Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 126/2026-29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 45 950 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 691,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Pro částku 4 258,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 137,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 684,70 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 44 000 Kč od 28.1.2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 950 Kč od 28.1.2026 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 422,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 691,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Pro částku 4 258,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 137,82 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 684,70 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 44 000 Kč od 28.1.2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 950 Kč od 28.1.2026 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 422,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 45 950 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že dlužnou částku žalovaná dluží žalobkyni na základě smlouvy o kontokorentu č. upřesnění skutku, uzavřené mezi účastníky dne 4.6.2024, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 44 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně úroku ve výši 21,90 % ročně a poplatků v měsíčních splátkách. Dle obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované poplatky dle Sazebníku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované a z pohybů na jejím běžném účtu vedeném u žalobkyně, nahlédnutím do informačních databází, kdy příjem žalované nebyl ověřován, výdaje na základě dlouhodobého vyhodnocení finančních transakcí na jejím běžném účtu a ze statistických údajů a na základě náhledů do registrů. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně neplnila, proto žalobkyně dle ujednání mezi stranami prohlásila veškeré pohledávky za okamžitě splatné ke dni 31.5.2025, o čemž byla žalovaná informována s výzvou k úhradě dluhu. Žalovaná splatnou pohledávku žalobkyni až dosud nezaplatila a dluží tak žalobkyni na dlužné jistině vyčerpaného úvěru částku 44 000 Kč, na poplatcích 1 950 Kč, na smluvních úrocích kapitalizovaných ke dni 27.1.2026 částku 10 137,82 Kč, na úrocích z prodlení kapitalizovaných ke dni 27.1.2026 částku 2 684,70 Kč, a až do zaplacení smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení od 28.1.2026 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z listiny nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 4.6.2024, Smlouva o kontokorentu č. upřesnění skutku s datem 4.6.2024, z obchodních podmínek žalobkyně pro kontokorent a ze záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána dne 4.6.2024 smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 44 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet společně s úrokem ve výši 21,90 % ročně a poplatky dle Sazebníku žalobkyně. Z výpisu z účtu žalované vedeného u žalobkyně za období 1 – 5/2024 byly zjištěny pohyby na účtu (příjmy výživného a kapesného), čerpání finančních prostředků ve výši 44 000 Kč. Z přehledu splátek za období 6 – 10/2024 bylo dále zjištěno, že žalovaná celkem uhradila 230 996,66 Kč, z výpisu z účtu a z přehledu čerpání, že celkem vyčerpala částku 272 688,47 Kč. Žalovaná byla opakovaně vyzývána žalobkyní dopisy ke splácení úvěru, žalovaná však nereagovala, proto žalobkyně oznámením z 2.6.2025 informovala žalovanou o zesplatnění předmětného úvěru, což bylo zjištěno z korespondence adresované žalobkyní žalované. Z předžalobní upomínky a podacím archem pošty bylo dále zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalované částky.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4.6.2024 uzavřena smlouva, na základě které žalovaná opakovaně čerpala v rámci úvěrového limitu ve výši 44 000 Kč finanční prostředky a splácela, celkem opakovaným čerpáním vyčerpala částku 272 688,47 Kč, zaplatila 230 996,66 Kč. Před poskytnutí úvěru žalobkyně měla k dispozici pouze výpis z účtu žalované za období 1 – 5/2024 a informaci o tom, že žalovaná je studentem, ohledně výdajů vycházela ze statistiky ČSÚ. Žalovaná netvrdila a ani neprokázala, kolik žalobkyni celkem zaplatila, žalobkyně požaduje na jistině částku 44 000 Kč a dále poplatky ve výši 1 950 Kč za upomínky. Žalovaná ani přes upomínky žalobkyni nic dalšího nezaplatila.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z výpisu z účtu žalované za krátké období, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče, žalobkyně se nezabývala skutečnými výdaji žalované ani jejími osobními poměry. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 272 688,47 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně opakovaným čerpáním v rámci úvěrového rámce vyplatila žalované částku 272 688,47 Kč, přitom žalovaná zaplatila celkem 230 996,66 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 41 691,81 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Pro neplatnost smlouvy byla žaloba pro další plnění – poplatky a úroky zamítnuta. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům zamítl.
12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 65 %, neboť z původně žalované částky 64 009 Kč (včetně příslušenství), bylo žalobkyni vyhověno v částce 41 691,81 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 35 %, proto má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalované, žalobkyně má tedy právo na 30 % účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení při 100 % úspěchu představují částku 4 742 Kč (soudní poplatek ve výši 1 838 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 904 Kč – 3 úkony po 700 Kč včetně režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH), 30 % z těchto nákladů představují částku 1 422,60 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit rovněž ve lhůtě tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.