Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 121/2026-20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 18 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 020 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo účtu 3703-223781/0710, variabilní symbol var. symbol, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 020 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 800 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku číslo účtu 3703-223781/0710, variabilní symbol , var. symbol, , doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18 020 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 28. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny měsíčně po dobu trvání smlouvy. Úrok, přirostlý za uplynulé období měl žalovaný žalobkyni hradit vždy k 27. dni v měsíci; jistinu úvěru byl oprávněn uhradit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 5. 2024. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, ze smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 800 Kč a smluvní pokuty v kapitalizované výši 1 220 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě údajů sdělených klientem, které ověřila v externích registrech a dále z potvrzení o příjmu za období 10-12/2023. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na úvěr zaplatil 4 000 Kč, které žalobkyně započetla na smluvní pokutu.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 28. 1. 2024 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal 12 000 Kč (smlouva o úvěru č. hodnota, potvrzení o provedené platbě). Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že po dobu trvání smlouvy se žalovaný zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně, a to vždy k 27. dni v měsíci. Dopisem ze dne 29. 5. 2024 žalobkyně informovala žalovaného, že ke dni 29. 5. 2024 došlo k zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek (zesplatnění úvěru). Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaný s příjmem 16 589 Kč měsíčně a výdaji 11 250 Kč měsíčně. Dále v žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí v tříčlenné domácnosti v obecním bytu a má jednu vyživovací povinnost. Z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že v měsíci červenec 2022 byly žalovanému na účet připsáno 51 058 Kč a odepsáno 40 980 Kč, v měsíci srpen 2022 připsáno 50 714 Kč a odepsáno 44 981 Kč a v měsíci září bylo připsáno 50 714 Kč a odepsáno 100 980 Kč. Žalovaný k žádosti doložil výplatní lístky za období říjen až prosinec 2023, z nichž vyplývá, že žalovaný měl v tomto období průměrný příjem ve výši 16 589 Kč. Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 4 000 Kč.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.
11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že žalobkyně sice ověřila tvrzený příjem žalovaného, ovšem pokud jde o jeho výdaje, žalobkyně ani jen netvrdila, že by jakkoliv zjišťovala, natož ověřovala, jejich skutečnou výši. Bez takového posouzení žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 4 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že platby žalovaného započetla na smluvní pokutu, soud k těmto zápočtem nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy žalobkyni nevznikly žádné smluvní nároky, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut. Celou žalovaným uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 8 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“
14. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nutná jeho procesní aktivita, kterou žalovaný v řízení nevyvinul. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit vlastní úvahou, na základě které dospěl k závěru, že s přihlédnutím k poslední známé výši příjmu žalovaného (16 589 Kč) a výši dlužné částky (8 000 Kč) nelze očekávat, že by žalovaný byl schopen dluh splnit v obvyklé třídenní pariční lhůtě, a proto soud žalovaného zavázal k úhradě dluhu ve lhůtě o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaný zajistil potřebné financování, a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.
15. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. např. rozsudek KS Ostrava, č. j. 8 Co 123/2024-66).
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 020 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 8 000 Kč. Procesně úspěšnější stranou byl tedy žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
17. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 18 020 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) ZSoP (tj. do výše SoP 1 000 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté občanského soudního řádu, případně exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.