Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 334/2024-204

Potvrdené rozhodnutím 27 Co 104/2026-359
„ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]], IČO [[IČO žalobce]] sídlem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] proti žalované: [[Jméno žalované]], narozená [[Datum narození žalované]] bytem [[Adresa žalované]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] pro zaplacení částky 729 993 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 34 C 334/2024-204 ze dne 14.11.2025 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42 362 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného."

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

pro zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že žalovaná jakožto členka žalobce v období od datum do datum užívala atriový byt – bytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa bez právního důvodu. Předmětná bytová jednotka byla žalované přenechána k užívání na základě nájemní smlouvy ze dne datum. Uvedl dále, že na základě dřívější nájemní smlouvy, uzavřené v roce 1998 mezi žalobcem a společností Anonymizováno-Anonymizováno a.s., měl pronajaté pozemky, na kterých následně provedl výstavbu bytových domů. Protože tehdejší správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu na společnost Anonymizováno-Anonymizováno a.s. s výstavbou souhlasil, žalobce jako domnělý vlastník bytových domů po jejich dokončení uzavíral v době leden – červenec 2003 s mnoha fyzickými osobami – svými členy (tj. i se žalovanou) nájemní smlouvy na jednotlivé byty v předmětných bytových domech. Později však nový správce konkursní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. vlastnické právo žalobce zpochybnil, bytové domy zahrnul do konkursní podstaty úpadce a žalobce vyzval k jejich vyklizení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, který nabyl právní moci dne datum, soud určil, že nájemní smlouva uzavřená dne datum mezi úpadcem Anonymizováno-Anonymizováno a.s. a žalobcem včetně jejího dodatku jsou neúčinnými právními úkony. Řízení o vyloučení předmětných nemovitých věcí z konkursní podstaty skončilo v roce 2008 zamítnutím žaloby. Od roku 2015 se pak správce konkursní podstaty domáhal po žalobci vyklizení předmětných nemovitých věcí. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č.j. spisová značka, byla nájemní smlouva z roku 1998 následně shledána nejen neúčinnou, ale i absolutně neplatnou, tudíž je neplatná i nájemní smlouva uzavřená s žalovanou, a žalobci byla uložena povinnost předmětné nemovité věci (včetně bytové jednotky užívané žalovanou) vyklidit. Ze strany uživatelů bytových domů došlo k jejich vyklizení dne datum. Žalobce byl následně na základě žalob konkursního správce zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch konkursní podstaty za období, kdy byly dané nemovitosti užívány jeho členy, tj. včetně žalované. Faktickým uživatelem předmětného bytu byla žalovaná, která je tudíž osobou, která se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť užívala příslušnou bytovou jednotku bez platného právního titulu. Okolnost, že neplatnou nájemní smlouvou nemohlo být přenecháno užívací právo, není rozhodná, protože žalobce pod dojmem platnosti nájemní smlouvy z roku 1998 toto užívací právo fakticky žalované přenechal, a ta tudíž získala majetkový prospěch spočívající v užívacím právu, za něž by byla v případě platnosti smlouvy povinna poskytnout úplatu ve formě nájemného. Výše požadované částky byla stanovena podle znaleckých posudků zpracovaných pro účely předchozího řízení o vydání bezdůvodného obohacení, ve kterých byl žalobcem konkursní správce společnosti Anonymizováno-Anonymizováno a.s., přičemž nárok uplatněný v tomto řízení odpovídá podílu žalované na celkové částce bezdůvodného obohacení, kterou byl žalobce povinen zaplatit do konkursní podstaty úpadce, poníženému o platby učiněné žalovanou ve výši sjednaného nájemného dle absolutně neplatné nájemní smlouvy, tj. celkem o částka. Žalovaná i přes předžalobní výzvu ničeho žalobci neuhradila. Žalobce se tedy domáhal, aby soud žalované uložil povinnost uhradit shora uvedenou částku odpovídající obvyklému nájemnému za užívání předmětné bytové jednotky za žalované období. V reakci na vyjádření žalované pak žalobce argumentoval mimo jiné tím, že ustanovení , (dále jen „o. z.“) řeší vzájemné vypořádání neoprávněného disponenta (tedy žalobce) a skutečných uživatelů (tedy žalované). Žalobce v předmětném případě sám na základě pravomocných rozsudků na zaplacení uhradil v plném rozsahu do konkursní podstaty bezdůvodné obohacení, a proto žalobci na základě ustanovení o. z. ve spojení s o.z. vzniká nárok na náhradu za přenechané užívací právo vůči žalované vypočtené v souladu s ustanovením o. z. Dále pak žalobce uvedl, že žalovaný nárok není promlčen, jelikož promlčecí doba počala běžet až okamžikem vyhlášení jednotlivých rozsudků na zaplacení vydaných odvolacím soudem, resp. okamžikem, kdy žalobce uhradil shora uvedené bezdůvodné obohacení do konkursní podstaty. Závěr o promlčení nároků by pak dle žalobce byl navíc v rozporu s dobrými mravy. Nárok žalobce pak může být posouzen i jako regresní nárok ve smyslu o.z.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že je zcela nedůvodná a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že žalobce jí nepřenechal předmětnou bytovou jednotku k užívání na základě nájemní smlouvy ze dne datum, smlouvu o nájmu atriového bytu s žalobcem uzavřela až dne datum. Přinejmenším do tohoto data tedy žalovaná nemůže být v předmětném řízení pasivně legitimovaná. Nesouhlasila s tím, že by se na žalobci či komkoliv jiném v souvislosti s užíváním atriového bytu na základě shora uvedené nájemní smlouvy jakýmkoliv způsobem obohatila. Nájemní smlouvu uzavřela jako člen žalobce v rámci výkonu práva člena družstva na uzavření smlouvy o nájmu družstevní bytové jednotky dle stanov žalobce, čemuž odpovídá i výše sjednaného měsíčního nájemného v částce částka měsíčně. Žalovaná se nemohla na žalobci jakkoliv bezdůvodně obohatit v důsledku toho, že nájemní smlouva byla Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, shledána absolutně neplatnou. Žalovaná totiž v dobré víře po celou dobu plnila to, co si taktéž v dobré víře sjednala na základě nájemní smlouvy s žalobcem jakožto bytovým družstvem. Žalobce tudíž nemůže být ochuzený. Nejvyšší soud ČR v předmětném rozsudku dále také dovodil, že to byl právě žalobce, kdo i po zahájení řízení o vyklizení bytových domů neoprávněným nakládáním s nimi umožnil bytové jednotky obývat svým členům, mj. žalované, kteří je užívali na základě svého vztahu k žalobci. Žalobce pak své členy o právních rizicích neinformoval, naopak je utvrzoval v tom, že užívání bytů je v pořádku. Nehledě k právě uvedenému pak byla nájemní smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou nájemní smlouvou úplatnou, a proto by žalobci podle § 2999 odst. 2 o. z. náležela náhrada jen ve výši sjednané úplaty. I v případě, že by bezdůvodné obohacení na straně žalované mělo vzniknout, jednalo by se s ohledem na členství žalované v žalobci a družstevní nájem atriového bytu o obohacení se spravedlivým důvodem, které by žalobcův nárok vylučovalo. Žalovaná dále namítla, že případný nárok žalobce je promlčen pro uplynutí subjektivní promlčecí doby. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy potom začne tříletá subjektivní promlčecí lhůta běžet od nabytí vědomosti ochuzeného o skutkových okolnostech (nebo ode dne, kdy se o nich dozvědět měl a mohl), ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není přitom významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit. Současně platí, že vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení nastává bez ohledu na vědomost o přesném rozsahu nabytého majetkového prospěchu. Nejpozději vyhlášením usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , byla naplněna podmínka nabytí vědomosti žalobce o skutkových okolnostech, z nichž bylo možné dovodit neplatnost nájemní smlouvy s žalovanou, když tuto původně vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku o vyklizení ze dne datum, č. j. spisová značka, přičemž toto rozhodnutí následně Ústavní soud přezkoumal a potvrdil. Žalobce měl tedy již nejpozději od roku 2019 jak vědomost o neplatnosti nájemní smlouvy, tak o rozsahu údajného bezdůvodného obohacení, přičemž subjektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději dne datum, resp. u nároků tvrzených žalobcem po datum nejpozději k datum.

3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že účastníci dne datum uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno v Horoměřicích a žalovaná minimálně od tohoto data uvedený byt užívala. V roce 2018 se také žalované stala výlučnou členkou bytového družstva – žalobce. právnická osoba, jehož součástí je bytová jednotka č. Anonymizováno/4,Anonymizovánobyl v roce 1999 sepsán do konkurzní podstaty AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.

4. Z dohody označené jako smlouva o nájmu bytu ze dne datum soud zjistil, že v této dohodě, uzavřené žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemcem a současně členem žalobce, žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu, a dále že se strany dohodly, že žalobce daný byt pronajímá žalované na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně.

5. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, soud zjistil, že výrokem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, byla zamítnuta žaloba žalobce na vyloučení nemovitostí zapsaných v konkursní podstatě Anonymizováno-Anonymizováno a.s., konkrétně bytových domů č. hodnota – Anonymizováno na pozemcích parc. č. st. Anonymizováno-Anonymizováno.

6. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka soud zjistil, že tímto rozsudkem, kterým byly změněny předchozí rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí vyklidil - bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota a bytový dům č.p. Anonymizováno, postavený na st. parcele č. hodnota, vše zapsáno na listu vlastnictví číslo hodnota, pro katastrální území a obec adresa. V rámci odůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že žalobce neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Žalobce si byl od počátku konkurzního řízení vědom toho, že obytné domy jsou majetkem úpadce sepsaným do jeho konkursní podstaty, a že jako takové budou v konkursním řízení i zpeněžovány v souladu se , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “). Nejvyšší soud rovněž uvedl, že žalobce, ač si minimálně od června 2000 byl vědom, že jakkoli nesmí nakládat s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty a že je má vyklidit a předat správci konkursní podstaty, tak neučinil a konal v rozporu s ustanoveními a 4 , včetně toho, že od roku 2003 umožnil svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a že vybíral nájemné, tedy pobíral užitky z majetku sepsaného do konkursní podstaty. Nejvyšší soud dovodil, že takto uzavřené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s , a dále že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral po datum byly podepsány osobami, jimž k uvedenému datu zaniklo členství ve statutárním orgánu žalobce. Ve vztahu k požadovanému vyklizení pak Nejvyšší soud potvrdil, že žalobce jako neoprávněný držitel je pasivně věcně legitimován k vyklizení, i když nemovitosti reálně užívají třetí osoby - nájemníci. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.

7. Z rozsudku Okresního soudu adresa - západ z datum, č.j. spisová značka soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci uloženo, aby zaplatil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku ve výši částka s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno žalobou správce konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a. s., který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem v období od datum do datum. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že soud měl za prokázané, že předmětné nemovitosti fakticky užívají fyzické osoby - družstevníci, kteří své právo odvozovali od nájemních smluv a že žalobce od těchto osob inkasoval platby ve výši dle uzavřených smluv o nájmu. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce i přes výsledky soudních řízení, které dospěly k závěru, že žalobci nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětných nemovitostí, těmito nemovitostmi disponoval, jako by byly v jeho vlastnictví, čímž je dána jeho pasivní věcná legitimace v daném sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka soud zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně byl v plném rozsahu jako věcně správný potvrzen.

8. Z rozsudku Okresního soudu adresa-západ za datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci uloženo, aby zaplatil správci konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku ve výši částka s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno žalobou správce konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s., který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem v období od datum do datum. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu adresa-západ z datum, č. j. spisová značka, vyplývá, že soud vyšel z toho, že bytové domy byly zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty dne datum. Soud se zde vypořádal s argumentací, že předmětné nemovité věci fakticky neužívá žalobce, nýbrž fyzické osoby - jeho družstevníci (členové), přičemž uvedl, že nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné shora uvedenou neúčinnou smlouvou přenechané užívací právo. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka bylo soudem zjištěno, že rozsudek soudu prvního stupně byl v plném rozsahu jako věcně správný potvrzen.

9. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR z datum, č. j. spisová značka, se podává, že dovolání žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Nejvyšší soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že to byl dovolatel, kdo svým jednáním (přenecháním předmětných nemovitostí do užívání) způsobil, že se jejich užívání ocitlo mimo sféru vlivu úpadce, a kdo je tak převzal do své moci (detence), tedy že v důsledku přenechání předmětných nemovitostí do užívání třetím osobám dovolatel vytvořil faktický stav, který úpadci (vlastníkovi) neumožňoval je užívat, a takový stav udržoval i v žalovaném období. Pro projednávanou věc bylo podle Nejvyššího soudu rozhodující, že dovolatel nezajistil vyklizení úpadcových nemovitostí v průběhu trvání žalovaného období, a to i přesto, že mu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uložil povinnost vyklidit obytné domy a vyklizené je předat do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Užívaly-li třetí osoby předmětné nemovitosti se souhlasem dovolatele a odvozovaly-li tak titul k jejich užívání od jeho osoby, bylo na něm, aby zajistil, že dotčené (protiprávně užívané) nemovitosti vyklidí. Pokud tak neučinil, nelze uzavřít, že vyklizovací povinnost uloženou mu navíc pravomocným rozsudkem splnil.

10. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobce na účet konkursní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno zaplatil na základě rozsudku ve věci sp. zn. spisová značka dne datum částku částka a na základě rozsudku ve věci sp. zn. spisová značka dne datum částku částka.

11. Na základě výše uvedeného dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí a shrnuje v bodech nejdůležitějších pro rozhodnutí ve věci. právnická osoba, jehož součástí je jednotka č. Anonymizováno/Anonymizováno, byl v roce 1999 sepsán do konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. Žalovaná se stala výlučnou členkou žalobce jako členkou bytového družstva v roce 2018. Na základě tohoto členství žalované s ní žalobce dne datum uzavřel dohodu označenou jako smlouva o nájmu bytu. Žalovaná minimálně od tohoto data byla uživatelkou atriového bytu - jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno v k.ú. adresa. V uvedené dohodě, uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, žalobce prohlásil, že je vlastníkem pronajímaného bytu, přičemž se smluvní strany dále dohodly, že žalobce daný byt pronajímá žalované na dobu neurčitou za nájemné ve výši částka měsíčně. Rozsudkem Nejvyššího soudu z datum, č. j. spisová značka, bylo žalobci uloženo, aby vyklidil bytové domy, ve kterých se mimo jiné nachází předmětná bytová jednotka. V odůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že žalobce neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Žalobce si byl od počátku konkurzního řízení vědom toho, že obytné domy jsou majetkem úpadce sepsaným do jeho konkursní podstaty, a že jako takové budou v konkursním řízení i zpeněžovány v souladu se . Nejvyšší soud rovněž uvedl, že žalobce, ač si minimálně od června 2000 byl vědom, že jakkoli nesmí nakládat s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty a že je má vyklidit a předat správci konkursní podstaty, tak neučinil a konal v rozporu s ustanoveními a 4 , včetně toho, že od roku 2003 umožnil svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a že vybíral nájemné, tedy pobíral užitky z majetku sepsaného do konkursní podstaty. Nejvyšší soud pak i dovodil, že takto uzavřené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s a dále, že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral po datum byly podepsány osobami, jimž k uvedenému datu zaniklo členství ve statutárním orgánu žalobce. Ve vztahu k požadovanému vyklizení pak Nejvyšší soud potvrdil, že žalobce jako neoprávněný držitel je pasivně věcně legitimován k vyklizení, i když nemovitosti reálně užívají třetí osoby, nájemníci. Tento rozsudek nabyl právní moci dne datum. Rozsudkem Okresního soudu adresa - západ ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo žalobci uloženo, aby zaplatil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku ve výši částka s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem v období od datum do datum. Rozsudkem Okresního soudu adresa - západ ze dne datum, č .j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, pak bylo žalobci dále uloženo, aby zaplatil správci konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku částka s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětných bytových domů žalobcem v období od datum do datum. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. spisová značka, odmítnuto. Žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost to učinit, bezdůvodné obohacení za užívání všech předmětných nemovitých věcí za období od datum do datum ve výši dle jednotlivých rozsudků, celkem tedy částku částka, a to úhradou ve výši částka odeslanou dne datum a úhradou ve výši částka odeslanou datum. Soud zamítl návrhy účastníků na doplnění dokazování všemi ostatními v řízení navrženými důkazy, jelikož jejich provedení vzhledem k níže uvedeným právním závěrům nebylo potřebné pro to, aby mohl věc rozhodnout.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

14. Podle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání (odst. 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (odst. 2).

15. Podle § 609 věty první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

16. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé; právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Podle § 621 o. z. zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

18. Podle 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

19. Podle jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

20. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalované byla v řízení vznesena námitka promlčení, zabýval se soud nejprve touto otázkou a dospěl k závěru, že žalovaný nárok je skutečně promlčen.

21. U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy začne subjektivní promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy se ochuzený dozví o skutkových okolnostech, ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a rovněž i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení pak nastává bez ohledu na vědomost o přesném rozsahu nabytého majetkového prospěchu. K umožnění běhu subjektivní promlčecí lhůty postačuje toliko přibližné (orientační) povědomí o výši získaného obohacení, které je dáno znalostí skutkových okolností, z nichž lze rozsah získaného prospěchu dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Nejvyšší soud ČR v této souvislosti rovněž dovodil, že nelze-li bez odborných znalostí jednoznačně stanovit rozsah bezdůvodného obohacení, lze sice samozřejmě k tomuto účelu zadat vypracování znaleckého posudku, avšak že v takovém případě vyčíslení výše bezdůvodného obohacení prostřednictvím znaleckého posudku není rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (srov rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Probíhá-li pak soudní řízení, ve kterém je mezi stranami řešena právní otázka rozhodná pro posouzení důvodnosti bezdůvodného obohacení, pak je možné uvažovat o nabytí vědomosti o bezdůvodném obohacení až po ukončení soudního sporu. Subjektivní promlčecí lhůta počne v tomto případě běžet od vyhlášení, popřípadě od doručení rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Samotné bezdůvodné obohacení založené na užívání movité věci či nemovité věci bez právního důvodu, pak vzniká každým dnem užívání, a od toho se odvozuje i počátek běhu promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení se tedy promlčuje den po dni neoprávněného užívání věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. Žalobce odůvodňoval svůj nárok primárně tím, že žalovaná užívala bytovou jednotku na základě nájemní smlouvy, která byla posléze shledána neplatnou. Po zvážení shora uvedeného dospěl soud k závěru, že nejpozději v okamžiku, kdy byl žalobci doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým mu bylo uloženo, aby vyklidil bytový dům, ve kterém se mj. nachází předmětný byt, se žalobce dozvěděl o rozhodných skutkových okolnostech, ze kterých vyplývá, že jsou jím uzavírané nájemní smlouvy neplatné a že se tedy může žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohacovat, jelikož z obsahu tohoto rozsudku bylo mimo jiné zcela nepochybné, že žalobce již v roce 2003 nemohl s předmětnou bytovou jednotkou disponovat, a neplatnost jím uzavíraných nájemních smluv je v tomto rozsudku i výslovně konstatována, mimo jiné s odkazem na shora citované ust. . Tento rozsudek Nejvyššího soudu ČR přitom nabyl právní moci dne datum, a tímto okamžikem musel tudíž být nejpozději doručen žalobci. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta (viz shora citované ust. o. z) tudíž počala běžet, ohledně zažalovaného nároku za období předcházející tomuto datu datum (tedy nároku za období od datum do datum) tímto dnem a ohledně nároku vzniklého po tomto datu (tedy nároku za období od datum do datum) pak vždy od vzniku daného nároku (tedy „den po dni“). Žalovaný nárok je tudíž v plném rozsahu promlčen, jelikož se nárok za časově nejnovější období promlčel již v dubnu 2024, přičemž žaloba byla podána až datum.

23. Nelze pak souhlasit s argumentací žalobce, že bezdůvodné obohacení žalobce vůči žalované vzniklo až okamžikem, kdy žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. bezdůvodné obohacení za užívání všech nemovitých věcí za období od datum do datum. Žalobce uhradil tyto finanční částky v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost to učinit, přičemž již jen z té skutečnosti, že byla těmito rozsudky tato povinnost k zaplacení uložena právě žalobci, je zřejmé, že je to žalobce, kdo byl v daných věcech pasivně věcně legitimován, resp. kdo se bezdůvodně obohacoval na úkor konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. Nejde tedy o situaci, že by žalobce zaplatil finanční částky, které měla povinnost uhradit jiná osoba, mj. žalovaná, nýbrž o situaci, kdy zaplatil finanční částky, které měl povinnost uhradit on sám.

24. Pouze pro úplnost soud uvádí, že i kdyby nebyl žalovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen, měl by žalobce v projednávané věci v souladu se shora citovaným ustanovení § 2999 odst. 2 o.z. vůči žalované (maximálně) nárok na zaplacení částky odpovídající sjednanému a dosud neuhrazenému nájemnému (tj. ve výši částka měsíčně), jelikož žalobce poskytnul žalované předmětnou bytovou jednotku za finanční protiplnění. Jde tedy o situaci, kdy žalobce ve smyslu § 2999 odst. 2 o.z. plnil za úplatu, přičemž zároveň nešlo o případ, kdy by důvod neplatnosti nájemní smlouvy zakládala samotná výše úplaty. Tento závěr pak zcela odpovídá i obecným principům spravedlnosti, kdy žalovaná z titulu svého členství v žalobci s ním uzavřela nájemní smlouvu, ve které žalobce (bytové družstvo) prohlásil, že je vlastníkem předmětného pronajímaného bytu. Pokud tedy žalobce za dané situace neplatně pronajal žalované byt za měsíční nájemné ve výši částka měsíčně, není důvodu, aby žalovaná následně žalobci jakožto neoprávněnému disponentovi měla hradit více, než na čem se dohodli.

25. Z uvedeného je tedy zřejmé, že nárok žalobce vůči žalované a nárok úpadce vůči žalobci jsou zcela rozdílné nároky, které nelze směšovat. Jinými slovy úhrada jednoho z nich nemůže mít vliv na běh promlčecí lhůty toho druhého.

26. Přiléhavá není ani argumentace žalobce shora citovaným ustanovením § 2994 o.z., kdy toto ustanovení výslovně zakotvuje možnost vlastníka (tj. nikoliv žalobce) domáhat se alternativně vydání bezdůvodného obohacení po neoprávněném (faktickém) uživateli, ev. poživateli. Předmětné ustanovení tak zjevně nedopadá na vztah mezi neoprávněným disponentem (žalobce) a skutečným uživatelem (žalovaná). Stejně tak nelze souhlasit, že by se v daném případě měl uplatnit § 2917 o.z., jelikož ten se týká zcela jiné situace a jeho aplikace na projednávanou věc není vůbec na místě.

27. Shora uvedený závěr o promlčení nároku pak soud neshledal v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že to byl právě žalobce, kdo vědomě dlouhodobě neoprávněně nakládal mj. s předmětnou bytovou jednotkou jako s vlastní, ačkoliv tato byla již od roku 1999 sepsána do konkursní podstaty úpadce a oprávněn k nakládání s ní byl ze zákona pouze správce. O tom, že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral se svými členy, jsou absolutně neplatné, se žalobce dozvěděl nejpozději z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka a nic mu nebránilo v tom, aby se svého tvrzeného nároku po žalované domáhal dříve, když bylo pouze jeho rozhodnutím vyčkávat pravomocného skončení shora uvedených řízení, ve kterých byla následně deklarována jeho povinnost zaplatit do konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno-Anonymizováno a.s. bezdůvodného obohacení. Žalobce pak ani netvrdil, že by mu v dřívějším vymáhání žalobou uplatněného nároku měla bránit přímo žalovaná.

28. Lze tedy uzavřít, že žalovaný nárok je skutečně zcela promlčen. Z uvedeného důvodu pak již nebylo třeba zabývat se tím, jakou část žalovaného období žalovaná fakticky předmětnou bytovou jednotku užívala a kolik za její užívání již žalobci uhradila. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto je žalobce povinen nahradit jí plnou náhradu nákladů řízení ve výši částka. Náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle , a , advokátní tarif (dále jen jako „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši částka, a to za 4 úkony právní služby podle a.t. po částka (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z datum, replika z datum, účast na jednání soudu dne datum), dále náhrada hotových výdajů po částka za každý ze 4 výše uvedených úkonů právní služby podle a 4 a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 9 802, částka. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nepřistoupil k návrhu žalobce k aplikaci , neboť s ohledem na veškeré výše uvedené okolnosti případu, neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by měly vést k tomu, aby bylo na místě žalované náhradu nákladů řízení zcela či z části nepřiznat (k tomu viz zejména shora uvedené závěry ohledně promlčení uplatněného nároku a odst. 27). Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit dle odst. l k rukám zástupce žalované, který je advokátem. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.