Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 191/2026-14
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 21 668 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 152 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 152 Kč od 15.4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 217 Kč na účet č. 3703-226341/0710 variabilní symbol 1811019126, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 152 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 152 Kč od 15.4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku částku 217 Kč na účet č. 3703-226341/0710 variabilní symbol 1811019126, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 668 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru uzavřené dne 29. 11. 2022 mezi společností právnická osoba a žalovanou. Dále uvedla, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 29 625 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
Dne 7. 7. 2022 uzavřela společnost právnická osoba, IČ: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaná Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s částkou 13 893 Kč (úrok ve výši 10 485 Kč, Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a pojistné ve výši 1 908Kč) formou 12 měsíčních splátek (počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy) po 2 825 Kč do 12. 7. 2023, RPSN byla uvedena ve smlouvě ve výši 154,21 %, úroková sazba pak 86%. Pro případ prodlení žalované bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na poplatek 300 Kč za zaslanou upomínku (max. počet 8), poplatek za zahájení vymáhání ve výši 1 000 Kč, právo na úhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem částku 12 848 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2026 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne 30. 3. 2026 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 212,52 Kč, dlužného poplatku ve výši ve výši 7 455,48 Kč, kapitalizovaných úroků od 13. 7. 2023 do 20. 1. 2026 ve výši 6 279,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 13. 7. 2023 do 20. 1. 2026 ve výši 5 662,98 Kč, úroků ve výši 15,00% p.a. z dlužné jistiny ve výši 14 212,52 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 14 212,52 Kč, tj. z dlužné jistiny, od 21. 1. 2026 do zaplacení.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku občanského zákoníku “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku občanského zákoníku , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku a poplatků ve výši 13 893 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 12 848 Kč namísto sjednané částky 33 893 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku občanského zákoníku postoupena na žalobkyni.
11. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy (dle zákaznické karty byl žalovaný zaměstnán jako OSVČ v oboru zednictví s příjmem 15 200 Kč čistého, jeho výdaje činily 7 500 Kč, forma bydlení nájem, výdaje rovněž nebyly konkretizovány. Počet členů domácnosti nebyl uveden, další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny částkou 30 000 Kč.) a ověřila je daňovým přiznáním. Ze žádosti o úvěr však nevyplývalo, že byly žalovaný předložil k posouzení výpisy z bankovního účtu, v žádosti jsou k doložení příjmů zaškrtnuto pouze daňové přiznán. Právní předchůdce žalobkyně tak nemohl mít dostatečné povědomí o finanční situaci žalovaného, byla mu známa pouze výše příjmů, výdaje žalovaného a stav jeho finančních prostředků však nebyly nikterak doloženy. I bez toho lze však dle názoru soudu uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z nepřiměřeně nízké a nereálné výše výdajů (dle zákaznické karty), a to zvlášť za situace, kdy žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu. Naproti tomu splátka ve výši 2 825 Kč měsíčně se v porovnání s příjmem žalovaného cca 15 000 Kč jeví jako nepřiměřeně vysoká. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a že úvěruschopnost žalované neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. § 588 občanského zákoníku občanského zákoníku absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
13. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku občanského zákoníku ), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 152 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalovaného (20 000 – 12 848). Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.
14. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 217 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. a) Sazebníku částku 1084 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 867 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 217 Kč.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, a to s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v řízení, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.