Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 136/2025-67
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem Adresa žalované
o 347 884,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Co do požadavku žalobkyně, aby žalovaná žalobkyni zaplatila úrok ve výši 1,4 % ročně z částky 344 473,22 Kč od datum do zaplacení, se řízení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 347 884,41 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 333,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 443,11 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 347 884,41 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 10,6 % ročně z částky 344 473,22 Kč od datum do zaplacení, s tím, že žalobkyni přisouzené částky smí žalovaná zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, a to nejpozději do každého dvacátého dne v měsíci s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to při ztrátě výhody splátek za situace, kdy se žalovaná dostane do prodlení se splácením delším než jsou dva měsíce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 556 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Co do požadavku žalobkyně, aby žalovaná žalobkyni zaplatila úrok ve výši 1,4 % ročně z částky 344 473,22 Kč od , datum, do zaplacení, se řízení zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 347 884,41 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 333,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 443,11 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 347 884,41 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 10,6 % ročně z částky 344 473,22 Kč od , datum, do zaplacení, s tím, že žalobkyni přisouzené částky smí žalovaná zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, a to nejpozději do každého dvacátého dne v měsíci s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to při ztrátě výhody splátek za situace, kdy se žalovaná dostane do prodlení se splácením delším než jsou dva měsíce.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 45 556 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně žalobou (respektive původně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) požaduje po žalované zaplacení částky 347 884,41 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované v rámci právního vztahu, založeného mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o (spotřebitelském) úvěru.
2. V průběhu řízení vzala žalobkyně v rozsahu drobné části žalovaného příslušenství žalobu zpět; v tomto rozsahu proto soud prvním výrokem tohoto rozsudku řízení zastavil.
3. Žalovaná se k výzvě soudu k návrhu žalobkyně v poskytnuté lhůtě nevyjádřila, v ranních hodinách prvního nařízeného jednání nicméně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření, když stručně vylíčila aktuální situaci a poukázala na skutečnost, že spolupracuje s organizací Člověk v tísni; současně požádala o odročení jednání.
4. Jelikož o odročení původně žádala i žalobkyně soud při jednání dne datum toliko (prostřednictvím protokolu) poučil nepřítomnou žalobkyni, že dosud neprokazuje řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, a poté jednání odročil na datum.
5. Dne datum žalovaná přípisem vylíčila další aktuální obtíže, pročež opětovně požádala o odročení jednání; na základě této žádosti, ve které žalovaná zdůraznila, že „situaci postupně řeší a dává do pořádku“, soud jednání odročil na datum, tento termín ovšem nevyhovoval žalobkyni, pročež soud jednání odročil na datum.
6. Dne datum žalovaná požádala o další odročení „o poslední jeden měsíc“, přičemž v žádosti vylíčila další aktuální životní strasti (současně připojila propouštěcí zprávu ze dne datum, ze které bylo zřejmé, že byla ve dnech datum až datum hospitalizovaná).
7. Jelikož poslední omluvu (resp. žádost) žalované neshledal soud řádnou ani včasnou, proběhlo dne datum jednání, při kterém proběhlo potřebné dokazování, a následně byl vyhlášen nyní odůvodňovaný rozsudek.
8. Soud tedy rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž v kontextu procesní pasivity žalované, jež ve svém důsledku neuplatnila žádnou procesní obranu, dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním.
9. Současně je na tomto místě třeba zdůraznit, že v kontextu dané procesní situace mohla být žalovaná alespoň částečně úspěšná toliko za předpokladu, že se žalobkyni nepodaří prokázat, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.
10. Vedle samotné úvěrové smlouvy (viz níže) se tak rozhodujícím důkazem stalo „vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ a „zákaznická karta“ žalované (obojí ve svazku listin na č. l. 19).
11. Je tedy zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně – obchodní společnosti právnická osoba. – uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru (název služby), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v rámci sto dvaceti měsíčních splátek ve výši 4 742,34 Kč (mezi stranami smlouvy byl sjednán úrok ve výši 10,6 % ročně). Žalovaná však podle nevyvrácených tvrzení žalobkyně ujednané splátky řádně a včas nehradila, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne datum zesplatnila. Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila předmětná pohledávka – jde-li o samotnou jistinu – částku 344 473,22 Kč, zvýšenou o ujednané poplatky v celkové výši 3 411,19 Kč.
12. Po právní stránce hodnotil soud danou smlouvu jako smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku ), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Současně je namístě zdůraznit, že soud po doplnění žaloby dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované řádně zkoumala její úvěruschopnost, přičemž soud rovněž neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.
13. Jde-li o samotnou otázku řádného zkoumání úvěruschopnosti, soud zohlednil skutečnost, že žalovaná deklarovala a osvědčila příjmy, které byly zjevně dostačující k řádnému splácení měsíční splátky ve výši 4 742,34 Kč, a to právě i prizmatem uváděné částky nákladů na bydlení ve věrohodné výši 10 000 Kč; soud současně nepřehlédl, že výsledná smlouva obsahovala ujednání o delší době splácení, než obsahovala původní žádost žalované, což se odrazilo ve zhruba dvacetiprocentním snížení výše měsíční splátky – rovněž tato skutečnost nepřímo svědčí o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, dříve než jí poskytla inkriminovaný úvěr.
14. Nemá-li tedy být žalované poskytnuta excesivní právní ochrana, je namístě uzavřít, že předmětná úvěrová smlouva je platným právní jednáním, a to i proto, že žalobkyně v potřebném rozsahu prokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.
15. Z uvedených důvodů soud druhým výrokem tohoto rozsudku žalobě – v rozsahu po částečném zpětvzetí – v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalované povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.
16. S ohledem na žalovanou opakovaně deklarované „životní strasti“ (a rovněž s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná ve srovnání s dalšími osobami v obdobném procesním postavení alespoň projevila určitou snahu o řešení vzniklé situace), primárně však z důvodu zvýšení pravděpodobnosti „dobrovolného“ plnění ze strany žalované soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) umožnil žalované zaplacení žalobkyni přisouzené částky ve splátkách, a to ve výši, která je přiměřeně nižší než částka měsíční splátky, ke které se v předmětné smlouvě sama dobrovolně zavázala. V této souvislosti soud – žalobkyni případně na vysvětlenou – dodává, že je-li zřejmé, že žalovaná nebyla s to ujednané měsíční splátky řádně splácet, nemůže žalobkyně legitimně očekávat, že nyní bude řádně splácet splátky výrazně vyšší, notabene snad že zaplatí celou dlužnou částku v celku v nejkratší možné lhůtě (tedy ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku).
17. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně vzala žalobu zpět toliko ve zcela zanedbatelném rozsahu, žalobkyně tak má právo na zaplacení všech nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 916 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 347 884 Kč. Za čtyři úkony právní služby (podání ve věci ze dne datum a ze dne datum nejsou účelně vynaložené náklady, neboť jimi žalobkyně pouze doplňovala do té doby imperfektní žalobu, zvláště pak poté, co musela být soudem poučena o tom, že dosud neprokazuje řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované) tedy náleží právnímu zástupci odměna advokáta ve výši 9 700 Kč za každý z těchto čtyř úkonů, dále jde o čtyři režijní paušály v celkové výši 1 800 Kč, řádně vykázanou náhradu nákladů spojených s účastí na jednání (tedy náhradu cestovních výdajů včetně náhrady za promeškaný čas) v celkové výši 1 069 Kč (srov. č. l. 58) a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 699 Kč ve výši 8 750 Kč. Celkem je tak za účelně vynaložené náklady (počítáno striktně podle v rozhodné době účinného znění advokátního tarifu) možno považovat částku 64 365 Kč.
18. S odkazem na závěry přijaté v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2022 č. j. 25 Co 189/2022 -53 dospěl podepsaný soud k závěru, že veškeré tyto náklady není možno považovat za účelně vynaložené náklady řízení, respektive že je namístě v rozsahu 40 % nákladů vynaložených na zastoupení advokátem nepřiznat. V odkazované věci totiž Krajský soud v Plzni v obdobné právní věci mj. uvedl: „[…] lze vyjít i toho, že žalobce je profesionálním vymahačem nesplácených úvěrů, které odkupuje od původních věřitelů, věnuje se tedy této činnosti soustavně, jde o předmět jeho podnikatelské činnosti, a proto by k výkonu této činnosti měl být vybaven profesionálním aparátem a náhrada nákladů za právní zastoupení by mu tak nepříslušela vůbec. Přihlédnout nutno rovněž ke skutečnosti, že v dané věci šlo o jednoduchý předmět řízení, žaloba byla zcela nepochybně žalobou formulářovou, advokát žalobce se v průběhu řízení nemusel vypořádávat s žádnou obranou žalovaného, šlo o naprosto jednoduchou činnost, na kterou žalobce nezbytně nutně ani právní služby využívat nemusel“. S odkazem na citované rozhodnutí soud rovněž přihlédl k tomu, že v případě žalované jde o „neplatícího dlužníka“, jehož měsíční příjem je podprůměrný, což je další okolnost hodná jistého zřetele.
19. Ze zaznamenaných důvodů soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu částky 45 556 Kč.
20. Z obdobných důvodů jako uvedených shora v případě žalované částky soud v případě přisouzené náhrady nákladů řízení přiměřeně prolongoval lhůtu k plnění na lhůtu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.
21. Toliko zcela nad rozhodný rámec věci podepsaný soud zdůrazňuje, že daný rozsudek (jakkoli jej mohou obě strany přijímat částečně úkorně) maximálním možným způsobem zohledňuje práva a oprávněné zájmy obou procesních stran.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.