Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 34/2026-89
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 118.112 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 80.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 38.112,36 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p. a. z částky 99.363 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 78,57 % p. a. z částky 80.000 Kč od 26. 8. 2025 do 18. 9. 2025 ve výši 4.007,52 Kč a s úrokem 12 % p. a. z částky 80.000 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2025 dosáhne částky 316.800 Kč se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.924 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 80.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 38.112,36 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % p. a. z částky 99.363 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 78,57 % p. a. z částky 80.000 Kč od 26. 8. 2025 do 18. 9. 2025 ve výši 4.007,52 Kč a s úrokem 12 % p. a. z částky 80.000 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2025 dosáhne částky 316.800 Kč se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12.924 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne 10. 3. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 99.363 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 99.363 Kč ve výši 11,5 % ročně od 26. 8. 2025 do zaplacení, dále zaplacení pohledávky ve výši 18.749,36 Kč, úroku ve výši 78,57 % p. a. z částky 80.000 Kč od 26. 8. 2025 do 18. 9. 2025 ve výši 4.007,52 Kč a úroku ve výši 12 % p. a. z částky 80.000 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2025 dosáhne částky 316.800 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 9. 5. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 80.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 48 měsíčních splátkách po 6.268 Kč, jejichž součástí byla rovněž úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr. Uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy řádně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným, dostupných registrů a dalších podkladů. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, neuhradil žádnou splátku úvěru a dostal se do prodlení. V důsledku prodlení mu podle smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč a náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 400 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou první splátky po dobu delší než 65 dnů, došlo dne 24. 8. 2025 podle smluvních podmínek k zesplatnění celého úvěru, přičemž ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru částku 95.661,45 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 80.000 Kč a dosud přirostlého smluvního úroku ve výši 15.661,45 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému vznikla povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 26. 8. 2025 až do zaplacení, přičemž ke dni podání žaloby vyčíslila tento nárok částkou 18.749,36 Kč, dále požadovala úhradu nezaplacených plateb za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 2.304 Kč a smluvní úrok z nesplacené jistiny, po uplynutí 90 dnů prodlení omezený zákonnou sazbou podle zákona o spotřebitelském úvěru. U částky 99.363 Kč, představující součet nové jistiny, smluvních pokut, náhrady nákladů a dlužného pojistného, se současně domáhala zákonného úroku z prodlení od 26. 8. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání mu bylo doručováno s ohledem na adresu místa trvalého pobytu v sídle ohlašovny postupem podle § 50m o. s. ř. o. s. ř. uložením u soudu a vyvěšením na úřední desce, a soud pak považoval zásilku za řádně doručenou. Protože se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 9. 5. 2025 mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem bylo zjištěno, že předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 80.000 Kč s tím, že celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činí 264.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku uhradit v 48 měsíčních splátkách po 6.268 Kč včetně úhrady za pojištění. Zápůjční úroková sazba činila 78,57 % ročně a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 114,05 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dle čl. 6.1 se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení o délce 30 dnů s tím, že nárok na tuto smluvní pokutu nevznikne po zesplatnění úvěru a maximální výše smluvní pokuty činí 2.999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše úvěru, nejvýše však 200.000 Kč. V podpisové části byl u žalovaného uveden jedinečný číselný kód, datum 9. 5. 2025 a čas. Dále je zde akceptační doložka ze strany žalobkyně ze dne 9. 5. 2025. Lze dodat, že jako místo trvalého pobytu žalovaný ve smlouvě uvedl sídlo obecního úřadu.
5. Ke smlouvě byl dále doložen dodatek č. hodnota ke ze dne 9. 5. 2025, v němž byla měněna některá ujednání smlouvy o úvěru týkající se procesu uzavření smlouvy, podmínek čerpání úvěru a předpokladů pro výpočet RPSN.
6. Z přílohy č. hodnota ke smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet a z přihlášky žalovaného do pojištění ze dne 9. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný se stal na základě přihlášení pojištěným pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit za toto pojištění částku 768 Kč měsíčně jako součást splátek dle smlouvy o úvěru.
7. Přípisem ze dne 12. 5. 2025 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru, resp. akceptaci návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru.
8. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že na účet žalovaného specifikovaný v úvěrové smlouvě byla dne 9. 5. 2025 odeslána částka 80.000 Kč.
9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný z titulu posuzované úvěrové smlouvy dosud neuhradil ničeho. Žalovaný v průběhu řízení ani nějaké platby netvrdil či neprokázal.
10. Výzvou k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dne 21. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě splátek č. hodnota a 2 a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Dále byla doložena obdobná výzva ze dne 20. 8. 2025 upozorňující na neuhrazení splátek č. hodnota – 3. Oznámením ze dne 24. 8. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru ve výši celkem 99.363 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů.
11. Z listin y označené jako prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný zde mimo jiné potvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku či hrozícím úpadku a veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou o úvěru poskytuje, jsou pravdivé a úplné.
12. Z formuláře hodnocení klienta ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o své osobě mj. tak, že je zaměstnaný s příjmem 20.000 Kč a výdaje má celkem ve výši 9.860 Kč (životní minimum 4.860 Kč a výdaje na bydlení 5.000 Kč). Dále, že je svobodný, žije sám a bydlí u rodičů.
13. Z výpisů banky o příchozí úhradě ze dne 8. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel úhradu ve výši 20.861 Kč od zaměstnavatele společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zaúčtovanou dne 11. 4. 2025 a dále úhradu ve výši 15.544 Kč zaúčtovanou dne 11. 3. 2025.
14. Z výpisů záznamů registru SOLUS ze dne 4. 5. 2025 soud zjistil, že u žalovaného nebyly vykázány žádné dlužné splátky.
15. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 8. 5. 2025 bylo zjištěno, že u žalovaného bylo zjištěno 5 finančních institucí s žádostí, dále expozice 17.680 Kč (součet zbývající částky kreditních karet, čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a zbývající částky splátkových operací), limit 20.000 Kč (celkový úvěrový rámec nesplátkových operací a limit kreditních karet) a dluh po splatnosti 0 Kč.
16. Soud v průběhu řízení provedl některé další listinné důkazy, zjištění z nich však pro stručnost neuvádí, neboť na meritorní posouzení věci neměla vliv.
17. Na základě zjištěného skutkového stavu věci pak soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
18. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 5. 2025 částku 80.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného, a to za výše uvedených smluvních podmínek. Žalovaný podle obsahu spisu dosud ničeho žalobkyni nevrátil.
22. Soud se pak s ohledem na citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a uzavřel, že v posuzované věci se žalobkyně sice úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru sice posuzovala, avšak ne zcela dostatečně a průkazně. Z podkladů, které v této souvislosti žalobkyně předložila bylo zejména prokázáno, že žalobkyně měla v této souvislosti k dispozici informace od žalovaného, podle nichž byl v době uzavření smlouvy svobodný, bydlel u rodičů, příjmy měl mít ze zaměstnání ve výši 20.000 Kč měsíčně a výdaje na bydlení uváděl 5.000 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného měla žalobkyně doložené dvěma výpisy z banky v průměrné výši ve výši cca 18.200 Kč (v březnu 2025 činil příjem žalovaného jen 15.544 Kč, aniž by byl znám důvod). Výdajovou stránkou, pokud jde o skutečné náklady žalovaného včetně nákladů na bydlení, žalobkyně zřejmě blíže neposuzovala, kdy žalovaný sice uvedl, že bydlí u rodičů, hlášený k pobytu však byl v místě ohlašovny a zůstalo otázkou, zda a jakým skutečně způsobem bytové potřeby uspokojoval a s jakými náklady. Žalobkyně měla dále ověřené z registru SOLUS, že u žalovaného nejsou evidovány žádné dlužné splátky. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací se pak podává, že u žalovaného bylo zjištěno 5 žádostí u finančních institucí a dále zbývající dlužné částky necelých 18.000 Kč. Těmito skutečnostmi se žalobkyně rovněž blíže nezabývala a není zřejmé (nebylo doloženo) o jaké dluhy se jedná, v jaké přesně výši, jaké byly podmínky jejich úhrady apod. Žalobkyně rovněž důkladněji nezjišťovala celkové majetkové poměry žalovaného a jeho pravidelnou platební bilanci či způsob jeho hospodaření, např. výpisy z běžného účtu nebo jiným vhodným způsobem.
23. S ohledem na tato zjištění pak lze podle přesvědčení soudu konstatovat, že žalobkyně se poměry žalovaného a jeho schopností splácet poskytovaný úvěr zabývala nedostatečně, kdy nevyžadovala další informace od žalovaného, ani nepřistoupila k důkladnější revizi jeho celkových majetkových a finančních poměrů (nic takového nebylo prokázáno). Za tohoto stavu pak soud dovodil, že žalovanému neměl být úvěr poskytnut, když dostupné informace o poměrech žalovaného neposkytovaly dostatečný podklad pro závěr, že žalovaný bude schopen řádně a včas své závazky ze zamýšlené úvěrové smlouvy plnit. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a přesto mu úvěr poskytla.
24. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné (zde např. ve formě výpisů z běžného účtu, dokladů k pravidelným výdajům, dokladů o dalších závazcích apod.). Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
25. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
26. Následkem nesplnění uvedené povinnosti žalobkyně je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
27. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty a apod.
28. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 80.000 Kč a z této částky pak podle obsahu spisu dosud neuhradil ničeho. Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 80.000 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.
29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
30. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.
31. V posuzované věci soud žalovanému stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaný se ve věci se nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalovaného) k rozhodnutí o jiné lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách. Soud si je vědom břemene tvrzení a důkazního břemene žalovaného o skutečnostech, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 ), avšak při procesní pasivitě žalovaného a absenci potřebných důkazů nebylo z hlediska citované speciální právní úpravy žádných podkladů pro rozhodnutí o jiném okamžiku splatnosti dluhu (včetně splatnosti vázané na výzvy k zaplacení, z nichž nelze bez dalšího na dobu přiměřenou možnostem žalovaného usuzovat). Mezi účastníky ani nebyl vyvolán spor podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud přitom vychází i z přesvědčení, že pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži a musí strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.
32. Protože tedy s ohledem na rozhodnutí soudu splatnost přiznané částky ještě nenastala, nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
33. Pro úplnost soud dodává, že uvedený závěr se objevuje i v aktuální rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně (viz např. rozsudek ze dne 22. 4. 2026, č. j. 74 Co 85/2025 -112), s tím, že prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit. Byť byl žalovaný v řízení pasivní a neuvedl ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, z provedeného dokazování ani z obsahu spisu objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za daných okolností tohoto konkrétního případu v možnostech žalovaného pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení vrátit dříve, než stanovil soud prvního stupně (zde ve lhůtě počítané od právní moci rozsudku).
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 67,73 % předmětu řízení (vyhověno bylo žalobě v částce 80.000 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 38.112,36 Kč s přísl.) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 35,46 % nákladů řízení (67,73 – 32,27). Náklady řízení žalobkyně v částce 36.446,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.906 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118.112 Kč sestávající z částky 5.860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25.240 Kč ve výši 5.300,40 Kč. Z toho bylo žalobkyni přiznáno 35,46 %, tedy částka 12.924 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.