Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 222/2025-37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 22 946,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 356 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 311,51 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 356 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 590,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 092,63 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 543,53 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 296,88 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 590,53 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 356 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 311,51 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 356 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 590,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 092,63 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 20 543,53 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 296,88 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 590,53 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 946,53 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 16. 12. 2023 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úroky a poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy byla nejdříve s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zjišťováním tzv. kreditního skóre klienta prostřednictvím automatizovaného systému vytvořeného odbornými zaměstnanci, kterým je na základě vložených proměnných zjištěn limit nejvyšší měsíční splátky úvěru. Zohledněny byly rovněž věk, vzdělání a zdroj příjmů žalovaného a další skutečnosti. Za účelem minimalizace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola v registrech SOLUS, NRKI a CEE. Lustrací žalovaného v registrech nebyl o osobě žalovaného zjištěn žádný negativní záznam. Žalobkyně dále podotkla, že žalovaný úvěr řádně splácel po dobu 9 měsíců, což svědčí o jeho schopnosti úvěr splácet. Posléze však žalovaný přestal hradit sjednané splátky řádně a včas, když žalobkyni celkem uhradil pouze 39 037 Kč, proto žalobkyně ke dni 16. 1. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaný tak zůstal žalobkyni dlužen jistinu ve výši 20 543,53 Kč, poplatky 173 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně také kapitalizovaný úrok ve výši 2 092,63 Kč za dobu od 17. 1. 2025 do 21. 4. 2025, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 543,53 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 608,39 Kč za dobu od 31. 1. 2025 do 21. 4. 2025 a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 946,53 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku dne 16. 12. 2023 sjednána smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 25 782 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky, minimálně však po 400 Kč. Žalovaný se dále zavázal k úhradě poplatku za vedení účtu (Šikovný účet PLUS) ve výši 39 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že důsledkem prodlení s úhradou splátky je účtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvní pokuty ve výši 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly učiněny Úvěrové podmínky IESIKU223, dle jejichž čl. 7.1 má žalobkyně právo pro případ nedodržování podmínek poskytnutého úvěru žalovaným žádat jednorázové splacení úvěru. Žalovaný za období od 21. 12. 2023 do 3. 7. 2024 čerpal celkem částku ve výši 53 393 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil splátky v celkové výši 39 037 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 25. 9. 2024. Žalovaný zůstal dlužen jistinu ve výši 20 543,53 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč, poplatek za vedení účtu ve výši 173 Kč, úrok za hotovostní transakce ve výši 152,34 Kč, úrok ve výši 747,94 Kč, úrok zrušeného splátkového programu 110,11 Kč, obchodní úrok ve výši 1 082,24 Kč a úrok z prodlení ve výši 608,39 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad).

4. Dopisem ze dne 16. 1. 2025, odeslaným následujícího dne, žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného a současně jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky (výzva ke splacení celého úvěru, podací arch). Předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2025 odeslanou dne 7. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 13. 2. 2025 (předžalobní výzva, podací arch).

5. Dále bylo na základě žalobkyní předložených listin provedeno dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dle smlouvy o úvěru měl být žalovaný podnikatelem, jeho čistý měsíční příjem měl činit 60 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje na bydlení pak 4 000 Kč, splátky všech úvěrů 6 500 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. Žalobkyně soudu mimo uvedenou smlouvu o úvěru předložila výpis z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2023 do 30. 11. 2023, ověření bonity MLS, úvěrovou zprávu a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta (karta klienta). Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně operovala s tím, že žalovaný je svobodný, bez vyživovacích povinností, vlastní byt/dům, jeho měsíční příjem činí 60 000 Kč, měsíční výdaje 13 500 Kč. Žalovaný byl lustrován v dostupných registrech bez negativních zjištění. Z předloženého výpisu z účtu bylo soudem zjištěno, že žalovaný tento využíval k úhradě svých běžných potřeb (potraviny, pohonné hmoty, léky, telefonní služby a další). Pokud se jedná o příjmy na tento účet zasílané, pocházejí od různých subjektů, převážně fyzických osob, a to v nepravidelných výších, za měsíc září 2023 ve výši celkem 8 179 Kč, za měsíc říjen 2023 ve výši 47 646 Kč a za měsíc listopad 2023 ve výši celkem 182 420 Kč, případně byly na bankovní účet žalovaného připsány prostřednictvím vkladů hotovosti (30 000 Kč v měsíci září 2023). Z výpisů z účtu jsou současně zřejmé poměrně vysoké částky vybírané žalovaným v hotovosti, a to také v nepravidelných výších – za měsíc září 2023 ve výši 1 770,65 Kč, za měsíc říjen 2023 ve výši celkem 7 000 Kč, za měsíc listopad 2023 ve výši celkem 30 000 Kč. V měsíci říjnu 2023 a listopadu 2023 žalovaný převedl částku 6 105 Kč na účet příjemce – žalobkyně. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v měsíci září 2023 činil 130,31 Kč, v měsíci říjnu 2023 pak 141,97 Kč a v měsíci listopadu 2023 částku 127 172,93 Kč. Z úvěrové zprávy žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný má existentní 2 úvěrové závazky, přičemž poskytnutý spotřební úvěr činil 362 598 Kč s výší měsíční splátky 6 105 Kč (od listopadu 2022), dále kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný měl současně založenu jednu aktivní žádost o kontokorentní úvěr. Prostřednictvím výpočtu MLS žalobkyně ověřila, že měsíční příjmy a výdaje žalovaného skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru, přičemž dospěla k závěru o zbývající MLS žalovaného ve výši 47 280 Kč, a to tak, že od příjmu žalovaného uvedeného v žádosti odečetla částku životního minima, splátky úvěrů, výši splátky schváleného úvěru a „Buffer MLSu žadatele“.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud dále ve věci aplikoval , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), a to ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tj. ke dni 16. 12. 2023. Podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

12. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 25 000 Kč, a to i opakovaně, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných minimálních měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas.

13. Jelikož žalovaný v předmětném vztahu vystupuje jako spotřebitel (když žalobkyně netvrdila opak), zatímco žalobkyně je podnikající právnickou osobou, je třeba vzniklý závazkový vztah mezi účastníky posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Dle tvrzení žalobkyně byly před uzavřením smlouvy provedeny lustrace žalovaného v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný před sjednáním smlouvy o úvěru uvedl, že je podnikatelem s průměrným měsíčním příjmem 60 000 Kč. Žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti zvažovala příjem žalovaného ve výši 60 000 Kč, celkové výdaje ve výši 13 500 Kč (včetně splátek úvěrů ve výši 6 105 Kč měsíčně), dále pak byla zohledněna výše splátky. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila úvěrovou zprávu, kartu klienta, výpis z bankovního účtu žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření smlouvy a ověření bonity MLS. Mimo dokumenty, které se zcela zakládají na tvrzených příjmech a výdajích žalovaného (karta klienta, ověření bonity MLS) lze uzavřít, že žalobkyně ověřila aktuální splátkové zatížení žalovaného prostřednictvím lustrací v dostupných registrech. Splátka úvěru ve výši 6 105 Kč současně vyplývá i z předloženého výpisu z účtu žalovaného, za měsíc září 2023 však dle soudu dostupných podkladů neuhrazená. Pokud se dále jedná o předložený výpis z účtu žalovaného, tento nelze chápat jako dostatečný doklad o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když z něj nevyplývá pravidelný příjem žalovaného z podnikání, platby zasílané či vkládané na tento účet soud hodnotí jako nahodilé. Tomuto tvrzení svědčí zejména podstatný rozdíl mezi výší příjmů žalovaného v měsících září a říjnu 2023, v porovnání s výší příjmu žalovaného dosaženého v listopadu 2023. Soudu přitom nebylo žádným způsobem doloženo, že jednotlivé platby tak, jak byly shrnuty výše, skutečně představují příjem žalovaného z podnikání, když jejich převážná většina byla žalovanému zaslána fyzickými osobami, případně vložena na bankovní účet v hotovosti (mohlo se jednat také například o zápůjčky apod.). Žalobkyně v této souvislosti měla od žalovaného žádat zejména aktuální daňové přiznání shrnující výši příjmů a nákladů za minulé období, případně další podklady, které by osvědčily, že platby zasílané na bankovní účet žalovaného představují příjem z jeho podnikání (např. vystavené daňové doklady). K závěru o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného přitom nemohla svědčit ani výše jeho konečných zůstatků na bankovním účtu v měsících září a říjnu 2023, v rozmezí mezi 100 Kč až 150 Kč. Žalobkyně současně žádným způsobem neověřila výši výdajů žalovaného na bydlení v tvrzené výši 4 000 Kč měsíčně, zejména pak náklady za služby spojené s užíváním bytu či domu za předpokladu, že je žalovaný jeho vlastníkem (např. potvrzení o SIPO platbách apod.), což by v daném případě za účelem zachování obezřetnosti při poskytování úvěru bylo z její strany na místě. Žádná z provedených transakcí na bankovním účtu žalovaného za doložené období přitom svým popisem či výší nenasvědčuje tomu, že by byly náklady na bydlení žalovaného, případně náklady na služby spojené s bydlením, hrazeny prostřednictvím tohoto bankovního účtu. Tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že mimo lustrací ve veřejných registrech nebyla úvěruschopnost žalovaného dostatečným a řádným způsobem ověřována. Lze tak konstatovat, že žalobkyně na svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru rezignovala a spokojila se pouze s tím, co jí tvrdil žalovaný, aniž by jakýmkoliv způsobem reflektovala zjištěné negativní poznatky a pochybnosti o jeho bonitě a věrohodnosti.

15. Soud v obdobných věcech opakovaně připomíná, že je povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů či spokojením se sdělením žadatele o úvěr. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

16. To vše zcela nutně vede k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků.

17. Jak již bylo uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 53 393 Kč, které je žalovaný povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byly poskytnuty bez právního důvodu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 39 037 Kč, soud jej proto výrokem I. tohoto rozsudku zavázal úhradě zbývající dosud nesplacené části jistiny ve výši 14 356 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle o. z. ve spojení s , a to ve výši 12 % ročně od 14. 2. 2025 (tj. po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce) do zaplacení, když za období od 14. 2. 2025 do 21. 4. 2025 je soud v souladu s žalobním petitem kapitalizoval na částku 311,51 Kč.

18. Ve zbytku soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu ve věci každého z účastníků je v zásadě shodný (když soud výši úroků, úroků z prodlení kapitalizoval ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí), soud při úvaze o otázce náhrady nákladů řízení postupoval podle ustanovení a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.