Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 178/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Holubovskou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 18 163 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 163 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 143,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 163 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 615 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 163 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 143,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 18 163 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 615 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 163 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 5. 9. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, úvěrovými podmínkami, úvěrovou zprávou, kartou klienta, ověřením bonity, výpisem čerpání, splátek a úhrad, dopisem o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Dne 5. 9. 2025 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. číslo úvěru, jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 00 Kč s tím, že žalovaná úvěr splatí spolu s poplatkem ve výši 495 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná si splatnost prodloužila o dalších 30 dní, za čož ji byl účtován poplatek 1 485 Kč. Celkem žalovaná zaplatila na úvěr 1 502 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 48,3% Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta. Žalovaná nezaplatila úvěr řádně. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 14999.00 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495.00 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 1469.00 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300.00 Kč, smluvních pokut v celkové výši 900.00 Kč. Dne 20. 2. 2026 byla žalované zaslána předžalobní výzva.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
Podle ust. § 2004 odst. 1 občanského zákoníku se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.
Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.
Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila k důkazu kartu klienta a úvěrovou zprávu a uvedla, že žalovaného prověřila v registrech ISIR NRKI a CEE a dle žalované sdělených údajů (příjem 27 500 a příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, stav neuveden, 1 dítě bez uvedení věku, výdaje domácnosti neuvedeny, druh bydlení podnájem a žádné splátky jiných úvěrů). Je sice pravdou, že žalobkyně nikterak neprověřovala údaje žalované o její finanční situaci (reálné příjmy, výdaje, stav prostředků na účtu), nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná po určitou dobu úvěr splácela, nebylo dle názoru soudu možné považovat závěr žalobkyně o posouzení žalované jako osoby schopné daný úvěr splácet za nesprávný. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované v rozsahu úvěrového rámce poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splácet nedostála. Žalobkyně proto využila svého oprávnění založeného smlouvou ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila. S ohledem na uvedené vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 163 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.