Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 149/2026-33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 160 170,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 115 886,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 44 284,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 294,83 Kč, 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 3 115,05 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 27 115,34 Kč a 8,05% úrok p.a. z částky 241 569,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 832 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 115 886,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 44 284,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 294,83 Kč, 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 3 115,05 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 27 115,34 Kč a 8,05% úrok p.a. z částky 241 569,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 832 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2025 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 160 170,93 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovanou dne 2. 5. 2017 Smlouvu o Půjčce na kliknutí č. Anonymizováno (dále jen „Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 400 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí v 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 263 Kč vždy k 20. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 9,90 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela. Banka proto úvěr ke dni 14. 1. 2025 zesplatnila. Žalovaná dosud uhradila pouze 284 113,97 Kč. Pohledávka byla ke dni 24. 6. 2025 postoupena na společnost právnická osoba a z ní dne 8. 7. 2025 na žalobkyni. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 159 456,93 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 399,10 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 709,71 Kč a z dlužných poplatků ve výši 714 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, smlouvy o půjčce, výpisu, VOP, výpisu z úvěrového účtu, prohlášení o okamžité splatnosti, vyjádření banky, dokumentací ze systému banky, předžalobní výzvy včetně podacího archu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o Půjčce na kliknutí č. Anonymizováno bylo zjištěno, že byla uzavřena elektronicky dne 2. 5. 2017 mezi společností právnická osoba. Žalovaná se zavázala splácet jistinu a úroky 9,9 % v pravidelných 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 263 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 7. 2017. Žalovaná v Prohlášení k úvěru uvedla, že její příjem činí 29 702 Kč, regionální náklady 6 702 Kč, Celková suma měsíčních splátek klienta z online CBCB zprávy 3 000 Kč, Interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky 5 539 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za zjištěno, že žalované byla poskytnuta celkem částka 400 000 Kč. Soudu nebyly předloženy žádné dokumenty vztahující se k příjmům a výdajům žalované použité k prověřování úvěryschopnosti bankou. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 6. 2025 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a společností právnická osoba jako postupníkem. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 7. 2025 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalované částku 400 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně neprokázala, že by řádně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nenechala si doložit například nájemní smlouvu a výši nákladů spojených s bydlení a energiemi, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust.

7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 115 886,03 Kč (rozdíl mezi jistinou 400 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 284 113,97 Kč). Ustanovení upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k a násl. , jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. -262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. -160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 44 284,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 294,83 Kč, 8,05% úrok z prodlení p.a. z částky 3 115,05 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 27 115,34 Kč a 8,05% úrok p.a. z částky 241 569,33 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě 2 smluv o postoupení pohledávek, které mají všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně přiznání části žalované jistiny v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku, za neúspěch žalobkyně zamítnutí žaloby včetně příslušenství v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 54 % původně žalované částky, neúspěch spolu se zamítnutým příslušenstvím ke dni rozhodnutí soudu 46 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 8 %. Náklady řízení v celkové výši 35 411,70 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 6 408 Kč, odměna právní zástupkyně žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 7 540 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 450 Kč dle téže vyhlášky a 21% DPH. 8 % z 35 411,70 Kč činí 2 832 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).