Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 19/2026-51
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 12.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12.000 Kč a na nákladech řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 1.762 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení 12 % p. a. z částky 12.000 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení se zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12.000 Kč a na nákladech řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 1.762 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1.000 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení 12 % p. a. z částky 12.000 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení se zamítá.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 8. 1. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18. 3. 2025 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Uvedla, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 od společnosti právnická osoba, která jako původní věřitel uzavřela se žalovanou dne 12. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota. Na jejím základě měl být žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč se splatností nejpozději dne 17. 3. 2025. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně načerpala, avšak ve stanovené lhůtě jej nesplatila a dostala se tak do prodlení. Popsala rovněž proces uzavření smlouvy prostřednictvím internetových stránek původního věřitele, registraci žalovaného, vyplnění osobních údajů a seznámení se smluvními podmínkami. Dále uvedla, že původní věřitel dne 12. 1. 2025 převedl částku 12.000 Kč na bankovní účet žalované č. č. účtu, přičemž platba byla identifikována variabilním symbolem var. symbol, a k prokázání této skutečnosti odkázala na potvrzení o provedené platbě. Tvrdila také, že žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu a že předžalobní výzva byla prostřednictvím právního zástupce odeslána dne 14. 9. 2025. Pro případ, že by soud neshledal nárok důvodným z titulu smlouvy o úvěru, žalobkyně alternativně tvrdila vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované spočívajícího v přijetí částky 12.000 Kč na její bankovní účet.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nepopírá poskytnutí úvěru, kdy tuto si brala na popud bývalého přítele, který slíbil, že bude úvěr hradit. Dosud z úvěrové smlouvy neuhradila ničeho.
3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 12. 1. 2025 mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 12.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 0 % p. a. Žalovaná se pak zavázala úvěr splatit v době 30 dnů. Pro případ prodlení s plněním platebních povinností žalovanou bylo dohodnuto mj. oprávnění věřitele požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny.
4. Poskytnutí úvěru žalované dne 12. 1. 2025 v částce 12.000 Kč na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě bylo doloženo výpisem z bankovního účtu. Žalovaná podle obsahu spisu dosud úvěr nevrátila (žalovaná sama tuto skutečnost potvrdila).
5. Dále byla doložena předžalobní výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalované ze dne 14. 9. 2025 a upomínky předchůdce žalobkyně ze dne 19. 2. 2025 a 17. 3. 2025.
6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V posuzované věci žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, respektive k jeho výsledkům, nepředložila žádné relevantní důkazy. Lze dodat, že k výzvě soudu žalobkyně podáním doručeným dne 11. 5. 2026 obecně tvrdila, že předchůdce žalobkyně vyhodnotil úvěruschopnost žalované na základě tvrzení dlužníka o jeho příjmech a výdajích a lustrací v různých registrech a databázích, příslušnou dokumentací však nedisponuje. Vzhledem k tomu pak soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala řádné provedení posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
10. Již na tomto základě proto soud dovodil, že poskytovatel úvěru v postavení věřitele podle obsahu spisu řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a přesto byl žalované úvěr poskytnut. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
11. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.
12. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 12.000 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaná dosud neuhradila ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 12.000 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.
15. V posuzované věci soud žalované umožnil zaplacení přiznané částky v přiměřených splátkách odpovídajících poměrům žalované (viz citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona a § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), kdy vycházel ze skutečností zjištěných z výpovědi žalované. Žalovaná v současné době žije s dětmi ve věku 6 a 4 let, na které dostává výživné 2 x 1.000 Kč. Bydlí v bytě 2+1, kde nájemné a úhrady za energie činí celkem 19.000 Kč měsíčně. Příjmy má pouze ve formě superdávky 25.500 Kč a nemá majetek větší hodnoty či větší úspory.
16. Protože tedy s ohledem na rozhodnutí soudu splatnost přiznané částky ještě nenastala, nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
17. K tomu je třeba dodat, že podle přesvědčení soudu se prodlení spotřebitele v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí bez dalšího od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.
18. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností Zaplo Finanace s.r.o. a žalobkyní, a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 adresovaným žalované. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení postupitelem vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 85,23 % předmětu řízení (požadované příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v částce 12.000 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 2.079,12 Kč) a žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni 70,46 % nákladů řízení (85,23 – 14,77). Náklady řízení žalobkyně v částce 2.500 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Z toho bylo žalobkyni přiznáno 70,46 %, tedy částka 1.762 Kč. Ustanovení § 14b vyhlášky soud aplikoval na výpočet nákladů řízení, neboť žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě obdobných skutkových tvrzení, přičemž se jedná o prakticky totožná a obsahově jednodušší podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.