: 10 000 Kč (nájem, i když žalovaná tvrdil nájem 0 Kč) +3 000 Kč vodné/stočné/energie + 3 000 Kč strava, ošacení a další výdaje. Celkem tedy částka 16 000 Kč. Žalovaná na žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti tyto úvěry: Úvěr se splátkou 859 Kč. Splátka nového úvěru činila 2 250 Kč. Nové splátkové zatížení činilo 3 109 Kč. Celkové zatížení jsou náklady ve výši 16 000 Kč, splátky ve výši 3 109 Kč. Žalovaná byla schopna úvěr splácet. Žalobkyně znala výši přijmu žalované, z dostupných údajů stanovila výdaje, měla přehled o dosavadních dluzích žalované a pokud žalovaná spadla do dluhové pasti, stalo se tak až po uzavření smlouvy se žalobkyní v důsledku přijetí dalších závazků bez vlivu žalobkyně.

4. To, že žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně si počínala při posuzování schopnosti úvěr splácet obezřetně svědčí i skutečnost, že žalovaná využívala řádně kontokorentní úvěr od jeho počátku v roce 2019 do měsíce března roku 2024. Žalovaná vyčerpala kontokorentní úvěr v částce 28 887,97 Kč a zaplatila celkem 7 500 Kč.

5. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami:

Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota a schvalovacího dopisu ze dne datum soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr, spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem březnem roku 2019. Žalovaná v žádosti uvedla údaje o svém zaměstnavateli, výši příjmu a výdajů.

Odstoupením od úvěrové smlouvy, včetně dokladu o odeslání žalobkyně prokázala, že žalovaná neplnila podmínky úvěrové smlouvy (řádně nehradila splátky), a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a úvěr se stal splatným ke dni datum.

Zy nazvané Podklady pro soudní jednání soud zjistil, že jde o evidenci z interního systému žalobkyně, dle které činila dlužná jistina ke dni datum částku 28 887,97 Kč. Ke dni zesplatnění úvěru pak činila dlužná jistina 24 265,79 kč, kapitalizovaný smluvní úrok 3 222 Kč a poplatky 719,10 Kč. Dle této evidence žalobkyně žalovaná uhradila celkem 7 500 Kč.

Notářským zápisem sp. zn. spisová značka, ze dne datum, včetně přílohy - seznam postoupených pohledávek, žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci v tomto sporu a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována.

Z předžalobní upomínky ze dne datum vč. dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 31 792,42 Kč do datum.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p.a., v měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané dlužné částky počínaje měsícem březnem roku 2019. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr údaje o svém zaměstnavateli, výši příjmu a výdajů.

Notářským zápisem sp.zn. spisová značka, ze dne datum, včetně přílohy - seznam postoupených pohledávek, žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci v tomto sporu a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. . Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), a to včetně ustanovení a 87 tohoto zákona.

8. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle , ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Ustanovení a je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

12. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně doložila k prokázání skutečnosti, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, pouze žádost o poskytnutí úvěru au Podklady pro soudní jednání. Těmito důkazy nebylo tvrzení žalované o zkoumání úvěruschopnosti prokázáno. K jednání soudu dne datum se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti poučení ve smyslu ust. , aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnosti vyplývající z , což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.

13. Ačkoliv ustanovení , věty druhé, ve znění účinném do datum (tedy v době uzavření úvěrové smlouvy ze dne datum), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice 2008/48/ES ze dne datum, která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne 5. 3 2020, sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení , věta druhá, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatnosti posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalované. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

14. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy ze dne datum je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení věty třetí , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení však nebylo prokázáno, jakou částku právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaná vyčerpala kontokorentní úvěr v částce 28 887,97Kč, avšak prokázání této skutečnosti doložila pouzeu Podklady pro soudní jednání. Jelikož jde pouze o výpis z interní evidence žalobkyně, která sama úvěr neposkytla, nejde dle názoru soudu o dostatečný důkaz k prokázání tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky poskytl. Pokud žalobkyně označila jako důkaz výpis z úvěrového účtu, tento nedoložila. K jednání soudu dne datum se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti poučení ve smyslu ust. , aby navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní jednak ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a ani ohledně poskytnutí finanční prostředků žalované bez právního důvodu. Soud proto žalobu žalobkyně jako zcela nedůvodnou zamítl.

15. Podle ust. rozhodl soud o povinnosti žalobkyně uhradit České republice náklady řízení žalované tedy náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování opatrovníka žalované, jejichž výše a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.