Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 126/2026-28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka v měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka se stane splatnou v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, v měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka se stane splatnou v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně Jméno žalobkyně. se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovanou Jméno žalované k zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO (dále též jen „společnost“), s žalovanou uzavřela dne datum po předchozím zkoumání její úvěruschopnosti smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva“), kdy dne datum poskytla žalované úvěr v částce částka, již žalovaná čerpala převodem na svůj bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit společnosti poskytnutý úvěr do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce částka, celkem tedy zaplatit částku částka. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila a dosud podle smlouvy dluží částku celkem částka, jež zahrnuje nesplacenou jistinu úvěru částka a poplatek za poskytnutí úvěru částka. Společnost právnická osoba. postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná svůj dluh v částce částka s příslušenstvím nezaplatila, ač byl upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum.
2. Žalovaná Jméno žalované v řízení namítla, že společnost nezkoumala její úvěruschopnost před poskytnutím úvěru.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, že žalovaná uzavřela se společností smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované na její účet dle záznamu o platbě a sdělení právnická osoba. dne datum poskytnut společností úvěr v částce částka. Žalovaná se jako dlužník zavázala ke splacení poskytnutého úvěru spolu s poplatkem nejméně částka do datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru se žalovanou s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že tuto skutečnost oznámila žalované. Předžalobní výzvou ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu dle smlouvy.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. i úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.
7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
12. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
13. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
15. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
16. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , v platném znění. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz smlouvou o úvěru, jež obsahuje jen údaje poskytnuté společnosti žalovanou bez dalšího ověření jejich správnosti. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
17. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž plnění na jistinu je žalovaná povinna vydat. Pokud tedy společnost poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku částka, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradila. Nadále je povinna vrátit částku částka. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č. j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Soud zjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, neboť příjem žalované činí a její náklady bydlení jí neumožňují okamžitou úhradu závazku. Umožnil žalované proto podle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. zaplacení dluhu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách v částce částka, a to pod hrozbou ztráty výhody splátek. Pokud tedy žalovaná poruší povinnost hradit řádně a včas jednotlivé splátky, stane se splatnou celá částka v rozsahu, ve kterém dosud nebyla žalovaným zaplacena. Soud rozhodl o povolení splátek, neboť s ohledem na výši splátek nedojde umožněním splátek k podstatnému zásahu do majetkových poměrů žalobkyně. Soud tak žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.
19. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic řízení je obdobný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.