Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 187/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Michaela Nesvačilová (dříve Nová), narozená 27. 9. 1977
bytem Nová 836, Hranice
o zaplacení 213 307,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 213 307,24 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 11 279,08 Kč a dále ve výši 11,5 % ročně z částky 213 307,24 Kč od 27. 5. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z úvěru kapitalizovaným ve výši 19 325,21 Kč a dále ve výši 5,7 % ročně z částky 212 007,24 Kč od 27. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 970,60 Kč rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 213 307,24 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 11 279,08 Kč a dále ve výši 11,5 % ročně z částky 213 307,24 Kč od 27. 5. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z úvěru kapitalizovaným ve výši 19 325,21 Kč a dále ve výši 5,7 % ročně z částky 212 007,24 Kč od 27. 5. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 970,60 Kč rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. Anonymizováno na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 770 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 11 139 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 5,7 % ročně. Žalovaná se současně zavázala hradit poplatky za výzvy k plnění ve výši 500 Kč za každou výzvu a poplatky za upomínání ve výši 300 Kč za jednu upomínku. Žalovaná však závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnila, proto žalobkyně přistoupila ke dni 15. 10. 2025 k zesplatnění všech svých pohledávek z úvěru. Žalobkyně následně v řízení uplatnila pohledávky odpovídající neuhrazené jistině úvěru ve výši 212 007,24 Kč a poplatkům ve výši 1 300 Kč (sestávajících ze dvou poplatků za výzvy k plnění ze dne 30. 6. 2025 a ze dne 21. 7. 2025 a dále z poplatku za upomínku ze dne 20. 6. 2025 ve výši 300 Kč), dále příslušenství v podobě úroku kapitalizovaného za dobu úvěru ke dni 26. 5. 2026 ve výši 19 325,21 Kč, dále ve výši 5,7 % ročně z jistiny úvěru od 27. 5. 2026 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu trvání úvěru ke dni 26. 5. 2026 ve výši 11 279,08 Kč a dále v zákonné výši z jistiny úvěru a z poplatků od 27. 5. 2026 do zaplacení
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.
Z důkazních listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z předložené úvěrové smlouvy ze dne datum je zřejmé, že úvěrující se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 770 000 Kč, který se žalovaná zavázal splatit v měsíčních splátkách po 11 139 Kč včetně úroku ve výši 5,7 % ročně a současně pak zaplatit poplatek za každou výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč a dále poplatek za upomínku ve výši 300 Kč. Čerpání úvěru ve výši 770 tis. Kč pak bylo prokázáno výpisem z účtu žalované. Podle čl. 1.7 úvěrové smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované s úhradou jejích závazků celý úvěr zesplatnit. Dopisem ze dne 17. 10. 2025 bylo prokázáno zesplatnění všech závazků žalované z předmětné úvěrové smlouvy. Z doložených výzev k úhradě a upomínek je zřejmé, že žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení dluhu, a to upomínkou a výzvou z června 2025 a dále výzvou ze dne 21. 7. 2026. Transakce proběhlé na úvěrovém účtu jsou pak zřejmé z doložené transakční historie. Z obsahu žádosti o čerpání úvěru a z úvěrové smlouvy je zřejmé, že úvěrující měla k dispozici historii účtu žalované, tedy přehled jejích pravidelných příjmů a výdajů, stejně jako si zjednala podklady k úvěrové historii žalované, tedy v tomto ohledu soud neshledal pochybení v otázce vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Nadto skutečnost řádného hodnocení úvěruschopnosti plyne již ze skutečnosti, že žalovaná úvěr po řadu řádně splácela.
Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke sjednání platné úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku a současně i vyplacení úvěru žalované. Žalobkyně pak dále v souladu s ujednáním stran uplatnila úrok z úvěru a poplatky výše uvedené, neboť i tyto mají svůj podklad v uzavřené úvěrové smlouvě. Bylo tak na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala skutečnosti vylučující uplatněné nároky, žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, a soud proto žalobě v částce odpovídající nedoplatku jistiny úvěru, sjednaným poplatkům a sjednanému úroku vyhověl a dále v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku též v požadavku na úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když žalované své závazky ve sjednaném termínu nesplnila.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle kterého žalobkyni náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 10 666 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 18 360 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 4 044,60 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu ). Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů částku 33 970,60 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Za účelně vynaložený soud nepovažoval náklad spojený se zasláním předžalobní upomínky žalovanému za situace, kdy k plnění před podáním žaloby s výslovným upozornění na možnost soudního vymáhání vyzvala žalovanou již sama žalobkyně výzvou z července 2025. V popsaném kontextu jde pouze o neúčelné množení již tak vysokých nákladů řízení konaného toliko písemnou formou, v němž žalovaná žádnou obranu neuplatňuje (srov. nákladovou judikaturu Ústavního soudu ČR).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí anebo na exekuci.