Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 174/2026-47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 43 098,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 957,34 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 140,87 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 291,03 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 957,34 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 140,87 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 291,03 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 43 098,21 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota a na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku celkem 19 899 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny s příslušenstvím (smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší úvěru) zaplatit žalobkyni poplatek za službu „Klidné spaní“ a poplatek za službu „Presto“. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělil žalovaný, a dále nahlédla do příslušných registrů a výpisu z jeho bankovního účtu. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když zaplatil pouze 3 942,65 Kč, žalobkyně proto ke dni 25. 8. 2025 smlouvu vypověděla. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 19 899,99 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 392,28 Kč, smluvního úroku ve výši 20 383,97 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 18,30 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 980,46 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za prvních 90 dnů žalovaného v prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. ve výši 1 423,21 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 291,03 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 8. 4. 2025 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno půjčka“ č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách společně se smluvním úrokem ve výši 0,933 % denně, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše úvěru a dále za volitelnou službu „Klidné spaní“ částku ve výši 3,66 Kč denně a za volitelnou službu „Presto“ částku ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru. Dle článku VIII. odst. 1 smlouvy má žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, až do zaplacení. Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné obchodní podmínky, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Formulář s informacemi pro spotřebitele, Formulář s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru a Formulář s informacemi o zprostředkovateli, kdy tyto dokumenty dále konkretizovaly obsah smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy a vlastnictví bankovního účtu č. č. účtu bylo ověřeno prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita, a. s. (viz dokument Autorizace ověření totožnosti a BankID výpis). Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. č. účtu celkem osmi platbami provedenými v období od 8. 4. 2025 do 22. 4. 2025 celkem částku 19 899,99 Kč.

4. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 23. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaný a z výpisu z tohoto bankovního účtu z období měsíců dubna 2025 až srpna 2025 soud zjistil, že v období od 8. 4. 2025 do 22. 4. 2025 byly na tento bankovní účet připsány od žalobkyně peněžní prostředky ve výši celkem 19 899,99 Kč.

5. Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalovaném, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl žít v domácnosti společně se třemi dalšími osobami. Co se týká příjmu žalovaného, tento uvedl částku 40 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu 24 973 Kč (viz také dokument „Identifikované příjmy“). Stran měsíčních výdajů pak žalovaný uvedl, že tyto činí 6 600 Kč, z toho výdaje na půjčky 500 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 100 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč; žalobkyně zvažovala výdaje v minimální výši 19 359,50 Kč a dále také rezervu ve výši 910 Kč. Disponibilní příjem žalovaného dle výpočtu žalobkyně činil 5 613,50 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného č. č. účtu pořízeného společností Kontomatik za období od 9. 1. 2025 do 8. 4. 2025 soud zjistil, že žalovanému byly v měsících lednu až březnu 2025 připisovány peněžní prostředky od protiúčtu označeného jako „Anonymizováno“ v průměrné výši 21 806 Kč za měsíc a dále peněžní prostředky označené jako „vrácení kapesného“ v průměrné výši 7 245 Kč za měsíc. V měsíci březnu 2025 byl žalovanému dále připsán příjem ve výši 11 997 Kč od společnosti právnická osoba Žalovanému byly dále v uvedeném období připisovány nahodilé platby od fyzických osob v řádech stovek až nižších tisíců korun českých. Žalovaný z tohoto bankovního účtu vybíral peněžní prostředky v podstatné výši v hotovosti, a to v měsíci lednu 2025 ve výši celkem 9 200 Kč, v měsíci únoru 2025 ve výši celkem 15 800 Kč a v měsíci březnu 2025 ve výši celkem 20 000 Kč. Žalovaný prostřednictvím tohoto účtu zasílal pravidelné platby ve výši 5 789 Kč označené jako „Anonymizováno nájem“ a dále platby ve výši 5 200 Kč na blíže nespecifikovaný bankovní účet, bez poznámky. Mimo výše uvedené hradil žalovaný prostřednictvím tohoto bankovního účtu své běžné výdaje (nákupy potravin, jízdenek na MHD, drogerie, telefonní služby a další). Konečný zůstatek na tomto účtu činil ke dni pořízení výpisu částku 433,30 Kč.

7. Dle přehledu plateb žalovaný na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradil celkem 3 942,65 Kč.

8. Dopisem odeslaným dne 25. 8. 2025 žalobkyně vypověděla smlouvu o úvěru s okamžitou platností a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2026, a to do tří dnů. Upomínka byla odeslána dne 30. 1. 2026 (potvrzení o podání).

9. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , (dále jen „ “): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

10. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 8. 4. 2025 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s jeho podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

11. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

12. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

13. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

14. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

15. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“

16. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací, nahlédnutím do příslušných registrů a také na základě provedeného výpočtu disponibilního příjmu. Ke zkoumání příjmů žalovaného žalobkyně doložila dokument „Identifikované příjmy“, dle něhož činil čistý příjem žalovaného částku 24 973 Kč měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu byla přitom soudem zjištěna průměrná výše pravidelného příjmu žalovaného v částce 21 806 Kč měsíčně. Pokud se jedná o další platby fyzických osob připisované na bankovní účet žalovaného, tyto byly prováděny nahodile a postrádaly prvek kontinuity, vyjímaje plateb s označením „vrácení kapesného“, které byly žalovanému zasílány v průměrné výši 7 245 Kč měsíčně. Pokud se jedná o výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela z minimálních výdajů žalovaného ve výši 19 359,50 Kč a rezervy ve výši 910 Kč, sám žalovaný pak tvrdil jejich výši v částce 6 600 Kč. Lze mít za prokázané, že žalobkyně ověřila běžné výdaje žalovaného na potraviny, pohonné hmoty, telefonní služby, oblečení a další prostřednictvím výpisu z jeho běžného bankovního účtu. Pokud se jedná o náklady žalovaného na bydlení, žalobkyně nikterak nereflektovala skutečnost zjistitelnou z předloženého výpisu z bankovního účtu, z něhož jsou zřejmé platby žalovaného označené jako „nájem“ ve výši 5 789 Kč měsíčně, přičemž tato výše téměř dvojnásobně převyšuje výši výdajů na bydlení tvrzenou žalovaným při uzavření smlouvy. Z předloženého výpisu je současně zřejmé, že žalovaný vybíral podstatnou část svých příjmů z bankovního účtu v hotovosti (a to v řádech vyšších tisíců korun českých měsíčně, často téměř ve výši rovnající se měsíčnímu příjmu), přičemž žalobkyně žádným způsobem neověřovala, na jaké výdaje žalovaný tuto hotovost vynakládá. Zůstatek na bankovním účtu se přitom pohyboval ke konci jednotlivých období pouze v řádech stovek korun českých, což je zcela v rozporu s domněnkou žalobkyně o disponibilním příjmu žalovaného ve výši 5 613,50 Kč. K tomuto soud podotýká, že je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

17. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

18. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 19 899,99 Kč, a to ve lhůtě přiměřené jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Jelikož žalovaný na svůj dluh dle přehledu plateb a tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, dosud uhradil částku 3 942,65 Kč, soud jej zavázal k úhradě zbývající části jistiny, tj. k úhradě částky ve výši 15 957,34 Kč (výrok I.).

20. Pokud jde o lhůtu k plnění, soudu nezbývá než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 4. 2022, dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“

21. V důsledku toho, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný a soudu neuvedl, jaká je doba přiměřená jeho možnostem, přičemž není ani v možnostech soudu toto zjistit, stanovil soud lhůtu šesti měsíců, jako lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky, přičemž se jedná o dobu, v níž lze řešit možnost získání potřebné částky např. dalším zaměstnáním, přivýdělkem, refinancováním dluhu od příbuzných či jiných subjektů se řádným posouzením aktuální úvěruschopnosti žalovaného, případně zvážit možnosti insolvenčního řízení apod. Případné zamítnutí žaloby pro předčasnost a odkázání žalobkyně na možnost uplatnit u soudu nárok na určení doby přiměřené možnostem žalovaného soud považuje za nehospodárné a zbytečné rozmnožování soudních sporů, když lze očekávat, že ani v takovém řízení by žalovaný nebyl činný. Pokud je smyslem a účelem této úpravy ochrana spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně ochrana společnosti jako celku, bylo nutno poskytnout žalovanému tuto lhůtu pro splnění povinnosti, přičemž se jedná o delší lhůtu, než stanovuje , v němž je upravena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. Není však možno podporovat chování dlužníků, kteří si půjčují finanční prostředky, aniž by je následně spláceli, a spoléhají na případné zamítání žalob pro neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti a pro předčasnost, když v řízení ovládaném zásadou dispoziční není ze strany soudu možné kvalifikovaným způsobem zjistit jejich aktuální možnosti vracet poskytnuté jistiny, přičemž je pravidlem, že žalovaní spotřebitelé bývají v řízení často nečinní a rezignují na zásadu „jen bdělým náleží práva“.

22. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť na smluvní úrok, poplatky a smluvní pokutu z absolutně neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl, a co se týče požadovaných úroků z prodlení, s ohledem na výše uvedené se žalovaný dosud do prodlení s vrácením části poskytnuté jistiny nedostal.

23. Pokud se jedná o náklady řízení, soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť převážně úspěšným v řízení byl žalovaný (když výši úroků z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozsudku), avšak ze spisu se nepodává, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.