Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 141/2026-81

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupena advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 11.712 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3.712 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8.000 Kč od 17.7.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 680 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 3.712 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8.000 Kč od 17.7.2025 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 680 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2026 domáhá vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.712 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 7. 2025 do zaplacení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 17. 6. 2025. Následně žalobkyně a žalovaný sjednali prodloužení doby splatnosti do 16. 7. 2025 a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.120 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil a žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 1.592 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost posoudila výpisem z účtu, případně výplatními lístky a výpisem z databáze poskytovatelů EUCB nebo CRIF. Z doložených listin dle tvrzení žalobkyně vyplynula dostatečná výše čistého příjmu žalovaného ke splacení úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Dne 25. 8. 2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalovaný ani žalobkyně (tato svou neúčast omluvila) a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:

- Z žádosti o poskytnutí úvěru 9836106 a vyhodnocení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je ženatý a má jedno dítě, jeho příjmy činí 50.000 Kč, výdaje činí 10.000 Kč, náklady na bydlení 3.500 Kč, výdaje splátek úvěrů 2.509 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 40.000 Kč. Na žádosti byly rovněž uvedeny příjmy a výdaje včetně závazků, které měly být žalobkyní ověřeny, avšak k ověření nebyly doloženy žádné doklady. Z profilu klienta soud zjistil, že žalobkyně eviduje žalovaného jako podnikatele s příjmy a výdaji, jak jsou uvedeny shora.

- Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne datum a z dodatku k této smlouvě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 8.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2.120 Kč nejpozději do 14 dnů. RPSN činila 10 639 %. Následně byla splatnost úvěru prodloužena o 21 dnů, tedy do 16. 7. 2025. K žalobě byl doložen i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

- Z registru platebních informací soud zjistil, že žalovaný měl jednu otevřenou smlouvu – revolvingový úvěr. Zbývající částka na této smlouvě byla 0 Kč, avšak je patrné, že žalovaný se v minulosti dostával do prodlení s jejím splácením. Z registru je rovněž patrná jedna ukončená smlouva, s jejímž splácením se žalovaný rovněž v minulosti dostával do prodlení.

- Z dokumentu Anonymizováno ze dne 3. 6. 2025 vyplývá, že žalovaný v něm má 5 evidovaných zamítnutých žádostí o půjčky a 1 žádost o půjčku.

- Z kopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného s občanským průkazem soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

- Z předloženého výpisu „Kontomatik“ soud zjistil, že jsou v něm jako příjmy žalovaného uvedeny mj. v květnu 2025 částka 117.760 Kč od právnická osoba. a částka 22.000 Kč od právnická osoba Dále jsou v dokumentu uvedeny výdaje, avšak není patrné, co představují. Z druhého předloženého výpisu „Kontomatik“ soud zjistil, že tímto měla žalobkyně ověřit informace o účtech žalovaného – běžný a spořicí účet. Z výpisu jsou pak patrné příjmy od nebankovních společností, jak byly uvedeny shora, přičemž od společnosti právnická osoba. byly na účet peníze zasílány opakovaně, dále jsou patrné další příjmy a výdaje.

- Z detailu pohybu soud zjistil, že dne 3. 6. 2025 byla na účet žalovaného zaslána částka 8.000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost právnická osoba.).

- Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost jejího soudního vymáhání.

4. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

5. Závazkový vztah, který vznikl na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným dne 3. 6. 2025 se řídí , (dále jen „o. z.“), smluvním ujednáním a , o spotřebitelském úvěru.

6. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti

nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dnům uzavření obou smluv o úvěrech), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava ).

12. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 8.000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou.

13. Dle bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně měla vycházet nejen ze sdělených příjmů a výdajů žalovaného, ale i z toho, jakým způsobem žalovaný plnil své případné dosavadní dluhy. Ustanovení představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá přímo ze zákona o spotřebitelském úvěru, dále z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

14. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici dokumenty, ze kterých vyplývalo, že si žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru opakovaně půjčoval peníze od nebankovních institucí, což bez dalšího rozhodně nesvědčí o dobré finanční situaci žalovaného. Žalobkyni bylo rovněž známo, že se žalovaný v minulosti dostával do prodlení se splácením svých závazků. Přes veškeré tyto informace žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr poskytla.

15. Žalobkyni muselo být známo, jaký typ klientů si půjčuje peníze od nebankovních poskytovatelů úvěrů, kdy se většinově jedná o klienty, kteří by úvěr od banky nedostali pro jisté riziko spojené s jejich osobou. V takovém případě je nutné zjišťovat více informací dokládajících skutečnou majetkovou situaci úvěrovaného. Z přístupu žalobkyně je pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti zakotvené v ustanovení a zda se nejednalo pouze o formální plnění této povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud v daném případě nemůže poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru č. hodnota ve znění dodatku ke smlouvě.

16. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle předmětné smlouvy o úvěru. Porušením povinnosti zakotvené v ustanovení , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 8.000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v částce 8.000 Kč (výrok I.). Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta (výrok II.). Žaloba byla mimo jiné zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle ) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení , když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných požaduje v různých řízeních u zdejšího soudu úhrady dlužných částek ze smluv o úvěrech, a tyto žaloby se liší jen v osobě žalovaného, poskytnuté a dlužné částce a lhůtě splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 400 Kč. Zástupci žalobkyně by náležela odměna za celkem hodnota úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 1.200 Kč, režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč), soudní poplatek 800 Kč, DPH 315 Kč, kdy by se při plném úspěchu jednalo celkem o částku 2.615 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 12.732,80 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 8.000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 63 %, v rozsahu 37 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 26 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 680 Kč. (výrok III.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.