Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 212/2025-118
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 14 280,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 500 Kč, se řízení zastavuje.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 780,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 187,74 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 304,51 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 220,92 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 220,92 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 500 Kč, se řízení zastavuje.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 780,92 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 187,74 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 304,51 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 220,92 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 220,92 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 14 280,92 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 25. 2. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 100 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy tím, že se dostala do prodlení s úhradou více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tří měsíce, žalobkyně proto od smlouvy s účinností ke dni 30. 4. 2024 odstoupila a dluh žalované k témuž dni zesplatnila. Žalovaná na pohledávku ze smlouvy uhradila celkem 308 271 Kč, z toho 1 500 Kč po podání žaloby. Žalobkyně se tak podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 220,92 Kč, dlužného pojistného ve výši 60 Kč, kapitalizovaného úroku od 18. 6. 2023 do 16. 12. 2024 ve výši 3 187,74 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení od 1. 5. 2024 do 16. 12. 2024 ve výši 1 304,51 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou se žalobkyně dále domáhala také zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 220,92 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 220,92 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení.
2. Podáním ze dne 7. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 1 500 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 17. 6. 2025. Žalobkyně započetla platbu žalované na dlužnou jistinu.
3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do částky ve výši 1 500 Kč zastavil (výrok I.). Podmínky pro vrácení části soudního poplatku dle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, nebyly s ohledem na jeho výši naplněny.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav.
6. K žádosti žalované o uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, která byla akceptována právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 25. 2. 2015, došlo k uzavření smlouvy o úvěru formou opakovaného čerpání z úvěrového rámce, a to ke dni 24. 2. 2015, kdy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 198 Kč z poskytnutého úvěrového rámce ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úrokem, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně ve výši 500 Kč se splatností 17. dne v měsíci. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, je majitelkou domu/bytu, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnána ve státním sektoru v dělnické profesi s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 12 500 Kč. Náklady na bydlení žalovaná vyčíslila částkou 4 500 Kč, své ostatní závazky pak uvedla nulové. Součástí smlouvy byly učiněny Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Produktové podmínky pro poskytování platebních služeb, Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky, dle jejichž čl. VII.2 smlouva zanikne odstoupením právní předchůdkyně žalobkyně, dostane-li se žalovaná do prodlení se splácením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, přičemž odstoupení nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení zasláno do dispozice žalované. Žalované byl dále poskytnut Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující podrobné informace o úvěru a formuláře Informace o zpracování osobních údajů a Doplňující sdělení před uzavřením smlouvy o úvěru poskytované podle občanského zákoníku. Smluvní strany se uzavřením dohody o způsobu řešení sporů dále dohodly na řešení majetkových sporů primárně dohodou a pro případ rozhodčího řízení zvolili osobu rozhodce.
7. Žalovaná se současně přihlásila k pojištění v rozsahu souboru BASIC, kdy pojistitelem byla právnická osoba., a to pro případ zneužití úvěrové karty v případě odcizení nebo ztráty karty a pro případ ztráty nebo odcizení dokladů současně s úvěrovou kartou. Pojistné bylo sjednáno ve výši 1 % ze sjednané měsíční splátky úvěru podle smlouvy o revolvingovém úvěru. Konec pojištění byl stanoven na poslední den platnosti úvěrové smlouvy.
8. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala peněžní prostředky ve výši celkem 202 137 Kč a na pohledávku ze smlouvy o úvěru uhradila postupnými platbami částku ve výši celkem 308 271 Kč (výpis čerpání a úhrad, výpisy z kartového účtu za měsíce prosinec 2023 až duben 2024). Žalobkyně žalované poskytovala informace o aktuální výši minimální splátky prostřednictvím měsíčních výpisů (měsíční výpisy za měsíce březen 2017 až listopad 2023), současně žalovanou informovala o výši poplatků za rok 2024.
9. Úvěruschopnost žalované byla ověřována pomocí interního napojení právní předchůdkyně žalobkyně na insolvenční rejstřík, v němž bylo ověřeno, že vůči žalované jako dlužníku není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná deklarovala v žádosti příjem ve výši 12 500 Kč, kdy právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s příjmem ve výši 12 500 Kč. Bylo zjištěno, že žalovaná neměla ke dni podání žádosti poskytnuty žádné (ani interní) úvěry (protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od Hello bank!).
10. Pohledávka za žalovanou byla následně právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni (výpis z notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. NZ 369/2023, smlouva o převodu portfolia). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 11. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky).
11. Dopisem ze dne 24. 3. 2024 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu po splatnosti nejpozději do 30. 4. 2024 s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena v této lhůtě, žalobkyně od smlouvy k tomuto dni odstoupí a bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 30. 4. 2024 žalobkyně informovala žalovanou o účinnosti odstoupení od smlouvy k témuž dni a vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru dále vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2024, odeslanou žalobkyní na dvě známá bydliště žalované následujícího dne, tj. dne 18. 12. 2024 (poštovní podací arch).
12. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dle něhož „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelkou a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ani netvrdila.
14. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 24. 2. 2015 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vyplývala následující povinnost: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“
15. Jelikož žalovaná v předmětném vztahu vystupovala jako spotřebitel, bylo třeba jej posuzovat jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud je tedy z úřední povinnosti ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.Anonymizováno33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované.
16. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně zkoumala zejména na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a dále na základě údajů, které zjistila v insolvenčním rejstříku. Co se týče příjmů žalované, jejich ověření ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebylo soudu nijak doloženo. Stran výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela opět z informací uváděných žalovanou v žádosti o úvěr. Zde soud podotýká, že v žádosti o úvěr uváděla žalovaná výdaje v nulové výši, což je s ohledem na nutnost zajištění každodenních potřeb zcela nereálné. Žalovaná tak žádným způsobem nekonkretizovala, jakou částku a na úhradu jakých životních potřeb vynakládá. Tvrzené náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč měsíčně předchůdkyně žalobkyně taktéž žádným způsobem neověřila, respektive nedoložila k tomuto soudu žádný relevantní podklad (např. doklady o SIPO platbách apod.). V projednávané věci tak nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala příjmovou ani výdajovou situaci žalované a soudu tak nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.
17. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 202 137 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., dle kterého: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“, neboť jí byla poskytnuta bez právního důvodu.
18. Jelikož žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila žalobkyni dle výpisu z úvěru a sdělení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, částku 308 271 Kč, je zřejmé, že již uhradila více, než kolik byla povinna. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
19. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 1 500 Kč, pro kterou bylo řízení z důvodu úhrady žalované po podání žaloby zastaveno (a žalobkyně se tím pádem svého nároku z procesního hlediska v této části domohla, srov. § 146 odst. 2 o. s. ř.). Co do částky 12 780,92 Kč s úroky a úroky z prodlení kapitalizovanými ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, byla v řízení úspěšná žalovaná. Co se týče nákladů řízení, na jejich náhradu by tak podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měla mít právo žalovaná, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a tudíž jí ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.