Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 26/2025-132

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 62 598,96 Kč s přísl. / úvěr

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 45 000 Kč s přísl., a to se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně od 25. 2. 2025 do učiněného zpětvzetí.

II. Žaloba se zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 17 598,96 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 17 598,96 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 45 000 Kč ode dne 14. 10. 2024 do 24. 2. 2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 626 Kč na účet č. 3703-226341/0710 variabilní symbol 1811002625, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 45 000 Kč s přísl., a to se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně od 25. 2. 2025 do učiněného zpětvzetí.II. Žaloba se zamítá co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 17 598,96 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 17 598,96 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 45 000 Kč ode dne 14. 10. 2024 do 24. 2. 2025.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 626 Kč na účet č. 3703-226341/0710 variabilní symbol 1811002625, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit ji žalovanou částku 62 598,96 Kč včetně příslušenství, a to z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru uzavřené dne 13. 6. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Touto smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši žalované částky, a to zohlednění dílčích plateb žalovaného.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyni ničeho nedluží. Uváděl, že na jeho účet byly zaslány 2 platby. První obdržel ve výši 45 000 Kč dne 13. 6. 2024 a ještě týž den ji vrátil zpět. Další platbu v totožné výši obdržel na svůj účet dne 25. 6. 2024 a tuto vrátil dne 25. 2. 2025 na účet uvedený v obdrženém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě). Uváděl, že v minulosti klikl na nějaký reklamní odkaz, který si vyžádal vstup do jeho bankovnictví a tím zřejmě umožnil ke svému účtu a údajům. Dosud mu chodí e-mailové zprávy, že má schválené úvěrové rámce a další nevyžádané služby. Uváděl, že ničeho nepodepsal, neodsouhlasil podmínky. Nesouhlasil s úhradou dalších částek, které žalobkyně považuje za příslušenství, nákladů řízení a dalších poplatků.

3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal dne 13. 6. 2024 částku 45 000 Kč, dne14. 6. 2024 částku 5 000 Kč a dne 25. 6. 2024 částku 45 000 Kč vždy na bankovní účet č. č. účtu pod VS číslo, celkem tak čerpal 95 000 Kč. Před postoupením pohledávky uhradil žalovaný celkem 50 193,28 Kč, Postoupená pohledávka ve výši žalované částky 62 598,96 Kč je tvořena jistinou ve výši 45 000 Kč, náhradou účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč, a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 16 848,96 Kč.

4. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 45 000 Kč s příslušenstvím, a to s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 25. 2. 2025 do zpětvzetí, když žalovaný částku 45 000 Kč dne 25. 2. 2025 žalobkyni uhradil. Setrvala na zaplacení částky 17 598,96 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 17 598,96 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 45 000 Kč ode dne 14. 10. 2024 do 24. 2. 2025 a nákladů řízení.

5. Soud pak do řízení zastavil co do výše učiněného zpětvzetí v souladu s ust. -4 z. č. .

6. Soud provedl k důkazu y předložené žalobkyní a pokládá na základě listin předložených žalobkyní za prokázané a za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti:

A) Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 6. 2024 spolu se Standardními podmínkami má soud za prokázané, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, ve které si smluvní strany sjednaly výši úvěrového rámce 45 000 Kč, s datem splatnosti do 13. 10. 2024, výpůjční úrokovou sazbou ve výši 146,949 % z nesplaceného úvěru ve výši 38 818,82 Kč, RPSN činila 299,98%.

B) Žalovaný čerpal dne 13. 6. 2024 částku 45 000 Kč, dne 14. 6. 2024 částku 5 000 Kč a dne 25. 6. 2024 částku 45 000 Kč vždy na bankovní účet č. č. účtu pod VS číslo, celkem tak čerpal 95 000 Kč. Žalovaný uhradil 50 193,28 Kč právnímu předchůdci žalobkyně a dne 25. 2. 2025 pak 45 000 Kč žalobkyni.

C) Dopisem ze dne 14. 11. 2024 oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši žalované částky.

D) Předžalobní upomínku, jímž by byl žalovaný upomenut o zaplacení dluhu před podáním žaloby žalobkyně nezmínila ani nepředložila.

E) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni.

4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále též jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. V daném případě právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici doklad totožnosti žalovaného (občanský průkaz). O žádosti o spotřebitelský úvěr a údaje v ní se žalobkyně nezmiňuje. Nelze tedy nikterak posoudit údaje, které byly či nebyly k dispozici. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že právní předchůdce žalobkyně provedla lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB, avšak výstupy z těchto registrů žalobkyně nepředložila; nicméně takové výpisy samy o sobě úvěruschopnost neprokazují. Dále žalobkyně uváděla, že její právní předchůdce ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nepředložila k tomu však žádné důkazy. Jelikož právní předchůdce žalobkyně neposuzoval úvěruschopnost řádně, resp. Toto žalobkyně nikterak neprokázala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

6. Soud dále posuzoval spotřebitelskou smlouvu podle právní úpravy na ochranu spotřebitele představované a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel: Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit [srv. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133)]. Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srv. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat [nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181)]“.

7. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

8. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 299,98 %, sjednaný smluvní úrok činí 146,949 % ročně, při půjčení částky 45 000 Kč měla činit celková vrácená částka 80 818,82 Kč a lhůta splatnosti byla 4 měsíce ( 13. 10. 2024). Vedle toho je žalovaný poplatek z prodlení při prodlení s platbami Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, t.j. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.

9. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že „ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

10. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 95 000 Kč. Žalovaný je dle neplatné smlouvy povinen přijaté plnění‚ jistinu vrátit. Jak uvedla žalobkyně, zaplatil žalovaný ještě před podáním žaloby částku 50 193,28 Kč a dne 25. 2. 2025 pak 45 000 Kč. ve zbytku žalobu zamítnul.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla v řízení neúspěšná a úspěšný žalovaný náhradu nákladů nepožadoval.

12. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 626 Kč dle položky č. 2, bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků z. č. o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.