Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 88/2026-75
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupena advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o 15.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 8.3.2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 8.3.2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2026 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na dlužnou částku uhradil žalovaný dle sdělení žalobkyně celkem hodnota splátek ve výši 3.000 Kč, tj. celkem 21.000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla řádně posouzena a odkázala na přílohu smlouvy o úvěru. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila dokument, který má být výpisem z účtu žalovaného za říjen 2024 až únor 2025 a dokumenty, které mají být výsledky lustrací. Žalobkyně doložila fotokopii občanského průkazu žalovaného a průkazu zdravotního pojištění.
2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Dne 25. 8. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavila žalobkyně (tato svou účast omluvila) ani žalovaný. U jednání soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:
- Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota soud zjistil, že se jedná o smlouvu připravenou žalobkyní, která má celkem hodnota stran, navazuje na ni příloha č. hodnota, kterou je formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smlouvu uzavřeli žalobkyně a žalovaný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný coby spotřebitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, bankovním spojením, tel. číslem a e-mailovou adresou. Čl. II smlouvy o úvěru obsahuje informace o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy spotřebitel (žalovaný) učinil prohlášení ke své finanční situaci (není vůči němu zahájeno insolvenční řízení, není v exekuci, je oprávněn a schopen plnit závazky vyplývající ze smlouvy), poskytovatel úvěru (žalobkyně) prohlásil, že před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, z databází a z jiných zdrojů. Poskytovatel (žalobkyně) si dle smlouvy vyžádal od spotřebitele (žalovaného) dva doklady totožnosti a kompletní výpis z účtu na jméno spotřebitele za poslední 3 měsíce. Spotřebitel ve smlouvě dále prohlásil, že nemá jiné závazky, než viditelné na výpise z bankovního účtu či je uvedl v klientském účtu, výběry hotovosti nebyly a nebudou použity na úhradu jiných závazků. Podrobná analýza úvěruschopnosti spotřebitele je obsažena v příloze č. hodnota smlouvy o úvěru. Dle článku III. smlouvy o úvěru je případem porušení smlouvy mimo jiné prodlení spotřebitele. Článek IV. smlouvy o úvěru obsahuje základní parametry úvěru. V článku IV. odst. 4.2 se poskytovatel zavázal, že touto smlouvou poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 15.000 Kč. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že částka 15.000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Úvěr je sjednán na dobu určitou 12 měsíců, celková částka je dle smlouvy o úvěru splatná dne 15. 3. 2026, úroková sazba činí 20 % měsíčně, RPSN činí 792 %. V článku IV., odst. 4.8 je uvedeno, že spotřebitel se zavazuje splatit poskytnutý úvěr s úrokem v celkové výši 36.000 Kč. Na základě této smlouvy je tedy spotřebitel povinen zaplatit poskytovateli celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši 51.000 Kč. Celková dlužná částka má být dle článku V., odst. 5.1 smlouvy o úvěru uhrazena formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše každé jednotlivé splátky úroku činí 3.000 Kč, přičemž každá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V případě prodlení se splácením vznikají žalobkyni dle článku V., odst. 5.3 smlouvy o úvěru právo na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného a právo na zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně je dle smlouvy oprávněna jistinu úvěru zesplatnit, pokud nedojde ze strany žalovaného k úhradě celé dlužné částky ani po dvou upomínkách (které jsou zpoplatněny částkou 500 Kč za upomínku). V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok a náklady za upomínky. Článek X. upravuje způsob uzavření smlouvy. Příloha volně navazuje na text smlouvy o úvěru a není samostatně podepsána. K žalobě byly přiloženy i předsmluvní informace a zásady zpracování osobních údajů.
- Z přílohy č. hodnota – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje žalovaného, který nemá vyživované dítě, jeho příjem je 21.658 Kč, náklady na bydlení jsou 4.000 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží jsou 4.567 Kč, finanční závazky jsou 1.366 Kč, sázení a hazardní hry 100 Kč, EXTRA zůstatek na cokoliv činí 500 Kč a finanční zůstatek je ve výši 11.125 Kč. Dle přílohy č. hodnota jsou výsledky lustrací (Centrální evidence exekucí, SOLUS, databáze neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, interní databáze) bez záznamu a žalovanému lze poskytnout nabídku úvěru.
- Z datového výstupu z Credit Info CEE soud zjistil, že k osobě žalovaného je k datu lustrace 17. 3. 2025 počet záznamů v Centrální Evidenci Exekucí 0. Z výsledku lustrace v registru SOLUS plyne, že tento byl „bez negativního záznamu“, resp. v pozitivním registru SOLUS je výsledek 0 Kč. U aktivní insolvence je uvedeno „NE“. K tomu však soud dodává, že v případě této listiny se jedná o pouhý text na papíru se záhlavím žalobkyně, a to bez jakéhokoliv ověření o tom, že se skutečně jedná o výstup z jakéhokoliv registru dokládajícího úvěruschopnost žalovaného.
- Z bankovní historie za období říjen 2024 až únor 2025 soud zjistil, že se má jednat o výpis z účtu žalovaného, který je však nepřehledný a není z něj patrné, co ten který příjem či výdaj představuje. Na začátku bankovní historie je uveden „startBalance“ 0 CZK a „endBalance“ 3,27 CZK (pozn. soudu – mělo by se jednat o zůstatek na počátku a konci výpisu). Z bankovní historie (na č. l. 10 spisu se nechází první strana – zbylá část je dostupná v aplikaci CEPR) soud zjistil, že žalovaný již před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru opakovaně obdržel na svůj účet finanční prostředky od jiných nebankovních institucí (např. právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba.).
- Z kopie občanského průkazu žalovaného a evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.
- Z detailu pohybu (na č. l. 22 spisu) soud zjistil, že z účtu žalovaného byla připsána částka 1 Kč, a to dne 17. 3. 2025.
- Z detailu pohybu (na č. l. 23 spisu), soud zjistil, že dne datum byla žalobkyní na účet žalovaného zaslána částka 15.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost právnická osoba.).
- Z upomínky č. hodnota ze dne 20. 11. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky v celkové výši 3.500 Kč se splatností 15. 11. 2025 nebyla dosud uhrazena. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 3.000 Kč + 500 Kč za odeslání 1. upomínky nejpozději 4. dne následujícího kalendářního měsíce od vystavení výzvy.
- Z upomínky č. hodnota ze dne 5. 12. 2025 soud zjistil, že touto sdělila žalobkyně žalovanému, že jeho platba splátky úvěru v celkové výši 4.000 Kč se splatností 15. 11. 2025 nebyla dosud uhrazena a k nápravě nedošlo ani po 1. upomínce ze dne 20. 11. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 3.000 Kč + 500 Kč + 500 Kč za druhou upomínku, a to nejpozději do 20. 12. 2025. Žalovaný byl rovněž upozorněn na to, že pokud nebude dlužná částka připsána na bankovní účet žalobkyně v termínu do 20. 12. 2025, vystavuje se riziku zesplatnění úvěru v plné výši a naúčtování sankcí a smluvních pokut.
- Z dopisu ze dne 21. 2. 2026 nazvaného jako „předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyčíslila, z čeho se skládá celková dlužná částka 30.130 Kč a upozornila žalovaného na možnost soudního vymáhání této částky. Předžalobní upomínka byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.
4. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 3. 2025 se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smluvním ujednáním a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
6. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho
požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).
11. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 3. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 15.000 Kč. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu kompletně předpřipravenou žalobkyní (na tom nic nemění ani skutečnost, že v článku II. odst. 2.1 smlouvy je uvedeno, že smlouva není formulářem). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou.
12. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
13. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo prokázáno, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na základě doložených listin nemohla dospět k nepochybnému závěru, že se v případě žalovaného jedná o dostatečně solventní osobu schopnou úvěr splácet. Nebylo doloženo, že by žalobkyně skutečně žalovaného lustrovala v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to navíc v situaci, kdy žalobkyně měla k dispozici dokument, který měl být výpisem z účtu žalovaného, ze kterého vyplývalo, že žalovaný si již v minulosti opakovaně půjčoval peníze od jiných nebankovních institucí a že zůstatek na jeho účtu byl 3,27 Kč, což jistě bez dalšího nesvědčí o dobré finanční situaci žalovaného.
14. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. hodnota.
15. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru. Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené by žaloba byla důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože však žalovanému byla poskytnuta částka 15.000 Kč a žalovaný již žalobkyni uhradil částku 21.000 Kč (7 splátek ve výši 3.000 Kč), lze uzavřít, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky zcela vrátil, resp. přeplatil. S ohledem na uvedené není žaloba důvodná. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zcela zamítnout. (výrok I.)
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl plně úspěšný žalovaný. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.