Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 129/2026-32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úroky z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu adresa-jih soudní poplatek ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu , adresa, -jih soudní poplatek ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši částka a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku částka, kterou byla uhrazena smluvní pokuta ve výši částka, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka a částečně poplatek za poskytnutí zápůjčky, který původně činil částku částka.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci samé. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostně na její bankovní účet č. č. účtu, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Dle smlouvy měly být zápůjčka i poplatek splaceny ve třech měsíčních splátkách po částka s datem poslední splátky dne datum s tím, že roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činí 740 %. Z údajů o provedených platbách bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce dne datum částku částka. Ve smlouvě o zápůjčce byla dále sjednána povinnost žalované pro případ prodlení s plněním závazků ze smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně s tím, že za zaslanou písemnou (listinnou) upomínku je žalobkyně oprávněna požadovat částka. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky (dopisy z datum, datum, datum, datum a datum). Dne datum pak adresovala zástupkyně žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne datum).
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., kterou soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) ve smyslu § 419 o. z. uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany.
9. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce z hlediska souladu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků (poplatku), přičemž zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum, ve kterém tento soud dospěl k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., neboť smlouva o zápůjčce či o úvěru, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
10. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červenci 2023, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,57 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 740 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního nežli jistiny, je i pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. absolutně neplatné.
11. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lzeli předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů (zápůjček) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročný úvěr (zápůjčku). Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaná přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovanou by vůbec nedošlo. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek.
12. Pro úplnost soud podotýká, že by smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou také podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z hlediska nesplnění povinnosti poskytovatele zápůjčky posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, ani že by porovnávala příjmy a výdaje žalované, či způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Žalobkyně v žalobě pouze konstatovala, že k ověření úvěruschopnosti žalované došlo na základě vyžádaných informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, ověřených z dokumentů předložených žalovanou, případně nahlédnutím do relevantních databází. Žádné důkazy k prokázání tvrzené skutečnosti však nepředložila a nenavrhovala. Z vyžádaného výpisu z účtu žalované za červenec 2023 soud navíc zjistil, že její konečný zůstatek na účtu činil pouze částka, žalovaná tak neměla vytvořenou žádnou finanční rezervu. Soud má proto za to, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní posouzena dostatečně tak, aby mohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnosti žalované jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši částka, má žalovaná povinnost tuto částku podle § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z tvrzení žalobkyně současně vyplývá, že žalovaná jí již uhradila částku částka. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby vrátila žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši částka. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.
15. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka, neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše Položky 1, tedy do výše částka (žalobkyně však dosud uhradila pouze částka). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. č. účtu, VS var. symbol.
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky částka, přičemž úspěšnou byla pro částku částka (tj. částka = 100 %, částka = 1,5 % po zaokrouhlení). Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí na straně žalobkyně 1,5 % a na straně žalované 98,5 %, tedy 97 % úspěchu na straně žalované. Žalované však v souvislosti s vedením sporu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.