Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 161/2026-31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 87 898,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 11. 2. 2026 do zaplacení a částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 11. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 898,32 Kč, úroku ve výši 1 689,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8 152,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 10. 2. 2026, úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 1. 2. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 915 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 10. 2. 2026 a úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 11. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 11. 2. 2026 do zaplacení a částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 11. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 898,32 Kč, úroku ve výši 1 689,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8 152,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 10. 2. 2026, úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 1. 2. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 915 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 10. 2. 2026 a úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 11. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 898,32 Kč s úrokem ve výši 1689,05 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8 152,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 18. 10. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr (jistinu, úroky, poplatky) ve 21 měsíčních splátkách po 3 851 Kč. Žalovaný dosud neuhradil ničeho na tento úvěr. Dále žalobkyně rovněž nárokuje po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 915 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 19. 9. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr (jistinu, úroky, poplatky) v 5 měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil na tento úvěr částku 3 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou výše specifikovaných úvěrových smluv. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek včetně části její přílohy – seznamu postoupených pohledávek.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla dne 29. 6. 2026 doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. poštovní zásilka obsahující žalobu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, jednání je zapotřebí nařídit tam, kde tvrzení účastníků jsou sporná (Nejvyšší soud hovoří o diametrálně odlišných tvrzeních stran řízení) a skutkový stav věci nelze zjistit na základě předložených listinných důkazů. V našem případě je žalovaný pasivní, proto nevznikl spor mezi tvrzeními účastníků. Je na žalovaném, aby aktivně bránil svá práva dle zásady vigilantibus iura scripta sunt. Soud má za to, že účastníci souhlasí s postupem podle § 115a o. s. ř., skutkový stav soud posoudil na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud učinil následující skutková zjištění.
a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila pod pořadovým číslem hodnota a pod pořadovým číslem hodnota v rámci seznamu postoupených pohledávek žalované pohledávky na žalobkyni. Z dopisu ze dne 21. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalovaných pohledávek na žalobkyni. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 11. 11. 2024 žalobkyně odeslala na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující oznámení o postoupení žalované pohledávky.
b) Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný dne 18. 10. 2022 sdělil právní předchůdkyni žalobkyně tyto informace o své majetkové situaci: je svobodný, bydlí s rodiči, jeho čistý měsíční příjem činí 30 444 Kč, další příjmy domácnosti žalovaného, které žalovaný blíže nespecifikoval, jsou ve výši 12 000 Kč měsíčně, žalovaný uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 5 500 Kč, splácí další úvěry měsíční splátkou ve výši 10 000 Kč.
c) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva I“) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 18. 10. 2022, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr navýšený o úrok ve výši 33 244 Kč, poplatek za komfortní splácení úvěru ve výši 7 288 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, to vše v 21 splátkách ve výši 3 851 Kč měsíčně. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil převzetí hotovosti ve výši 35 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.
d) Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě I bylo zjištěno, že žalovaný dosud neuhradil ničeho na tento úvěr.
e) Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 9. 2022 sdělil právní předchůdkyni žalobkyně tyto informace o své majetkové situaci: je svobodný, bydlí s rodiči, jeho čistý měsíční příjem činí 30 921 Kč, další příjmy domácnosti žalovaného, které žalovaný blíže nespecifikoval, jsou ve výši 9 850 Kč měsíčně, žalovaný uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 5 500 Kč, žalovaný nesplácí žádné další úvěry.
f) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva II“) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 19. 9. 2022, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tento v 5 splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil převzetí hotovosti ve výši 15 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.
g) Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě II bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na tento úvěr částku 3 000 Kč.
h) Z dopisu ze dne 26. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalovaných částek z titulu Smlouvy I a Smlouvy II ve lhůtě do 10. 2. 2026 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 26. 1. 2026 zástupce žalobkyně odeslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.
i) Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
5. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba poskytla žalovanému na základě Smlouvy I hotovostní úvěr ve výši 35 000 Kč, na který žalovaný dosud nehradil ničeho a na základně Smlouvy II hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil toliko částku 3 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného v den uzavření Smlouvy I a Smlouvy II. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které společnost právnická osoba postoupila obě žalované pohledávky žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva I a rovněž Smlouva II jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru uzavřenými podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl v těchto smluvních vztazích v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu (usnesení ze dne 3. 6. 2026) neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy I a Smlouvy II. Žalobkyně již byla vyzvána k označení důkazů na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, proto zde nevyvstala potřeba nařízení jednání a opětovného vyzvání žalobkyně ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. Jediným důkazem předloženým žalobkyní vztahujícím se k majetkové situace žalovaného v rozhodné době jsou zákaznické karty, v rámci kterých žalovaný v den uzavření předmětné úvěrové smlouvy uvedl, jaká je jeho majetková situace. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace získané od žalovaného (spotřebitele) z dalších zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele toliko na základě informací získaných od spotřebitele v den uzavření úvěrové smlouvy soud považuje za nedostačující. Právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak ji – dobytnost její pohledávky, tak žalovaného – schopnost splatit poskytnutý úvěr. Soud hodnotí Smlouvu I a rovněž Smlouvu II jako smlouvy neplatné podle výše citovaného § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z titulu Smlouvy I částku 35 000 Kč, na kterou žalovaný dosud ničeho neuhradil, proto soud zavázal žalovaného k vrácení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ze Smlouvy I ve výši 35 000 Kč, a to podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z titulu Smlouvy II úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 3 000 Kč, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 12 000 Kč představující dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru ze Smlouvy II. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelských úvěrů v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalovaných částek dopisem ze dne 26. 1. 2026, ve kterém mu dala lhůtu k plnění do 10. 2. 2026. Ode dne 11. 2. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením žalovaných pohledávek a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, poplatků a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatných úvěrových smluv nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.