Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Co 684/2026-86

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená datum narození bytem Adresa žalované

o 513 358,29 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 2026, č. j. -62,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v odstavci I. výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 461 838 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 43 965,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v odstavci I. výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 461 838 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku potvrzuje.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 43 965,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit částku 461 838 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku), zamítl žalobu co do částky 51 520,29 Kč s kapitalizovaným úrokem a běžným úrokem, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a běžným úrokem z prodlení (odstavec II. výroku) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 43 965, 74 Kč (odstavec III. výroku). Okresní soud rozhodoval o nároku žalobkyně vyplývajícím ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 3. 2024 č. číslo, na jejímž základě žalovaná postupně čerpala částku 382 000 Kč a dále ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 8. 2024 č. číslo, na jejímž základě žalovaná postupně vyčerpala 317 152 Kč. Ani jeden z úvěrů však nehradila řádně a včas. Na první úvěr zaplatila 212 418 Kč a na druhý úvěr 24 896 Kč. Okresní soud obě smlouvy posoudil dle ust. , o spotřebitelském úvěru, jako spotřebitelské smlouvy, a proto se zaobíral otázkou, zda před jejich uzavřením žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované v souladu s zák. o spotřebitelském úvěru. Zdůraznil, že se jedná o komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů, jednak informací dodaných spotřebitelem, které je povinen s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit a musí vycházet i z jiných zdrojů (údajů známých mu z vlastní činnosti). Nelze vycházet ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy je třeba vzít v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr, tento postoj zaujal s odkazem na odbornou literaturu a konstantní soudní judikaturu (komentář ust. zák. o spotřebitelském úvěru, autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer, Praha 2015, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Žalobkyně sice měla k dispozici důkazy o průměrném měsíčním příjmu žalované (výplatní pásky), nebyl však doložen další tvrzený příjem člena domácnosti 50 000 Kč, nebyly doloženy tvrzené výdaje na bydlení 2 500 Kč měsíčně, tvrzení, že žalovaná nebyla v registru nalezena, soud ověřil a z vlastní činnosti zjistil, že není pravdivé, neboť žalovaná podstoupila insolvenční řízení pod sp. zn. insolvenční spisová značka, kam se přihlásilo 14 věřitelů s pohledávkami v celkové výši přes 200 000 Kč, mimo jiné i nebankovní poskytovatelé úvěrů a navíc žalovaná opětovně podala insolvenční návrh dne 6. 8. 2025 vedený pod sp. zn. insolvenční spisová značka, kde bylo řízení zastaveno před vyhlášením úpadku. Výpisy z účtu žalované osvědčovaly nízké zůstatky. Na základě toho okresní soud dovodil, že žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované v souladu s zák. o spotřebitelském úvěru a , (dále o. z.), jde o právní jednání neplatné, příčící se dobrým mravům a odporující zákonu. Podle o. z. soud k jeho neplatnosti přihlíží i bez návrhu, a proto přiznal žalované právo pouze na zaplacení nevrácené jistiny žalované částky, přičemž rozhodl o povinnosti žalované plnit ve splátkách, jejichž výši 2 000 Kč měsíčně považoval za odpovídající zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované a korespondující s žalobkyní předestřenou výší jejího průměrného příjmu za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala aktuální příjmové a majetkové poměry žalované takové, z nichž by bylo možno dovodit, že je v jejích možnostech splácet vyšší splátku. Soud zároveň stanovil ztrátu výhody splátek. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl podle ve spojení s , kdy náklady řízení v části odpovídající procesnímu úspěchu žalobkyně přiznal žalobkyni (úspěch 79 %, neúspěch 21 %, náhrada ve výši 58 %).

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která rozporovala závěr soudu o tom, že řádně nepřezkoumala úvěruschopnost žalované, kdy namítala, že insolvenční řízení žalované bylo skončeno ke dni 21. 6. 2021 a v jeho rámci došlo ke splnění oddlužení a osvobození žalované od placení doposud neuspokojených pohledávek. Žalobkyně řádně přezkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalované, tj. její příjmy ze zaměstnání a její schopnost splácet úvěr i po úhradě nezbytných měsíčních výdajů, kdy vypočítala maximální výši splátek porovnáním těchto parametrů oproti tvrzenému příjmu žalované s ohledem na důkaz výplatní páskou, který si sama opatřila a který svědčil o vyšším příjmu žalované, vycházela při výpočtu z nižší částky, čímž vytvořila přísnější podmínky pro zkoumání úvěruschopnosti. Nad rámec výdajů žalovaná disponovala částkou 21 500 Kč, žalobkyně také ověřovala skutečné výdaje žalované a porovnávala je se statistickými údaji, kdy z výpisu z účtu ověřila mandatorní výdaje žalované (například výdaje na stravu, dopravu, ošacení) a zohlednila i částku životního minima dle , tj. postup aprobovaný insolvenčními správci i soudy. Žalovaná navíc značnou část svých výdajů nehradila přímo placením z účtu, ale jiným způsobem, neboť velkou část svých příjmů vybírala z účtu bankomatem. Ohledně těchto prostředků neměla žalobkyně žádnou možnost zjistit nebo prověřit způsob nakládání s nimi. Konečný zůstatek za posuzované období na účtu činil 8 888,45 Kč, tedy žalovaná disponovala prostředky postačujícími k úhradě měsíční splátky. Vzala v úvahu i to, že druhá úvěrová smlouva byla konsolidačním úvěrem, takže žalovaná nebude zatěžována již některými splátkami z předchozího úvěru. Zohlednila i její dvě vyživovací povinnosti započtením životního minima dětí. I poté zůstala částka 23 360 Kč, takže žalovaná i po poskytnutí úvěru měla značnou finanční rezervu na dodatečné a zbytné výdaje. Jestliže žalovaná uvedla jako druh bydlení „u rodičů“, neměla žalobkyně žádnou možnost toto ověřit, neboť nejde o typ soužití založený smlouvou a z výpisu nebylo možno tyto výdaje ověřit. Není rovněž možné s ohledem na , o zpracování osobních údajů a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, žalobkyní ověřovat příjmy či výdaje jiné než žádající osoby a musí se tak spolehnout na informace poskytnuté žadatelem o úvěr. Při porovnání částky tvrzené žalovanou jako výdaj na bydlení ji žalobkyně porovnala s normativními náklady na bydlení 8 328 Kč a pro výpočet užila vyšší částky. I po započtení splátky na úvěr a předchozích závazků zbývalo 58 048 Kč. Obdobně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované u druhé úvěrové smlouvy, kde po započtení všech příjmů a výdajů dospěla pro domácnost žalované k částce 35 017 Kč. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , z něhož plyne, že pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nestačí pouhé zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, ale musí být postaveno najisto, že byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Obdobně pak i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, č. j. -178 a Ústavního soudu, usnesení sp. zn. , ze dne 30. 4. 2025. Rovněž judikatura Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ve věci C-449/13 Consumer Finance) hovoří o tom, že výklad normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a že nelze očekávat i nějaké hlubší systematické (detektivní) prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací včetně předložených dokladů. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému přizná všechny nároky, které okresní soud zamítl a uloží jí povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. K jednání odvolacího soudu se nedostavila bez omluvy. Odvolací soud projednal věc v její nepřítomnosti, jak to umožňuje

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání ( ) a přezkoumal napadený rozsudek podle , 3 a 5 a , přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle

5. Odvolání žalobkyně je důvodné pouze z části.

6. Závěry soudu prvního instance o tom, že obě úvěrové smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými, které se řídí úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, jsou zcela správné. Odvolací soud sdílí rovněž jeho právní názor, že v takovém případě bylo povinností žalobkyně před uzavřením každé ze smluv přezkoumat úvěruschopnost žalované a ztotožňuje se s prvoinstančními závěry v tomto směru učiněnými, na něž pro stručnost odkazuje. Námitky žalobkyně nejsou důvodné, je zřejmé, že druhý úvěr, který byl žalované poskytnut, sloužil převážně ke splacení úvěru prvního, což svědčí o tom, že její finanční situace byla problematická. Již předtím se žalovaná dostala do insolvence, kde proti ní stáli věřitelé s dluhy v řádu statisíců Kč. S tímto poznatkem žalobkyně musela disponovat a bylo jí též známo, že při značném úvěrovém zatížení měla žalovaná pouze běžné příjmy, které navíc ještě nebyly řádně ověřeny u druhého úvěru, kde žalobkyně disponovala pouze její výplatní páskou za měsíc červen 2024. O tom, že finanční situace žalované nebyla dobrá, ač se to žalobkyni dle jejího tvrzení jevilo jinak, svědčí i okolnost, že první úvěr splatila převážně za pomoci druhého úvěru a druhý úvěr splatila už jen velmi nízkou částkou. Situaci výstižně dokládá i skutečnost (byť tato nastala až po uzavření předmětných úvěrových smluv), že na sebe podala v létě roku 2025 další insolvenční návrh. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí soudů, podle nichž nemůže prověřovat finanční situaci dalších osob než žadatele o úvěr, nicméně nic jí nebrání v tom, aby důkaz o tom požadovala na žadateli o úvěr (v daném případě se neměla spokojit pouze s tvrzením žalované o druhém příjmu domácnosti, ale měla trvat na jeho doložení žalovanou). To vše svědčí o tom, že závěry soudu prvního stupně jsou správné, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalobkyně. Odvolací soud proto sdílí i právní závěr o absolutní neplatnosti obou smluv ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., k němuž soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu. V takovém případě má žalobkyně právo pouze na vrácení jistiny, nikoliv již úroků či úroků z prodlení. Splatnost této jistiny nastává až uplynutím lhůty stanovené tímto rozhodnutím.

7. Pouze ve lhůtě splatnosti odvolací soud prvoinstanční rozhodnutí změnil, kdy stávající splátku 2 000 Kč měsíčně zvýšil na částku 4 000 Kč měsíčně, kterou považuje za odpovídající zjištěným příjmům a majetkové situaci žalované, zároveň pak i částku, která umožní přece jenom rychlejší splácení dluhu, což je ve prospěch věřitele. Zároveň však byla zachována ztráta výhody splátek, jak ji stanovil již prvoinstanční soud, což znamená, že při nezaplacení kterékoli ze splátek se celý zbytek dluhu stane splatným.

8. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle a Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně byla vypočtena správně a dle názoru odvolacího soudu postihuje nárok žalobkyně za obě řízení, když její úspěch v odvolacím řízení pouze co do výše splátky lze považovat za nepatrný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Okresního soudu v Českých Budějovicích pouze však za podmínek

Nesplní-li žalovaná řádně a včas povinnosti, které jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně na návrh domáhat jejich splnění soudním výkonem rozhodnutí či exekucí.