Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 166/2026-91
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 101.184 Kč / s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36.304 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 32.877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77.533 Kč od 21. 7. 2023 do 31. 8. 2023, z částky 77.033 Kč od 1. 9. 2023 do 29. 9. 2023, z částky 76.833 Kč od 30. 9. 2023 do 25. 10. 2023, z částky 76.633 Kč do 26. 10. 2023 do 31. 10. 2023, z částky 76.333 Kč od 1. 11. 2023 do 28. 11. 2023, z částky 76.131 Kč od 29. 11. 2023 do 22. 12. 2023, z částky 75.331 Kč od 23. 12. 2023 do 25. 12. 2023, z částky 75.131 Kč od 26. 12. 2023 do 31. 1. 2024, z částky 74.631 Kč od 1. 2. 2024 do 27. 2. 2024, z částky 74.431 Kč od 28. 2. 2024 do 22. 4. 2024, z částky 73.931 Kč od 23. 4. 2024 do 30. 8. 2024, z částky 73.431 Kč od 31. 8. 2024 do 31. 10. 2024, z částky 73.181 Kč od 1. 11. 2024 do 25. 11. 2024, z částky 72.681 Kč od 26. 11. 2024 do 28. 2. 2025, z částky 72.181 Kč od 1. 3. 2025 do 19. 5. 2025, z částky 71.681 Kč od 20. 5. 2025 do 17. 7 2025, z částky 70.681 Kč od 18. 7. 2025 do 6. 10. 2025, z částky 70.181 Kč od 7. 10 2025 do 5. 1. 2026, z částky 69.681 Kč od 6. 1. 2026 do 1. 4. 2026, z částky 69.181 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení, co do částky 32.003 Kč a co do úroku ve výši 62,1 % ročně z částky 65.127,41 Kč od 21. 7. 2023 do 13. 8. 2023 ve výši 2.594,88 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 65.127,41 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36.304 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 32.877 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 77.533 Kč od 21. 7. 2023 do 31. 8. 2023, z částky 77.033 Kč od 1. 9. 2023 do 29. 9. 2023, z částky 76.833 Kč od 30. 9. 2023 do 25. 10. 2023, z částky 76.633 Kč do 26. 10. 2023 do 31. 10. 2023, z částky 76.333 Kč od 1. 11. 2023 do 28. 11. 2023, z částky 76.131 Kč od 29. 11. 2023 do 22. 12. 2023, z částky 75.331 Kč od 23. 12. 2023 do 25. 12. 2023, z částky 75.131 Kč od 26. 12. 2023 do 31. 1. 2024, z částky 74.631 Kč od 1. 2. 2024 do 27. 2. 2024, z částky 74.431 Kč od 28. 2. 2024 do 22. 4. 2024, z částky 73.931 Kč od 23. 4. 2024 do 30. 8. 2024, z částky 73.431 Kč od 31. 8. 2024 do 31. 10. 2024, z částky 73.181 Kč od 1. 11. 2024 do 25. 11. 2024, z částky 72.681 Kč od 26. 11. 2024 do 28. 2. 2025, z částky 72.181 Kč od 1. 3. 2025 do 19. 5. 2025, z částky 71.681 Kč od 20. 5. 2025 do 17. 7 2025, z částky 70.681 Kč od 18. 7. 2025 do 6. 10. 2025, z částky 70.181 Kč od 7. 10 2025 do 5. 1. 2026, z částky 69.681 Kč od 6. 1. 2026 do 1. 4. 2026, z částky 69.181 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení, co do částky 32.003 Kč a co do úroku ve výši 62,1 % ročně z částky 65.127,41 Kč od 21. 7. 2023 do 13. 8. 2023 ve výši 2.594,88 Kč, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 65.127,41 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 101.184 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalované ze Smlouvy o úvěru č. číslo úvěru uzavřené mezi účastníky dne 27. 10. 2022.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl následující listinné důkazy předložené žalobkyní:
4. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná má skóre 453, tedy nízké riziko nesplácení úvěru. Podle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidován žádný dluh o splatnosti.
5. Z předsmluvního formuláře, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. číslo úvěru dne 27. 10. 2022, z Přílohy č. 1 k návrhu smlouvy ze dne 27. 10. 2022, z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy ze dne 27. 10. 2022, z oznámení o schválení úvěru ze dne 31. 10. 2022 a ze splátkového kalendáře má soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 67.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 62,10 % ročně (RPSN 79,08 %) ve formě 48 měsíčních splátek po 4.336 Kč měsíčně do 15. dne v měsíci (počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen); celkem měla na poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit částku 182.640 Kč. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení 499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů, maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok, a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina a úroky. Pro případ prodlení žalované s úhradou nové jistiny vzniklé zesplatněním byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny (nesplacená jistina + úroky) za každý den prodlení. Účastníci si dále ujednali poplatky za předčasné zaplacení úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).
6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 27. 10. 2022 poukázala žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě č. číslo částku 67.000 Kč (jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo smlouvy číslo).
7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila v období od 15. 12. 2022 do 15. 7. 2023 celkem částku 30.696 Kč, přičemž ani jednu splátku neuhradila včas a splátky za měsíc červen a červenec 2023 neuhradila v plné výši.
8. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu (dlužné splátky č. 5 a č. 6 za měsíce duben 2023 a květen 2023) s tím, že pokud nedojde k úhradě dlužných splátek, může dojít k zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne 15. 6. 2023 v témže znění vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek za duben až červen 2023 a výzvou ze dne 17. 7. 2023 k úhradě dlužných splátek za květen až červenec 2023.
9. Z oznámení ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění závazků z důvodu prodlení o délce 65 dnů a vyzvala ji k úhradě částky 77.533 Kč (jistina 65.127,41 Kč, úrok za úvěr 9.378,51 Kč, smluvní pokuty 1.497 Kč, náklady 1.000 Kč) ve lhůtě do 10 dnů od odeslání oznámení.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 6. 2026 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěr o délce 65 dnů došlo k datu 19. 7. 2023 k zesplatnění úvěru a vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby (nová jistina 74.505,92 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6. 1. ve výši 1.497 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně za prodlení po zesplatnění úvěru ve výši 32.003 Kč k datu vyhotovení výzvy, náhrada nákladů 1.000 Kč a úrok 62,1 % ročně).
11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 67.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroku ve výši 62,1 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami stanovenými smlouvou. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, žalobkyni uhradila pouze ve lhůtě splatnosti pouze 8 splátek v celkové výši 30.696 Kč. S ohledem na uvedené měla žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
17. K úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila hodnocení klienta, výpisy z registru NRKI a SOLUS a vybrané pohyby na účtu žalované za období od května 2022 do října 2022 a uvedla, že schopnost žalované prověřila z prohlášení žalované, z dokladů o jejích příjmech (příjem 20.000 Kč), ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI, zjistila, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku. Vycházejíc z uvedených dokumentů, z interního skóringu a z porovnání příjmů a výdajů dospěla k závěru, že žalované je možné poskytnout úvěr ve sjednané výši. Soud se však s názorem žalobkyně neztotožnil. Žalobkyně sice v dokumentu označeném jako hodnocení klienta uvedla, že žalovaná disponuje pravidelným měsíčním příjmem ve výši 20.000 Kč a tuto skutečnost ověřila ve vybraných pohybech na účtu žalované, co se však týče výdajů žalované, jejich reálnou výši žádným způsobem neprověřovala, vycházela z hypotetické částky 10.298 Kč (životní minimum 4.620 Kč, náklady na bydlení 3.570 Kč a splátky úvěru 2.108 Kč). Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Žalobkyně tedy měla před poskytnutím úvěru prověřit příjmy a výdaje žalované a provést řádnou analýzu její celkové finanční a majetkové situace a jejího domácího rozpočtu, a pokud tak neučinila, nemohla dospět k závěru, že žalovaná bude s velkou pravděpodobností schopen poskytnutý úvěr splácet ve splátkách po 4.336 Kč. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedodržela postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomu dle názoru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná uhradila pouze 8 ze sjednaných 48 splátek. Důsledkem porušení ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání úvěrové smlouvy je dle ust. § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku absolutní neplatnost této smlouvy. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
18. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku občanského zákoníku . Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz), v nichž Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
19. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou (popř. část dobrovolně nevrácenou). Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali úrok ve výši přesahující 60 % ročně, RPSN činí 79,08 % (tedy RPSN i úroky převyšující obvyklé úroky a RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek a zároveň náklady v souvislosti s prodlením se zaplacením, tedy několik sankcí za porušení obdobné povinnosti žalovaného, sankce za předčasné zaplacení úvěru, přičemž celková částka, kterou měla žalovaná během čtyř let zaplatit, převyšovala téměř trojnásobně poskytnutý úvěr, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku ) pro zmíněnou nespravedlivost.
20. Smlouva uzavřená mezi účastníky byla soudem posouzena jako neplatná, nicméně účastníci jsou povinni vrátit si navzájem poskytnutá plnění z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku . Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalované poskytla částku 67.000 Kč a žalovaní žalobkyni uhradila celkem 30.696 Kč, soud žalobkyni přiznal právo pouze na rozdíl mezi poskytnutým plněním a splátkami žalované (67.000 Kč – 30.696 Kč), t. j. částku 36.304 Kč. Při vypořádání bezdůvodného obohacení ohledně úroků z prodlení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 32.877 Kč (požadovaná částka 69.181 Kč – přiznaná částka 36.304 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, smluvní pokuty ve výši 32.003 Kč a úroku ve výši 62,1 % ročně ave výši 15 % ročně soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (požadováno plnění dle neplatné smlouvy).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.